Magistrát města Brna

Brněnský primátor Petr Vokřál 

Vláďa během dvou týdnů, kdy stínoval brněnského primátora Petra Vokřála, zjistil, že "primátorování" není žádná hračka. Byl u toho, když pan primátor komunikoval s novináři a veřejností, navštívil Brněnské teplárny nebo když jednal s honorárním konzulem ČR v Atlantě o synergii mezi Brnem a Atlantou. Zažil mnoho dní ve znamení porad, diskuzí, jednání, zasedání, tiskových konferencí a všemožných setkání. Nahlédl pod pokličku témat, jako je robotizace, industrializace, bezpečnost provozu na brněnské přehradě, posílení letecké linky z Brna do Mnichova, integrační politika na místní a regionální úrovni nebo např. organizace referenda. A co si bude určitě pamatovat do konce života? To, že byl u toho, když pan primátor podepsal ve vile Tugendhat první dohodu od roku 1992, která nerozděluje, ale naopak sjednocuje - dohodu o spolupráci mezi Brnem a Pangea World. Začtěte se do jeho blogu 👇🏼

_______________________________________________________

VZHŮRU DO ŠTATLU VOL. 1

pondělí 12. června 2017

A pokud by přespolní náhodou nevěděli, kam vlastně vyrážím, tak vyrážím do Brna. Dnešek se ovšem, na rozdíl od všedních školních dní, liší, neboť nenabírám směr poloprázdné posluchárny vysokých škol, ale samotný magistrát města Brna, konkrétně jeho Nové radnice. A proč to vlastně? Dostalo se mi možnosti stínovat samotného pana primátora Vokřála.

Hned po zaklepání na dveře sekretariátu se mě ujímá pan Holík, se kterým prohodíme pár slov o Brně, Ivančicích (mé rodné město), škole a životě. Ale času není nazbyt, a tak po pár minutách toto seznamovaní končí a začíná krátká porada s dalšími členy sekretariátu. O této poradě vám toho bohužel nemohu mnoho říci, pouze snad to, že v jejím průběhu padlo i slovo o vyhlášení guerillové války. Ovšem v takovém duchu, který mi vykouzlil úsměv na tváři na několik následujících minut.

Postupně se však dostáváme k tomu hlavnímu, proč tady vlastně jsem, ke stínování samotného pana primátora Vokřála. Silný stisk ruky a hluboký respekt k úřadu, který zastupuje, je to, co právě teď cítím. Ale času není nazbyt, neboť program je naplánován na minuty a my tak vyrážíme směr Antonínská, kde sídlí rektorát VUT, a kde za několik okamžiků začne pracovní seminář na téma Průmysl 4.0. Ještě před samotným začátkem semináře se scházejí hlavni řečnici v čele s ministrem průmyslu a obchodu, panem rektorem, panem hejtmanem a mým mentorem panem primátorem Vokřálem, aby doladili poslední detaily.

Samotný popis tohoto semináře spolu s mnoha zamyšleními, které jsem v jeho průběhu měl, by byl asi hluboce nad rámec tohoto blogu, přesto bych zde rád zmínil dvě osoby, a to pana doktora Absolona a pana profesora Minaříka, jejichž příspěvky na mě udělaly hluboký dojem.

Bohužel však nezůstáváme do konce, neboť náš čas se už nachýlil a je potřeba být jinde. Vydáváme se tedy směr Brněnské teplárny, kde právě probíhá debata nad koncernovou deklaraci, která by měla určitým jednotným a sumarizovaným způsobem vymezit vztah podřízených společností a řídicí osobou resp. všemi společnostmi, ve kterých je Brno většinovým vlastníkem a statutárním městem Brnem. Omlouvám se všem právníkům, vím, není to úplně korektní, ale věřím, že pro naše účely to postačí.

Po této exkurzi do praktického použití zákona o obchodních korporacích se vracíme zpět na Novou radnici, kde mě pro dnešek pan primátor opouští, neboť má ještě další jednaní v Praze. Tím ale můj příběh rozhodně nekončí. Na Nové radnici se mě ochotně ujímá pan Růžička, který mi ukazuje velkou část zákoutí této krásné budovy, spolu s krátkou exkurzí po jednotlivých úsecích. A proč vlastně Nové? Protože je přece novější než ta stará.

Mám tak možnost nejen nahlédnout do prostorů úředníků, pro které jsou deadliny na zpracování jednotlivých podkladů skoro pokaždé smrtelné, ale i do prostorů, kde sídlí samotní náměstci pana primátora. Vzhledem k určitému soukromí jsem nepořídil žádné fotky, ale vězte tomu, že to só opravdoví Brňáci.

Tím můj dnešní den končí. A moje pocity? Za prvé je to naprosté nadšení a okouzlení z přátelského kolektivu, který zde nacházím a který boří klasické představy o nudných šedých „byrokratech“, kteří se neumí zasmát. A za druhé hluboký obdiv k panu primátorovi, který doslova během pár okamžiků dokáže přepnout své myšlení z tématu robotizace, industrializace a průmyslu 4.0 do oblasti práva, kde každé jednotlivé slovo má svůj přesný význam a nahrazení slova „bude“ za „může“ v několika řádkové větě není ničím neobvyklým.

Vladislav Jakubů stínuje brněnského primátora Petra Vokřála

VZHŮRU DO ŠTATLU VOL. 2

úterý 13. června 2017

Dnešní den byl ve znamení porad, diskuzí, jednání, zasedání a všemožných setkání. Tím hlavním bodem dnešního programu bylo zasedání Rady města Brna, ale nepředbíhejme. Ráno se neslo v poměrně příjemném duchu. Projednávání sto čtyřiceti bodů, o kterých se mělo hlasovat na dnešní radě, proběhlo v poměrně klidné atmosféře, i když se zde objevilo pár bodů, nad kterými nepanovala jasná shoda mezi radními za hnutí ANO, nicméně všechno bylo vyříkáno během pár minut a šlo se hned na další bod. To hlavní ale přišlo přibližně kolem deváté hodiny, kdy začala samotná Rada města Brna, složená ze všech koaličních stran. Před začátkem se konalo ještě jedno hlasování, které bylo neméně důležité, a to hlasování o tom, zda se bude moje maličkost rady vůbec zúčastnit nebo bude vykázána za dveře, neboť normálním smrtelníkům je účast na radě zakázána. Všechno naštěstí proběhlo hladce – devět pro, žádný proti a nikdo se nezdržel, a tak jsem mohl zaujmout křeslo vedle paní Černohorské, vedoucí tiskového střediska.

Samotný program rady začíná ve více než příjemném duchu, neboť jsou do svých nových funkcí například jmenovány dvě nové ředitelky mateřských škol. Následují prezentace činností a hospodaření společností Veletrhy Brno a STAREZ, kdy se dozvídáme, jak společnosti hospodaří, jaké mají střednědobé výhledy a čím vůbec přispívají Brnu. Postupně se ovšem program čím dál více zadrhává, a tak když nejsme ani v polovině programu, a uplynuly už více než tři hodiny, se zvedám a jdu si pro nachystané občerstvení a kávu, neboť vím, že dneska se na oběd už určitě nedostanu.

Postupně jsou naštěstí všechny sporné body vyřešeny, doplňující otázky zodpovězeny a na konci tunelu už je vidět světlo. Toto světlo nakonec přišlo až po skoro nekonečných pěti hodinách, a jak mi sdělila paní Černohorská, jednalo se o jedno z nejdelších zasedání rady, které i ona sama zažila. Tím to ale rozhodně nekončí, neboť jak by se vlastně Brňané dozvěděli, co za zavřenými dveřmi bylo vlastně projednáno a schváleno? Následuje tedy tisková konference, kde pan primátor spolu se svými pěti nejbližšími náměstky představují vybrané schválené body novinářům. Ze všech prezentovaných bodů mi nakonec přišel nejzajímavější ten, týkající se rekonstrukce Janáčkova divadla, respektive toho, odkud finanční prostředky vlastně jsou. Jde o opravdu pořádný balík peněz, tři čtvrtě miliardy, které na zemi jen tak nenajdete. Jasně ukazují, že o domněnky o tom, že magistrát nepodporuje kulturu, jsou liché, což potvrzuje i sám ředitel divadla pan magistr Glaser. Po asi patnácti minutách se míč přesouvá směrem k novinářům a já s napětím čekám, jaké všetečné otázky si připravili. K mému určitému zklamaní ovšem žádné nepřicházejí, což přisuzuji délce dnešní rady a tomu, že už i oni chtějí z magistrátu lidově vypadnout.

To nám tedy dává možnost se s panem primátorem přesunout k dalšímu jednání, které se týká bezpečnosti provozu na Pryglu, promiňte, brněnské přehradě. Například tak zjišťuji, že i plavci ve vodě jsou součástí lodního provozu, takže Brňáci, pozor, v ideálním případě byste měli být označeni oranžovou plavací čepicí, aby vás bylo z motorových vozidel plujících po hladině vidět! A ne, nedělám si legraci.

Po této exkurzi do bezpečnosti na vodní hladině se přesouváme blíže do centra Brna a začíná jednání o tom, jak se bezpečně a finančně šetrně dostat k pozemkům za Lužánkami, aby zde bylo možné vybudovat plnohodnotné sportoviště zahrnující spolu s rekonstrukcí fotbalového stadionu i vysněný hokejový stadion pro domácí Kometu. Mohu říci, že město koná, ale jednání to jsou podle všeho opravdu náročná, nicméně nebojte se, stadion bude!

Po všech těchto schůzkách se na závěr s panem primátorem přesouváme do jeho pracovny, kde se ladí jeho program na následující týdny a debatuje se nad posílením jedné z pravidelných leteckých linek z Brna. Závěr tohoto náročného dne naštěstí příjemně zpestří pan Holík, který si v jeden nestřežený okamžik nedá pozor na jazyk a z jeho úst vyjde, řekněme, neslušné slovo, čímž se připravuje o zatím čistý štít na své nástěnce.

Co říci na závěr? Dnešek byl opravdu náročný, ale neméně zajímavý než včerejšek, a tak už netrpělivě vyhlížím zítřek.

Vladislav Jakubů stínuje brněnského primátora Petra Vokřála

VZHŮRU DO ŠTATLU VOL. 3

Středa 14. června 2017

Myslel jsem si, že včerejšek byl svým množstvím porad a schůzek výjimečný a že více se jich už stihnout nedá. Omyl, dá. Ještě před mým ranním příjezdem se pan primátor stihl setkat se svým prvním náměstkem, panem magistrem Hladíkem za zavřenými dveřmi, což naprosto chápu, protože všude být nemohu a některé věci si potřebují vyříkat mezi čtyřma očima. Mám tak možnost chvilku si projít reprezentativní prostory sekretariátu a pozastavit se nad obrazy, které zde visí. Po pár minutách ale tato porada končí a pan primátor si mě volá k sobě spolu s panem doktorem Malým, který dorazil chvilku po mně a který se zabývá uzemním plánováním. Nemilým nešvarem těchto schůzek pak je to, že málokdy přicházejí dobré zprávy a ani tento případ není výjimkou. Vše se týká zastaralého územního plánu a nemožnosti provést zástavbu v takovém měřítku, jaká by byla esteticky vhodná.

Hned z počátku dne je tak časový harmonogram narušen, ale naštěstí ne úplně ohrožen. Na přesun mezi Novou radnicí a hotelem International máme přesně tři minuty a naším jediným štěstím je, že se nachází v těsné blízkosti radnice. A proč vlastně do hotelu? No přece na další schůzku, přesněji tiskovou konferenci k jedné z největších letošních akci pořádaných v Brně. K Olympiádě dětí a mládeže, která se bude konat mezi 24. až 29. červnem a které se zúčastní přes 4 500 sportovců a trenérů. Nechyběl ani známý badmintonista Petr Koukal.

Při návratu na Novou radnici se k nám pak připojuje pan hejtman Šimek, neboť dalším bodem programu bude porada týkající se již dříve zmiňovaného posílení letecké linky z Brna do Mnichova a jeho přítomnost tedy bude více než příhodná. Opět se ladí společné postoje a po pár minutách se přesouváme do vedlejší místnosti, kde už na nás čekají představitelé letecké společnosti. Po prezentaci samotné linky a necelé hodině debaty je vše vyjasněno a jsou vzájemně potvrzeny harmonogramy příprav a vzájemného informování. A abych nezapomněl, celá debata probíhala v angličtině a v návaznosti na to, že se jednalo o debatu týkající se provozování leteckého spojením, smekám klobouk před panem primátorem, že se v záplavě informací neztratil, neboť upřímně, já ano.

A pokud byste si snad mysleli, že pan primátor je zabedněn ve své kanceláři a dostanou se k němu jen velká zvířata, tak se mýlíte, neboť v mezičase si našel pár minut na vyslechnutí pár připomínek týkajících se bytové výstavby a kapacity mateřských školek od jedné z obyvatelek Brna.

Po vyslechnutí všech těchto připomínek a toho, že už se nachýlila druhá hodina, mi připadá, že jsme v průběhu všech těch setkání a porad na něco zapomněli. No jasně, oběd. Poprvé za celý den tak mám možnost být s panem primátorem o samotě a nezávazně si s ním popovídat.

Ještě než však dojíme poslední sousto, tak už nás urguje paní Nečasová s tím, že už na nás čeká analytička z ratingové agentury Moody‘s. Konečně se tak dostávám na alespoň trošku pevnou půdu, kdy pojmy jako EBITA mi nejsou cizí a odpovědi na otázky týkající se střednědobých výhledů, zdrojů financovaní strategických staveb a spravování společností ve vlastnictví města Brna dokážu pochopit v širších souvislostech.

Poté následuje opět upravovaní všech dalších schůzek na následující dny a za pár minut vyrážíme směr hotel Holiday Inn. Dvě zajímavé věci týkající se samotného přejezdu – mým řidičem není nikdo jiný než pan primátor a nejedeme v klasické dlouhé Škodovce, ale v malém fiátku na elektrický pohon, ze kterého nás zpočátku nemohl poznat ani portýr u hotelu. Hlavním důvodem tohoto přejezdu pak je potřeba naší účasti u debaty s menšinovým vlastníkem hotelu na dohodnutí společného postupu při jeho správě.

Pátá hodina nám odbyla a já vystupuju na Mendlově náměstí, odkud vyrážím směr rodná hrouda, ale pokud byste si mysleli, že den pana primátora končí taktéž, jste na omylu. Ten se totiž ještě vrací zpátky na magistrát pročíst, podepsat a nastudovat všechny materiály, které se mu za celý den nahromadily na pracovním stole. A pak že je primátorování hračka, chyba lávky, Slávku, řešit nepřeberné množství dennodenních problémů, komunikovat s novináři a veřejností, spolu s odpovědností nad svěřeným majetkem a mnoho dalšího z toho dělají jednu z nejnáročnějších profesí/funkcí, kterou jsem měl možnost aspoň trošku poznat.

Předpokládám, že si na závěr pokládáte otázku ohledné mého slibu týkajícího se fotodokumentace prohřešku pana Holíka, zaznamenaného na jeho tabuli. Bohužel vás zklamu. Jak mi bylo ráno řečeno, náš pan vedoucí se ze svého prohřešku stihl vyplatit dříve, než jsem přijel, a u jeho jména se tedy žádná čárka nevyskytuje. Nemusíte ale zoufat, má stáž nekončí a i přes důvěru, jakou v něj chovám, nevěřím, že po následujících více než sedm dní si udrží svůj štít čistý.

Vladislav Jakubů stínuje brněnského primátora Petra Vokřála

VZHŮRU DO ŠTATLU VOL. 4

Čtvrtek 15. června 2017

Konečně první den, kdy mohu říci, že jsem panu primátorovi stíhal.

Ráno začíná už klasicky tím, že se mě ujímá pan Holík, a já tak beru místo u stolu v jeho kanceláři a nalévám si sklenici vody. Rozhlížím se, a co nevidím, na tabuli u nejlepšího vedoucího vidím jedenáct čárek. První otázka dnešního dne tak je nasnadě, co se tu včera proboha dělo? Že by už pan Růžička vyhlásil guerillovou válku a pokutoval pana vedoucího i za nevhodná slova pronesená mimo budovu magistrátu? (Nebojte, vztah podřízený nadřízený tu funguje, ale skulinek k jeho, řekněme zneviditelnění, je dost). Nakonec je mi sděleno, že většina těchto čárek je za slovo fiškus, které je zde považováno za neslušné. Pokud se ale podíváme, co nám o tomto slovu řekne strýček Google, tak zjistíme, že fiškus znamená jen a pouze chytráka. Pokud jsem ho tedy slyšel správně, tak oficiálně oba pány vyzývám, aby složili zbraně, podali si ruce a uzavřeli příměří. I když kam by se pak podělo magické kouzlo kanceláře pana primátora? Raději to nechme stranou a přesuňme se k průběhu dnešního dne ve Štatlu.

První, kdo nás poctil svou návštěvou v salonku primátora, byl honorární konzul České republiky v Atlantě v USA, pan George Novak. Pokud je vám toto jméno povědomé, tak se opravdu nejedná o nikoho jinačího než o brněnského rodáka, legendárního basketbalistu a trenéra Jiřího Nováka. Celé toto setkání se nese ve velmi příjemném duchu, vzpomíná se na minulá léta spolu s mnoha otázkami na současný stav sportu v Brně a na to, co by se dalo zlepšit. Zároveň s tím probírají i oblast školství a businessu, v rámci kterého by bylo vhodné využít synergií mezi městem Brnem a Atlantou, potažmo celými Spojenými státy.

Další schůzka je věnována CD Palác, který by se měl v budoucnu vybudovat a do kterého by se měli postupně sestěhovat všichni úředníci magistrátu, kteří jsou v současnosti rozeseti po celém Brně, což určitým způsobem omezuje jeho efektivní provoz a i občanům způsobuje nemalé komplikace.

Poprvé za čtyři dny mám také pocit, že všechno probíhá hladce a že všechno stíháme. Pořád ale nezahálíme. V mezičase pan primátor podepisuje stoh pamětních listů pro přehlídku ohňostrojů Ignis Brunensis a mým jediným zamyšlením tak je, proč na to nemá razítko. Pokud tedy jednou uvidíte podpis pana Vokřála, tak vězte, že je to originál.

Nejkrásnější část celého dne přichází, jak ohlásí paní Nečasová oběd. Vydáváme se tedy spolu směr restaurace U zlatého meče, kde si objednáváme jídlo a k tomu malé pivečko. Pokud se ptáte, co jsme si dali, tak pan primátor si objednal krůtí prsíčka a já tortillu s kuřecím masem. Asi nejhorší volba, kterou jsem mohl udělat, si následně říkám. Jak to budu jíst? Mám použít klasicky ruce nebo radši příbor? Nakonec rezignuji, musím přece reprezentovat a tak zvolím příbor.

Po vynikajícím obědě se vracíme zpátky na Novou radnici, kde za chvíli začne seminář o integrační politice na místní a regionální úrovni. Zajímavým hostem je zde Anders Knape. A čím že je zajímavý, ptáte se? Je to Švéd a tak si neodpustí narážku na obléhání Brna v roce 1645, ale to už je jiný příběh. Připomenu aspoň ve zkratce. V roce 1645 několik stovek odvážných Brňanů pod vedením generál majora Radita de Souches porazilo řádově silnější vojsko generála Torstensona, čímž Brno povýšilo a zároveň získalo mnoho privilegií od císaře Ferdinanda III., a jedná se tak o jednu z nejdůležitějších událostí v jeho historii.

Po úvodním slovu k semináři se následně přesouváme zpátky na sekretariát, kde se chvilku motáme a po několika minutách vyrážíme směr vila Tugendhat, kde má pan primátor podepsat dohodu o spolupráci mezi Brnem a Pangea World. Poprvé od roku 1992 se tak v těchto prostorách podepisuje smlouva, která nerozděluje, ale naopak sjednocuje, na mysli mám samozřejmě smlouvu o rozdělení Československa. Následuje pak krátké odpolední soaré a všem účastníkům je nabídnuta prohlídka těchto nádherných prostor. Tímto bych se zároveň rád omluvil paní Janečkové z projektového týmu, která na mou stáž dohlíží, neboť jako stín bych měl pana primátora ještě nějakou dobu pronásledovat. Ale já tuto nabídku prostě nemohu odmítnout a tak se s panem primátorem loučím a vyrážím na prohlídku jedinečné vily manželů Tugendhatových. Kdo jste zde byli, tak vám asi nemusím nic říkat. Pokud ne, tak si okamžitě zarezervujte lístky, protože se jedná o opravdový skvost. Najít v Brně místo, odkud budete mít tak krásný výhled na staré Brno, prostě nenajdete.

Tímto se s vámi pro dnešek loučím a znovu se vám ozvu v pondělí, neboť pracovní povinnosti mě volají zpátky do Ivančic, takže stay tuned a užijte si víkend!

Vláďa Jakubů stínuje brněnského primátora Petra Vokřála

VZHŮRU DO ŠTATLU VOL. 5

Pondělí 19. června 2017

Po menší pauze se k vám zase vracím a jen doufám, že jste četli i moje minulé blogy, neboť na spoustu zmíněných bodů a projektů dneska přišla řeč znovu, a byly tak posunuty dále ke zpracování a blíže realizaci. I když kolečko, které musejí ještě uběhnout, je opravdu velké. Někdy možná až škodě, ale to nechme stranou. Zároveň s tím mohu konečně říci, že už poznávám i tváře náměstků pana primátora. To je pan magistr Hladík, ten má na starost oblasti bydlení a rodinné politiky, to je pan doktor Ander, životní prostředí a územní plánování. Pana Hollana jsem poznal hned, ale to, že má na starost kulturu a dopravu, jsem zjistil teprve nedávno. Až se chvilkami divím, jak často se tito pánové spolu schází, ale bodů ke vzájemné diskuzi je opravdu hodně. Zároveň se k nim více než často připojují i pánové náměstci Janíček a Suchý, kteří mají v gesci správu majetku města respektive oblast školství a tělovýchovy. Asi vás už bolí hlava, co? Tak se raději přesuňme k dnešnímu dni ve Štatlu.

Prvním bodem dnešního programu byla prezentace koncernové deklarace všem klubům, tj. včetně opozice, aby se později nemohlo stát, že někdo začne křičet, že to upeklo současné vedení města za zavřenými dveřmi. Ono se to málokdy reflektuje, ale příležitostí, kdy se každý může vyjádřit, je opravdu hodně. Jediné, co se ovšem nakonec sčítá, jsou politické body, ty jsou hybatelem všeho, a boj o ně je neúprosný. Zanechme tedy idealismu a pojďme dále.

Tímto bodem byly podměty samosprávy města Brna pro dokončení územního plánu. Zde byly probírány pouze technikálie, nic zajímavého. To zajímavé ale přišlo potom, neboť se k nám připojil pan doktor Malý a probíranými tématy byly brněnské lomy, respektive co s nimi: Kravák, respektive dokončení jeho celkové rekultivace, a usnadnění spojení z městské části Medlánky s Brněnskou ZOO. Za sebe mohu jen říci: snad to všechno vyjde.

Následně se sešel řídící výbor ITI, což vám asi nic neřekne a možná vás to tedy nebude ani zajímat, ale mělo by. Jedná se program, v rámci kterého je pro Brněnskou metropolitní oblast vyčleněno něco kolem pěti miliard korun na projekty zaměřené na vzdělávání, dopravu a sociální oblast, a na které dosáhnou zároveň i menší města.

Poté nás na magistrátu navštívili dva Rákosníčci, jak poznamenala paní Nečasová. Ale obrázek si udělejte sami a řekněte: no nesluší jim to snad?

Následuje mimořádná rada, kde se schvaluje přidání dalších bodů na program zítřejšího zastupitelstva. Paleta terčů, do kterých mohou zítra všichni střílet, se tedy ještě rozrostla a já jen přemýšlím, co za odborníky se tam objeví. Každopádně věřím, že to bude pořádná show.

Závěrečná schůzka patřila čínskému představiteli společnosti RiseSun, která investuje u obce Pasohlávky a která se zajímá o možnost další spolupráce přímo s městem Brnem při budování jeho strategických projektů, ať už formou PPP nebo joint venture. Celkem padla řeč o třech projektech, na kterých by se tato společnost mohla spolupodílet, o některých z nich už jsem psal dříve, takže můžete jen hádat o kterých. Závěr schůzky pak byl korunován předáním daru ve formě tradičního čínského porcelánu a přáním udržování dobrých vzájemných vztahů.

Ano, dnešek možná nebyl tak impozantní jako minulé dny, ale naopak jsem si už dokázal spojit dříve nesourodé barvy na plátně do trošku konzistentního obrázku, což, řekněte sami, je vždycky prostě skvělý pocit.

Vladislav Jakubů stínuje brněnského primátora Petra Vokřála

VZHŮRU DO ŠTATLU VOL. 6 A 7

čtvrtek 22. června

Asi se ptáte, proč jsem se vám za poslední dva dny vůbec neozval, a zcela oprávněně tedy ode mě čekáte nějaké vysvětlení. Je to však poměrně prosté. V úterý se konalo zastupitelstvo města Brna, s odhlasováním o více než 200 bodech a další program pana primátora byl nad moje síly. Mou jedinou myšlenkou po návratu domů byla postel.

Zároveň jsem se dozvěděl, že ve středu nemusím chodit, neboť se pan primátor vydává směr Praha, kde budou probíhat interní jednání týkající se nadcházejících parlamentních voleb. Díky bohu za to, říkám si, konečně si budu moci odpočinout a vyrazit trošku do přírody. A navíc, ve čtvrtek je v plánu další zastupitelstvo, tentokrát ale to krajské, a přímo se tedy nabízí jeho srovnání s tím městským. Jste připraveni? Vzhůru tedy do víru zastupitelstev.

Trošku statistiky na začátek. Na městském zastupitelstvu bylo projednáno přes 200 bodů vs. přes 130 bodů na krajském. Přibližný čistý čas jednání byl u města čtyři a půl hodiny, proti tomu u kraje tři hodiny. Doba projednání jednoho bodu programu je tedy velmi podobná. Co se však liší, je celkový postoj k hlasování u města a u kraje. Zatímco v krajském zastupitelstvu jsou jednotlivé body přijímány s až konsenzuální shodou, kdy i opozice hlasuje pro, v tom městském se u viditelné části bodů opozice zdržuje hlasování a u některých bodů je případně i proti. V městském zastupitelstvu je také vznášeno násobně více dotazů k projednávaným bodům než v tom krajském, a občas se zde také vyskytují i trošku komické chvilky, kdy se o jednom bodu preventivně hlasuje dvakrát nebo se vede debata nad umístěným, respektive neumístěným otazníkem v předloženém materiálu. Každopádně obě zastupitelstva končila pozitivně, s přáním příjemného prožití prázdnin všem zastupitelům.

A teď se můžeme přesunout k jednotlivým dnům, neboť program pana primátora tímto rozhodně nekončil a i o pauzách bylo co projednávat. Nejdříve se budu věnovat úterku, a tedy magistrátu reprezentovaného naší Novou radnicí. V první pauze se pan primátor spolu s panem tajemníkem a dalšími členy komise stihli domluvit na tom, kdo postoupí do druhého kola výběrového řízení na vedoucí pozice neobsazených odborů. Poprvé tak mám možnost vidět průběh výběrového řízení z druhé strany spolu s kritérii a požadavky, které musejí jednotliví uchazeči splňovat.

Tu druhou, obědovou pauzu jsem pak strávil s panem Růžičkou, který je spojkou mezi magistrátem města Brna a brněnskými studenty a který právě konzultoval s ambasadory projektu Studentské Brno projekt na umístění pítek na celém území města Brna. V neposlední řadě jsem se pak také dozvěděl, jak se k této vysněné práci na magistrátu dostal. Urputnost, to bylo to hlavní, říká. Pořád se ptát, urgovat, chodit a kdo ví, co ještě. A se stejným poselstvím propouští i zástupce studentů, že dobrá urputnost se jim nejen v jejich projektu, ale i životě může jednou hodit. Na závěr musím zmínit i jeho následující boj o kešu ořechy s panem vedoucím, kterým mi tuto urputnost ukazuje ve skutečných konturách.

Po skončení zastupitelstva se s panem primátorem vracím zpátky do jeho kanceláře, respektive do primátorského salonku, kde už na nás čeká ředitel brněnské zoo a starosta městské části Brno Bystrc. Program je jasný. Brněnská zoo by ráda získala parcelu poblíž areálu, kde by mohla vybudovat akvárium, čímž by rozložila počet návštěvníků do celého roku a zřejmě dosáhla 500 000 návštěv ročně. Městská část Brno Bystrc zase potřebuje parcelu, kde by mohla vybudovat novou školku s možností provést škatulata, hýbejte se přesunout ze stísněných prostor současné radnice do prostor uvolněné školky. Nevýhodou je, že se bojuje o stejný pozemek. Výhodou pak je, že pozemek je dostatečně velký, aby se na něj obě stavby vlezly. Tím pádem je důvod k radosti na obou stranách, a já už se jen těším, až si zmíněnou oblast jednou projdu s pocitem, že jsem se jednání o jejím osudu zúčastnil.

Poslední schůzka je s panem inženýrem Pickem, starostou Brandýsa nad Labem, vztahující se k dotazům o organizování referenda, kdy na ministerstvu mu nebyli schopni zdatně odpovědět na všechny otázky a naopak ho poslali do města, které má s referendy bohaté zkušenosti – k nám do Brna. Mohu jen říci, že zorganizování referenda je opravdu věda, a i když se poštěstí a k urnám dojde dostatečný počet oprávněných voličů, nemusí být ještě zdaleka vyhráno. Tímto bych tedy panu starostovi Brandýsa popřál hodně štěstí s organizací referenda a aby i jeho výsledek byl takový, jaký si přeje. Pod čarou mu zároveň vyřizuji pochvalu za jeho výběr ponožek, takto se totiž pozná stylař.

Doufám, že už nejste unavení, neboť ve zbytku blogu se například dozvíte, v čem spolu soupeří kancléři magistrátu a kraje a že cesty osudu jsou opravdu nevyzpytatelné, jak jsem se dozvěděl od pana primátora Vokřála.

Čtvrtek. Poprvé za celou moji stáž jsme všechny schůzky absolvovali mimo naši malou radnici, ale zase ne moc daleko od ní, neboť jsme den strávili na Krajském úřadě Jihomoravského kraje. O zastupitelstvu už víte, takže to nebudu zmiňovat. Spíše řeknu, že vůbec poprvé to nejsme my, na které by se čekalo, ale naopak jsme to my, kdo čekal na pana hejtmana, neboť ten měl ještě práci s dotazy od novinářů po skončení zastupitelstva. Zároveň s tím mohu říci, že tato chvilka přišla opravdu vhod, neboť jsme si mohli dát kávu a chvilku si vydechnout.

A co že spolu chtěli pánové vlastně projednat? Množství a umístění VIP hostů na Grand Prix České republiky silničních motocyklů. Možná se to zdá určitým způsobem jako banalita, ale není tomu tak, protože umístit hosty na několika tribunách a zajistit, aby se navzájem mohli potkat a poklábosit, není lehká záležitost. Nehledě na množství dalších drobných detailů.

Konečně přichází oběd a kromě toho, že potkávám svého bývalého vedoucího pana magistra Judu, se dozvídám, že pan primátor Vokřál miluje gaspáčo a lasagně umí uvařit i vegetariánské. Zároveň se ho ptám na jeho životní příběh. A dozvídám se, že po střední škole si přál studovat český jazyk a divadlo, ale bohužel kvůli špatnému kádrovému posudku mu to bylo znemožněno, a nakonec tak nastoupil na stavební fakultu, kde ho nemohl bývalý režim ohrozit. Jak a proč, říkám si? Otázkou pak je, jak by to nakonec všechno asi dopadlo, pokud by mohl studovat svůj vysněný obor? Kdo by dnes asi seděl v primátorské židli a koho bych vůbec stínoval, jestli bych vůbec stínoval? V hlavě tak mám spoustu otázek a scénářů, co by kdyby, ale nakonec není žádný důležitý, je jen tady a teď, takže se pouštím do gaspáča a poslouchám dál. Krátce po škole nastoupil už jako inženýr Petr Vokřál do práce, kterou bych ani ve snu netipl. Začal pracovat jako řadový úředník právě na magistrátu města Brna. Neskutečné, říkám si. Krátce na to však odešel do privátního sektoru, kde pomáhal vést společnost, která v době po privatizaci rostla vysokými tempy, a ve které se postupně vypracoval na post generálního ředitele. A v roce 2014 se kolečkem vrátil zpět na magistrát, ale tentokrát ne jako úředník, ale jako politik a hlavně jako primátor. Cesty osudu jsou opravdu nevyzpytatelné, říkám si.

Po obědě se vracíme zpět na krajský úřad na jednání, po jehož začátku se až divím, že mě pan primátor nenechal za dveřmi, a zároveň mu za to moc děkuji, protože bylo opravdu zajímavé.

A v čem že spolu soupeří kancléři magistrátu a kraje? V ničem větším než v zahradničení. Na magistrátu se pěstuje Persea americana, jednoduše česky avokádo, a na kraji se pěstuje Capsicum chinense respektive Trinidad Moruga Scorpion, což je velmi, velmi pálivá chilli paprička. Pokud čekáte nestrannost, tak té se nedočkáte, přece jen musím hájit naše barvy, takže avokádo je nejen zajímavější a vyžaduje více času, ale hlavně se z něj dají připravit i výtečné guacamole, které jsou prostě ham ham.

Vláďa Jakubů stínuje brněnského primátora Petra Vokřála

VZHŮRU DO ŠTATLU VOL. 8

Pátek 23. června 2017

Víkend se nám možná neúprosně blíží, ale to není důvod zvolňovat tempo. Vzhůru tedy na to, co se ve Štatlu dělo v pátek.

Ráno přicházím o trošku dříve než pan primátor, a tak mám možnost si opět prohlédnout všechny vitríny a na stěnách visící obrazy, které zdobí zdejší kanceláře. A samozřejmě se na mobilu podívat, co nového se kde děje. Znenadání se však z vedlejší místnosti začnou ozývat radostné výkřiky, přecházející až do řevu bájných mytologických zvířat. To, co se však doopravdy stalo, bych neuhádnul ani ve snu. Panu Růžičkovi vyreklamovali dron, který si před pár týdny pořídil a který chvilku na to ztratil na Islandu. Radost je to opravdu obrovská, protože se nejedná o levnou záležitost a chvilkami tak ukápne i slza. Po chvilce střízlivění se tak začne psát děkovný dopis a já jen doufám, že vynechal určité věci, které jsme se v prvních minutách oslav dozvěděli, že by jako poděkování udělal. To už však přichází pan primátor a já tak začínám opět stínovat.

Prvním bodem programu je Regionální stálá konference pro území Jihomoravského kraje, dlouhý název, ale musíme být korektní, která je svolána do jedné ze zasedacích místností krajského úřadu. Vzhledem k tomu, že se oba úřady nacházejí jen kousek od sebe, jsme s panem primátorem zvolili pěší způsob dopravy a absolvujeme tak procházku po jedné z nejkrásnějších brněnských ulic – Husově ulici. Míjíme budovy, ve kterých sídlí Moravská galerie, filharmonie, JAMU nebo například Ústavní soud, a já se po cestě současně dozvídám všechny další možné i nemožné informace o současném dění. Samotná konference už tak zajímavá není, protože jsou pouze odhlasovány předložené body programu a je zodpovězeno pár dotazů o průběhu a připravenosti prostředků k jednotlivým projektům v rámci rozvoje kraje v letech 2018-2021. To ovšem říkám ze svého pohledu, neboť neznám všechnu další práci, která za tím vším stojí.

Po návratu zpět na Novou radnici je další program pana primátora organizován na setkání mezi čtyřma očima a já dostávám do půl jedné opušťák. Zde myslím, že můžeme přetočit hodiny, neboť můj osobní program nebyl zdaleka tak zajímavý, jako ten, který trávím s panem primátorem.

V jednu nám začíná tisková konference k Olympijskému parku, který vyroste v areálu brněnského výstaviště u příležitosti Zimních olympijských her v Pchjongčchangu. Předtím ale musím zmínit jednu další zajímavou věc. A to konkrétně nohy pana vedoucího Holíka, respektive jejich velikost. Za dobu mojí nepřítomnosti se totiž nafoukly do obřích rozměrů a vypadají spíš jako nohy nějakého yettiho. Při bližším prozkoumání zjišťuji, že se jedná o obří papuče ve tvaru nohou a moje další otázka zní: Kde jste je sehnal? To, že s nimi škádlil pana primátora a pana hejtmana, je pak jen další střípek, který dotváří už zmiňované kouzlo této kanceláře. Ale ode mě to nemáte.

V průběhu tiskové konference se dozvídám, že nápad na vytvoření olympijských parků přišel právě od českého olympijského výboru a že podobný olympijský park jako bude v Brně a Ostravě vyroste i Grenoblu nebo v Milaně a obě města se při jeho organizování budou učit od nás. Dále pak, že v obou českých olympijských parcích se budou zastavovat čeští olympionici při návratu z Jižní Koreje a budou tak jen dotvářet celkovou atmosféru této akce. A na jaké sporty že se těší pan primátor? Ten se hlavně těší, že si vyzkouší curling a rychlobrusleni, i když dodává, že bruslit všeho všudy moc neumí.

Jedna z posledních schůzek pátečního odpoledne je se starostou Brna – Bohunic, který se zajímá o historii své městské části a odtajňuje nám průběh osvobození této části Brna Rudou armádou. Určitě jí nelze odepřít velkou část zásluh při osvobození Brna, ale jak dodává, vyskytly se zde i incidenty, o kterých se normálně moc neví a raději ani nemluví. Na závěr pak pana primátora prosí, jestli by se nemohl účastnit oslav 780 let od první písemné zmínky o obci Bohunice. Pokud bude čas, určitě se rád zastavím, přitakává pan primátor.

VZHŮRU DO ŠTATLU VOL 9 A 10

Dne 26. a 27. června 2017

Moje poslední dva dny v kanceláři pana primátora utekly jako voda. Až se tomu ani nechce věřit, ale tak to občas bývá. A co jsme teda vlastně dělali a jaký že byl náš program?

Pondělí tvořily dva hlavní body – Janáčkovo divadlo a připravovaná výstava průmyslového designu v roce 2018. Co se týče Janáčkova divadla, tak zde byla na programu dvě jednání. První bylo za zavřenými dveřmi, kdy se magistrátně diskutovalo, jak se postavit ke vzniklým komplikacím při jeho rekonstrukci. Druhé, navazující, pak už bylo i za účasti hlavního architekta, který podrobně vysvětloval jednotlivé komplikace, kdy největším problémem je stav střechy, jenž je v horším stavu než se předpokládalo. Pořád se však pracuje naplno tak, aby se celková rekonstrukce divadla stihla provést do začátku festivalu Janáček 2018.

Druhým bodem pak byla jednoduchá prezentace k výstavě Česko-Slovenského průmyslového designu v roce 2018, která by měla mapovat stopu sta let českého designu od založení republiky v roce 1918 po současnost. Možná se vám teď zdá, že program to byl více než krátký, ale není tomu tak. Pan primátor odpoledne zase vyrážel na grémium do Prahy, kde jeho programem bylo opět mnoho schůzek, vztahujících se hlavně k nadcházejícím parlamentním volbám, a jak jsem se později dozvěděl, domů se nakonec vrátil až kolem půlnoci. Což bylo vzhledem k připravenému úternímu programu více než pozdě.

A co že tedy bylo v úterý na pořadu? Velkou část dne opět zabrala Rada města, po které mohu pana primátora nazvat mistrem kompromisu a konstruktivní debaty, neboť diskuze nad některými body byla značná a bez něj by se zřejmě celá Rada o několik desítek minut protáhla. Sporné body samozřejmě nebudu zmiňovat. Poté, ještě před tiskovou konferencí, proběhla několikaminutová prezentace k další chystané výstavě, možná až k festivalu, který bude v areálu BVV, a kdy jedním z jeho cílů je otevřít brněnské výstaviště lidem a celkově z něj udělat více veřejný prostor. Hlavní otázky pak netradičně směřovaly k tomu, kolik to zřejmě bude všechno stát a co je potřeba udělat teď, aby se do příštího roku všechno stihlo. Po tomto náročném programu, který včetně tiskové konference trval skoro do tří hodin odpoledne, jsme se přesunuli zpět do kanceláře a následovala odpočinková podpisová chvilka.

Jo, a abych nezapomněl! Vzpomínáte na pana Růžičku a na jeho ztracený a šťastně vyreklamovaný dron? Tak ještě před tím, než mu přijde ten velký, mu kamarádi pořídili jeden malý, aby měl něco na hraní a hlavně aby se naučil pořádně létat. Takže se po kanceláři pana primátora chvilku vznášela taková malá čtyřvrtulová moucha. Kluci se zkrátka nikdy nezapřou, ať jsou v jakémkoliv věku.

Další porada se pak týkala už několikrát zmiňovaného Olympijského parku v Brně, opět za účasti představitele Českého olympijského výboru, kdy byly diskutovány detaily financování a možného dalšího využití ledových ploch, které pro tuto událost v areálu Brněnského výstaviště vzniknou. Samotná ledová plocha tak v Brně zřejmě zůstane a najde využití i v dalších letech pro zimní bruslení.

Závěrečná schůzka pak patřila představitelům Jihomoravského inovačního centra, kteří představili body programu na další den, kdy tím hlavním bude změna na postu CEO. Naštěstí byl na tuto pozici vybrán člověk zevnitř, takže nebude narušena kontinuita a ani základní poslání JICu, a to vytváření a rozvoj firem, které mění svět. Nemůžu také nezmínit, že na začátku porady mi pánové sdělili, že i v rámci jejich kanceláře prošlo několik stážistů a že jeden z nich teď například pracuje na ministerstvu financí.

Tím už jsem se dostal k samotnému závěru mojí stáže. A mohu říci, že to bylo neskutečných čtrnáct dní. Tolik lidí, prezentací, porad ale i méně formálních drobností a úletů jsem v takovém rychlém sledu za sebou ještě nezažil. A mojí jedinou otázkou tak je, jestli se po tom všem dá ještě vrátit do normálního života? Zamyšlení, na které budu možná jednou vzpomínat jako na zlomové.

Tímto bych tedy hrozně rád poděkoval všem lidem z Nové radnice a magistrátu, kteří se mnou v průběhu čtrnácti dnů buď jen prohodili pár slov anebo se jen usmáli a pozdravili, děkuji vám všem. Zároveň musím mockrát poděkovat všem z kanceláře pana primátora, se kterými jsem mohl na pár okamžiků sdílet jejich krásné kanceláře, ale i jejich vlastní příběhy. Ale vem to čert, budu jmenovat! Paní Štěpánkové, neboť ta byla vždy první, koho jsem ráno viděl a se kterým jsem se zdravil, panu Růžičkovi, za krátkou prohlídku Nové radnice a za všechny blbosti, které prováděl a na které budu mít vzpomínky na celý život, slečně Nečasové, která mě dopovala kávou, abych s panem primátorem vůbec udržel krok, a panu vedoucímu Holíkovi, jenž částečně organizoval moji stáž a dopomáhal k jejímu hladkému průběhu, a kterému zároveň přeji i hodně štěstí s pěstováním avokáda.

Ten největší dík ale samozřejmě patří samotnému panu primátorovi Vokřálovi, že si mě na několik dní vzal pod svá křídla, bral mě všude s sebou a já tak měl možnost vidět a částečně poznat věci, které se nedají naučit, ale musejí se zažít. Zároveň, že mi také ukázal Brno z úplně jiného pohledu než z jakého ho znám a já už se tak jen těším, že až v Brně jednou vyroste nějaká stavba, si budu moci říct, že u miniaturní části příprav jsem seděl i já. Byla to zkrátka neskutečná jízda, pane primátore, a nesmírně Vám za ni děkuji. Na závěr bych tímto ještě hrozně rád poděkoval Elišce a Martinovi, však vy víte.

Vladislav Jakubů stínuje brněnského primátora Petra Vokřála