Evropská komise a Evropský parlament 

Eurokomisařka Věra Jourová a poslankyně Evropského parlamentu Martina Dlabajová

Lucie Horáčková a Paul Válka až do stáže PročByNe? nevěřili, kolik se toho dá za jeden den stihnout. Během jejich „VIP tour Evropou“, kdy stínovali českou eurokomisařku Věru Jourovou a patronku tohoto projektu, europoslankyni Martinu Dlabajovou, to ale zjistili. Jednání, schůzky, debata o jednotném trhu a ochraně spotřebitele v Evropském parlamentu, tisková konference na téma whistleblowers, slavnostní zahájení festivalu Jeden svět v Bruselu. To je jen zlomek toho, co zažili během jediného dne. A co teprve během celé stáže! Přidejme např. vernisáž výstavy filmových klapek, natáčení prestižního pořadu BBC Hard Talk, jednání s vrcholnými představiteli Googlu, konferenci o digitální revoluci, jednání o efektivnější recyklaci plastů či setkání elit z řad podnikatelů – neuvěřitelná jízda, že? Tolik nových zážitků a zkušeností! 👇🏼

_______________________________________________________

V BRUSELU MAJ POSILU I.

Sobota 21. dubna 2018

“A do Bruselu pojede Lucie a Paul,“ prohlásila Martina Dlabajová a my se samým překvapením zapomněli radovat. Znáš takový ten pocit, když ti všichni přejí k narozeninám, ty máš ten přihlouplý úsměv a vůbec nevíš, jak se tvářit? Tak takhle nějak jsme se asi cítili.

Tři týdny uplynuly jako voda a my stojíme na letišti. Ani budíček ve 3.30 ráno nám náladu nezkazil, jsme plni očekávání a zvědaví, co nám týden v Bruselu přinese. Let byl rychlý a příjemný, Paul dokonce úspěšně prošel namátkovou kontrolou na výbušniny a teď už zbývá jen najít ubytování. První krok bychom měli.

Podle obrázků na googlu pojedeme po kolejích, jen přesně nevíme, jestli to bude vlak, metro či tramvaj. Nakonec se z linky číslo 4 vyklubalo metro, ze kterého jsme ještě museli přestoupit na autobus, jehož dobíhání posloužilo jako výborná, leč namáhavá ranní rozcvička.

– Tohle vědět, nechala bych půlku oblečení doma. Tahat patnáctikilový kufr není žádná sláva. Ale co, dostala jsem se až do Bruselu, tohle mě už nemůže rozhodit!

Apartmán jsme zdárně našli.

– Kde je stolek? Klíče od bytu měly ležet na něm.

– Nevím. Zkus otevřít, třeba bude odemčeno.

– A co asi dělám? Máme číslo na majitele?

– Počkej, někoho uvnitř slyším… Zkus zaklepat…

Super, dveře se otevřely. To je rozhodně pozitivní. Co však pozitivní není, je skutečnost, že je otevřela matka s dcerou a za nimi nás tázavým pohledem propichuje manžel. Asi manžel… No nic, po chvilce vyšlo najevo, že se sympatická rodinka z Francie ubytovala na jiném patře. A to zrovna na tom našem. Holt jsme si zahráli na stěhováky a podstoupili tak již druhé ranní kardio. Bydlíme!

– Já chci vidět náměstí Grand-Place, Atomium a Instituce Evropské unie!

– Ještě bych doplnil Parlamentarium, sošku čůrajícího chlapečka a dát si pivo v Deliriu!

– A co jídlo? Hranolky? Vafle?

– Jasně! A slávky, hodně slávek!

Vydáváme se na prohlídku města. V Bruselu je toho totiž spoustu k vidění. Věděli jste třeba, že se zde nachází monumentální mešita? Bohužel nebudeme mít čas úplně na vše, ale chceme toho stihnout co nejvíc.

Najít tu největší dominantu města co do významu, zato tu nejmenší, co do velikosti, nám zabralo pěkných pár chvil. Tohle má být ono?, prohlásili jsme téměř jednohlasně a pobaveně sledovali skupinku japonských turistů, jak si onoho čůrajícího chlapečka nadšeně fotografují na sto různých způsobů. Abychom nevypadali divně, selfíčko jsme si také neušetřili.

Vyčerpaní odcházíme do svých pokojů. Dnes toho bylo opravdu dost. Něco mi říká, že zítřejší den bude stát za to už od rána. Koukejte, jaká snídaně nás čeká. Dumáme nad tím, jak mohla čokoládová pizza vzniknout. Něco jako „pizzu má rád každý, čokoládu také, tak PročByNe?“.

Lucie a Paul jsou na VIP Tour Evropou v Bruselu

V BRUSELU MAJ POSILU II.

Neděle 22. dubna 2018

Včera jsme toho navštívili dost, ale pořád jsme ještě neviděli vše, co jsme chtěli. A jelikož neděle je naším posledním volným dnem, než to celé naplno vypukne, hodlali jsme toho stoprocentně využít. A první zastávka? Atomium. Tento 165 miliardakrát zvětšený model atomu se nenachází v centru města, jak jsme si naivně mysleli, nýbrž až na jeho okraji. Původně měla být stavba pouze dočasná, ku příležitosti Světové výstavy Expo 58, nakonec se z ní ale stala jedna z hlavních belgických dominant. Z půlhodinové jízdy tramvají (už umíme rozeznat metro od tramvaje), se vyklubala příjemná a nenáročná prohlídka další části města. Zvětšený model atomu působil impozantně, výhled na město z jeho vrcholu za 22 EUR jsme si však ušetřili. Osobité belgické pivo totiž láká a peníze tisknout neumíme. Toto místo bychom všem doporučili.

Co bychom také určitě doporučili, je prohlídka Parlamentaria. Interaktivně pojatá expozice nás provedla dějinami evropské integrace a Unie vůbec, nabídla zajímavý pohled na chod Parlamentu a jeho členy. Dokonalá ochutnávka toho, co nás v nejbližších dnech čeká!!!

Po krátkém odpočinku v Parku Cinquantenaire nás čeká schůzka s Martinou a Anežkou, které nás mají zasvětit do agendy příštích dní – tedy Evropské komise a Evropského parlamentu. Jestli jsme z našeho programu měli zprvu obavy, toto posezení nám je dokonale rozptýlilo.

Náplň zítřejšího dne je opravdu nabitá, od rána až do večera, ale proto tady jsme. Setkání se členem Kabinetu Kevinem O’Connellem, debata o jednotném trhu a ochraně spotřebitele v Evropském parlamentu, tisková konference na téma whistleblowers, oběd s paní eurokomisařkou Věrou Jourovou nebo třeba večerní zahájení mezinárodního filmového festivalu Jeden svět. To vše máme před sebou. Nejvyšší čas jít spát. Dobrou.

Luci a Paul si užívají týdenní VIP Tour Evropou

V BRUSELU MAJ POSILU III.

Pondělí 23. dubna 2018

– No já mám dost, co ty?

– Já mám víc než dost. Chtělo by to kafé.

– Aspoň tři!

– Ale zase nemůžeme říct, že bychom se nudili, co?

– To rozhodně ne, ani na minutu!

První den v Komisi byl vážně fofr. Ani bychom nevěřili, kolik se toho dá za jeden den stihnout. Hned u vstupu procházíme důkladnou, téměř letištní kontrolou a Marek, člen kabinetu Věry Jourové, nás vede do 12. patra, kde celý tým sídlí. „Máte to opravdu VIP, nad námi je už jen jedno patro, které obývá předseda Juncker,“ říká nám. Ale my se rádi spokojíme i s tím dvanáctým. Kancelář s takovým výhledem na město nás nijak nepohoršuje. Po příjemném seznámení se s celým týmem se potkáváme i s paní eurokomisařkou a už zase jedeme výtahem do přízemí. Je deset hodin a ona má před sebou nahrávání videa pro Women Political Leaders Global Forum Summit 2018 ve Vilniusu. Při té příležitosti nahlížíme do obou studií a v zákulisí vidíme i to, co se vlastně děje za zeleným plátnem, které jsme dosud znali snad jen z předpovědi počasí. Všechno šlape jako hodinky, paní komisařka je bezchybná. Je vidět, že to nedělá poprvé. Ostatně, na víc pokusů ani není čas.

Zpátky do labyrintu berlaymontského kolosu. Již klepeme na dveře Kevina O´Connella, dalšího člena kabinetu, který se zabývá zejména trestním právem, což ovšem nijak nezužuje okruh našich otázek. Zajímavou debatu náhle přerušuje zvonící telefon, který nám připomíná zahájení tradiční polední tiskové konference, tentokrát na téma právě zveřejněné směrnice týkající se whistleblowingu, žhavého tématu posledních dní. Zájem o něj dokazuje i četné zastoupení z řad novinářů a fotografů, z nichž někteří o své místo bojují opravdu urputně.

Stačit tempu paní komisařky dá pěkně zabrat, to jednomu vyhládne! S neskrývanou radostí tedy přijímáme pozvání na oběd a rozšiřujeme tak řady pověstné „české letky“. Máme štěstí, při vší té práci nebývá čas na návštěvu místní jídelny samozřejmostí. Kantýna připomíná ty, které všichni známe ze základky. Ovšem její prostory jsou mnohem větší, nabídka jídle pestřejší a mazáci ve frontě nepředbíhají. Anebo jsme si tu už vydobyli respekt. U lososa s grilovanou zeleninou a opečeným bramborem se dozvídáme úsměvné historky ze zákulisí a všechny nové informace do sebe pomalu začínají zapadat.

Načerpali jsme nové síly a můžeme vyrazit vstříc nedalekému Evropskému parlamentu, kde na nás již čeká Martina, pravá ruka naší patronky. Po rychlé bezpečnostní kontrole, kterou si musíme projít i my, VIP hosté, se spletitou změtí chodeb dostáváme až k místnosti, kde co nevidět začne zasedání výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele (IMCO). Europoslanci z nejrůznějších frakcí si přišli poslechnout názory naší komisařky, neboť témata jako spravedlnost, dvojí kvalita potravin či ochrana spotřebitele spadá do jejího širokého portfolia. Debata je plná odborných termínů a my máme co dělat, abychom drželi krok. Po chvilce jsme si navíc začali více všímat práce tlumočníků. To, jak tříčlenný český tým pohotově překládal z široké škály jazyků, nás opravdu ohromilo.

Náš velký den se řítí do cíle. Poslední zastávka? Kulturní dům Bozar, dějiště zahájení dvanáctého ročníku mezinárodního filmového festival Jeden svět. Po úvodních proslovech několika vystupujících, včetně paní Jourové, se promítá film The Cleaners. Jeho děj vám nebudeme prozrazovat, protože opravdu stojí za zhlédnutí a všem ho vřele doporučujeme.

První den v Evropské komisi jsme přežili!

Lucie Horáčková a Paul Válka jsou na VIP TOUR Evropou

V BRUSELU MAJ POSILU IV.

Úterý 24. dubna 2018

Do druhého dne v Evropské komisi vstupujeme jako zkušení matadoři. Nejen, že se již dokážeme zorientovat v síti místních autobusů, ale dokonce i tušíme, co nás čeká. Úterní program totiž zahajujeme opět na parlamentním výboru. Dnes se však jedná o výbor JURI, tedy právní záležitosti. Europoslanci si s paní komisařkou Jourovou, po jejímž boku sedí její blízký spolupracovník Eduard Hulicius, vyměňují svůj pohled na aktuální problematiku GDPR. Téma ochrany osobních dat je dosti komplikované a názory na něj se různí napříč politickým spektrem. Zhruba po hodině jednání se k oběma připojujeme a nasedáme do černého BMW s kouřovými skly, která nás veze do Berlaymontu. Na tohle bychom si dokázali zvyknout…

Na dvanáctém patře je cítit mírné napětí. Chystá se totiž rozhovor pro relaci stanice BBC Hard Talk s neúprosným moderátorem Stephenem Sackurem. Tento anglický novinář si opravdu nebere servítky, což je patrné již z obrazových a zvukových zkoušek, při kterých trvá na každém detailu. Paní komisařka si však vede skvěle a s klidem reaguje i na ty nejnepříjemnější otázky. Vidět, co vše natáčení tak prestižního pořadu obnáší, je pro nás velikým zážitkem. Spokojeně vypadá i zbytek týmu. Dopadlo to dobře.

Na oběd nás tentokrát doprovází dva stážisté Martin a Momchil, a jelikož jsou v kabinetu přece jen o nějaký ten pátek déle, jejich zkušenosti jsou pro nás velmi cenné. S radostí přijímáme pozvání do libanonské restaurace, která jen dokazuje, že Brusel má opravdu mezinárodní dimenzi i co se kulinářství týče. Zdržovat se ale moc dlouho nemůžeme, náš program je nabitý.

Těší nás, že členové kabinetu si na nás udělají čas i přes svou náročnou agendu, která vyplývá z širokého portfolia paní komisařky. Starostí mají všichni až nad hlavu, což je dáno jednak světovými událostmi posledních měsíců, jednak pomalu končícím pětiletým mandátem. Všechna práce se musí dotáhnout do konce a čas kvapí. Výjimkou nejsou ani Rumunka Simona Constantin a Polák Wojtek Talko, kteří jsou dalšími, kdo nám přibližují svou dennodenní činnost a ochotně odpovídají na všechny naše otázky. A že jich je!

Jedním z opravdu VIP zážitků je účast na jednání s vrcholnými představiteli Googlu. V jednacím sále se opět debatuje o ochraně dat internetových uživatelů a otázkách umělé inteligence vůbec, tedy oblasti, na které kabinet paní Jourové klade značný důraz. Je fascinující pozorovat, jak může diskuse i o takto kontroverzních tématech, ve kterých jde oběma stranám o hodně, proběhnout s vzájemnou úctou a pokorou.

Náš čas v Komisi se pomalu chýlí ke konci.

– Počkej, počkej, ještě jsem neviděla to hlavní!

– Tobě to jako nestačilo?! Co by sis ještě jako představovala?!

– Já chci vidět Junckera, bez toho odsud neodejdu!

Asi nám to neuvěříte, ale i tohle přání nám PročByNe? splnilo. S Anežkou míříme do slavného 13. patra, abychom si udělali představu o tom, kde pracují ti úplně nejvyšší. Neuvěřitelnou shodou okolností jsme však byli na místě zrovna v okamžiku, kdy se pan předseda s delegací ubíral do své kanceláře. Dokonce nám zamával. Viděli jsme tedy opravdu všechno.

Naše dva dny v Evropské komisi byly vyčerpávající, ale opravdu nezapomenutelné a krásné. Narychlo se loučíme a běžíme do Parlamentu. Chceme totiž stihnout zahájení výstavy filmových klapek, kterou hrdě organizuje europoslankyně Martina Dlabajová, se kterou strávíme následující dva dny. A moc se na to těšíme!

Lucie Horáčková a Paul Válka jsou na VIP Tour Evropou

V BRUSELU MAJ POSILU V.

Středa 25. dubna 2018

Středeční ráno probíhá podobně jako ta předchozí. Nelítostný budík hlásí sedmou ranní, úplné probuzení přichází až s rychlou sprchou, snídaně za chodu, jak už to „pracující“ mívají, a již běžíme na autobus. Ten má však klasicky zpoždění, město je ucpané. Kravaťáci z celého města se totiž hromadně sjíždějí do evropských institucí. A my mezi nimi.

Po příjezdu se potkáváme s celým týmem, ale na paní europoslankyni si musíme ještě chvilku počkat. Právě se totiž připravuje na schůzi výboru pro rozpočtovou kontrolu, jehož je místopředsedkyní. Právě na něm začíná naše dvoudenní pouť Parlamentem. U vstupu si vyzvedáváme program, usedáme do lavic a nasazujeme sluchátka. Nejsilnějším zážitkem je vystoupení ukrajinského ministra financí Danyljuka, s nímž přítomní poslanci projednávají aktuální problémy Ukrajiny, které však mají mezinárodní dopad. Je to pro nás unikátní zkušenost, jelikož jsme o těchto tématech dosud slýchali jen z médií. Následující bod programu, předvstupní pomoc Evropské unie Turecku, je zajímavý nejen díky svému obsahu, ale i pro úderný výstup německé poslankyně, který je navíc okořeněn až téměř hereckým výkonem české tlumočnice.

Dnes jsme tak trochu stínováni i my. Doprovází nás jedna česká novinářka, která chce psát o fungování Evropské unie. Povídáme si s ní o její práci, českém mediálním prostředí i o vyhlídkách mladých do budoucna. Pohled očima někoho, kdo disponuje tak velkým všeobecným rozhledem, je pro nás velmi obohacující.

Přicházíme do parlamentní kantýny a podle délky fronty soudíme, že nejoblíbenější místo europoslanců bude právě tady. Jídlu sice nemáme co vytknout, ale naši pozornost ještě více přitahují talíře a tácy s logem Evropské unie. Takových se v naší euroskeptické kotlině asi nedočkáme. No nic, ukážeme vám je alespoň na fotce. Společnost nám dělá většina týmu paní Dlabajové, která se ve své kanceláři chystá na pro ni stěžejní hlasování. Ale o tom později. Mimochodem, za fotku vděčíme Zuzce Jandové, výherkyni předchozí stáže, které se podařilo v Parlamentu najít uplatnění i po jejím skončení. Tak PročByNe?

Nakousli jsme to hlasování… Kontroverzní směrnice o vysílání pracovníků či silniční balíček rozdělují politické frakce na dva nesmiřitelné tábory. O to víc jsme na tu show zvědavi. Kdo by čekal, že vše probíhá v poklidu a spořádaně, byl by překvapen. Tak třeba: poslanci se několikrát dohadují i o způsobu hlasování, koalice se mění na poslední chvíli, paní předsedající také není bezchybná a třešničkou na dortu jsou vzpurní odboráři, kteří neváhají každý dílčí úspěch hlasitě oslavit.

Náš program se pomalu, ale jistě chýlí ke konci. Stíháme se ještě podívat do vůbec největšího hlasovacího sálu, kde právě probíhá konference o digitální revoluci s řečníky z nejrůznějších koutů světa. Při odchodu z tzv. hemicycle jsme učinili asi nejodvážnější rozhodnutí. Můžete nás mít za blázny, ale my se vážně vydali zpět do naší kanceláře na vlastní pěst. Představte si něco jako moderní Bradavice. Nespočet nejrůznějších chodeb, několik druhů výtahů, do toho nějaké ty schody a člověk se vlastně ani nemůže divit, že jsme skončili před sídlem pana předsedy Tajaniho. Ochrance je naše neohlášená návštěva (z námi nepochopitelného důvodu) hned podezřelá a posílá nás zpátky odkud jsme přišli. No jo, asi není deváté patro jako deváté patro… Sice jsme v Komisi viděli pana Junckera, a máme tudíž vysoké ambice, ale o tom že potkáme i pana Tajaniho, se nám ani nesnilo. To, že jsme ho nezastihli v jeho kanceláři, ještě neznamená, že na něj nemůžeme narazit po cestě z ní. A tak se taky stalo. Jsme VIP opravdu se vším všudy!

Celý den zakončujeme příjemnou večeří v řecké restauraci s ještě příjemnější společností. Jestli trpíte předsudkem, že s politiky nemůže být legrace, věřte, že paní Dlabajová vás dokáže přesvědčit o opaku.

Naše závěrečné poděkování patří neznámému řidiči autobusu číslo 64, který i přes pokročilou hodinu myslel na naše zdraví a dopřál nám trochu večerního běhu. Zítra nás toho nečeká o nic méně. Tak dobrou!

Lucie Horáčková a Paul Válka jsou na VIP Tour Evropou

V BRUSELU MAJ POSILU VI.

Čtvrtek 26. dubna 2018

Sakra, to to uteklo! Poslední den je tu. Jako kdyby z toho byl smutný celý Brusel. Venku je zataženo, fouká vítr a déšť na sebe nejspíš nenechá dlouho čekat. Snídaně za běhu, autobus se zpožděním (však už to znáte) a před Parlamentem se opět setkáváme s vždy příjemně naladěnou vedoucí kanceláře Martinou, která nás dnes ráno ochotně provází po takřka každém zákoutí této budovy. Téměř na každém patře se dozvídáme něco nového nejen o fungování evropských institucí, ale i historkách ze zákulisí.

Humans of the EU znáte, že jo? Ne? Humans of New York? Taky ne? Tak to koukejte honem napravit a na Instagramu si tyhle blogy najděte. V nejbližší době by se totiž na prvně jmenovaném měl objevit i životní příběh naší milé Martiny Dlabajové. A my, všudypřítomné stíny, jsme samozřejmě u toho.

Možná si říkáte, že tady pořád jen jíme. Tentokrát je to ale kvůli práci. Fakt! V jedné z parlamentních jídelen (snad si nemyslíte, že se všech 751 poslanců vejde do jedné), se scházíme se zástupci Vinyl Plus, tedy lidmi z plastikářského průmyslu. Paní europoslankyně se totiž rozhodla podpořit jejich snahu o efektivnější recyklaci plastů, a my máme to štěstí, že nás přizvali k jednání. Bohužel se nemůžeme zdržet příliš dlouho. Po necelé hodině nás vyzvedává asistentka Péťa a my se odebíráme do podzemních garáží.

To, že za 5 minut paní poslankyně zahajuje konferenci, řidiče nijak zvlášť netrápí. Přesto přijíždíme na 60. výročí Eurochambres, setkání elit z řad podnikatelů, včas. Ohromeni kulisami nádherného hotelu (dobře, v první řadě rautem, interiérem až poté), usedáme mezi ostatní a zvědavě vyčkáváme úvodní řeč. Možná si říkáte, jak jsme se z problematiky životního prostředí náhle ocitli v podnikatelských kruzích, ale denní agenda je opravdu různorodá.

Je téměř půlnoc, my sedíme v Deliriu, hádáme se, kdo zaplatí další rundu a píšeme náš blog. Tentokrát již naposledy. Ač byla VIP Tour Evropou historicky tou nejkratší stáží, zažili jsme toho pravdu spoustu. Sice nám za 4 hodiny zvoní budík, ale spát můžeme v letadle. Noční Brusel jsme ještě neviděli. Tak čaaaau!!!

Lucie Horáčková a Paul Válka právě skončili svou VIP Tour Evropou