Skupina Wohnout

Snem Patrika Beránka vždy bylo, aby mohl přispět k tomu, že budou lidé více naslouchat hudbě. Vždycky se chtěl setkat a mluvit se zajímavými lidmi z hudební branže a pomáhat hudebníkům, kteří se snaží, aby je lidé poslouchali. A díky projektu PročByNe? si mohl Patrik začít své sny plnit. Setkal se s Janem Homolou a jeho kapelou Wohnout. Měl možnost zúčastnit se zvukové zkoušky a samotného koncertu, kdy se dokonce mohl pohybovat i v zázemí kapely – opravdový VIP zážitek! Přečtěte si o tom více v jeho blogu 👇🏼

_______________________________________________________

Do naší Sběrny přání chodí každý rok desítky různých dopisů. Letos nás nejvíc “dostal” tento:

*Vždy jsem chtěl něco změnit. Chtěl jsem, aby lidé více naslouchali hudbě, neboť je to jediná věc, kterou umíme lépe než příroda.

Stojím na koncertě neznámého umělce, který dává do hudby vše, vše co existuje, ale nikdo jej neposlouchá. Poté stojím na koncertě interpreta, který je obdivován davy, ale netuším proč.

Snažím se to pochopit, a proto pátrám. Snažím se hrát s různými kapelami, ale i sám. Naslouchat hudbě napříč časem, mluvit se zajímavými lidmi, ale především jim opravdu porozumět. Nemyslím si, že lidé nedokážou vnímat dobrou hudbu, jen ji často nedokážou rozlišit od špatné. Chtěl bych jim jednou ukázat, jak hudbu vidím já. Pomoci hudebníkům, kteří se snaží, aby je lidé poslouchali. To je počátek mého snu.

Mám to štěstí, že jsem se narodil v Česku, v zemi s tolika dobrými muzikanty. Dávno před tím, než jsem zjistil, že existuje projekt Pročbyne?, jsem se chtěl setkat s Honzou Homolou. Svou hrou na kytaru mě naprosto ochromil. Působí na mě jako zajímavý člověk a rád bych si poslechl jeho příběh, zahrál si s ním, zjistil, jak efektivně cvičit, s kterou aparaturou má nejlepší zkušenosti, kde nahrávat, nebo mu pomoci na koncertě s přípravou. Chtěl bych, aby toto setkání bylo oboustranně přínosné, abychom z něj oba měli radost a pracovali bychom na něčem, co máme oba rádi – hudbě. Rád bych si zkusil složit píseň a následně ji nahrát.

Mám spousty snů a projektů, ale mým hlavním cílem je vytvořit alespoň trochu kvalitní hudby. Přál bych si vyrábět hudební nástroje, na což momentálně nemám kapitál a bohužel asi ani dostatečné znalosti. Na stáří si nechávám boj za obnovení hudebních disciplín v Olympijských hrách, které byly zrušeny roku 393 n. l. císařem Theosidem. Když byly konečně hry v Athénách roku 1896 obnoveny, zůstaly pouze sportovní disciplíny.

Děkuji Martině Dlabajové za to, že plní sny mladým lidem jako jsem já. „Někteří lidé vidí věci takové, jaké jsou a ptají se: Proč? Já raději sním o věcech, které nikdy neexistovaly, a ptám se: Proč by ne?“

Patrik Beránek

**

A tak jsme se rozhodli, že Patrikovi jeho sen splníme! Po počátečním oťukávání a hledání možností, jak Jana Homolu ke spolupráci na našem projektu přesvědčit, jsme se za ním i s Patrikem vypravili na koncert kapely Wohnout v sobotu 12. listopadu do Třebíče. A tam jsme byli u toho, když si dva kytaristé a muzikanti poprvé podali ruce. Klaplo to!

Teď už je to jen na nich dvou, co všechno spolu zažijí a jak se, doufejme, vzájemně obohatí. Sledujte Patrikův splněný sen spolu s námi. Těšíme se na jeho příspěvky a fotky.

PročByNe?

PROČ ZROVNA HONZA I?

**Třebíč, 12. listopadu 2016

Koncert skupiny Wohnout v Městském kulturním zařízení**

„My ale nevíme, jak vypadá,“ řekla Bára. „Musíš jít jako první.“

Se smíchem jsem přitakal a vydal se hledat Honzu. Během několika okamžiků ze dveří „zákaz vstupu“ vyšel Honza s úsměvem a ihned jsme se seznámili, odložili si věci v šatně a začala zvuková zkouška. Na to, co bych všechno chtěl vědět o aparatuře kapely a především Honzy Homoly, by nejspíš nestačilo ani moře času. A tak všechny mé smysly běžely na plné obrátky, když kapela hodnotila zvuk proudící z odposlechů a Honza kroutil potenciometry tam a zase zpátky.

Po zvukovce jsme „hodili“ řeč s Gabrielou Pánkovou – sympatickou manažerkou kapely, která nám pověděla něco o historii Wohnoutů a o tom, jaká cesta jí zavedla právě na post manažerky. Když vtom se náhle ozvaly hluboké údery „kopáku“ a tak jsem se šel poohlédnout, co se to děje. Vladivojna La Chia zahájila svou show. Jméno Vladivojna mi bylo povědomé a vím, že jsem ho už dříve slyšel. Nevěděl jsem ale, kam jej zařadit. Musím se přiznat, že jsem se po pár minutách přistihl, jak hledím na taneční kreace s otevřenými ústy. A nebyl jsem sám. Cítil jsem, že se snad i základy budovy otřásají v rytmu temných výkřiků ve Vladivojštině. I po několikaletém obcházení koncertů a hraní v několika undergroundových kapelách to pro mě bylo něco nového. Hlavní hvězdy zatím soustředěně seděly v šatně.

„Ty, proč vlastně Honza?“ zeptal se mě Matěj Homola (frontman, zpěvák, kytarista, příležitostný fotograf a spisovatel kapely Wohnout) v nepřítomnosti svého bratra Honzy. „No… myslím si, že jen málo Čechů si takhle dokáže hrát se zvukem kytary…. Má ho vážně super. Myslím si, že je jeden z nejlepších, “ odvětil jsem. „No to sis ale vybral špatného, “ pravil s jemnou ironií v hlase. „Proč?“ nechápal jsem. „Vždyť si neumí ani naladit kytaru pořádně. Vůbec mu to neladí, “ vtipkoval Matěj.

Kapela začala hrát a já měl dovoleno pohybovat se v prostoru za hrající kapelou, takže jsem měl VIP rozhled na vše dění. Bylo úžasné sledovat, jak hudba vše okolo pohlcovala a zase pouštěla nazpátek. Byla moc pohodová a veselá atmosféra, kterou Wohnouti šíří bezpochyby všude, kde se objeví. Šlo cítit, že si to všichni užívali – znak, že kapela je ve formě. Neskutečná byla také píseň, kterou zpívali se svým tátou Olegem Homolou. Když pak nakonec hrála píseň Svaz českých bohémů, všichni se přidali. Místností se rozléhaly hlasité vokály: „Vracím se domů nad ránem, kvalitním vínem omámen….“

Dostal jsem knihu s názvem: Wohnout – sladkých dvacet, kterou kapela vydala k dvacetiletému výročí kapely. Hrají pořád ve stejné sestavě. Neskutečné. Když jsem knihu přečetl za dva dny i přesto, že jsem měl spoustu práce, tak se více než potvrdily slova manažerky Gabriely: „Je velmi čtivá.“ A tím bych chtěl vzdát hold Matějovi Homolovi (autor), neboť dle mě je kniha dobře napsaná a místy velice inspirativní. Myslím si, že to byla těžká dřina. Já bych ze sebe asi nevyplodil více, než je tento článek, takže má můj velký obdiv…

Byl to neobyčejný den, děkuji moc za vše, převážně Honzovi Homolovi za neobyčejnou ochotu a pozitivní přístup. Tak brzy na shledanou.

Patrik Beránek, kterému projekt PročByNe? splnil sen potkat se s kytaristou skupiny Wohnout Honzou Homolou