Pražské sídlo pojišťovny Direct 

Generální ředitel pojišťovny Direct Pavel Řehák 

Studenti Tereza Janíková a David Škvařil byli společně dva týdny v patách generálnímu řediteli pojišťovny Direct Pavlu Řehákovi. Byli u jednání o problematice GDPR, o cenotvorbě, o brandingové strategii. Získali mnoho nových poznatků o budování značky a následné propagaci. V klientském centru pojišťovny nahlédli pod pokličku toho, jaké jsou potřeby klientů a jak se je zdejší zaměstnanci snaží plnit. V terénu si vyzkoušeli práci mobilního technika. Zúčastnili se vícedenního školení pro manažery společnosti, kde pochopili důležitost kvalitního týmu a správné komunikace. Zkrátka, byly to nabité dva týdny, přesvědčte se sami! 👇🏼

_______________________________________________________

PŘÍMÝ ZÁSAH #1

Pondělí 16. dubna 2018

„Tak a je to tady, dneska je ten den D,“ říkám si v duchu, když okolo deváté ráno mířím do pražského sídla pojišťovny Direct. Dnes totiž mně (a také Terce) začíná stínování Pavla Řeháka, generálního ředitele pojišťovny Direct a bývalého generálního ředitele České pojišťovny. Hned u dveří se s Pavlem shodou okolností potkávám. Pouští mě dovnitř, jelikož teprve dnes dostaneme já i Terka své bezpečnostní karty pro vstup do budovy. Hned na recepci se mě ujímá Jitka, která nás má na starost a se kterou budeme v průběhu celé stáže v kontaktu. Terka doráží pár minut po mně. Cestovala až z Brna a podobně jako já, také chvilku hledala, jak se vlastně má dostat dovnitř.

Společně jdeme na ranní „stand-up“. Jedná se o meeting, na kterém je přítomna velká část zaměstnanců a řeší spolu úkoly a problémy, jež se naskytly například při vývoji nějakého produktu. Pro nás oba je to ovšem poměrně náročné, protože zatím nemáme dostatečný „insight“, a tak se snažíme jen nenápadně sedět, pozorovat vše zpovzdálí a pochopit, co se vlastně řeší. Po stand-upu si nás bere stranou Jitka a povídá nám o tom, co přesně se bude dít během následujících dvou týdnů. „Žádné dva dny nebudou stejné,“ říká nám s úsměvem na tváři.

Dozvídáme se, že hned zítra půjdeme běhat s dalšími lidmi z Directu, na další dny se přesuneme do Brna, budeme mít večeři přímo s Pavlem nebo se budeme účastnit vícedenního školení pro manažery společnosti. Na další povídání už ale není čas, musíme totiž na další meeting. Tady už je to více o strategii a komplexnějších problémech. Za stolem sedí 12 klíčových lidí Directu a probírají spolu například úspěšnost některých projektů. Následně se přesouvají k problematice GDPR nebo k cenotvorbě a slevách na jednotlivých produktech.

Ačkoliv Pavel většinu času přenechává slovo ostatním, tak právě u posledního ze zmíněných témat se v jednu chvíli zvedá, bere si „slovo“ a mlčky kráčí k flipchartu v rohu místnosti. Poté, co na něj nakreslí výjev z filmu Rozmarné léto společně s nejznámějším citátem Vladislava Vančury, začne mluvit o tom, že se už zhruba posledních 20 minut celá debata točí v kruhu. Svým humorným a osobitým způsobem řeší komunikační problém, který ve skupině nastal a během chvíle usedá zpět na své místo, aby se tým mohl posunout k dalšímu problému. Krize je zažehnána a můžeme pokračovat hned dál…

Po obědě a kávě se společně s Jitkou vracíme ke stolům, kde jsme si ráno odložili naše věci a pomáháme jí s přípravou materiálů na zmíněné vícedenní školení, protože Pavel už má dnešní den pouze velký meeting s partnery, který je, bohužel pro nás, neveřejný. Probíráme se tedy materiály a těšíme se už na to, jak si vše osaháme v praxi na školení.

Po cestě na tramvaj už s Terkou jen probíráme náročnost prvního dne a společně přemýšlíme nad tím, jaký asi bude zítřek. Tak uvidíme, čím nás asi překvapí…

David

Studenti Tereza Janíková a David Škvařil stínují Pavla Řeháka z pojišťovny Direct

PŘÍMÝ ZÁSAH #2

Úterý 17. dubna 2018

První den utekl jako voda a my jsme se už nemohli dočkat na další. Ráno jsme proto už nadšeně přešlapovali v kanceláři a čekali, co nám další den v Directu přinese. Začátek byl velmi rychlý a energický. Byli jme přizváni na poradu ohledně brandingové strategie firmy. Nejprve jsme se seznámili s celým týmem, který byl velmi milý a veselý a rychle si nás svou skvělou náladou získal. Celý meeting nás zaujal tak, že jsme hltali každé slovo a vše jsme si pečlivě zapisovali. Získali jsme spoustu nových poznatků, jak o budování značky, tak její následné propagaci.

Z meetingu jsme se přesunuli rovnou ven, jelikož tam už na nás čekali naši tři noví kamarádi z IT oddělení, kteří nás brali na malý 5 km běžecký trénink podél Vltavy. S Davidem jsme o tom dopředu věděli, takže jsme se jen rychle převlékli do sportovního a vyrazili jsme. Celý běh byl pro většinu skupinky velmi příjemný a oddychový. Já jsem ale bohužel za skupinkou chlapců mírně zaostávala, a nakonec jsem se od nich, kvůli své slabší fyzičce, musela odpojit. S pocitem mírného studu, ale spoustou vyplavených endorfinů, jsem se vrátila do Directu. David s Jitkou už tam na mě čekali. Trochu jsem se zkulturnila a pokračovali jsme našem programu.

Během dne jsme se dozvěděli další skvělou zprávu. Všichni zaměstnanci sbírali měsíce víčka od PET lahví, aby pomohli Kačence, která se narodila sice jako zdravé dítě, ale postupem času se u ní začalo zjišťovat opoždění vývoje. V tuto chvíli bohužel trpí spoustou nemocí a je odkázána na 24 hodinovou péči. A my jsme dnes společně s Jitkou jeli tato víčka předat Kačence a její mamince. Díky tomu jsme měli možnost se s rodinou osobně setkat.

Maminka si po pár minutách získala náš velký obdiv, jelikož i přes veškeré problémy, kterými si musela projít, byla neskutečně pozitivní a veselá. „Nakreslete Kačence slepičku,“ odpověděla bez váhání, když se jí Jitka ptala, co by Kačenka ještě potřebovala. V našich očích se objevilo zděšení, protože já ani David nevynikáme výtvarným talentem, ale kvůli Kačence, která tato zvířátka nadevše miluje, se pokusíme toto přání splnit. S Kačenkou i její maminkou jsme se později rozloučili a vyrazili zpátky. A tady náš dnešní den v pojišťovně Direct skončil, protože zítra vyrážíme brzo ráno do Brna…

Terka

Tereza Janíková a David Škvařil stínují Pavla Řeháka v pojišťovně Direct

PŘÍMÝ ZÁSAH #3

Středa 18. dubna 2018

Dnešní den začal na rozdíl od těch minulých kvalitním základem pro spánkovou deprivaci. Budík zvonil v 5:20, znovu v 5:25 a naposledy v 5:30. To už jsem se tedy rozhodl konečně vstát z postele, protože mě před šestou měla před domem vyzvednout Jitka. Poté jsme vyzvedli ještě Terku a jeli jsme do Brna, kde jsme potřebovali být na devátou. Cesta utíkala celou dobu poměrně rychle, ale to bude pravděpodobně tím, že jsme oba s Terkou zhruba 90 % cesty prospali. Po příjezdu nás čekala už jen rychlá snídaně a káva a vzhůru na první meeting.

Bty

Od devíti jsme přihlíželi schůzce s externím dodavatelem, které se spolu s Pavlem účastnili jeho dva kolegové. Po schůzce nás čekala „Snídaně s nováčky“. Jedná se o dnes již tradiční událost v životě každého Direcťáka. Smyslem snídaně je sejít se s nováčky, kterým skončí zkušební doba ve firmě a pobavit se s nimi o tom, co se jim líbí a co by se dalo zlepšit. Snídaně trvala zhruba hodinu a půl a padly v jejím průběhu nejrůznější pochvaly i návrhy na zlepšení. Několikrát bylo zmíněno, že v celém Directu panuje rodinná atmosféra a také, že se při veškeré práci staví na hodnotách, které Direct prosazuje. Nakonec se diskuze přenesla k tématu smyslu práce a člověka jako takového. Pavel rozváděl několik myšlenek o tom, že člověk musí vědět, proč věci v životě dělá a říkal, že přesně to by si přál pro své kolegy v Directu.

Po vyčerpávající snídani jsme se přesunuli na prohlídku brněnských kanceláří. Vašek z marketingu nám ukázal první i druhé patro a samozřejmě vysvětlil, co který tým má na starosti a tak podobně. Po prohlídce jsme se přesunuli zpět do zasedačky, protože už nám přivezli oběd. Z toho, co píšu výše se může zdát, že tu poměrně hodně jíme…a dnes to tak vskutku je. Burgery byly výborné a moc nás těšilo, že jsme v průběhu oběda měli volnou hodinu, kterou Pavel věnoval pouze nám.

Ihned po obědě začaly Pavlovy „1 on 1“ schůzky. V našem případě spíše „1 on 1…a tohle jsou moje dva stíny – Terka a David“. Nicméně druhá strana reagovala vždy přívětivě a my tak mohli pozorovat, jak Pavel s konkrétními lidmi probírá problémy, které jejich týmy momentálně řeší a snaží se jim porozumět. Nejprve přišel na řadu business architekt Martin, se kterým Pavel debatoval o implementaci interního IT systému a také o hospodářském výsledku Direct pojišťovny. Po Martinovi následovala Nela, čerstvá tisková mluvčí Directu, se kterou Pavel řešil například to, jak budou zaměstnanci slavit narozeniny firmy nebo Vánoce a také jak budou vypadat další připravované eventy firmy. Poslední ze schůzek se týkala připravovaného interního workshopu Direct pojišťovny. Byla ze všech nejkreativnější a posloužila k částečnému vymyšlení náplně celé akce. Nejdiskutovanějším tématem byla prozatím hra, která má trefně vystihnout téma celého workshopu, ale jelikož jsou přípravy stále v zárodku, určitě proběhnou podobně vášnivé debaty i o jiných aspektech celé akce.

Tento blok schůzek byl poměrně náročný. Šli jsme si proto pro zpestření poslechnout některé z hovorů do klientského centra. To nám dalo trochu lepší vhled do toho, jaké jsou potřeby klientů, a jak se je zdejší zaměstnanci snaží plnit. Závěrem dnešního dne pro nás byl meeting o IoT (Internet of Things), na které jsme se spolu s Pavlem účastnili.

David

Tereza Janíková a David Škvařil stínují Pavla Řeháka z pojišťovny Direct

PŘÍMÝ ZÁSAH #4

Čtvrtek 19. dubna 2018

Čtvrteční program se od těch předchozích trochu lišil. Téměř celý den jsme strávili s podporovateli, pro které si Vašek s Renčou připravili adaptaci, kterou si projde každý nováček v Directu. Pavel se tuto akci nenechal ujít a společně s námi ji také absolvoval. Abychom se lépe poznali, zahráli jsme si seznamovací hru, která mě osobně zbavila trémy a začala jsem se ve skupince lidí cítit velmi příjemně. Při této hře jsme o sobě kromě pár základních informací řekli také různé nevšednosti, které byli ve spoustě případů velmi překvapující a zábavné. Kupříkladu dnes jsem se poprvé setkala s člověkem, který by si nikdy nesednul na zem, nebo jsem také prvně slyšela o člověku, co na balkoně pěstuje melouny různých tvarů. Velmi milé bylo, že sám Pavel se o životy členů týmu také zajímal a do naší skupinky skvěle zapadal.

Po úvodní hře jsme se dozvěděli spoustu nových informacích o Directu a bavili se o jejich hodnotách. Nejtěžší aktivita nás ale teprve čekala. Renča s Vaškem nás zavedli do vedlejší místnosti, kde pro nás byla nachystaná slepá mapa vedení pojišťovny. Dostali jsme jen základní informace a naším úkolem bylo vše správně přiřadit. S Davidem jsme se s tím ale statečně poprali a úspěšně jsme, za pomoci ostatních, úkol dokončili.

V tuto chvíli si mě už celá skupinka získala. Cítila jsem se být členem týmu a moc se mi to líbilo. Všichni v Directu mají totiž jednu skvělou vlastnost. Jsou velmi kamarádští a díky tomu nám celou stáž neskutečně zpříjemňují. Rychle jsme si vyzvedli oběd na recepci a běželi jsme za Pavlem na další meeting. Ten se zabýval pricingem některých produktů a byl pro nás velmi obohacující. Ačkoliv já jsem se v tématu mírně ztrácela, Davida tato problematika velmi zaujala. Pavel měl opravdu nabitý program, a proto obědval v průběhu schůzky, aby neztratil ani minutu. Po hodince jsme museli poradu opustit a vrátili jsme se zpět na adaptaci.

Program probíhal ve stejném duchu, jako když jsme ho opouštěli, a dokonce se nic nezměnilo. Snažili jsme se různou „uměleckou“ formou vyjádřit hodnoty Directu a některé nápady byly opravdu velmi kreativní. Po skončení programu jsme už rychle nasedli do auta a vyrazili s Jitkou, osobní asistentkou Pavla, na cestu zpět do Prahy. Cesta nám velmi rychle utekla, protože také Jitka má spoustu zajímavých příhod ze života, které nás vždy překvapují. Po příjezdu do Prahy se spolu loučíme, protože na pátek máme nabitý program a potřebujeme si s Davidem odpočinout.

Terka

PŘÍMÝ ZÁSAH #5

Pátek 20. dubna 2018

Páteční den se nesl čistě v duchu schůzek. David se bohužel dnešního programu zúčastnit nemohl, takže jsem celý den absolvovala sama. Začali jsme stejně jako v pondělí…stand-upem. Teď už jsem věděla, co se zhruba bude dít, takže mě nic nemohlo překvapit. Debata byla velmi klidná, ale samozřejmě se neobešla bez pár vtípků, které jsou na schůzkách s Pavlem zcela běžné. Pavel přišel s dalšími nápady na vylepšení, které si všichni zaznamenali a v budoucnu o tom budou zcela jistě diskutovat. Pomalu jsme se přesunuli na další schůzku.

Další meeting se zaměřoval na Direct finance a byl velmi výživný. Pavel vymýšlel za pochodu spoustu skvělých nápadů. Sledovat ho v takové situaci bylo pro mě, jako pro pozorovatele, velmi zábavné. Neustále přecházel po místnosti a já ho s úsměvem pozorovala. Chvíli seděl, chvíli stál. Nedokázal být v klidu a tabule byla po schůzce plná nových myšlenek a rychlých analýz. Ostatní členové Directu jsou na projevy jeho myšlenkových pochodů nejspíš zvyklí, jelikož za celou dobu neprojevili sebemenší náznak překvapení.

Po této výživné schůzce jsme si dali ještě výživnější oběd a hurá na další, pro mě tento den také poslední, poradu. Tentokrát se řešily další věci ohledně brandingu firmy. Nyní už Pavel jen v klidu poslouchal a tiše přemýšlel. Telefony u něj zvonit nepřestaly. „Teď mám schůzku, zavolám ti později,“ od něj uslyšíte několikrát za den. Po schůzce jsem se rozloučila se všemi a vyrazila na nádraží. Přes víkend snad budu mít spoustu času na to, abych všechny zážitky z celého týdne vstřebala a uvědomila si, co všechno se teď kolem mě vlastně děje. Teď už jen nastoupit na správný vlak.

PRŘÍMÝ ZÁSAH #6

Středa 25. dubna 2018

Otázka na úvod. Víte, co je to “frukvo”? Tři dny na Direct tréninku utekly jako voda a je dnes na mně, abych z nich udělal nějaký přehledný souhrn. Součástí toho bude samozřejmě i vysvětlení výše uvedeného výrazu, teď už ale k věci.

V pondělí jsme okolo půl sedmé vyjeli každý ze svého studentského domova (já z Prahy, Terka z Brna), abychom zamířili do Votic, kde funguje zájezdní hostinec Starý svět. Právě zde jsme měli strávit následující tři dny plné školení, zábavy a poznávání se navzájem. Spolu s námi zde bylo dalších zhruba 20 „podporovatelů“, kteří mají na starosti ve struktuře Directu menší či větší týmy. Některé z nich jsme znali již z předchozích dnů, ale bylo tu i mnoho nových tváří.

Na Starý svět jsme dorazili chvilku po osmé. Do desáté hodiny ranní dojeli postupně všichni, a tak mohl začít náš společný program. Sešli jsme se ve větší společenské místnosti v areálu hostince (tzv. Tančírna). Jméno bylo zvoleno naprosto záměrně. Na země byla pokryta baletisolem (pro naše účely ovšem byl ovšem vrchní vrstvou koberec), místnost byla kolem dokola obklopena zrcadly a vybavena také tyčemi na balet či „pole dance“. Po krátké představovačce, kdy každý z nás sdělil zbytku své jméno, pozici v Directu a také tři fakty o sobě (z nichž jeden byl vždy nepravdivý a zbytek osazenstva ho musel odhalit) jsme šli na první disciplínu a to MBTI. Jedná se o osobnostní test, který určuje přibližné rysy člověka. Rozlišuje, zda je člověk více extravertní či introvertní, zda se rozhoduje spíše podle smyslů či podle intuice, zda je raději racionální či citový a jestli preferuje raději jednoznačné či proměnlivé podmínky (ve vztahu k organizaci prostředí). Tuto charakteristiku o sobě může zjistit kdokoliv vyplněním libovolného online testu a dozvěděli jsme se ji i my. Nicméně předtím jsme si definovali, jaké jsou jednotlivé typy osobností, jak se vyznačují a hlavně, jak je důležité s nimi různě pracovat a vybírat si jednotlivé osobnostní typy na různé úkoly. Obecně bylo toto téma velice komplexní a sami k němu máme několik desítek stránek zaplněných poznámkami a novými informacemi.

Po dopoledním tématu následoval oběd. Nutno podotknout, že strava na Starém světě byla výborná a také jí bylo hodně. Každý den jsme začínali snídaní ve formě bufetu a poté následovala dopolední svačina, oběd, odpolední svačina a večeře. Takový stravovací režim podle mého názoru nikdo z nás už dlouhou dobu nezažil a pokud nějaká věc byla v těchto třech dnech jistou, pak to, že kdo nechtěl hladovět, rozhodně nemusel. Po obědě přišel na řadu Pavel s tématem „Problem solving“. Toto téma bylo rozděleno do tří částí a každý z dnů jsme absolvovali jednu část. První část nás učila, jak si komplexní problémy vůbec definovat a co je potřeba mít před tím, než člověk začne takový problém vlastně řešit. V menších týmech jsme měli za úkol jeden takový problém vyřešit. Dostali jsme zhruba desetistránkový dokument plný analýz, tabulek, grafů a čísel o jedné pojišťovně a na jeho základě jsme měli vymyslet, co bychom v dané situaci (společnost byla v dluhu zhruba 90 mil. Kč) dělali. Samo sebou se jednalo o úkol nadmíru náročný a bylo to vidět na všech zúčastněných. Po krátkém řešení jsme si udělali vyhodnocení a zjistili, že jsme vlastně šli na problém úplně špatným způsobem. „Tak znovu, teď na to máte hodinu a nic neopomeňte.“, říkal nám Pavel po krátké konzultaci. Všichni už jsme toho samozřejmě měli nad hlavu po náročném dni, ale i přesto nás celý úkol opravdu nadchl. Po závěrečném vyhodnocení náš naštěstí čekala už jen večeře a společné aktivity.

Samotného by mě nenapadlo, kolik zábavy si dokážeme užít, když budeme společně hrát pantomimu. Večerní program mě tedy opravdu překvapil. Nejdříve jsme v průběhu hry diskutovali o „znameních v ascendentu“, ale později se již zábava rozproudila a někteří byli doslova k nezastavení. V jednu chvíli nás všechny odzbrojila Káťa, která po Pavlově výstupu a předvádění toho, jak „roste ze země“ vykřikla slovo „rododendron“, což k údivu všech bylo to správné řešení. Od té doby si kladu otázku, jestli rododendron vypadá při pantomimě jinak než jakýkoliv jiný keř, ale to bude asi stejně nad mé chápaní. Každopádně jsme takto vydrželi několik hodin až do té doby, než i poslední jedinci padli únavou (to už jsem já dávno spal a načerpával síly na další den).

dav

Úterý začalo velmi příjemně. Naším úkolem bylo vstát tak, abychom byli schopni od 9 hodin pokračovat v tréninku. Takže vstávání okolo osmé, následná bohatá snídaně a káva před dalšími úkoly a tématy byly samozřejmostí. V 9 hodin jsme již jako nastoupená jednotka započali další program a bylo se na co těšit. Dopolední blok tentokrát zahrnoval povídání o tom, jaká byla historie Directu, jaké je jeho poslání a jak Direct těží z týmové spolupráce jednotlivců. Pavel nám povídal o svých zkušenostech z projektu v McKinsey a mluvil o tom, jak zásadní je mít kvalitní tým, na který je spoleh, abychom úspěšně splnili úkol a pomohli každému z členů k rozvoji. Celkově by se dalo říci, že dopolední blok byl velice abstraktní, ale všichni účastníci hltali každé slovo, protože Pavlovy historky z praxe byly neuvěřitelně zajímavé a neobyčejné (například mluvil o tom, jak vedl projekt vstupu nejmenovaného pivovaru na trh v USA).

Po výborném obědě nás čekala druhá část tématu “problem solving”. Ta plynule navázala na tu předchozí. V první části jsme se učili důležitost pochopení zadání a následné definice nejrůznějších aspektů úkolu. V druhé části jsme se tedy věnovali tomu, jak nadefinovaný úkol správně analyzovat, jaké otázky si klást a jak pracovat s nástrojem zvaným “issue tree”. Celé téma samozřejmě nemohlo skončit jinak než společným úkolem v týmech, které spolu pracovali již předchozí den. Tentokrát bylo naším zadáním vytvořit issue tree, které nám mělo pomoci odpovědět na otázku “Jak udělat z pojišťovny Triglav do 2-3 let pojišťovnu, která bude mít 200 tis. klientů a zisk zhruba 30 mil. ročně?”. Právě podobně komplexní otázky potřebuji k vyřešení nejrůznější analýzy a specifické postupy, které řešení usnadní. Díky tomu jsme si tedy vše osahali “v praxi” a nyní již tušíme, jak takový nástroj používat.

Večer se nesl opět v podobném duchu jako ten pondělní. Po tréninku jsme šli na krátkou procházku a poté na večeři. Po večeři už nás čekala pantomima a společný večer. Těsně předtím jsme ale ještě požádali Vaška, který nás minulý týden provázel adaptací, zda by nám v rámci stáže mohl povědět něco o tom, jak člověk objeví své skryté talenty a silné stránky. Pro mě a Terku tedy následoval návrat do Tančírny, kde jsme strávili většinu dne a zhruba hodinu jsme si povídali o tom, jak člověk odhaluje své silné stránky a jak je dobré s nimi pracovat. Tato prezentace byla už ale poměrně neformální, s Terkou jsme oba seděli na zemi a popíjeli pivo/kolu. Následně nás tedy Vašek zavedl do “Ratejny”, kde měla znovu probíhat večerní pantomima. Počkali jsme ještě na pár opozdilců a začali. V průběhu hry se tentokrát debata nevěnovala znamením v ascendentu, nýbrž výrazu “frukvo”. Pokud jsme to správně pochopili, jedná se o nově vymyšlený drink, který udělá z Vaška milionáře a Vašek tak bude moci popíjet své Frukvo někde na Havaji (nebo to bylo Bali? Promiň, Vašku, vážně už nevím). Sluší se určitě zmínit, že jediná část drinku, kterou Vašek zatím vymyslel, byl ten dokonalý název. Na obsah si údajně budeme muset ještě počkat. Každopádně pokud tento blog čte někdo z Brna, očekávejte v brzké době Frukvo (možno najít také pod názvem “Turbofrukvo”) ve vašich barech. Závěrem už pouze dodám, že se nám podařilo “zlikvidovat” všech cca 100 slov, která zůstaly v košíčku, a tak jsme měli pro úterý hotovo. Okolo jedné už mě vítala měkká postel a já jen doufal, že mi 7 hodin spánku bude stačit.

Středa začala podobně jako úterý. Skvělá snídaně, káva, sprcha a pozvolné přípravy na poslední hodiny intenzivního učení. Již v 9 hodin jsme byli všichni připraveni v Tančírně a netrpělivě očekávali poslední část tématu „problem solving“. Ta se týkala správné komunikace problému, resp. jeho řešení. Zabývali jsme se tím, s kým komunikujeme, co mu chceme sdělit, jak mu to chceme sdělit a tak podobně. Až tady mi došlo, jaké chyby jsem dělal při prezentacích a podobných situacích, kdy je vhodné mnohem podrobněji uvažovat nad publikem. Celé toto téma dospělo až k představení tzv. pyramidy, kdy jsme se učili seskládat komplexnější argumenty tak, aby správným způsobem podpořily naši hlavní zprávu. Čekalo nás poslední cvičení v týmech. Náš úkol byl sestavit argumenty, které budou podporovat hlavní zprávu o vstupu finanční služby na zahraniční trh. Rozhodně jsem nečekal, že něco takového budu v blízké době dělat, ale proč by ne, že? Po tomto cvičení už následoval poslední oběd, na kterém jsme diskutovali například také tento blog, protože údajně zaujal mnoho našich nových přátel z Directu. A pomalu jsme se chystali na odjezd. Vyklidit pokoje, sbalit se a naposledy se vrátit do Tančírny. Posledním tématem tréninku bylo „Co si sbalit na cestu?“, kdy jsme si každý sepsali informace, které jsme se v posledních třech dnech naučili, a také které použijeme do budoucna ať už v práci či v osobním životě. Posledním úkolem bylo napsat sám sobě dopis, který nám bude za tři měsíce poslán a má nám připomenout, jak jsme se měli na tomto tréninku a jaké cíle jsme si v jeho průběhu stanovili. A to je vše, přátelé.

Sbalili jsme flipcharty, dojedli poslední kousky svačiny, vypili poslední kávy a minerálky, naskládali kufry do aut a odjeli jsme směr Praha/Brno. Mně do Prahy vezla Marcela, která celý trénink připravovala, takže jsme horlivě diskutovali o všem možném i nemožném a už jsme se oba těšili, až budeme zpět doma, abychom si po náročných třech dnech mohli pořádně odpočinout.

David

PŘÍMÝ ZÁSAH #7

Čtvrtek 26. dubna 2018

Mobilní technik? Ještě před necelým dnem jsem měla jen teoretickou představu o tom, co tato práce obnáší. Dnes jsem ale dostala tu možnost, stát se na jeden den mobilním technikem-pomocníkem v pojišťovně Direct a moc se na to těším. Krátce po osmé na mě čeká můj dnešní parťák Dan. Gentlemansky mi otevírá dveře spolujezdce a začíná mi osvětlovat práci mobilního technika. Po pár základních informacích vyrážíme na cestu, abychom vše stihli podle plánu. Každá prohlídka je totiž dohodnutá na určitý čas a není prostor na lelkování.

Naším prvním případem dne se stává kamínek ve předním skle. Dan je velmi příjemný a klientovi vše s klidem vysvětluje. Při tom se snaží do práce zasvětit i mě a každý svůj krok mi pečlivě popisuje. Po pár minutách opouštíme spokojeného klienta a vyrážíme za dalším. Při každém dalším případu mi Dan přenechává nějakou část práce, abych si vše mohla osobně vyzkoušet. „Pokusím se ti udělat zážitkový den se vším všudy,“ říká mi s úsměvem. A taky že se tak stalo.

Naučila jsem se zapisovat nového klienta do systému, nafotit auto podle vlastní aplikace Nafoť a jeď, zapisovat škodu, fotit škodu. Učila jsem se, jak komunikovat s klienty a jak si organizovat čas, jelikož některé schůzky se během dne klienti rušili a nové postupně přibývaly a Dan se musel rychle dané situaci přizpůsobovat.

Netvrdím, že byl dnešní den jednoduchý. Byl vcelku dlouhý a celý den jsme byli v jednom kole, ale díky Danovi, který mi den neskutečně zpříjemnil, jsem si ho moc užila a budu na něj ještě dlouho vzpomínat. Po dlouhém dnu na cestách napříč celou Prahou jsme se vrátili na firmu, kde jsme museli ještě všechny fotky ze škod upravit a odeslat, abychom mohli případy uzavřít a mohli se jimi zabývat likvidátoři. Zítra už nás bohužel čeká poslední den stáže s Pavlem a my se moc těšíme, co nám přinese…

Terka

Tereza Janíková a David Škvařil stínují Pavla Řeháka v pojišťovně Direct

PŘÍMÝ ZÁSAH FINÁLE

Pátek 27. dubna 2018

Tak je to tady, poslední den. Končí to dříve, než jsme se zvládli vůbec rozkoukat. Nicméně i tak budeme na tuhle zkušenost moc rádi vzpomínat a budeme ji doporučovat všem, kteří nás ještě budou ochotni poslouchat. Za poslední dva týdny jsme poznali Direct skrz naskrz a viděli jsme, že „firemní hodnoty“ nejsou vždy jen nicneříkající nápisy na zdech. V Directu tyto hodnoty opravdu žijí a jsou základem každodenních rozhodnutí.

dav

Lidé v Directu chtějí dělat věci, které jim v životě dávají smysl a které jsou jejich vášní. Upřímně pro mě (jelikož jsem místy naivní idealista) bylo hrozně příjemné sledovat, jak se lidi nespokojí jen s penězi a flexibilní pracovní dobou, ale hledají za svou prací hlubší význam. To pro mě ode dneška bude symbolizovat Direct. S Terkou si oba vážíme toho, že jsme dostali tuhle příležitost, která nám snad pomůže v budoucím životě. Děkujeme za to Pavlu Řehákovi, Jitce, Vaškovi, Marcele a všem ostatním v Directu, protože se o nás v posledních dvou týdnech krásně starali a mnoho nás toho naučili. Myslím, že mluvím za oba, když říkám: „Doufám, že se s Vámi ještě potkáme.“

Dnešní den pro nás byl opravdu rozlučkový. Po ranním příchodu jsme obdrželi Direct tričko a visačku, které nám mají naši stáž připomínat. Terka ještě jako poděkování za nás oba nakoupila krabičky s jahodami a nechala je v kuchyňkách, aby si každý mohl vzít (znovu děkuju, Terko). Každopádně na další sentiment už nebyl čas. Ráno to bylo rychlé kafe, jablko do ruky a šlo se na meeting. Byli jsme až do odpoledne svědky tzv. development board schůzky. Jednalo se o schůzku, na které Pavel a ostatní klíčové osoby společnosti Direct Finance Europe rozebírali hodnocení členů týmů a jejich podporovatelů za první 3 měsíce letošního roku. Nejdříve přišli na řadu podporovatelé. Následně někteří členové týmů. U každého se řešilo, jak byl hodnocen zbytkem firmy a jak se mu/jí daří odvádět svou práci. Takto se probralo zhruba 7 nebo 8 lidí a mohlo přijít na řadu hodnocení členů týmu s přizváním zodpovědného podporovatele.

Při hodnocení každého člena týmu byl tedy přizván jeho podporovatel, aby boardu dal detailnější pohled a názor ohledně práce daného člověka. Bylo zajímavé pozorovat, jaký byl výsledek diskuze o daném člověku bez podporovatele a následně s ním. Skvěle se ukázalo, že board si udržuje přehled i napříč týmy, a tak byli často s tím či oním podporovatelem v názorové shodě. Co mě ovšem příjemně překvapilo bylo, že board se zajímal nejen o práci daného člověka, ale i o jeho okolní podmínky. Zohledňovali například nemoc dítěte, rekonstrukci domu a podobně, což krásně ukázalo, že se k lidem doopravdy chovají lidsky a nehledí pouze na výkon. Když například někdo nesplnil očekávání, snažili se řešit, zda by konkrétnímu člověku mohli nějak pomoci a bylo vidět, že skutečně usilují o to najít společný kompromis. Sice bych po posledních dvou týdnech od lidí v Directu nečekal vůbec nic jiného, ale i tak bylo příjemné opět si potvrdit svůj pozitivní názor.

A to bylo vše. Po schůzce jsme se rozloučili s Pavlem, Marcelou a ostatními a šli jsme si po svých. Ještě na cestě na tramvaj jsme s Terkou řešili, co vše se nám za poslední dva týdny líbilo, a co si odneseme a podobně. Za sebe bych tedy rád řekl, že všechny využitelné věci pravděpodobně uvidím až s odstupem. Každopádně už teď vím, že díky Directu mám opět lepší představu o tom, jak by měly vypadat mé ideální podmínky k práci a za to jsem jim opravdu vděčný.

David

Tereza Janíková a David Škvařil stínovala Pavla Řeháka v pojišťovně Direct