Stáž na filmovém place natáčení seriálu The Musketeers

Vojtovi se díky projektu PročByNe? podařilo proniknout do filmové branže! Na vlastní kůži si vyzkoušel, jak probíhá natáčení seriálu. A ne ledajakého. Britského dramatického televizního seriálu The Musketeers. Díky tomu mohl vést zajímavé a často vtipné rozhovory s herci, obdivovat až neuvěřitelně věrohodné kulisy, potkal se se svými idoly a během dvou týdnů naprosto propadnout práci osvětlovačů. Přečtěte si jeho příběh 👇🏼

______________________________________________________

VOJTA NA PLACE MEZI MUŠKETÝRY I.

Díl I., manuál pro stážistu

Jak se dostat do filmové branže a do filmového světa? Poněkud jednoduše. Stačí se seznámit s projektem PročByNe?, napsat životopis, motivační dopis, natočit minutovou video vizitku, jet na osobní pohovor a je to! Jak jednoduché, že? 🙂

Ne, opravdu to tak jednoduché není… První věcí je, jak jsem již zmínil, napsat životopis (pokud ho ještě nemáte). To byl můj první krok. Zadání je jasné, jediná podmínka je napsat životopis strukturovaný. Strávil jsem nad tím několik hodin a ve výsledku to vypadalo jako něco, co by mohlo být hotové za 5 minut! Pff, tolik neviditelné práce! Ale každý, kdo už životopis psal, to určitě zná :).

Přichází větší (menší) oříšek, motivační dopis na 1-2 strany! Menší byl proto, že přesně vím, čeho chci v životě dosáhnout a přišel mi jednodušší než životopis, a větší proto, že je těžší veškerou svou touhu shrnout a zformulovat do dvou stran textu. Opět mi trvalo několik hodin smyslně seřadit své myšlenky do několika bloků textu. Probíhaly mi hlavou otázky (a to berte jako rady pro budoucí stážisty): Proč se chceš účastnit stáže? Co ti stáž může přinést za výhodu? Jak ses k tomu oboru dostal? Udělal jsi už něco pro to, čemu se chceš v budoucnu dělat? Další cesta ve studiu? Jak se bude vyvíjet tvůj profesní život? Čeho chceš v životě dosáhnout? Proč jsi zrovna ty ten nejlepší kandidát, kterého by měli vybrat?, atd. Těch otázek je spousta. Když jsem to konečně dopsal, ještě několikrát jsem si po sobě dopis přečetl a proběhla mi hlavou myšlenka: „No pane jo, takového snílka tam snad ještě neměli!“. Tak jsem vše poslal a čekal na verdikt.

Hned druhý den jsem pořád visel na telefonu a kontroloval svůj e-mail a nebo čekal hovor. Přibližně v 11 hodin jsem obdržel mail od paní Jany Tkadlecové, ve kterém mi poděkovala za zájem a potvrdila přijetí materiálů.

O tři dny později jsem obdržel e-mail, kde bylo uvedeno, že jsem byl vybrán do dalšího kola výběrového řízení. To „nejtěžší“ je na obzoru. Paní Tkadlecová mě žádala o video vizitku. Deadline je za týden. No pěkný, co budu říkat? Celé pojetí video vizitky jsem měl již vymyšlené. Ve čtvrtek ráno jsem se na to vhrnul. Můj původní plán byl, natočit to dopoledne a odpoledne to za hodinu sestříhat. Ha, ha, ha… Ještě teď se směji své naivitě! Začal jsem si stavět ve sklepě v garáži menší „ateliér“. Použil jsem bílé prostěradlo, které jsem připnul na šňůru pomocí kolíčků. Pozadí by bylo. Koupil jsem si LED halogenové světlo přímo na tento účel, pro video vizitku! Postavil jsem dva a půl metru před plátno štafle, na které jsem světlo jakýmsi záhadným způsobem zachytil a nasměroval, postavil jsem před plátno barovou stoličku, na které budu při točení sedět a povídat do kamery. Ještě jsem vzal kus polystyrenu, kterým jsem odrážel světlo na půlku svého obličeje, který byl ve stínu (na projasnění). Další věc byla nabít zrcadlovku, vzít objektiv 50mm f/1,8 a vše postavit na stativ a nasměrovat. Nesmím zapomenout na externí mikrofon, který jsem také připevnil na štafle asi 40 centimetrů od svých úst.

–

POZOR! PRO VŠECHNY BUDOUCÍ UCHAZEČE: PŘI NATÁČENÍ VIDEO VIZITKY JE NEJDŮLEŽITĚJŠÍM ASPEKTEM ZVUK! DĚLÁ PŘIBLIŽNĚ 80% ÚSPĚŠNOSTI! Pokud máte špatný zvuk (není vám rozumět, do mikrofonu fouká vítr, zkrátka není kvalitní atp.), tak ať máte obraz sebevíce kvalitnějšího charakteru, nepokoušejte se takovou vizitku odeslat!

–

Udělal jsem na foťáku správný crop (výřez a usazení své maličkosti do formátu) a mohlo se začít. Vše šlo ze začátku podle plánu, ale potom se mi vše začalo hroutit. Jako první věc jsem se zasekl u toho, co teda budu říkat. Asi by to nemělo být něco, co už jsem psal do motivačního dopisu. No jo, ale co, když jsem tam napsal všechno! Poté jsem se rozhodl trochu mířit na city a zamyšlení nad životem. Takže udělám to takhle: v první polovině času (30 sekund) budu mluvit obecně o pojetí života, životní motivaci a o tom, co pro mě znamená. V druhé polovině už budu mluvit o tom, proč se chci na stáž dostat a co mi může dát. Vše jsem si napsal na papír a mohlo se natáčet. Jelikož mi se vším pomáhala má přítelkyně Jana (moc ti děkuji 🙂 tak mi chtěla pomoct spouštěním a zastavováním foťáku. Hned po prvním záběru a zkoušce jsem přišel na to, že když je tam ona nebo kdokoli jiný, nevydám ze sebe ani hlásku. Takže to bylo jasné! Musel jsem ji vyhnat a být v místnosti sám.

Dopoledne v háji a já neměl ani jeden použitelný záběr, u kterého bych se nezakoktal anebo se blbě nedíval do kamery :). Pořádně mě popohnala až baterka foťáku, když už měla jen jednu čárku. Sakra! Byly 4 hodiny odpoledne a konečně se vydařil alespoň jeden záběr! Od té doby už to celkem šlo. V 5 hodin bylo hotovo. Říkal jsem si, že to za chvilinku sestříhám a konečně to bude. Chvilinka se protáhla na 3 hodiny. Celou vizitku jsem podbarvil hudbou útočící na city a už to bylo. Šel jsem můj výtvor promítnout své rodině na televizi. Reakce přesně splnily mé očekávání! Videovizitka se mohla odeslat :).

Další den jsem ve tři hodiny dostal odpověď, že vizitka z youtube funguje a že mám brzy očekávat verdikt. Týden pryč a žádná odpověď. To jsem určitě nepostoupil, říkal jsem si. Ale ne, psali, že dají vědět o výsledku! Už jsem ztrácel motivaci, víru a zmocňoval se mě pocit zklamání.

Desátý den a konečně ODPOVĚĎ!

V mailu se psalo, že postupuji do finále a že se jim naše vizitky velice líbily! To je snad sen! V mailu byly psané tři jména. Jesika, Matej a jméno mé. Pochopil jsem, že vybrali pouze nás tři. Větší šance na výhru! 🙂 Také se v mailu psalo, že ještě budeme kontaktováni o pohovoru. Na přibližně 10 dní zase komunikace ztichla. Poté přišel mail, že pohovor bude na Barrandově 30. dubna v 17:00 a že o přesném místě budeme ještě informováni.

Den před setkáním v 10 hodin dopoledne přijímám hovor od paní Tkadlecové, že mi chce oznámit, že se zítra sejdeme před Veletržním palácem ve 4 hodiny odpoledne a také pro nás mají překvapení! „Vezmeme vás do Paříže!“

,,Prosím?“ V tu chvíli mi vypadly všechny myšlenky, vyskočil jsem radostí a všechno jsem do telefonu odkýval a zavěsil. Počkat, kdy a kde to říkala? Potom mi přišel i mail s instrukcemi. Moc se hodil! 😉

Druhý den se moc těším na tu Paříž. Beru si oblek (je to přece pohovor!) a vyrážím bojovat :). Když čekám před Veletržním palácem, zdá se vše nekonečné. Na obzoru se objeví Jesika s Matejem, se kterými se seznamuji, a netrpělivě čekáme, co se bude dít dál. Po půlhodinovém zpoždění doráží paní Tkadlecová, která se nám představuje a oznamuje nám, že má pro nás přijet taxík, že už na nás má jeden čekat, ale nikde nebyl. Takže asi ještě čtvrt hodiny zařizovala jiného. Taxík přijel, nabral nás a jeli jsme kamsi za prahu do Doksan. Seděl jsem vedle Mateje, se kterým jsme se bavili o životě a naší budoucnosti a o všem, co nás napadlo! 🙂 Říkal jsem si, že když nevyhraju, tak jsem aspoň získal další zkušenost a poznal nové a super lidi.

Dorazili jsme do Doksan, kam přijela také Barbora Janečková z týmu PročByNe? a ředitelka Státního fondu kinematografie Helena Bezděk Franková, která nám představila anglického producenta Kevana Van Thompsona. Yes!! Už teď se mi splnil další sen, pokud to vyhraju. Bude to stáž u zahraničního filmu! Teď jsem to chtěl vyhrát ještě více! Následovala prohlídka Doksanského kláštera, kde se natáčí třetí řada seriálu od BBC The Musketeers.(všechno v angličtině přímo od Kevana). Kevan byl otevřený veškerým otázkám. Musím říci, že jsem měl ohromnou radost z toho, že jsem se seznámil s někým tak významným jako je Kevan. Je to opravdu neuvěřitelný člověk. Neskutečně příjemný, hodný a pozitivní. Vyprávěl nám různé příběhy se slavnými herci a odpovídal na naše otázky. Když jsme prošli Paříž ze 17. století, zastavili jsme se mezi kulisami a paní Franková si vzala Kevana mimo, kde si cosi šeptali. Poté přišli zpět a oznámili nám, že jim máme říct něco o sobě (opět vše v angličtině). Popravdě už jsem přemýšlel nad tím, co řeknu. V tom myšlenkovém shonu jsem se i zapomněl představit, ale začal jsem tím, že studuji filmovou školu v Praze a pokračoval opět přes svou budoucnost a kam bych se chtěl v budoucnu dostat. Snažil jsem se mluvit plynule (což ani nevím, jestli se podařilo :D). Skončil jsem a přišla na řadu Jesika. Během jejího proslovu jsem přemýšlel nad tím svým a myslel jsem na to, že jsem to pěkně pokazil. Zdaleka jsem neřekl všechno, co bych chtěl říci. Zbývalo jen doufat.

Řeč si odbyl i Matej a po jejich proslovech se všichni ,,realizátoři” odebrali pryč od nás a už zase si špitali! Tentokrát to byl snad nejnapjatější moment. Po chvíli konverzace s paní Tkadlecovou se vrátil Kevan spolu s paní Janečkovou a paní Frankovou. A Kevan spustil. ,,Osoba, která bude na dvoutýdenní stáži mezi těmito kulisami je…” chvíle napětí… ,,Je tento muž!” ukázal na mě a dodal: ,, Vlastně ani nevím, jak se jmenujete”. Tak jsem vyjekl radostí a podal si ruku s Kevanem a také se mu představil (celkem pozdě). Poté řekl, že Jesika, která se zajímá o historii, bude na týdenní stáži v research týmu u natáčení filmu o druhé světové válce a Matej (malíř a milovník umění) bude na stáži v týmu storyboarderů, kde bude s týmem profesionálů kreslit příběh do jednotlivých obrazů. Super! Vyhráli jsme všichni :).

Všichni jsme si podali ruce, udělali závěrečnou fotku a odcházeli šťastní. Kevanovi jsem neskutečně moc děkoval a podal jsem si s ním ruku asi ještě třikrát :D. Řekl mi, že se moc těší na naší spolupráci a až se zase uvidíme na natáčecím place. Měl jsem takovou, takovou radost!! Neskutečné nadšení. 🙂

Poté jsme se naskládali do auta paní Frankové, která nám celou cestu povídala o zákonu o filmových pobídkách a o ekonomice kinematografie. Mezitím se s námi zvládla ztratit, takže jsem musel zapojit navigaci svého telefonu, abychom se dostali na správnou cestu :). Také nám stihla říci, jak se poznala se svým mužem, jak zachránila českou kinematografii a mnoho dalšího.

Tímto chci velice poděkovat celému týmu PBN a už teď se nemůžu dočkat, až se setkám se všemi na place a získám svou pravděpodobně největší filmovou zkušenost, která mi, věřím, změní život :).

Vojta Staněk

vítěz stáže snů VIP vstup na natáčecí plac

VOJTA NA FILMOVÉM PLACE MEZI MUŠKETÝRY II.

Je 23.6. a já se nacházím opět na place v Roudnici nad Labem, kde točíme několikrát interiér kostelíku (dopoledne) a interiér Louvru (odpoledne).

Den začíná jako „každý jiný“, v 7:30 na místě – snídaně, vysílačky a jde se na věc. Jak jsem už zmínil, dopoledne jsme točili interiér Pauper’s church, kde hráli pouze 2 herci – Luke (D’Artagnan) a Steve (Borel). Jak jsem pochytil (doufám, že správně), čím méně je na scéně herců, tím méně lidí je na place. Když se začalo točit, klidně bych řekl, že nás kolem bylo asi jen 5 a půl oproti předchozímu dni, kde nás bylo přes 100. Steve hrál opět záporáka, který se snaží získat trůn. Stejně jako skoro všichni, kterých jsem se ptal. Když se často ptám herců na charaktery, které hrají, a zpravidla každý mi odpoví: „Well, I’am the bad one and my character wants a throne.“ (No, má postava je záporák a chce pro sebe získat trůn.) Počkat, takže premisa Game of Thrones (Hra o Trůny) zní: „All men must die.“ (Všichni muži musí zemřít.) a premisa 3. série The Musketeers: „Everybody wants the throne.“ (Všichni chtějí trůn)? Začíná se nám to tu nějak komplikovat :-)…

Tady jsou tři (čtyři) mušketýři na oficiální fotografii, zleva Aramis , D’Artagnan, Athos, Porthos

Opět poznávám, že Steve je dobrák od kosti, stejně jako každý záporák u Mušketýrů. Dopoledne jsem si dost povídal s Lukem, ze kterého vypadlo, že si natáčení velice užívá a že je to ta nejlepší práce na světě. Mezi tím chtěl přinést sýrový toast s HP Sauce omáčkou vedle, NIKOLI v toastu, ehm… 🙂 Konečně se přesouváme do Louvru (do zámku) a také konečně potkávám KRÁLE LOUISE ! Super! Předposlední hlavní postava, se kterou jsem se ještě neseznámil. Šíleně hloupý a mladý král ze seriálu je reálně velice inteligentní, charismatický a příjemný člověk.. Kdo by to byl řekl :-). Jeho postava se k němu velice hodí (29.6. uvidíte sami) a má fakt super vlasy!

Spolu s přesunem přichází spousta dalších věcí, které byly potřeba zařídit. Hlavně stihnout nakrmit herce ještě při přípravách lokace, aby byly okamžitě připravení na zkoušky. Základní tábor byl docela daleko (asi 4 minuty chůze), takže cestování sem a tam s několika kily v rukou navíc bylo celkem unavující. Když jsme se dostali do překrásného interiéru zámku, nestačil jsem zírat na tu krásu! Haha, nechal jsem se nachytat!… kulisy… Všechno vypadalo tak reálně a perfektně, že jsem se ztrácel v tom, co je a co není kulisa. Trénované oko to asi pozná, ale já to poznám jedině tehdy, když zaklepu například na mramor a on je krásně „měkký“ a dutý.

Když jsem tak pobíhal po lokaci na zámku, několikrát jsem potkal královnu Annu (Alexandru Dowling – Roselin Frey z Hry o Trůny :-). Byla tak nádherná! Ty šaty, účes, make-up, úplně mi vzala dech, vše tak perfektní! Zprvu jsme se k sobě vůbec nedostali, až jsem ji jednou potkal na chodbičce poblíž schodiště v zámku, tak jsem si řekl, že je čas se seznámit. „Hey, we didn‘t have a chance to introduce.“ (Ahoj, ještě jsme neměli možnost se seznámit), v tom mi skočila do řeči: „Oh, hey yes thats true, are you Vojta right?“ (Ano to je pravda, ty jsi Vojta, že ano?) – v tu chvíli jsem se nějak zasekl a pomyslel jsem si: „Co? Jak sakra ví, kdo jsem?“. Koukala na mě, jestli jsem náhodou neusnul. Až pak jsem se vrátil do reality: „Yes, yes, I’m Vojta, veeery nice to meet you“ (Ano, ano, velmi rád tě poznávám). Usmála se na mě a odpověděla: „I’m Ali, I‘am very pleased to meet you“ (Jsem Ali, je mi velkým potěšením, že tě poznávám.) Úsměv jsem Ali oplatil a opět jsme si šli po svých. Během natáčení jsme spolu několikrát mluvili a také jsem ji zařizoval, co potřebovala.

Mezi tím jsme točili scénu s králem Luisem (fakt super kostým!), s mušketýry a s Cpt. Trevillem.

Než jsme dotočili tuhle scénu, dostal jsem echo, že mám dovést malého Robieho (Dauphina – králova syna) s jeho otcem na natáčecí plac. S tátou Robieho jsem si dost povídal i během natáčení a vedli jsme velice příjemný rozhovor. Opět jsem se vyskytl na place, který byl kompletně naaranžovaný a nasvícený. Dokonce se i rozfoukával umělý kouř, který jen umocňoval atmosféru pokojů. Točila se ložnice krále Louise a pokojík malého Dauphina. Atmosféra byla opět neskutečně působivá. V této scéně hrál i Rupert Everett (Feron) – opět záporák, se kterým jsem se opět skamarádil.

Chtěl bych na tomto místě pozvednout práci aranžérů a designérů lokace, jelikož jsem si sám tuto práci zkusil na vlastním filmu a vím, že je to velice obtížná práce, a jejich výsledek vypadá fakt perfektně. V 19:15 dorážím ke svému hotelu a v 19:20 tvrdě spím. Až tak mě ten den vyčerpal.

PS: Omlouvám se, velice rád bych zveřejnil fotografie z natáčení, ale nemůžu z důvodu autorských práv. Takže vkládám alespoň ficiální fotografie herců, abyste měli lepší představu, o kom píšu.

Vojta Staněk, stážista na filmovém place natáčení seriálu The Musketeers

VOJTA NA FILMOVÉM PLACE MEZI MUŠKETÝRY III.

Středa 24.6. – 7:30 a já se nacházím spolu s celou filmovou výpravou v Libochovicích na zámku, kde točíme podle rozpisu 3 scény exteriéru (královské zahrady) a 4 scény interiéru (sklepení hospody). Celý den podle rozpisu celého natáčecího dne má být „Periods of clouds and sun w/couple of showers.“ (Periody mračna a slunečna, případně několik spršek). Hurá! Nemusím se přeci koupat ráno, když budu mít sprchu na place! – vtípek ;-). Celý den bylo pod mrakem, foukal studený vítr a žádná sprška naštěstí nebyla.

Po snídani jsem si jako vždy opatřil vysílačku a mohlo se jít na věc. Ale mezi tím jsem potkal Ali v županu, což mě na chvilku dost vyvedlo z míry :-). Prvním nepříjemným zjištěním bylo, že máme základnu celkem daleko od natáčecího placu (asi 300m). To se zase pronesu. Bylo docela vtipné vstoupit do královských zahrad a vidět režiséra s kameramanem, jak mají uprostřed obrovské plochy anglického trávníku vedle sebe postavené 2 vysoké štafle, každý stál na svých a křečovitě se drželi nejvyšší „šprdličky“ a rozebírali, jaký udělají výřez záběru. Máchali rukama, houpali se ze strany na stranu (jelikož foukalo) a dole se je snažilo držet pár lidí ze štábu. Prostě scéna jako z filmu!

Prostředí bylo krásné, jelikož každá francouzská zahrada je krásná. Když si představíte takovou zahradu a uprostřed ní 4 mušketýry, královnu, kolem chůvy, malého hrajícího si Dauphina, stráže, sluhy atd., jste hned zpátky v 17. století. Opět se tvůrcům muškeťáků atmosféra velice povedla. Mezitím jsem si zkusil dirigovat komparz a také „otravovat“ jednu z rodin bydlící podél královských zahrad, která si poklidně chtěla postavit novou střechu svého domu. Šlo totiž o to, že pokaždé, když se začalo natáčet a podařilo se nám udržet potichu všechny lidi ze štábu (jako se nám to daří u každého záběru), tak nám do toho začala již zmíněná rodina řezat, bouchat, brousit, zkrátka skoro všechny zvuky, na které si vzpomenete. Ano, měli obrovskou radost, když jsem jim stál pod stavbou a každých 5 minut jsem jim říkal: „Teď točíme, tak chvilku vydržte, prosím.“. Když se nám tento problém se zvukem podařil vyřešit, přešli jsme na jinou scénu. Na stavbě už nebouchali, tak to vypadalo celkem slibně. STANDBY FOR A TAKE…. CAMERA – QUIET PLEASE….. ACTION! Tak tentokrát se začali ozývat zámečtí pávi. Asi se jim nelíbilo, že je bude utišovat někdo, kdo je u nich „na návštěvě“. Tyto scény jsme točili několikrát a nakonec se to podařilo jen díky tomu, že pávi zaspali a zapomněli křičet…

Rychlý přesun do sklepení (přemístit a opět nastavit všechny věci na jiné místo trvá přibližně 15-20 minut). Byla tam zima, tma a málo místa (docela hezký pohled byl na celý štáb tisknoucí se na 5 metrech čtverečních). Po nasvícení vše vypadalo opět úplně jinak. Nechápal jsem, jak tým osvětlovačů takhle suprově dokáže scénu nasvítit. Až mi z toho přecházel zrak. Opravdu mě zajímalo, jakým způsobem se to dělá, tak jsem tedy šel a zeptal se: „Jakým způsobem to nasvětlujete? Někdo vám řekne, jak to má být?“ Přišla překvapivá odpověď: „Já nevím, nějak to vždycky nasvítíme, a když k tomu má někdo nějaký připomínky, tak se to upraví.“ – No aha, tak to jsem se toho moc nedozvěděl, Měli světla zkrátka na všechno. Dokonce i suplovali světlo pochodně. „OKAY, LETS SMOKE ADD SOME SMOKE PLEASE,“ zaznělo od Matta (asistenta režie) z vysílačky. Hned mi bylo jasné, odkud vítr vane. Teď to teprve bude vypadat luxusně! A taky že ano. Musel jsem nakonec vše sledovat zvenčí, jelikož chtěli mít na place co nejméně lidí, aby měli prostor pro pohyby kamery. Venku jsem si popovídal s mušketýry a Trevillem, občerstvil je (už jsem se vám zmínil) a poté poslouchal, jak si vyprávějí vtipy o Irech. Když vtipy dovyprávěli, šli na scénu. Tak jsem se dal do řeči s Michaelem (Grimaudem) a asi 30 minut jsem s ním vedl opravdu super rozhovor.

Poté přišla chvíle, na kterou jsem se těšil nejvíce. Scéna s explozí. Také jsme předtím zapalovali zápalné šňůry, louče atd. V této scéně hráli Luke (D’Arty), Howard (Porthos), Santi (Aramis) a Hugo (Treville) a poměrně dlouho nacvičovali na tuto scénu, jelikož se prostě musela vzhledem ke kouři z výbuchu povést napoprvé, protože místnost byla poměrně uzavřená a než by se odtamtud kouř dostal, trvalo by to celé století. Takže scéna vypadala tak, že herci běží ze schodů, a když přiběhnou dolů ke klenbě (která byla hned pod schody), sud se „střelným prachem“ vybuchne, následují reakce herců. Dost dlouhou dobu se zkoušelo s herci dění po výbuchu. Všichni koukali venku na monitory a čekali, co se bude dít. Když na to konečně přišlo, vše šlo podle plánu. Herci rychle seběhli ze schodů, a když doběhli ke klenbě, barel vybuchl a celý záběr vyplnil jen a jen neprůhledný kouř. V tu chvíli se všichni venku začali hlasitě smát, protože druhá polovička scény, které se zkoušela, byla úplně na nic, jelikož pak už přes kouř nebylo vidět vůbec nic. Za chvilku vyběhli rychlostí blesku mušketýři s Trevillem, kteří lapali po dechu a švenkr Xandy na ně od monitorů křičel s hlasitým smíchem: „HEY GUYS, DID YOU SURVIVE?“ (Hej chlapi, vy jste přežili?)

Tak to byla „sladká“ tečka na závěr dne a já už se zase těšil do postele.

Vojta Staněk, stážista na natáčecím place historického seriálu The Musketeers

VOJTA NA FILMOVÉM PLACE MEZI MUŠKETÝRY IV.

Čtvrtek 25. 6. a vstávačky v 4:50.

Tentokrát jedeme do Kladrub za Plzeň, proto tak brzo. Ani nevím, jak cesta vypadala, jelikož jsem se probudil až skoro u základny, která stála přímo pod chrámem v Kladrubech, s gigantickým neogotickým průčelím, které mě naprosto uchvátilo. „Den jako každý jiný“, snídaně, vysílačka, rozpis dne. Točí se na 2 štáby, to znamená všude 2x tolik lidí. Zprvu jsem si to nedokázal představit, ale pak jsem přišel na to, že to ani skoro není znát, jelikož 2. štáb má svůj rozpis scén a točí souběžně s námi (hlavním štábem), akorát na jiné lokalitě. Problém byl někdy jen s herci, protože párkrát nastala situace, že oba štáby potřebovali stejného herce. Ale to se stalo jen párkrát a nakonec se to vždy celkem rychle vyřešilo (jako všechno).

Seznámil jsem se opět s novým hercem, kterým byl tentokrát český herec Ernesto Čekan. Myslím, že je to jediný český herec, obsazený do nějaké role v Mušketýrech. Točili jsme tentokrát na čtyřech různých místech. Prvním z nich bylo skladiště v přístavu, což byl holý polorozpadlý interiér kladrubského zámku, který opět filmaři vykrášlili do neskutečné míry různými dobovými věcmi na obrábění dřeva, kůly, hmoždíře, kameny, klatkami, sekyrami, kladivy atd., kde byly na zemi rozsypané všude možně hobliny, kusy dřeva a nevím co ještě. Opět se osvětlovači činili, „efekťáci“ přidali kouř a vše mělo svůj pravý filmic look (filmový vzhled) tak, jak má být. Tentokrát jsme měli akční scénu se Santim (Aramisem) a scénu s Ernestem (Moreauem). Měli jsme také k dispozici kaskadéra a tzv. „doubla“ Aramise, který ho měl zastupovat právě v některých náročných akčních scénách. Často, když přede mnou šel Aramis a já ho oslovoval Santi a poté se otočil, pochopil jsem, že jsem se tentokrát zrovna netrefil a byl to jeho double. Naštěstí jsem nebyl sám, kdo si je pletl :-).

Další lokace, na které jsme točili, byl interiér chrámu – vedlejší místnost s dřevěnými schody (skoro bych si trumfnul říci velká chodba), kde hrál pouze Luke a Stephen (oprava ze dne druhého – ze Stevena na Stephena). Při přípravách štábu jsem si prošel celý chrám, který mě naprosto ohromil (naštěstí tyto fotky vám můžu ukázat). Když se začala natáčet scéna Borela a D’Artyho, tak jsem se přesunul na místo a pomáhal. Borel je nevyzpytatelná postava, o které nikdo neví, jak se vlastně zachová. Je velice náročná na herecký výkon. Když se natáčel úzký záběr z pohledu klečícího Luka na Stephena, přestával jsem věřit svým očím. Lepšího herce jsem v životě neviděl. Jelikož je Borel trochu bláznivý, často a intenzivně mění náladu, mimiku a chování. V této scéně se nejdřív tvářil seriózně, potom měl začít plakat, potom se šíleně rozesmát, poté zase zvážnět. Dokud tuto scénu neuvidíte, rozhodně nebudete vědět, o čem mluvím. Stephen tuto scénu zahrál neskutečně perfektně a briliantně, že při koukání na monitory se všem zastavilo srdce, dech a snad i krev v žilách. Tvářil se neskutečně seriózně, náhle se rozplakal a po záběru měl celý mokrý obličej od slz, poté se začal smát bláznivým a šíleným smíchem, pak se zatvářil seriózně a odešel. Vůbec jsem neváhal ani chvilku, a když jsme záběr dokončili, šel jsem mu pogratulovat, a řekl jsem mu, že to byl snad nejúžasnější herecký výkon, který jsem kdy viděl. Také jsem mu řekl, že je určitě nejlepší herec, kterého znám a zkrátka vychválil ho, až kam to jen šlo. Stephen se na mě stále usmíval, plácal mě po rameni a nekonečně děkoval. Hned jsme se dali do řeči a povídali jsme si tak dlouho, jak to jen šlo (než tým připravil další záběr). Poté jsme dokončili další (ten stejný záběr, ale pouze z jiného úhlu) a pak Stephena propustili. Rychle jsem za ním běžel, protože jsem s ním chtěl dobrat to, co jsme spolu nakousli. Dali jsme se opět do řeči a povídali si nějakých dalších 40 minut, než mě zpátky zavolal tým, že něco potřebují.

Předposlední lokace byla v chrámu v hlavní lodi (konečně), kde ležely dvě mrtvé jeptišky, které zabil Borel, a které posléze našel D’Arty s Athosem. Jedné z jeptišek maskéři“podřízli“ krk a designér Cloud (asijského původu, s dlouhými tmavými dredy a bundou s nápisem CZECH MADE MAN (Muž české výroby) někde sehnal sytě červené a průhledné pláty jakéhosi zvláštního materiálu, ve kterém byla místy struktura, místy „bublinky“ a vrstvená barva, které dal pod obě jeptišky a vypadalo to jako reálná kaluž krve. Když jsme začali točit, tentokrát nám do toho nepovídali pávi ale poštolky, které hnízdily někde ve výšinách nad klenbami v chrámu.

Když jsme dotočili scénu v chrámu, tak jsme se přesunuli za chrám, kde bylo průčelí vedlejšího zámku spolu s bránou, kterou měli „muškáti“ probíhat. Tentokrát se nic nenasvěcovalo, protože na tyto účely se celkem hodilo přirozené světlo. Přistavili se koně, na kterých měli přijet přes menší dřevěný „mostek“ a vběhnout dovnitř. Opět jsme exteriér trochu začoudili umělým kouřem a už se točil jeden záběr za druhým.

Vracím se do hotelu přibližně v 9 hodin a jsem připravený na další dávku příštího dne v Doksanech. Tam, kde všechno začalo.

Vojta Staněk, stážista na natáčecím place historického seriálu The Musketeers

VOJTA NA FILMOVÉ PLACE MEZI MUŠKETÝRY V.

Je pátek 26. 6. a tentokrát se nacházíme v Doksanech, kde vše před několika měsíci začalo finálovým pohovorem s producentem Kevanem Van Thompsonem…

Když jsme dorazili na místo, vůbec jsem to tam nepoznával, protože natáčecí plocha je tam daleko větší, než nám při pohovoru ukázal Kevan. Nestačím opět žasnout nad tím, jak perfektní mají kulisy a vypracované veškeré detaily. Celý den ale točíme interiéry.

Opět je nás na place celkem dost, jelikož máme na den dost kaskadérů a asi 40 komparzistů, k tomu herce. Rozjíždíme kameru na první scénu, ve které vězni utíkají z věznice Chatelet. Věznici točíme ve sklepích doksanského kláštera, kde jsou ještě původní „vězeňské” cely v takovém stavu, jak dříve zkrátka vypadaly. Bylo to celkem vtipné, nacpat všech 40 vězňů do jedné cely, která měla pravděpodobně 2,5 x2,5m. Scéna vypadala tak, že jeden z těch největších vězňů se opřel do kovových dveří, které vyrazil, a už se mohlo utíkat. Jak si to představit? Řev a zavládl totální chaos přesně tak, jak se píše ve scénáři. Někteří vězni vzali red guarda, který vězně hlídal, a napíchli ho zády na hák na zdi. Né reálně! Red guard vyfasoval páteřák a kolem sebe měl popruh s kovovým okem, za které ho pověsili a napíchli na hák.

Představte si, že každý z komparzistů musel být opět perfektně nalíčen, ustrojen atd. Takže když jsem seděl v cateringu a kolem mě pobíhala taková spousta vězňů ze 17. století, vážně jsem si připadal, jako že jsem se vrátil v čase. Vraťme se k vzhledu scény. Designéři neměli tentokráte moc práce, protože ve vězení se moc propriet nevyskytuje. Tak si dávali aspoň záležet na pestrém a detailním vybarvení kovových mříží, kde barvami zvýrazňovali alespoň rez a podobně. Tým speciálních efektů připravil louče, osvětlovači světla (která byly opět perfektní) a už se mohlo kroutit. Při natáčení jsem opět koukal na monitor, abych pochopil volbu záběrů, světelného nastavení atd.

Dalo by se říci, že jsme celý den točili „to stejné“, protože jsme byli ve věznici přibližně tři čtvrtě dne. Vězni, útoky, úprky. Časem se přidal i Michael, Santi a ještě pár herců.

Jelikož jsme skončili dříve než v 6 hodin, natočili jsme si ještě obraz z dalšího dne, který byl jen asi na půl hodiny. Musela se jen přemístit technika a obléct Michaela do red guardského oblečení. Vtipný moment byl, když byl Michael už oblečený a seděl na place v rohu v podloubíčku, ale všichni ho hledali po celém areálu, jelikož jsou zvyklí na jeho oblečení pro Grimauda. Nikde jsme ho nemohli najít, protože vypadal jako red guardi, což byli komparzisté. Všichni kolem něj běhali a hledali ho, až se asi po 15 minutách našel přímo na place. Nad scénu se dal jen obrovský difuzér (bílý materiál, kterým prochází světlo a změkčuje stíny) a bylo nasvíceno. Poprvé jsem viděl, jak se točí ze steadycamu připevněného k vestě kameramana hydraulickým ramenem, na jejímž konci byla kamera. Točil se jen odchod Grimauda, takže to bylo hned.

Tímto můj natáčecí den končí a těším se na další, kde se bude střílet a bojovat.

Vojta Staněk, stážista na filmovém place natáčení seriálu Mušketýři

VOJTA NA FILMOVÉM PLACE MEZI MUŠKETÝRY VI.

Přichází nečekaná pracovní sobota 27. 6. a jsme opět v Doksanech. Dnes teprve bude zábava! Točíme “pokračování” předešlého dne. Útěky vězňů a obrany rudé armády (celý den exteriér). To znamená opět hromady hlavně komparzů a kaskadérů.

Veškeré vybavení umísťujeme na“náměstíčko” před věznici Chatelet. Na beton sypeme hlínu s pískem, věšíme drůbež do stánků, také čechráme chlupy vycpaným králíkům na pulty do stánků, skleněné baňky plníme „vínem”, dobarvujeme zdi Chateletu, oblékáme armádu a zbrojíme ji, učíme všechny choreografii boje. A to zdaleka není všechno, co je potřeba udělat.

Scénu, kdy utíkají vězni z Chateletu a rudá armáda se je snaží zastavit, jsme připravovali 3 hodiny. Vůbec totiž není jednoduché naučit aktéry choreografii této scény. Každý pohyb a každý úder je koordinovaný spolu s dalšími výstřely a podobně. Dokonce i řev jednotlivých vězňů a členů armády! Jen pro představu – na scéně se nachází přibližně přes 50 lidí a každý z nich ví, co má dělat (konečně po 3 hodinách).

KAMERA…. AKCE!

Doksanami se naráz ozvaly výstřely z pistolí rudé armády a následoval křik vězňů, kteří běželi z vězení a také se trochu poškádlit s červeňákama. Všude kouř, řev a opět chaos, přesně tak, jak je znovu popsáno ve scénáři. CUT! – Zahlásil Matt. Co se stalo po tom, když všichni křičeli stop, by nikdo nevěřil. Armáda se nechtěla vzdát chvilkového privilegia mlácení vězňů molitanovými obušky a pořádně si to užívali! Poté se nám je podařilo odtrhnout, ale to stejné se dělo po každém jetí.

Když byla scéna hotová, samozřejmě příběh pokračoval tak, že přijeli mušketýři na koních a všechno rychle a rázně vyřešili spolu s kapitánem Marchauxem (Matt Stokoe, o kterém jsem se dozvěděl po našem super rozhovoru, že ho můžete znát i ze seriálu Misfits a nebo z reklamy na McDonald ) Ne vždy (resp. u filmu nikdy) všechno je tak, jak to vypadá. Bojovní a krásní koníci mušketýrů jsou vlastně dosti bázliví a plaší (hlavně kůň Athose). Po příjezdu mušketýrů na scénu si opět trochu zašermují s meči, záběr na Matta a konec. Jedeme znovu a znovu, pokaždé z jiných úhlů.

Mezi tím vším se opět setkávám se Stephenem, se kterým zahajuji dlouhou (a pro mě velice cennou) konverzaci.

Poté točíme scénu s Aramisem a Grimaudem, kdy Grimaud jde ze sklepa (z věznice) a odhazuje tajemný plášť. Nasazuje si klobouk a Aramis, který po něm jde, najde jeho kápi a pouze ho zahlédne, jak zavírá dvoukřídlé dveře Chateletu venkovní přepážkou. Michael (Grimaud) má odhodit svůj plášť, nasadit si klobouk a jít. Jelikož má klobouk připevněný pod kápí někde u pasu, tak když odhazuje kápi, zpravidla mu spadne klobouk a o pár metrů dále si nemá co dát na hlavu. To se stalo několikrát, ale nakonec se nám vše povedlo!

Vojta Staněk, stážista na natáčením place seriálu The Musketeers

VOJTA NA NATÁČECÍM PLACE MEZI MUŠKETÝRY VII.

Po dlouhém víkendu je opět pondělí (jak už to tak bývá) 29. 6. a tentokrát se překvapivě nacházím znovu na place v Doksanech!

Točíme první scénu z cranu (jeřábu pro kameru) s mušketýry na koních a Gastonem, kterého přepravují pařížskými ulicemi. Všechny překvapilo, že tady nebyl problém a kupodivu ani s koníky (protože nebyl kouř, ani se nekřičelo a nedělal se žádný hluk).

Po dokončení jsme šli na další scénu pařížské ulice, kde byla přepadena Annabelle. Opět pár hodinek příprav choreografií, pohybů, osvětlování, designování perfektních kulis atd. Konečně jsme se dostali k točení! Ale to také nebylo na chvíli, jelikož je to akční scéna a točili jsme ji opět z různých pozic, různými objektivy a různými technikami.

Přecházíme na scénu, kdy Aramis přivádí Constance do Joubertova domu. Přesně tak! Konečně se poznávám s Constance – Tamlou Kari. Charismatická a příjemná jako většina herců, ale nebyla úplně ve své kůži, protože se jí cosi na letišti přihodilo, když přilétala do Čech. Když jsme začali točit, byla tak rozladěná, že asi 5x zapomněla text, což se ještě za celou dobu nikomu nestalo.

No, vraťme se ke scéně – hromada komparzistů, přesně upravené kostýmy, make-up / vlasy, dekorace, světla atd.

Další scénu vám bohužel popisovat nebudu, protože touto scénou končí 5. epizoda a nerad bych vám něco vyzradil :-).

Poslední scéna se týká pouze Athose v jeho pokoji (pouze leží v posteli, pak se rychle zvedne, sebere věci a odejde). Opět je vyšperkovaný každý detail, co se týče veškerých příprav a hlavně kulis a propriet. Jednoduchá a rychlá scéna.

Opět den utekl jako voda a já se těším na den další. Budu se nacházet v Brozanech a povím vám, jaké to je bojovat s doslova pekelným počasím.

Vojta Staněk, stážista na natáčecím place seriálu The Musketeers    

VOJTA NA FILMOVÉM PLACE MEZI MUŠKETÝRY VIII.

V následujících dnech jsme s týmem popojeli o kousek dál do Brozan nad Ohří, kde jsme se pohybovali střídavě v interiérech hospody Christophera a jeho kumpánů a v exteriérech před hospodou „na dvorku“.

Celý týden má být teplo a já jsem čekal, jak se to projeví na mé činnosti. Projevilo se to celkem rychle. Každý den bylo něco k 30 stupňům ve stínu, hercům se roztékal make-up, měli úplně propocené kostýmy a spotřeba vody štábu i herců vystoupila na maximum. Nebyl problém za hodinu spotřebovat 3 balíky půllitrových vod po 12 lahvích. Herci si často poroučeli citrusové drinky a hlavně studenou kávu. Také jsem si stihl spálit ramena a všichni jen těžko lapali po dechu.

V interiérech hospody nebylo moc místa a navíc jsme měli opět hodně komparzistů, kaskadérů a herců. Takže bylo celkem složité se s veškerou technikou a štábem dostat do místností, které už samy o sobě byly přeplněné. Do toho musela být místnost uzavřená, nasvětlená a ještě nesmíme zapomenout na kouř! Jelikož všechny scény byly poměrně akční, tak kdo nemusel nutně být na place, byl venku, a odtamtud všichni sledovali dění vevnitř na monitorech. To, že opět všechno vypadalo tak reálně, jak si jen dokážete představit, už ani není potřeba zmiňovat.

Tentokrát jsem se dost sblížil s herečkou Lisou McGrillis, Richardem (Christopherem) a Johnym (Jolym), kteří vážně dokázali pokaždé zvednout náladu.

Jedna z nejlepších a nejtěžších scén byla, když Gastona přinesli mušketýři do hospody a on rychle „podřízl“ asi tři muže, protože se cítil okraden. Tu scénu jsme točili od rána asi do 3 hodin odpoledne. Poté přišly souboje, přestřelky, koně atd. Poslední scénu, kterou jsme točili, byla právě přestřelka, a řeknu vám, že se máte na co těšit! Při té poslední přestřelce se stala nemilá věc. Z muškety po výstřelu něco vyletělo a trefilo to Porthose do oka, a ten se složil na zem. Okamžitě přiletěl medik, který vypláchl mušketýrovi oko a podal profesionální pomoc. Za chvíli bylo vše v pořádku a já se nestačil divit, že i mušketýři jsou také jen lidi.

To byl konec mého posledního dne na stáži. Se všemi jsem se rozloučil a bylo mi líto, že jak rychle to začalo, tak rychle to i skončilo. Ještě jsem se domluvil s producentem Václavem Mottlem na prodloužení mé spolupráce, ale tentokrát už v postprodukčním studiu, případně v budoucnosti i někde jinde.

Chtěl bych hlavně poděkovat týmu PročByNe? za zařízení mé stáže a také Václavu Mottlovi za zprostředkování a za vše ostatní. Nesmím zapomenout na tým, ve kterém jsem působil, a také na celý štáb, který mě mezi sebe perfektně přijal.

Vojta Staněk, stážista na natáčecím place seriálu Mušketýři