Státní fond kinematografie

Ředitelka Státního fondu kinematografie Helena Bezděk Fraňková

Mezi světy filmu a zákona. Terezina stáž ve světě filmových paragrafů ještě zvýšila její fascinaci světem filmu. Ve stopách ředitelky Státního fondu kinematografie Heleny Bezděk Fraňkové se účastnila schůzek s pracovníky Fondu, měla možnost blíže poznat strasti legislativního procesu v souvislosti s filmovým průmyslem. Měla jedinečnou příležitost podílet se na novele zákona o audiovizi, na auditech či filmových pobídkách. A co by byla stáž ve Státním fondu kinematografie bez návštěvy filmových studií, že? Jasně, že se Tereza podívala také „na plac“! Čtěte její příběh👇🏼

______________________________________________________

Jak jsem dostala stáž snů

Poslední únor 2015 – Deadline pro podávání přihlášek na stáž Paragrafy ve světě filmu a audiovize. Dneska musíš poslat ten motivační dopis. Prostě musíš. Dvě stránky? To jako vážně? Jak mám svoji profesní touhu popsat na dvou stranách? Vystuduju, dostanu diplom a zachráním svět na ESLP. Haha.

Tak ne. Zamysli se. Proč svět filmu? Miluješ svět filmu. Už od gymplu. Tak šup.

Třetího března 2015 – Jste ve finálové desítce, pošlete videovizitku! Wow! No tak jo. Výzvy jsou od toho, aby se překonávaly. Jedno páteční odpoledne s nejdražším kamarádem Honzou (Díky! Ještě jednou takhle veřejně!), spousta nepovedených záběrů (jasně, je to jenom minuta, ale je to těžší, než se zdá) a video je na světě. Bude to stačit?

Jedenáctého března 2015 – Gratulujeme! Postupuješ do finále! Já už asi špatně čtu, ne? To je snad sen! To, co na začátku byl jen výkřik do tmy, se najednou zdá na dosah. Ale co když to nevyjde? Tak to bude hořké. Ale není už tohle úspěch? Ano, to je. A velký. (Tady apeluji na budoucí uchazeče o stáže – i když třeba nakonec nevyhrajete, protože to může opravdu jen jeden, zkuste to! Nikdy nevíte, kam vás to zanese a které profesní dveře vám taková zkušenost otevře.)

Dvacátého března 2015 – „Vítězkou naší stáže je…Terezka!“ ‚No do háje! Hlavně se nerozbreč!‘

Těžká paráda. Sen se stal skutečností. Je to tady. Tohle se vážně děje. Budu mít stáž na Státním fondu kinematografie.

A tak to všechno začalo. Takhle jsem dostala stáž snů pod záštitou projektu PročByNe europoslankyně Martiny Dlabajové. Následovalo ‚nabrífování‘ ve Zlíně a prý jsem byla připravena vyrazit do Prahy. Uvidíme…

Každopádně, věřte svým snům. Udělejte pro ně vždy maximum a s trochou štěstí se Vám splní. Opravdu.

Tereza Ivanovová

stážistka ve světě filmových paragrafů

TEREZKA MEZI SVĚTY FILMU A ZÁKONA II.

Klapka první. Kdo uklízí nepořádek po Patovi a Matovi?

Je čtvrtek 2. dubna a já jsem na cestě do Prahy. Ve vlaku ještě dočítám Statut Státního fondu kinematografie a přemýšlím, co mě vlastně zítra čeká. Dnešní noc strávím u samotné ředitelky Fondu, která mi to velkoryse nabídla. Jsem nadšená. I když je mi jasné, že mě čeká tvrdá práce, vím, že paní ředitelka je člověk s neuvěřitelným elánem, který vás nenechá v klidu. Navíc je její životní příběh bohatý na historky nejen ze světa filmu, o které je ochotná se podělit a umí je velmi poutavě vyprávět.

Večer se nese v přátelském duchu, rodina paní ředitelky mě přijala vřele. Dokonce se dostalo i na skládání puzzle s jejím čtyřletým synem (což je dost příhodná metafora pro „skládání“ zákona, ve kterém taky musí všechno pasovat). Nejvíc mě ovšem pobavil tento rozhovor: „Mami, já chci pustit Pata a Mata.“ – „Ne! Z toho mám vždycky trauma, kdo po nich uklízí ten nepořádek, co nadělají!“

V pátek mám budík na 6:30 a o půl deváté jsme už na Fondu, kde probíhají přípravy na schůzku těch povolaných z filmařských obce, na které se bude řešit nový systém udělování filmových pobídek.

Události následujících dvou hodin jsou nepopsatelné a vlastně o nich v rámci zachování mlčenlivosti ani mluvit nesmím. Musíte se spokojit s tím, že to byl prostě ‚šrumec‘. Tvrdá realita. Myslím, že jsem chvílemi koukala ‚jako tele na nové vrata‘. Každopádně moje fascinace světem filmu se ještě zvýšila. Mým úkolem na této schůzi bylo sepsání zprávy o jejím průběhu, na které jsem se podílela spolu s dalším zaměstnancem Fondu, který je tam taky ‚nový‘. Paní Fraňková nás docela trefně oslovuje „Děti“.

Následovaly ještě dva další úkoly spojené s novým schématem, o kterých zatím psát nebudu, ale každopádně mi daly pěkně zabrat, a jeden si ještě vezu domů. A po 15. hodině jsem byla propuštěna domů.

Teď už zase sedím ve vlaku směr domov a přemítám nad událostmi uplynulého dne. Jsem unavená, ale šťastná a připravena na další práci. A tak by to podle mě mělo být…

Tereza Ivanovová

stážistka ve světě filmových paragrafů

TEREZKA MEZI SVĚTY FILMU A ZÁKONA III.

Když poptávka převyšuje nabídku

Pátek 10. dubna. Další den mojí stáže. A už od rána je to opět šrumec. Napřed s paní ředitelkou Stítního fondu kinematografie konzultuju svůj návrh na usnesení vlády. Obsahově dobrý, po stylistické stránce to ještě chce profesionální úpravy, ale zdá se, že úplně marná nebudu. 🙂

Následuje porada s dalšími pracovníky Fondu. Opět se řeší filmové pobídky. Po minulém týdnu už vím, ‚o co go,‘ a tak se vlastně docela chytám. Mám možnost nahlédnout do tabulky evidovaných zahraničních projektů pro tento rok. Normální smrtelník vidí čísla, ale já už vím, že například bod 7 jsou Návštěvníci 3 a že příští týden přijede k nám na Barrandov točit samotný Jean Reno. Problémem nadále zůstává to, že při takovém množství evidovaných projektů je těžké sehnat finanční prostředky pro jejich podporu. To je to, oč tu celou dobu běží (jen malá vysvětlivka k nadpisu).

Mým dalším úkolem je k usnesení vlády napsat předkládací zprávu. Přes počítač paní ředitelky mám možnost nahlédnout do eKLEPu (elektronická knihovna legislativního procesu) a zjistit, kolik různých zákonů, nařízení apod. se v ČR navrhuje. Posléze se ze sebe snažím něco vypotit. Snad celkem úspěšně. Je asi na místě zmínit, že velkou část dne trávím civěním z okna a snahou zformulovat své myšlenky.

Jako zásadní moment z pracovní části dne vnímám svůj rozhovor s paní ředitelkou, ve kterém mi podrobně vysvětluje strasti legislativního procesu, a v podstatě mi tak supluje předmět ‚právní propedeutika‘, který se už jako takový u nás na fakultě nevyučuje. Procházím vlastně takovým rychlokurzem a snažím se nasát co nejvíc informací. Myslím, že takhle po lopatě se mnou ve škole nikdy nikdo mluvit nebude.

A pak přijde nejzábavnější část dne. Krátce po půl páté opouštíme Fond a vyrážíme směr filmová studia Barrandov. Těším se jako malé dítě na Vánoce. Konečně se podívám na skutečný ‚plac‘. Dění následujících dvou hodin je pro mě neskutečná paráda.

Napřed se jdeme podívat do ateliéru, ve kterém se staví scéna pro …(přísně tajné, psst)!

Následuje samotné natáčení Crossing Lines III. Položka číslo 10. Seriál s Donaldem Sutherlandem. Při natáčení záběru se neodvažuju ani dýchat. Ne proto, že při natáčení musí být klid, ale proto, že se mi v ten okamžik plní sen a já nechci o nic přijít. Po klapce máme dokonce možnost projít se po place. Jsem u vytržení, ale užívám si to.

Dalším bodem programu jsou venkovní prostory. Napřed se zastavujeme v ‚plecháči‘, ve kterém se připravují kočáry pro film Návštěvníci 3. Fanoušci Harryho Pottera se teď pořádně nadechnou – jeden je přímo z filmu o čarodějnickém učni (důkazem budiž následující foto). Druhý se bude příští týden prohánět po Liliové ulici v Praze.

A pak… se najednou ocitám ve Vatikánu. Divné? Vůbec ne. Řeč je o „kulisách“, které na Barrandově zůstaly po natáčení tří sérií kanadského seriálu Borgiové. Je to jako vkročit do historie. Všechno tady je vybudované od základů včetně navezeného sena v ulicích. Procházet tímto ‚českým Vatikánem‘ je pro filmovou fanynku, jako jsem já, splněný sen.

A aby toho nebylo málo, při odchodu se ještě potkáváme s nejvýznamnějším francouzským producentem působícím v Česku a následuje další půlhodinový rozhovor o filmových pobídkách. Pro změnu v angličtině. Je zajímavé sledovat, jak jsou názory jednotlivých producentů rozdílné. Na tomto místě se hodí poznamenat, že lidé na Fondu se všem těmto rozdílným názorům snaží vyjít co nejvíce vstříc, a to je neskutečně těžká práce. Věřte mi.

Další den stáže za mnou. Další úžasný den na pomezí práva a filmu. Den, který mě víc než kterýkoliv jiný nutí přemítat nad tím, kam se chci ve svém profesním životě ubírat. Ale to už bude jiný příběh…

Tereza Ivanovová

stážistka na Státním fondu české kinematografie, která připravuje usnesení pro Vládu ČR

TEREZKA MEZI SVĚTY FILMU A ZÁKONA IV.

Když se usnesení mění v novelu

Je pondělí ráno a mně jako většině lidí začíná pracovní týden. Jsem na cestě do Prahy na Státní fond kinematografie. Výjimečně mi vůbec nevadí, že musím vstávat v 5:50. Jedu někam, kde chci být.

Po mém příchodu na Fond (kdy už klasicky na vrátnici předkládám občanku a hrdě hlásím, že jdu na stáž) začíná klasická ranní porada a rozdělení úkolů. Došlo k velkým změnám a místo usnesení vlády, na kterém jsem se podílela, se nyní musí napsat přímo novela zákona o audiovizi. Má to ale háček. Máme žalostně málo času. Rozdají se úkoly a já a Martin (znáte z druhého blogu ) se odebíráme do kanceláře, kde budeme vytvářet předkládací a důvodovou zprávu k novele. Zbytek vedení, včetně paní ředitelky, odjíždí do Plzně. Jsme na to sami. Máme spoustu podkladů a pokynů shůry, ale vytvoření samotného textu je v této fázi na nás.

Značnou část dne se prokousáváme dostupnými materiály a zvažujeme, co do předkládací zpráva použijeme. To ještě není takový problém. Nevím, jestli jste někdy nějakou takovou předkládací zprávu k novele četli, ale nejsou moc dlouhé. Cílem je jasně vystihnout, co se mění a proč. Po poledni máme první verzi a odesíláme ji výš ke schválení a připomínkování.

Na řadu přichází zpráva důvodová. A to je teprve sranda… Musíte se na velkém množství stránek rozepsat kdo, co, proč a jak. A to máme na starost pouze obecnou část. Tu zvláštní, která se píše samostatně ke každému novému ustanovení naštěstí, připravují lidé mnohem povolanější.

Kolem čtvrté hodiny odpolední jsem propuštěna a vydávám se s kamarádem objevovat Prahu. Poprvé se projdu po Náplavce a zakotvíme na Střeleckém ostrově. Po náročném dni to beru jako skvělé odreagování a relax. Protože i o tom podle mě stáž je. Užít si to. A já mám to štěstí, že si užívám nejen samotnou práci, ale i všechno kolem.

V noci se spustí bouřka a já se v úterý ráno probouzím do šedého dne. Oproti prosluněnému pondělku je to změna, na kterou nejsem úplně připravená. Mám štěstí, že na mě v kanceláři už čeká Martin s úsměvem na rtech. Pokud teď čekáte část o tom, jak jsme na to v úterý sedli a důvodová zpráva se psala sama, bohužel vás zklamu. Není každý den posvícení. Velkou část máme totiž napsanou z předchozího dne a najednou nevíme, co dál. Do toho se venku opět spustí déšť a to vám na náladě moc nepřidá.

Takže se znovu prokousáváme množstvím materiálů, bohužel odstavce do naší ‚důvodovky‘ přidáváme jen pozvolna. Myslím si ale, že i takové dny se musejí stát. Všechno nemůže jít vždycky moc hladce. Zvyknete si na úspěch a přestanete se snažit. Nechci tady kázat, ale i takových zkušenostech tohle všechno je.

Po třinácté hodině vyrážím směr Olomouc, kde už mě večer čekají další povinnosti. Opět odjíždím spokojená a čím dál víc se bojím dne, kdy tahle stáž skončí, a já se vrátím do normálního studentského života. Bude mi to chybět. Všechno.

Tereza Ivanovová

stážistka ve světě filmových paragrafů

PARAGRAF 27 SE VYPOUŠTÍ A NAHRAZUJE SLOVEM „ZEJMÉNA“

„Terezko, přijeď ve čtvrtek, bude to výživný,” vzkazuje ředitelka Státního fondu kinematografie Helena Bezděk Fraňková. Není problém. Spojím příjemné s užitečným. Ve středu sedám na vlak a mířím směr Praha. Čeká mě velmi plodný večer, kamarádka slaví 20. narozeniny. Nebudu zabíhat do detailů, ale byla to akce 8 holek… Zbytek si jistě domyslíte. Nicméně to moc neprotahujeme, ve čtvrtek musím být už v 9 ráno na Fondu.

Vstává se mi překvapivě snadno a na Fond vyrážím dobře naladěná a připravená téměř na cokoliv. Ještě netuším, jak zásadní den mě čeká.

Po mém příchodu věci opět berou rychlý spád. Čeká mě jednání o novele, na kterém se bude řešit Výbor Státního fondu kinematografie, audity a samozřejmě mně už známé filmové pobídky.

Znáte ten vtip, jak se sejde dvorní právník a ředitelka Fondu, daňový poradce, auditor, tři žadatelé o pobídky (rozuměj producenti) a společně hledají cestu, jak se nezabít? Ne? Tak já jsem ho dneska měla „live“. Na začátku týdne se mi podařilo získat zápočet ze správního práva, ale až teď se začala učebnice projevovat v praxi. Vlastně se vracím ke dni číslo 1, kdy jsem s malým Maxem stavěla puzzle u paní ředitelky doma. Se zákonem je to stejné – když dílky nezapadají anebo nějaký chybí, tak to jednoduše nefunguje.

Následuje bezmála sedmihodinové jednání, při kterém se snažím zachytit úplně všechno a velkou část i pochopit. Není to lehké. Přece jen se v tomto světě pohybuju teprve měsíc a spousta věcí mi uniká. Jedno je jisté – opět mi bude nějakou dobu trvat všechny informace vstřebat, ale přínosnější a plodnější den jsem dlouho nezažila (jestli vůbec někdy). Škoda, že můj dnešní zápis není publikovatelný…myslím, že by to stálo za to. 

K paragrafům, které jsme dnes řešili, se píše zvláštní část důvodové zprávy, ke které jsem minulý týden spolu s Martinem a Madlou vytvářela obrázky – protože ty často řeknou víc, než psaný text. Jedním z nich je i mapa světa zachycující, jaké filmové projekty byly u nás v uplynulých letech realizovány. Kromě jiných je na mapě i snímek Child 44, film producenta a režiséra Ridleyho Scotta, který bude mít na konci května premiéru v našich kinech. Musím se na něj jít podívat, když už jsem z něho udělala koláč příjmů a výdajů a položku na seznamu.

Poslední zajímavost – když paní ředitelce sdělím, že mě brzo čeká zkouška z trestního práva, předloží mi složku „dotační podvod“, ať mám ty trestné činy i pěkně zblízka.

Na tomto místě musím poděkovat své skvělé kamarádce, která mě na můj náročný den zásobila jídlem a postarala se, že přežiju.

Po 16. hodině odcházím z Fondu a je mi jasné, že se potřebuju odreagovat. Moje kroky opět míří na Střelecký ostrov, kde mám sraz s kamarádem, a vyrážíme na náplavku. Je první, komu sděluju dojmy z náročného dne, a nutno říct, že je mi pozorným posluchačem.

V 19:48 nasedám do Regiojetu a předpokládám, že mě čeká vcelku nezajímavá cesta, při které si v klidu napíšu blog a zamyslím se nad uplynulým dnem. Chyba! Otevírám časopis „Žlutý“ a nacházím článek naší úžasné Báry, která se stará o všechny stážisty PročByNe. To mi definitivně zvedá náladu a dělá příjemnou tečku za celým dnešním příběhem. Díky Praho, brzo nashle!

Tereza Ivanovová

stážistka ve světě filmových paragrafů

TEREZKA MEZI SVĚTY FILMU A ZÁKONA V.

Správní řád je úplně nejvíc, zejména zájmena

Je středa 20.5. a já se opět chystám na Státní fond kinematografie. Mám za sebou dvě nepříjemné zkoušky ve škole a tak se těším na změnu prostředí. Že budu muset chvilku řešit jiné problémy než závazky a civil…

Čeká mě další jednání, tentokrát už o přesném paragrafovém znění novely. Jde do tuhého.

Původní usnesení vlády mělo 4 body, novelou jsme se dostali na 102 novelizačních bodů. Původní záměr se tedy poměrně rozšířil. No, plány se mění… 

Můj zápočet ze správního práva obsahoval všechno možné, jen ne to, co jsme na Fondu probírali. Nicméně význam správního řádu jsem pochopila dokonale – dá se přes něj definovat téměř všechno. Už rozumím i tomu, proč existují lhůty. Ty totiž chrání úplně všechny. Kdybychom je neměli, tak nám to tak trochu padá na hlavu.

Na dalších řádcích Vás zasvětím do toho, jak se píše zákon respektive novela. Nejprve je nutné presumovat, že úplně všichni jsou zločinci a je tedy důležité definovat zákon tak, aby se nedal obcházet.  To mě přivádí na myšlenku o advokátech. Jejich prací je totiž hledání děr v tom, co napsali legislativci. Tady se kruhem vracím na začátek a puzzle. Opět.

Dále je třeba psát zákon s vědomím toho, pro jaké odvětví se píše. Legislativcem tedy nemůže být jen někdo, kdo vystudoval práva a umí napsat zákon, ale zároveň někdo, kdo rozumí tomu, o čem zákony píše. Aby forma nepředčila obsah. Na to se u nás ale často nepamatuje…

V neposlední řadě je třeba definovat, kam se vejde prase Pepa a Včelka Mája (inside joke). 

A hlavní je nezapomenout, že Vedral je bůh! Doufám, že mí spolužáci z práv ví, o kom mluvím. Nezasvěcenou veřejnost prosím o nepletení si s postavou z Příběhu kmotra.

Co z toho všeho vyplývá? Že na všech právnických fakultách by se měla zavést povinná praxe a studenti by se měli posílat na ministerstva. Ať si to všechno zažijí pěkně v realitě, protože to si v žádné učebnici nepřečtou. Já každý den děkuji za to, že se mi dostalo možnosti se toho všeho účastnit.

Závěr: první fáze legislativního procesu je za námi. V pondělí se celý návrh předkládá ústřednímu orgánu státní správy = ministerstvu kultury. Po týdnu se odešle do meziresortního připomínkové řízení, kde se k němu bude vyjadřovat celkem pět ministerstev a pak přijde na řadu vypořádání připomínek. Na to už se všichni moc těšíme…haha.

Nakonec nezbývá než se modlit, že na konci června bude návrh novely předložen vládě.

Tereza Ivanovová, stážistka ve světě filmových paragrafů

TEREZKA MEZI SVĚTY FILMU A ZÁKONA VI.

Poslední klapka.

Tak to vyšlo! 1.července vláda schválila návrh novely zákona o audiovizi, na které jsem se v rámci stáže mohla podílet. Zkušenost k nezaplacení. A ten pocit štěstí a úlevy, který mě ve středu zaplavil, se popisuje jen těžko. Vědomí, že to celé k něčemu bylo a že se těžká práce všech na Státním fondu kinematografie vyplatila. Nic víc jsem si ani nemohla přát.

A to, že jsem ten významný den mohla strávit v Brně spolu s dalšími stážisty, finalisty a samotnou patronkou projektu Martinou Dlabajovou, to celé posunul ještě o level výš.

Moje stáž na Fondu tímto končí a tak by se na tomto místě slušelo poděkovat. V první řadě chci poděkovat paní europoslankyni Martině Dlabajové a ředitelce Státního fondu kinematografie paní Heleně Bezděk Fraňkové, že do mě vložily důvěru a na stáž vybraly právě mě. Dále úžasné Báře Janečkové a Janě Tkadlecové ze zlínské kanceláře, že se o mě po celou dobu stáže tak vzorně staraly. V neposlední řadě svému bratrovi a kamarádům Petrovi a Kristýně, že mě u sebe v Praze nechávali přespat kdykoliv jsem potřebovala. Nakonec snad ještě rodičům, že ze mě vychovali tak soutěživého jedince, který se nebojí výzev a že mě podporují ve všem, co si vymyslím.

Chtělo by to napsat nějaké moudro na závěr pro budoucí stážisty a všechny, kdo uvažují, že se na stáž přihlásí. Snad jen…udělejte to! Protože zkušenosti a zážitky, které stáží získáte, už vám nikdy nikdo nevezme. A kdoví, kam vás to všechno posune.

Pro teď se odmlčím, ale slibuji, že nebudu zahálet. V září se těším do Sněmovny, v prosinci do Bruselu, kde budeme celý úžasný projekt PročByNe prezentovat. Ještě o mně uslyšíte!

Tereza Ivanovová, stážistka Státního fondu kinematografie

POSLEDNÍ KLAPKA. A NOVÝ ZAČÁTEK…

*„Prezident Miloš Zeman stvrdil svým podpisem novelu zákona o audiovizi, kterou před týdnem schválila Poslanecká sněmovna.“ *

Taková ta věta, kterou většina lidí přejde bez povšimnutí. Mně se při jejím čtením nahrnuly do očí slzy štěstí. Tak to vyšlo. Ty týdny mravenčí práce (rozuměj „od nevidím do nevidím“), kterou všichni na Státním fondu kinematografie v Praze v čele s paní ředitelkou Helenou Bezděk Fraňkovou, věnovali přípravě novely, se vyplatily. A já byla u toho! Je to už víc než rok, co jsem měla díky projektu PročByNe v čele s Martinou Dlabajovou, možnost poprvé vyrazit na Fond a vrhnout se do víru legislativního procesu. A teď, po 10 měsících (novelu 1. července 2015 schválila vláda), je vše úspěšně u konce. A česká kinematografie otevírá novou kapitolu a může se těšit na lepší zítřky. Bude více konkurenceschopná a přiláká zpět velké zahraniční produkce, se kterými přijdou mimo jiné miliony korun a pracovní místa pro stovky lidí. A můj milovaný Barrandov se snad dočká svého plného využití.

A já? Já už PročByNe asi nikdy neopustím. Prostě to nejde. V únoru jsme zažili skvělý Brusel, teď už všichni netrpělivě počítáme dny do červnového setkání v Brně. Přibývají stáže i stážisté a náš okruh zajímavých mladých lidí se rozrůstá. A to je asi ta největší přidaná hodnota, kterou mi stáž a projekt mohli dát.

Nezbývá mi než popřát české kinematografii i projektu PročByNe do budoucna jen to nejlepší. ☺

Tereza Ivanovová

stážistka na Státním fondu kinematografie v roce 2015