Ministerstvo obrany ČR

Náměstek ministra obrany Jan Havránek

Lucie a bezpečnostní problematika to šlo vždycky dohromady. Zkušeností a znalostí v této oblasti neměla málo, právě naopak. Ovšem chybělo jí propojení s bezpečnostní oblastí na vyšší úrovni. Až do doby, než narazila na projekt PročByNe? a získala možnost stáže na Ministerstvu obrany ČR. Díky této příležitosti se nejen ujistila v tom, že v životě směřuje správným směrem, ale také zjistila a na vlastní kůži si vyzkoušela, co práce na rezortu obnáší a v čem je specifická. Přečtěte si její blog👇🏼

_______________________________________________________

Bezpečnostní problematika mě provází celý život. Už jako malá jsem měla vztah ke všemu „vojenskému“ – a to proto, že můj táta byl voják z povolání a já se v tomhle prostředí zkrátka od malička pohybovala. S narůstajícím věkem jsem jeho zahraniční mise a různá cvičení začala brát čím dál víc vážně, a když se k tomu přidala láska k historii a mezinárodně-politickým otázkám, bylo jasné, že studium bezpečnosti na vysoké škole bude pro mě jasná volba.

Ačkoli mi mé studium Bezpečnostních a strategických studií a Mezinárodních vztahů dalo hodně zkušeností a obohacujících znalostí, a v minulosti jsem se s vojenskou agendou setkala například v rámci Dnů NATO v Ostravě, propojení s bezpečnostní oblastí na té vyšší úrovni mi zkrátka stále chybělo. Ministerstvo obrany je institucí, do které je poměrně náročné se v pozici stážisty dostat. A proto, když se naskytla možnost navrhnout a získat svou ideální stáž, jsem se rozhodla využít příležitosti a poslala svou žádost do projektu PročByNe? s prosbou stáže právě na Ministerstvu obrany ČR. A vyšlo to.

Když se má stáž na podzim roku 2021 domlouvala, ani v tom nejdivočejším snu nikoho z nás nenapadlo, za jaké situace proběhne a čemu budeme nejen jako Česká republika, ale celá západní společnost čelit. Má původní vize byla, že chci zjistit, co vlastně práce na Ministerstvu obrany obnáší a čím je specifická právě role náměstka. Lákalo mě srovnat agendu obrany s agendou Ministerstva zahraničních věcí, kde jsem jako stážistka už v minulosti působila. Chtěla jsem se také ujistit v tom, že tam, kam momentálně studijně a profesně směřuji, bylo správným rozhodnutím. Nicméně v posledních týdnech před stáží se jakákoliv očekávání rozplynula a já si pouze přála, ať stáž vůbec proběhne. Klaplo to, a já se těšila, co si pro mě kancelář pana náměstka Jana Havránka a celá Sekce obranné politiky a strategie připraví. Už jen fakt, že se na ministerstvo podívám a setkám se s panem náměstkem, který je uznávanou kapacitou v oboru, je úžasný. Věděla jsem, že budu vděčná za jakoukoliv zkušenost, kterou díky této stáži získám a že mě za každých okolností někam posune. To se stalo, a vlastně to má pomyslná očekávání i předčilo.

Stáž ve mně samozřejmě vzbuzovala i obavy a přirozený respekt. To pramenilo především z toho, zda mé znalosti v dané oblasti budou pro stáž dostatečné a zda budu schopná se rychle a efektivně začlenit do chodu sekce. A také zda v tak komplikovaných časech budu moci být k užitku.

Ačkoliv to může znít jako klišé, největším zážitkem je pro mě stáž jako taková, jelikož proběhla ve velmi náročném a specifickém období nejen pro Evropu, ale pro celý svět. Stáž se navíc skládala z celé řady pro studenta bezpečnosti a mezinárodních vztahů jedinečných příležitostí, jak nahlédnout pod pokličku. Příkladem jsou interní porady sekce, specifická jednání na bilaterální úrovni s britskou vládou a britským velvyslanectvím v Praze (včetně účasti na formální večerní recepci v jeho dechberoucích prostorech), různé konference a přednášky, kterých se pan náměstek osobně aktivně účastnil (zejména bezpečnostní konference Naše bezpečnost není samozřejmost, na které byly přítomny snad všechny nejvyšší české bezpečnostní kapacity). To celé během čtrnácti náročných, ale neskutečně obohacujících dnů. Člověk si chvílemi připadal jako houba, jak se neustále snažil nasávat a zpracovávat informace různého druhu, kterých je za tu poměrně krátkou dobu neskutečné množství.

Přínosem samo o sobě bylo i to, o jak flexibilní dny šlo. Chvílemi bylo vše až „chaotické“ a agenda se měnila z hodiny na hodinu. To člověka ale donutilo vystoupit za zajeté rutiny a komfortní zóny a rychle a efektivně se přizpůsobit. A ještě pak v závěru dne usednout ke zpravodajství a vytvořit souhrn toho, co se za daný den událo a připravit to do ranních hodin tak, aby to při začátku pracovního dne měli k dispozici nejen lidé na sekci, ale také paní ministryně. 

A jak se získanými zkušenostmi ze stáže PročByNe? naložím? Určitě je uplatním ještě i během studia. Díky stáži se mi skvěle propojila teorie s praxí a věci teď dávají větší smysl. Čerpat ze stáže budu hlavně v budoucnu, kdy budu hledat vhodné zaměstnání. Utvrdila jsem se v tom, že bezpečnost, a potažmo Ministerstvo obrany, jsou směr, kterým bych se určitě ráda ubírala i nadále. Moc mi pomohlo také to, že materiály a výstupy, které jsem pro sekci v průběhu stáže vypracovávala, byly hodnoceny kladně a poslouží k další distribuci v rámci ministerstva. Člověk díky tomu cítí, že to, co dělá, je správné a má to smysl. Samozřejmě kromě zkušeností jsou to i skvělé zážitky a vděčnost za to, kolik milých a inspirativních lidí jsem během stáže potkala. 

A proč by i další studenti měli vsadit na projekt PročByNe? Hlásit by se měli především proto, že se jedná o unikátní formát, který jen tak někde nenajdete. Přirovnala bych to ke kvalitnímu oblečení – kousky z konfese vám sice můžou sednout hezky, ale pokud vám někdo šije něco na míru, je to prostě nesrovnatelné. A to platí i v případě stáží PročByNe?, které jejich patronka Martina Dlabajová vymýšlí a domlouvá tak, aby zájemcům vyšla co nejvíce vstříc a naplnila jejich vize. V rámci stáže se můžete i proto spolehnout na lidský přístup. Velmi intenzivní zkušenost je pak samozřejmostí :).