Krajský úřad Karlovy Vary

Hejtmanka Karlovarského kraje Jana Vildumetzová

Kateřina získala hned po maturitě jedinečnou příležitost stínovat hejtmanku Karlovarského kraje Janu Vildumetzovou. Během stáže PročByNe? měla možnost blíže se seznámit s krajským úřadem a organizacemi, které spravuje. Kdo si ale myslí, že celé dva týdny strávila na úřadě, ten se plete. Výjezdy do Prahy, Plzeňského kraje a Libereckého kraje, kde probíhaly podnětné schůzky a jednání, nebyly ničím neobvyklým. Zahájení projektu Rozhoduj o Evropě, sraz starostů Chebu, Mariánských lázní, Aše, rozhovor pro časopis HOSPITALin, Den s hejtmankou, návštěva SOS vesničky v Karlových Varech, návštěva Domovu pro seniory SKALKA, prohlídka krizových bytů. To je jen zlomek toho, co všechno Kateřina s paní hejtmankou zažila. Více se dočtete v jejím blogu 👇🏼

_______________________________________________________

KDYŽ VARY NEJSOU JEN LÁZNĚ I.

Pondělí 5. června 2017

Nejdříve bych vám měla nejspíše říci, jak to všechno začalo. Od své mamky jsem jednoho dne obdržela email, v kterém mi přeposílala leták, který nabízel studentům stáž s hejtmankou Karlovarského kraje paní Janou Vildumetzovou. Měla jsem zrovna před maturitou, ale stáž mne zaujala a paní hejtmanka vypadala moc mile. Pustila jsem se proto do psaní a poslala životopis a motivační dopis, jak se po uchazečích chtělo. Dva dny před maturitou mi přišel email, který mi oznamoval, že jsem ve finále. Pod záplavou nervů z maturity, tak přišla alespoň jedna milá a povzbuzující zpráva. Měla jsem se dostavit 22. května do Karlových Varů, kde se finále mělo konat. Říkala jsem si, že to bude osud. Den po svých narozeninách přece nemohu mít smůlu. V den D jsem se probudila s obavami, ale uklidňovala jsem se, že kdyby to nedopadlo, alespoň si uděláme s mamkou hezký výlet do Varů.

Přijely jsem o něco dříve. Postupně se finalisté začali scházet před krajským úřadem. Byli jsme čtyři z různých koutů republiky. Pomalu jsme se začali bavit a já s překvapením zjistila, že jsem ze všech nejmladší a mí protivníci již končí vysoké školy. Vtom nám přišla zpráva, že paní europoslankyně Dlabajová, které vděčíme za tento projekt, stojí v zácpě na dálnici. Chvíli jsme čekali, ale nakonec jsme začali bez ní. Pan Matoušek z kanceláře paní hejtmanky nám pokládal mnoho otázek, na které jsem se snažila odpovídat co nejvíc popravdě. Říkala jsem si, že přetvařovat se nemá cenu. Později se k nám připojila i poslední z finalistek, paní europoslankyně, a nakonec i paní hejtmanka.

Najednou jsme osaměli a za dveřmi probíhalo hlasování o vítězi stáže. Paní hejtmanka přišla zpět a vyhlásila výsledek debaty. Upřímně jsem vzhledem k tomu, jací byli ostatní finalisté, už moc nečekala, že bych mohla vyhrát, ale malá jiskřička naděje ve mně byla. Nakonec však opravdu zaznělo mé jméno. Chvíli jsem na paní hejtmanku jen nevěřícně koukala, ale nakonec jsem se k ní vydala a poděkovala jí za tuto úžasnou šanci. Ovšem trvalo ještě do dalšího dne, než jsem si plně začala uvědomovat, že jsem opravdu vyhrála a začala se na stáž opravdu těšit. No a teď už víte, jak to začalo.Můj první den začíná velmi brzy a už v pět ráno sedím v autě a vyrážím směr Karlovy Vary. Abych byla upřímná, mám velký problém při řízení neusnout. Nakonec to však zachrání jeden nejmenovaný energetický nápoj pro tyto případy připravený.

Pocity jsou smíšené. Na jednu stranu se opravdu moc těším, ale na druhou mám v sobě i trochu obavy. V 7:45 však stojím před úřadem a vcházím dovnitř. Všichni mě zde moc mile uvítají a pochvíli se shledávám i s paní hejtmankou. Všechna tréma a obavy ze mě spadnou a jelikož zbývá do začátku rady ještě hodina, tak si stačíme vysvětlit pár věcí ohledně stáže, dát si čaj a paní hejtmanka stihne vyřešit ještě spoustu věcí.

Od 9.hodiny následuje rada, při které jsem také přítomna, ovšem jen chvíli. Poté se mě ujal pan Matoušek a trpělivě odpovídal na všechny mé dotazy, které se týkaly témat od paní hejtmanky až po budovu, v které se krajský úřad nachází. Jelikož rada měla končit až ve 14 hodin, měla jsem dost času na to se ubytovat v apartmánu a dojít si na oběd do místní kantýny.

Asi v půl druhé jsem dorazila zpět na úřad a začala pro vás psát tento blog, než paní hejtmanka radu ukončí. Reálný konec rady byl až v 15 hodin. Ano. Opravdu rada byla 6 hodin v kuse skoro bez přestávky. Nemůžu ani říci, jak obdivuji, že se všichni přítomní, a hlavně paní hejtmanka, která celou radu vede, dokázali soustředit takovou dobu. Poté navazovala rada další. Tentokrát redakční. Během této schůzky paní hejtmanka projednává obsah dalšího čísla Krajských novin a podávala návrhy na další témata, která by se tam mohla objevit.

Následně přišlo na řadu podepisování a pro mě první den stínování skončil. To však neznamená, že skončil i pro paní Vildumetzovou a pana Matouška. Ti se vydávají na další jednání a konec jejich dne je v nedohlednu. Já opouštím úřad, vyrážím na večeři a těším se na další den plný nových zkušeností!!

Katka Šmídová stínuje hejtmanku Karlovarského kraje Janu Vildumetzovou

KDYŽ VARY NEJSOU JEN LÁZNĚ II.

Úterý 6. června 2017

Dnešní den pro mne začínal v šest hodin (nebudu lhát, měl začínat v šest, bohužel budík byl zprvu neúspěšný). Znáte to, stále máte hodně času a najednou nestíháte. Rychle nasnídat, obléci (to moc rychle nešlo, já vím, klasická ženská) a hurá vyrazit. Něco před osmou jsem se dostala do úřadu a usedla na své obvyklé místo u pana Matouška v kanceláři.

Od 8:30 mělo být zahájení projektu Rozhoduj o Evropě. Tento projekt umožňuje studentům se něco dozvědět o Evropské unii, a dokonce si i vyzkoušet jednání evropských institucí. Myšlenka projektu mě nadchla. Myslím, že by takových mělo být více. Paní hejtmance se však protáhla její schůzka, a tak jsme se tam dostali až po deváté. Studenti již pracovali ve skupinkách, a proto jsme je na chvíli vyrušily. Všichni však paní hejtmanku poslouchali velmi bedlivě. Očividně je zaujala. Nakonec se zmínila i o mně a studenty nalákala na další stáže, které se budou v rámci projektu PročByNe? pořádat. Protože tento projekt dá člověku mnoho zkušeností do života. To vím z vlastní zkušenosti.

Další schůzka nebyla pro mé uši, a tak jsem se klasicky uchýlila do kanceláře pana Matouška. Na desátou hodinu byla naplánována tisková konference, na které se probíral jak budoucí Filmový festival v Karlových Varech, tak i body, které se v pondělí projednávaly na radě. Novináři mají možnost se zeptat na mnoho otázek a vše, pokud to bylo možné, jim bylo co nejlépe vysvětleno. Je jich tam na ni sedm a každé slovo si nahrávají. Někdy mě až udivovalo, jak přesné mají informace a jaký přehled mají. Nakonec si paní hejtmanku někteří novináři vzali stranou, aby se jí zeptali na pár otázek.

Jelikož za chvíli je v plánu cesta do Chebu, stíhám si pouze dojít do bufetu, který je součástí úřadu. Bohužel je již poměrně vykoupen, a tak si kupuji koláč a tvarohového šneka. Odbíjí půl jedné a blíží se odjezd do Chebu na sraz starostů z Chebu, Mariánských lázní a Aše. K úřadu je přistaven osobní automobil paní hejtmanky s řidičem a my vyrážíme. Po cestě paní hejtmanka vyřídí spoustu záležitostí a bohužel začíná pršet. Jakmile dorazíme, spěcháme do prvního patra, kde se schůzka koná. Nejdříve se ujme slova paní hejtmanka, všechny uvítá a seznámí je s nejdůležitějšími novinkami z kraje, které se jich týkají. V další části dostávají slovo právě starostové a mají možnost sdělit zástupcům kraje, jaké problémy je trápí. Všechny připomínky si paní hejtmanka poznamená, případně vysvětlí, proč kraj nemůže z různých důvodů pomoci. Zaznívají témata jako silnice, veřejná doprava, nedostavěný most a mnoho dalšího. Podle mého názoru je to skvělá akce! Jak jinak se vedení kraje dozví o hlavních problémech menších obcí než právě konkrétně od starostů? A paní hejtmanka se opravdu zajímá i o problémy menších obcí, stejně jako těch velkých, což si myslím je úžasný postoj.

Po skončení se většina starostů vydá ven ze sálu, ovšem někteří mají ještě záležitosti, které s paní hejtmankou či některým z členů rady chtějí probrat mezi čtyřma očima. Díky tomu bohužel prošvihneme ideální čas odjezdu a paní hejtmanka musí následující schůzku posunout o čtvrt hodiny.

Během cesty se pan řidič zděsí a zjistí, že odvezl klíče od auta jednomu z účastníků setkání se starosty. (Omlouvám se, už si nepamatuji komu :D) Čas nás však tlačí, a tak musí dojet na úřad, kde nás vysadí a následně se vrátit do Chebu. Paní hejtmanka odbíhá na schůzky a mě čeká už jen poslední část dnešního programu, a to předávání cen dětem ve výtvarné a literární soutěži. Tématem byl blahoslovený Hroznata a jeho 800. výročí úmrtí. Paní hejtmanka předávala dětem diplom a spoustu dárků, všechny měly velkou radost a rodiče se dmuli pýchou. Během vyhlášení došlo i k četbě jednoho ze soutěžních textů, který psala dvanáctiletá dívenka a na mě udělal velký dojem. I přes její mládí byl velmi vyspělý. Nakonec byla akce zakončena hrou dětského tria na dvoje housle a flétnu. Celé vyhlašování se neslo v moc pěkném duchu a díla dětí byla opravdu povedená.

Po skončení se řešily poslední záležitosti přes den nahromaděné (například se paní hejtmanka rozhodla, která stavba vyhraje cenu hejtmanky na udávání cen Stavba roku – to vám ale nepovím! ) a kolem šesté jsem odcházela na večeři. Jako předchozí den paní hejtmanka i po mém odchodu zůstávala v práci. Upřímně obdivuji nasazení a zápal paní hejtmanky, který jsem za ty dva dny mohla vidět.

Druhý den končí a já se nemůžu dočkat dne třetího. Zítra však až na půl jedenáctou. Tak třeba se ráno stihnu i napít nějakého pramene. 🙂

Kateřina Šmídová stínuje hejtmanku Karlovarského kraje Janu Vildumetzovou

KDYŽ VARY NEJSOU JEN LÁZNĚ III.

Středa 7. 6. 2017

Jak už jsem včera předestřela, dnešní den pro mě začínal později, a tak jsem měla čas zajet ráno do centra Karlových Varů. Abych do centra mohla s autem vjet, musela jsem se stavit na policii a koupit si povolení k vjezdu. Vše proběhlo bez problémů, já však přišla na další problém. Jak se k pramenům dostanu? Rozhodla jsem se zavolat o pomoc, a nakonec mne můj taťka navedl bez problémů. Měla jsem radost ze svého vítězství, ovšem ukázal se problém třetí. Není kde zaparkovat. Nezbývalo mi než zastavit na parkovišti, kde se dalo parkovat jen s povolením magistrátu a věřit, že na to nikdo nepřijde. (Doufám, že mě neprozradíte :D)

Plná nadšení jsem vyrazila k pramenům a jako pokaždé mě okouzlila malebnost těchto lázní. Pokud jste ještě někdo ve Varech nebyl, tak moc doporučuji. 🙂 Po cestě jsem ochutnala Císařský pramen a pramen Libuše a zase jako každý rok jsem se přesvědčila, že jejich chuť není o nic lepší než ten předchozí. Poslední má cesta vedla do obchodu s oplatkami a po celou návštěvu jsem pro vás fotila selfíčka!

A teď zase hurá na úřad!

Po cestě jsem se stavila na apartmánu pro sluneční brýle. Jak jistě můžete čekat, od té doby slunko skoro nevysvitlo. Program paní hejtmanky začínal rozhovorem pro časopis HOSPITALin. Rozhovor probíhal v moc milém duchu a jak jste jistě poznali, hovořilo se hlavně o zdravotnictví. Během rozhovoru byla zmíněna i čínská medicína. Autoři nám při té příležitosti vysvětlili, proč je tato otázka tak zajímá. Vytvořili totiž asociaci, která se snaží rozšiřovat povědomí o čínské medicíně a usiluje o její zrovnoprávnění s normální medicínou. A dokonce sami podstoupili několikaměsíční kurz čínské medicíny přímo v Číně! Paní hejtmanku tato jejich aktivita moc zaujala a domluvili se na pozdější spolupráci.

Poté jsme s panem Matouškem a paní Dostálovou, která pro paní hejtmanku dělá PR, vyrazili na oběd. Oba jsou to moc milí a přátelští lidé, a tak jsem si oběd s nimi užila. 🙂 Nemohla jsem se však také dočkat následujícího bodu na programu, a to Dne s hejtmankou. Při něm paní hejtmanka přijímá kohokoliv, kdo si s ní chce promluvit. Jelikož uplynulo pouze 14 dní po posledním Dni, přišlo občanů v porovnání s předchozím termínem méně. (Posledně jich bylo 30!) Rozhovory probíhaly v moc přátelské atmosféře. Řešily se například problémy obce Tašovice, která je připojena ke Karlovým Varům a usiluje o větší vyslyšení jejich požadavků na změny. Ovšem případ, který mě opravdu zaujal, se týkal kostela v obci Skoky. Pán usiloval o opravu cesty, která k němu vede a je v dezolátním stavu. To, s jakým zápalem se o opravu snaží, mě mile překvapilo. Dokonce nám prozradil, že po své smrti odkázal kostelu 1 000 000 Kč! Nutno však podotknout, že bohužel cesta nepatří kraji, ale obcím, ve kterých vede. I tak se tím však pan náměstek pro dopravu bude zabývat a snaží se pomoci.

Poslední na plánu byl finanční výbor. Poté dnešní krátký den na úřadě znovu končí a já již podruhé vyrážím do Karlových Varů. Zde jsem došla k zajímavému poznání. Ptáte se jakému? Čím častěji prameny pijete, tím lépe chutnají! Věřte mi! 🙂

KDYŽ VARY NEJSOU JEN LÁZNĚ IV.

Čtvrtek 8. června 2017

Jistě se vám již někdy stalo, že se probudíte a nevíte, co vám den přinese. A to přesně se mi dnes událo. Paní Vildumetzová a pan Matoušek se totiž snažili zajistit, abych mohla s paní hejtmankou do Liberce na jednání Asociace krajů České republiky, které paní hejtmanka předsedá. A tak když jsem ráno vcházela na úřad, stále jsem nevěděla, zda pojedu.

Dnešní den byl nástup již v půl osmé a mě se ujala paní Simona Morkesová, asistentka paní hejtmanky, další z moc milých lidí na úřadě. Zanedlouho přichází i paní hejtmanka a o další chvíli později vchází pan primátor Karlových Varů. Řeší například hokejový klub Energie a jeho financování, nebo Mezinárodní filmový festival. Dochází k relativní shodě v názorech a my rychle odjíždíme do Sokolova.

V Sokolově dnes je sjezd starostů, stejně jako byl v úterý v Chebu. (Pro ty, kteří o tom ještě nečetli, viz Když Vary nejsou jen lázně II. 🙂 ) Celým sálem se linula velmi příjemná atmosféra i přes to, že se probíraly témata, která trápí většinu z nich. Našli bychom mezi nimi například otázku odchodu lékařů z obcí a měst. Nikdy dříve mě nenapadlo, jaký problém to může být. Představte si situaci, že máte jednoho lékaře v obci a on vám jeden měsíc řekne, že další jde do důchodu. Myslíte si, že přeháním? Ale kdepak. Tohle je podloženo na zkušenostech jednoho ze starostů. A ještě k tomu měl tento lékař svojí ordinaci. A tak jste zůstali bez lékaře, bez ordinace a občané vám začínají odcházet k jiným lékařům a tím pádem šance na to, že najdete nového lékaře, se každým dnem zmenšuje. (Praktičtí lékaři jsou totiž placeni podle toho, kolik mají lidí v kartotéce, a nikomu se nechce začínat od nuly.) A problémy nejsou jen s lékaři, ale také s lékárnami. Žádná z lékáren totiž do menších obcí nechce.

Řešila se však i příjemnější témata, a to například Senior express. Kdybych to zjednodušila – taxík pro seniory (ovšem pozor, taxi to není). Jednoduše obec si sežene auto a vozí své seniory na nákup, k lékaři … No prostě kam potřebují, za minimální poplatek. No není to skvělý nápad? 🙂 Celé setkání završila společná fotka paní hejtmanky, členů rady a starostů.

Po návratu měla paní hejtmanka další schůzky, já se však účastnila jen jedné. Pak už jsem měla hlad, tak jsem vyrazila na oběd a potom rovnou na pokoj zabalit si do Liberce. Ano, opravdu jsem nakonec jela! Není to úžasné? 🙂 No a představte si ten problém. Máte si zabalit na dva dny a s sebou máte jen velký kufr. Uznejte, že kdybych přijela do hotelu, kde mám strávit jednu noc s kufrem, který pojme 98,5 litrů mysleli by si o mně, že se tam stěhuji. A tak mi nezbývalo, než vše nacpat do mé kabelky. Nakonec to však šlo překvapivě lehce.

Na 14:55 jsem měla domluvený odvoz a pan řidič byl přesný jako hodinky! Nastoupila jsem do krásného auta Škoda Superb (doufám, že to není reklama :D) paní hejtmanky a rozjeli jsme se směrem k jejímu domu. Pan řidič Robert Raichman si se mnou celou cestu moc mile povídal. Pak už jsme byli v kompletní sestavě i s paní Vildumetzovou a začala tříhodinová cesta do Liberce, která mi uběhla poměrně rychle.

Když jsme byli v Liberci, ubytovali jsme se v překrásném hotelu. Nechala jsem si věci v pokoji, zavřela dveře, ale nešly mi zamknout. Zkusila jsem to ještě několikrát a doufala, že jsou rozbité a já nejsem jen nešikovná. 😀 Vyrazila jsem proto na recepci a problém byl během chvilky vyřešen! Já potom utíkala za paní hejtmankou na neformální část srazu AKČR. Probírala se témata zítřejší formální části. Sešlo se 8 hejtmanů a několik náměstků. Celý večer panovala veselá atmosféra, ovšem neobešel se i bez několika sporů. Asi v polovině programu přišla moc dobrá večeře, poté se zase pracovalo a na pokoj jsem se dostala až po jedenácté večer!

Nemohla jsem si však odpustit vířivou vanu, která se v pokoji nacházela, a poté jsem ulehla do úžasně měkké postele.

Teď už je ráno a já pro vás píši blog ještě před snídaní, abyste o nic nepřišli! 🙂

Kateřina Šmídová stínuje hejtmanku Karlovarského kraje Janu Vildumetzovou

KDYŽ VARY NEJSOU JEN LÁZNĚ V.

pátek 9. června 2017

Páteční den pokračoval v Liberci na zasedání Asociace krajů ČR. Ráno jsem pro vás napsala blog, sbalit a pak vzhůru na snídani! Pomerančový fresh, kukuřičné lupínky a koláč, u kterého jsem však nebyla schopná identifikovat z čeho je, ovšem byl moc dobrý. Také jsem si pro vás připravila na snídani jednu hru. Najdete na fotce ze snídaně nějaké hejtmany? 🙂

Odhlásila jsem se z pokoje a vyrazili jsme na krajský úřad. Po cestě paní hejtmanka zjišťuje, že již půl hodiny tam měla mít schůzku, a tak přidáváme, aby ji stihla ještě před začátkem zasedání AKČR. Vše stíháme a v devět se začíná. Já jsem posazena k tiskovým mluvčím a mám tak možnost vše pozorovat zpovzdálí.

Program je naplánovaný do dvou hodin. Asociace například volí, komu dají cenu na soutěži Žena regionu, nebo se zabývá zvyšováním platů v sociálních službách a zdravotnictví, stejně tak jako mzdami řidičů autobusů. Schůze je odlehčena panem hejtmanem Čunkem, který přijíždí pozdě, a tak hlasuje po telefonu. Poté, co se projdou všechny body, následují hosté. První je zástupkyně Českého pozemkového úřadu a další host prosazuje u krajů podporu lidí, kteří si prošli koncentračními tábory. Chvíli to vypadá, že chce krajům spíše vynadat, že je dostatečně nepodporují.

Bez sebemenší přestávky pokračovala tisková konference.

Tři kamery a spousta novinářů a všichni bedlivě sledovali každé slovo. Vyptávali se na platy sestřiček, dopravců a mnoho dalšího. Po skončení oficiální části si paní hejtmanku přebrala Česká televize a položili jí pár dalších konkrétních otázek. Poté konečně nastala volnější chvíle, kdy jsme si mohli dojít na oběd, který Liberecký kraj připravil pro Asociaci. A že bylo z čeho vybírat!

Cesta do Prahy se nám trochu protáhla, jelikož v pět hodin je ten nejhorší čas pro dopravu. Paní hejtmanku večer čekala ještě jedna akce, a to předávání cen Ženy regionu, a mně a mému příteli sehnala lístky také! On z toho nebyl tak nadšený jako já, ale znáte to – typický chlap. 😀 Bohužel šaty, které by se na tento galavečer hodily, jsem měla v Karlových Varech společně s botami. Paní Vildumetzová říkala, že mohu jít v šatech, co mám na sobě. Ale přece jenom byla jsem v nich celý den a přítel mi řekl, že pokud v nich půjdu, tak on se mnou nepůjde. 🙂 Půjčila jsem si proto šaty i boty od jeho mamky a mohla jsem vyrazit. Na mobilu 10 % baterky, tak rychle popadám externí nabíječku a vyrážíme do taxíku. Jelikož dorážíme k senátu (ano, opravdu akce byla v senátu! 🙂 půl hodiny před začátkem, tak se jdeme ještě projít a po cestě kupujeme trdelník. Přicházíme dovnitř a ujímá se nás slečna u vchodu a mně přijde jako by na mě mluvila čínsky. Ani při zopakování nerozumím, co po mně chce, ale pochopím, že mluví slovensky. Nemyslete si, že normálně slovensky nerozumím, nebo že něco mám proti slovenštině, ale slečně jsem nerozuměla. Nakonec jsem tedy zkusila říci své jméno… a ono to vyšlo! Prošli jsme detektorem kovů a byli usazeni.

Paní hejtmanka předávala cenu za AKČR výherkyni z Plzeňského kraje, která získala ze všech finalistek druhý největší počet hlasů. Vysloužila si ho tím, že pomáhá dětem s onkologickým onemocněním. Z Karlovarského kraje vyhrála Michaela Valentová, která sama má roztroušenou sklerózu a ostatním pomáhá se s ní vypořádat.

Celý večer probíhal v příjemném duchu a byl protkán mnoha vystoupeními. Mohli jsme slyšet například mezzosopranistku Andreu Kalivodovou nebo výborné duo akordeonistky a violoncellisty. Vyhlašování bylo ukončeno společnou fotkou vítězek z každého kraje a následoval raut. Kolem desáté večer jsme odcházeli a ráno zase do Karlových Varů.

Ještě bych ráda podotkla, že to paní hejtmance dnes (ostatně jako vždy!) moc slušelo. 🙂

Kateřina Šmídová stínuje hejtmanku Karlovarského kraje Janu Vildumetzovou

KDYŽ VARY NEJSOU JEN LÁZNĚ VI.

sobota 10. června 2017

Na dnešní den byly naplánovány spíše reprezentativní akce. Ráno jsme se však nejdříve museli dostat do Karlových Varů. Z tohoto důvodu mne pan řidič vyzvedl ráno v půl osmé před domem, (za což mu moc děkuji :), nabrali jsme paní hejtmanku a jeli do Karlových Varů. Rychlá zastávka u paní hejtmanky doma a vyjíždíme na dětský den do SOS vesničky v Karlových Varech. V této vesničce žijí rodiny, které se věnují pěstounství. Nejdříve jsme pozdravili paní ředitelku.

Následně jsme si promluvily s paní, která se momentálně stará JEN o pět dětí. (Podle jejích slov! 😮 ) Zrovna v prosinci získala nového člena rodiny. Malého Alexandra. Byl moc roztomilý, ale stydlivý. 🙂 Paní se nám přiznala, že si raději bere „tmavší“ děti, protože ví, že ti mají v adopci menší šanci a chce jim zajistit normální dětství, což mi přijde úžasné.

Celkově se jednalo o moc povedenou akci. Děti vypadaly, že si den moc užívají. Největší zájem byl o cukrovou vatu, tetování a bublifuk. Dětského dne se účastnili i policisté, kteří bavili děti střílením na terč a hasiči. Ti slíbili dětem velkou pěnovou horu. Té jsme se však nedočkaly, jelikož jsme pospíchaly na další akci. Tou byl Sporťáček. Paní hejtmanka byla vybavena sportovním oblečením a teniskami, a tak vyzkoušela i několik sportů. Jedním z nich byl i americký fotbal!

I přes to, že paní hejtmanka na pódium moc nechtěla, nakonec byla přemluvena a pár vět tam s moderátory Zdeňkem Piškulou a Zorkou Hejnovou prohodila. Zmínila se například i o svých začátcích se sportem! 🙂

Poté jsme pokračovaly se podívat na další sporty. Skoro nebylo sportu, který by se na Sporťáčku nenašel. I šachy tam byly! 😀 Ještě bych vám nejspíše měla vysvětlit filozofii této akce. Myšlenkou je dětem dát možnost vyzkoušet si v jeden den většinu sportů a tím jim usnadnit rozhodování o tom, kterému se budou věnovat. Zároveň mají i sportovní kluby šanci se u dětí a jejich rodičů prezentovat a tím získat nové členy. Další výhodou je propagace méně známých sportů. Počasí bylo krásné, možná až moc. S úlekem jsem totiž zjistila, že jsem si tam spálila obličej a opálila sluneční brýle. A proto doufám, že se to do pondělí srovná a nebudu už vypadat jako červená panda. 😀

Velkým lákadlem byla také Ninja race dráha. Děti měly možnost se utkat s jedním svým vrstevníkem v překážkové dráze. Tato atrakce byla velmi oblíbená. Úžasné bylo, že se děti nakonec dozvěděly i svůj čas. Škoda, že jsem neměla s kým závodit 🙂

Ve dvanáct hodin již paní hejtmanka pospíchala domů, jelikož měla ve dvě hodiny už soukromý program, a ještě ji čekaly dvě akce a já zůstala na Sporťáčku.

Bohužel zítra blog nebude, protože v neděli máme paní hejtmanka i já volno. V pondělí jsou naplánovány samé schůzky v Praze, kterých se nebudu účastnit, tak se mě ujme na úřadě někdo jiný. Ani já nevím, kdo to bude, tak si budeme muset na to počkat do pondělí! 🙂

Katka Šmídová stínuje hejtmanku Karlovarského kraje Janu Vildumetzovou

KDYŽ VARY NEJSOU JEN LÁZNĚ VII.

Pondělí 12. června 2017

Jak už jsem psala v sobotu, dnes byla paní hejtmanka v Praze, a proto pro mě byl připraven jiný program. Jelikož jsem za celý týden zatím neměla čas se pořádně seznámit s úřadem a organizacemi, které spravuje, tak přesně to bylo náplní dnešního dne! 🙂 Na ráno jsem měla domluvenou prohlídku Krajské knihovny.

Převzala si mě paní Svobodová, zástupkyně ředitele knihovny. Bylo úžasné, kolik toho o knihovně věděla! A nejen o ní. Věděli jste například, že v Karlovarském kraji je kolem 210 knihoven? :-O Nejdříve jsme se podívaly do zasedací místnosti, která čítá 150 míst. Dále jsme pokračovaly do školící místnosti, v které se vzdělávají knihovníci z celého kraje, a nejen oni. Vyučují se zde také různé dovednosti s počítačem a mnoho dalšího. Dále jsme pokračovaly do knihovny samotné, prošly jsme část pro dospělé, děti i handicapované. Knihovna je protkána různými výstavami a koná se v ní mnoho akcí pro děti i dospělé. Dostala jsem se dokonce i do skladů. Celkově knihovna prý čítá kolem 370 000 výtisků. Mně to přijde jako hrozné číslo, ale paní Svobodová říkala, že naopak jejich fond je poměrně malý. V některých jiných krajských knihovnách je až o milion výtisků více. Naši prohlídku jsme zakončily tím, že mi ukázala systém, který v knihovně používají.

Mrzí mne, že tuto knihovnu mám z domova tak daleko. Je to úžasné místo pro relaxaci a všichni tam byli moc ochotní a přívětiví. V celé knihovně se najde spousta rostlin, což přidává na útulnosti a za to bych dala další velké plus! 🙂

Po prohlídce jsem šla na oběd. Jako obvykle jsem si dala salát, a také jsem neodolala mrkvovému dortu. A to byla velká chyba, jelikož na snědení oběda mi zbývalo jen čtvrt hodiny, a tak jsem do sebe vše naházela, zapila to sklenicí vody a jistě si umíte představit, že jsem se skoro nemohla hnout. 🙁 😀

Na lelkování však nebyl čas a já pospíchala zpět na úřad, jelikož od 12 hodin mě čekala jeho prohlídka. Paní Pavlíková mi vše trpělivě vysvětlila, obeznámila mě se složením rady a zastupitelstva kraje. Věděli jste například, že v zastupitelstvu Karlovarského hraje má své místo i žokej a trenér Josef Váňa?

Poté jsme se dostaly až k mapě kraje v horním patře úřadu, u které jsme probraly některé z projektů, které v Karlovarském kraji probíhají, a také cíle, o které se kraj snaží. Paní Pavlíková se například zmínila o tom, že u Sokolova by měla vzniknout nová vodní přehrada (nebo rybník?) Medard, zatopením území, kde se dříve těžilo hnědé uhlí. Dále jsme se bavily o karlovarském letišti, jehož hlavním cílem je pochopitelně Rusko, nebo o tom, že kraj usiluje o zápis lázní na seznam UNESCO.

Nakonec jsme se dívaly z okna a já se po tolika dnech, kdy jsem míjela okolní budovy dozvěděla, co nebo kdo v nich sídlí.

Poslední věcí, která na mě dnes čekala, byla záchranná služba. Nebojte, nezkolabovala jsem 😀 Ovšem i záchranná služba je organizací, kterou kraj spravuje. Nejdříve jsem se podívala do garáží. Velmi mě překvapila jedna informace. Občas se prý stává, že někdo zavolá, když to tak řeknu, ze srandy. To by samo o sobě překvapivé nebylo, ale já jsem celý život žila v domnění, že pokud se něco takového stane, pokud je dopátrán viník, musí výjezd zaplatit. Takto tomu však prý není a žádný zákon tuto skutečnost neupravuje. Přijde mi až nepochopitelné, jak může někdo něco takého udělat. Vždyť by ta sanitka mohla někoho zachránit, kdo to potřebuje!

Nakonec jsem se podívala jak do malého, tak i velkého zásahového vozidla! 🙂

Dále naše cesta směřovala na dispečink. Dozvěděla jsem se, jak vše funguje. Mohla jsem prozkoumat i program a mapy, které se používají. Většina z volání však prý není důvodem k výjezdu, ale i tak na území kraje dojde průměrně ke 100 výjezdům denně, z čehož jedna třetina je závažných! Na dispečinku panovala uvolněná nálada. Asi to ani nijak jinak nejde, vzhledem k tomu, kolik stresu musí každý den podstoupit. Ovšem jakmile dispečerka vzala hovor, plně se začala věnovat své práci. Musím říci, že všechny, kteří na záchranné službě pracují, velmi obdivuji.

Po skončení prohlídky všech tří organizací jsem ještě měla chvilku na to, abych se podívala do Varů, koupila si oplatku a napila se nějakého toho teplého pramene. A abych nezapomněla, nakonec ze mě opravdu panda červená není, spíše jsem takový Rudolf. Věřím, že to nebude na fotce moc vidět. 😀 (Doufám, že nejsem jediná, čí dětství jednu dobu doprovázel Rudolf s červeným nosem :D)

Je až neskutečné, jak rychle to utíká. Sedm dní za mnou a už jen čtyři před sebou! 🙁 Nemůžu se jich však dočkat. Zítra už opět s paní hejtmankou! 🙂

Katka Šmídová stínuje hejtmanku Karlovarského kraje Janu Vildumetzovou

KDYŽ VARY NEJSOU JEN LÁZNĚ VIII.

Úterý 13. 6. 2017

Ráno jsem po osmihodinovém spánku vstávala po šesté a na osmou jsem již byla na úřadě. Jelikož paní hejtmanka byla na mimořádné radě, já jsem měla do devíti volno. Po chvíli přichází paní Dostálová a vzala mě s sebou na připravování schůzky Tripartity (v Tripartitě se schází zástupci kraje, zaměstnavatelů a zaměstnanců). Rozdaly jsme cedulky se jmény, každému daly pití se skleničkou a rozmístily talířky s občerstvením.

Po cestě mi paní hejtmanka prozradila, že večer spala jen tři hodiny, jelikož brzo ráno musela do Prahy. I tak však byla plná energie, jako každý den!

I když se sešlo o deset členů méně, než mělo, i tak byla schůzka velmi podnětná. Probíralo se například nevyhovující množství středoškolských oborů. Jednoduše zaměstnavatelé nemají koho zaměstnávat, jelikož zájem o řemeslo upadá. Dále se projednávalo 10 hlavních bodů, které bude kraj podávat v Akčním plánu pro tento rok v programu Restart. Ten byl vypsán pro rozvoj krajů, které jsou na tom celorepublikově nejhůře. Karlovarský kraj se samozřejmě zaměřuje na lázeňství a balneologii (musím se přiznat, že dokud jsem nezačala psát tento blog, vždy když někdo mluvil o balneologii, přikyvovala jsem a nebyla si jistá významem tohoto slova. 😀 Ale teď už vím, že má intuice byla správná a opravdu se jedná o nauku o léčivých vodách a lázeňství. 🙂 ), dále výstavba silnic, či rozvoj Letiště Karlovy Vary.

Po skončení ještě chvíli pokračovala mimořádná rada a já s paní Dostálovou šla na oběd. Poté, co jsme dojedly, mě paní Dostálová překvapila tím, že se již neuvidíme. Prý se na úřad už nedostane a já si znova uvědomila, jak rychle ty dva týdny utíkají. Rozloučily jsme se a mě a paní hejtmanku čekala cesta do krajské knihovny, kde se konalo předávání zlatých křížů dárcům krve. Celkově jich bylo 58. Předávala se vyznamenání Zlatý kříž III. a II. stupně. Je až neuvěřitelné, kolikrát tito lidé darovali krev. Stupeň třetí je za 80 darování krve a druhý za 120. Atmosféra na předávání byla moc milá, všichni oceňovaní měli z kříže radost, stejně tak i z dárků, které dostávali. Je skvělé, jak tito lidé bezplatně pomáhají ostatním. Vezměte si, kolik životů zachránili!

No, a nakonec byl raut, dala jsem si dva mini zákusky a už jsme zase pospíchaly do Chebu.

Před čtyřmi dny tam totiž měl narozeniny pan Pětovský. A neuvěříte, kolik mu bylo… Sto let! 🙂 Padla i otázka na recept na dlouhověkost. Důležité je prý nekouřit a nepít! Tak doufám, že se tím budete řídit. 🙂 Je úžasné, v jak dobré kondici pán je. Paměť mu slouží, jen bohužel před pár dny skončil v nemocnici poté, co spadl a rozbil si hlavu. Byl tam tři dny a dnes je zpět v domově. Dokonce se nám svěřil, že je v Domově pro seniory SKALKA již 27 let! Za nějakou dobu, byl pan Pětovský již unavený, a tak ještě paní hejtmance slíbil, že příští rok spolu oslaví 101. narozeniny a naše setkání končilo.

Paní hejtmanku čekala ten den ještě jedna akce. Jelikož situace, která se týká sester v kraji, je složitá, rozhodla se paní hejtmanka nakouknout pod pokličku a navštívit nemocnici v Chebu. Chtěla se dozvědět více o jejich práci a promluvit si s nimi řekněme „u zdroje“. Mě a paní Pavlíkovou však pan řidič Robert Raichman odvezl k úřadu do Karlových Varů a náš den končil. Proto si budete muset na zprávu o tom, jak návštěva nemocnice dopadla a jak dlouhou dobu tam nakonec paní Vildumetzová strávila, počkat do zítřka 🙂

**Katka Šmídová stínuje hejtmanku Karlovarského kraje Janu Vildumetzovou

KDYŽ VARY NEJSOU JEN LÁZNĚ IX.

Středa 14. června 2017

Jak jsem vám slíbila, tak jsem také učinila. Zjistila jsem, jak probíhala včerejší návštěva paní hejtmanky v chebské nemocnici. Návštěva prý byla moc příjemná a sestřičky paní hejtmanku přijaly hezky. Strávily spolu několik hodin až do půl osmé večer. Paní hejtmanka si prošla všechna oddělení a dozvěděla se spoustu důležitých informací, a co je také velmi důležité, sestřičkám vysvětlila, co je čeká. Popsala jim, jaké následky rozhodnutí vlády bude mít a jak se jim promítne do platu. Žádní novináři nebyli přítomni, a tak se mohlo setkání uskutečnit v přátelském a neformálním duchu.

A jak probíhal dnešní den? Ráno jsem měla takové více odpočinkové, jelikož můj nástup byl až v jedenáct hodin. Znáte to. Večer usínáte a máte plány, jak příští den vstanete v šest hodin, nasnídáte se a sjedete do Karlových Varů na prameny a oplatku a budete velmi produktivní. No a poté realita je trošku jiná. Tak přesně to se mi stalo. Spala jsem do devíti hodin, odeslala blog ze včerejška a až do půl desáté se povalovala v posteli, až se za to stydím. 🙂

Jakmile jsem dorazila na úřad, paní hejtmanka měla dvě schůzky, kterých jsem se nemohla účastnit, a proto jsem si došla na oběd a vyčkávala odjezdu do Dalovic. Dalovice jsou krásná obec velmi blízko Karlových Varů. Druhá schůzka paní hejtmanky se však protáhla, a tak jsme dorazili o hodinu později. Pan starosta a paní místostarostka však byli chápaví a nijak se nezlobili.

Nejdříve jsme se posadili a probíralo se pro Dalovice asi nejdůležitější téma týkající se silnice pro motorová vozidla, díky čemuž by musela být zavřena silnice na ní navazující, bez které by byla polovina Dalovic odříznuta. Přišlo se s několika možnostmi. Nejpřijatelnější bylo značku silnice pro motorová vozidla posunout až za ohroženou silnici.

Následovala prohlídka krizových bytů. Jelikož pan starosta je členem hasičů, ví, jak důležité je mít v zásobě několik místností, které se v případě nějaké krizové situace mohou občanům nabídnout. S tímto záměrem zbudovali nad nově postavenou radnicí osm pokojů. Čtyři jsou jednolůžkové, čtyři dvoulůžkové. Vše vystavěli na vlastní náklady a musím říci, že pokoje jsou opravdu pěkné! Každý má svou koupelnu, postel a další nábytek ještě přibyde. Prostory jsou zkolaudovány pouze na krátkodobý pobyt osob, a proto tomuto účelu krásně vyhovují.

Poté jsme pokračovali krátkou procházkou po obci. Bohužel díky nedostatku času jsme museli hodně bodů z programu vynechat. Měli jsme se podívat do místního kostela (viděli jsme ho však zvenku a je moc pěkný!), do nově zrekonstruovaného hotelu, k památníku a mnoho dalším místům. Nakonec jsme však stihli se pouze projít po zahradách a zhlédnout obě střední, základní i mateřskou školu, které se v obci nacházejí a hřiště pro ně postavené. Upřímně musím říct, že Dalovice jsou krásná obec a pan starosta je moc šikovný a jsou za ním úžasné výsledky. Po cestě se probírala možnost zřízení obecní policie, či problém obce s praktickým lékařem. Stávající lékařka je totiž již v důchodovém věku a oni nemají zatím náhradu, kdyby se rozhodla skončit. Jediné, co dojem z procházky zhoršovalo, bylo hrozné horko. Slunce svítilo a mně přišlo, že je snad sto stupňů. 😀

Velmi jsem obdivovala paní hejtmanku, která zvládala jít těžkým, kamenitým terénem zahrad v lodičkách. I když se jí nemohlo jít nejlépe, vůbec byste to nepoznali. Prostě trénink dělá mistra. 😀

Jakmile jsme se vrátili na obecní úřad, již tam čekalo několik občanů. Díky tomu, že nás bylo jen pár, mohli jsme si sednout okolo stolu společně, a tak se podařilo vytvořit příjemné prostředí. Paní hejtmanka občany obeznámila například s filmovým festivalem v Karlových Varech či se situací se zdravotními sestrami a návštěvou v chebské nemocnici. Občané se zmínili i o tom, jak nešťastnou polohu obec má. Díky blízkosti Karlových Varů totiž ztratila ten pravý punc obce. Občané se navzájem neznají a ani moc nemají zájem se účastnit místních akcí. A že jich je! Masopust, den dětí, pálení čarodějnic, vinobraní a mnoho dalšího! Dále paní hejtmanka znovu otevřela otázku praktického lékaře a radila panu starostovi, jak postupovat při zřizování ordinace nové. A nakonec velkým tématem bylo čerpání podpory z různých projektů. Paní hejtmanka prozradila, že na opravu kostela, kterou obec plánuje, budou moci čerpat od kraje, jelikož schválil další peníze pro obce na obdobné akce.

Návštěva byla moc příjemná. Všichni byli moc přátelští a vydrželi by si povídat až do večerních hodin. Paní hejtmanka měla však od půl šesté již jiný program, a tak jsme za pět půl odjížděli k ní domů, odkud pokračovala již sama. (Ano, počítáte dobře. Měla trošku zpoždění :D)

Pan řidič mě odvezl zpátky na úřad, popadla jsem notebook, který jsem tam měla a pospíchala na večeři, abych vám mohla napsat tento blog. Zítra paní hejtmanku čeká spousta schůzek, tak uvidíme, kterých se budu moci zúčastnit. Doufám, že většiny! Ale to se dozvíte stejně jako já až zítra.

Katka Šmídová stínuje hejtmanku Karlovarského kraje Janu Vildumetzovou

KDYŽ VARY NEJSOU JEN LÁZNĚ X.

Čtvrtek 15. 6. 2017

Ve čtvrtek jsem na úřad dorazila na osmou hodinu. Jak už jsem vám psala, paní hejtmanka měla spoustu schůzek a bohužel, až na jednu, jsem se jich účastnit nemohla. Tou jednou bylo natáčení spotu. Celkově trvalo pár minut. Filmaři se ptali paní hejtmanky na dvě otázky. Chtěli vědět, jaké nedostatky Karlovarský kraj má a naopak, jak se tyto nedostatky bude kraj snažit napravit! 🙂

Po skončení schůzek jsme seděli u paní hejtmanky v kanceláři, ona jako vždy pracovala a poté mě překvapila dárky. Vzhledem k pátečnímu programu jsem totiž jela domů už dnes. S čímž jsem ovšem nepočítala, takže jsem se ani povětšinou nerozloučila se členy kanceláře paní hejtmanky. 🙁

Dárky ale byly krásné! Dostala jsem knihu o Karlovarském kraji, oplatky, Becherovku, mapu kraje, krásný hrneček a spoustu dalšího! To se mám, že? 🙂 Domluvily jsme se na pátečním programu, a tak můj předposlední den stáže končil. Rozloučila jsem se s panem Matouškem, který se pátečního programu již neúčastnil, a vyrazila si zabalit a do Prahy!

Musím se vám také k něčemu přiznat. Jsem „vrah“! :O Po cestě do Prahy jsem srazila na dálnici ptáka 🙁 Ovšem přiznejme si, že nalétávat do čelního skla auta, které jede 130 km/h, není dobrý nápad. 😀 Ale rána to byla veliká! Můžu být ráda, že to čelní sklo přežilo. Nedokážu si představit, jaká rána to musí být, když někdo srazí prase či jiné větší zvíře. Hlavně být na to vždy připravený! 🙂

**Pátek 16.6.2017*

Poslední den stáže jsme byly domluveny s paní hejtmankou, že se sejdeme v osm hodin deset minut v Praze na Senovážném náměstí. Ona tam ráno měla nějaké zařizování, a tak jsem zde nejdříve našla pana řidiče samotného. Jakmile paní hejtmanka přiběhla, vyrazili jsme do Plzeňského kraje na Komisi Asociace krajů ČR – Grémium ředitelů krajských úřadů, kterému paní hejtmanka předsedá. Přijeli jsme o něco později, a tak jsme byli seznámeni s body, které již ředitelé prošli bez nás. Já jsem byla usazena mimo hlavní stůl, ke stolu s pitím a jídlem, a tak mě celé 3 hodiny voněly pod nosem koláče, které byly připraveny jako občerstvení. 😀 Na programu bylo 14 bodů, z čehož jeden byl vyřazen. Například bychom tam našli problematiku technické kontroly a stanic měření emisí, novelu zákona o střetu zájmů nebo také problematiku financování regionálního školství a také dvě prezentace.

V první vysvětloval pán, co je to Facility management a jak funguje. Jednoduše řečeno se jedná o to, že firma vám vypočítá. kolik vás stojí provoz budovy a najde, kde byste například mohli ušetřit, nebo naopak potvrdí, že hospodaříte velmi dobře. Druhá prezentace byla poměrně hektická. Byla na konci a páni přijeli o 15 minut později. Následně nešla prezentace spustit a vše bylo dovršeno tím, že pán řekl, že prezentace je asi na 35 minut. Ředitelé se začali částečně bouřit, jelikož od jedné měli další program. Poté, co jeden z řečníků povídal věci, které všichni věděli, a neodpovídal na to, proč byli pozváni, utnula jeho řeč paní ředitelka úřadu Karlovarského kraje (jelikož paní hejtmanka musela na chvíli radu opustit). A tak jsme nakonec končili ve čtvrt na dvě. Všichni se vydali na oběd, kde jsem potkala paní hejtmanku a dostávám instrukce, že stíháme pouze polévku a poté musíme pospíchat. Rychle jsme nasedli do auta, a i tak pan řidič Robert Raichman poznamenal, že jdeme pozdě. Což měl bohužel svatou pravdu.

Zezačátku to vypadalo, že dorazíme ještě o 15 minut dříve, než jsme měli. 🙂 Poté však přišla zrada. Auta se začala štosovat a my v dálce viděli blikat modrá světla. Stále jsme jeli a světla jako by nám ujížděla. Za chvíli jsme přišli na to proč. Před námi totiž jela dlouhá vojenská kolona, nejspíše americká. Projížděli jsme okolo mnoho aut, a nakonec jsme se mohli rozjet naplno. Bohužel navigace ukazovala dojezd v 15:21 a paní hejtmanka tam měla být o minutu dříve a již na místě. Co se tedy jediného dalo dělat? Přidat! Jeli jsme, proto jak jen to šlo. Pan řidič řídí skvěle, a proto vůbec nebylo čeho se bát. Myslíte, že jsme to stihli? Nakonec jsme přijeli ještě o pár minut dříve!

Vešly jsme dovnitř, prošly kontrolou, dokonce jsme si mohly prohlédnout Masarykův byt i koupelnu, z které skočil (nebo byl svržen? To dodnes nikdo neví). Bylo to moc zajímavé, ale v oné koupelně stejně na člověka dýchla tísnivá atmosféra, a proto jsem byla ráda, když jsme si šly sednout a čekaly jsme na pana ministra Lubomíra Zaorálka.

Teď mi došlo, že jsem vám neřekla, kam jsme jely (nebo to bylo schválně? :D). Jely jsme do Černínského paláce na Ministerstvo zahraničních věcí podepsat moc důležitou smlouvu! Vše bylo připraveno a pan ministr měl menší zpoždění. Poté, co přišel, prohodilo se pár slov a vyrazili jsme na tiskovou konferenci. (Nevěřili byste, jaký je pan ministr sympatický a vtipný! :)) Pan ministr a paní hejtmanka, jako předsedkyně AKČR, podepsali memorandum o vzájemné spolupráci mezi kraji a ministerstvem.

Pak už probíhal samotný rozhovor s novináři a slovo dostala i paní hejtmanka Středočeského kraje Jaroslava Pokorná Jermanová a pan hejtman Pardubického kraje Martin Netolický. Všichni mluvili moc hezky, a nakonec přišla pouze jedna otázka od ČT1.

Nikdo jiný nic víc vědět nechtěl, a tak se odešlo na přípitek. Nabízelo se šampaňské a po chvíli pan ministr zase utekl pracovat. Paní Vildumetzová mě představila oběma hejtmanům a šly jsme k autu. To byl poslední program toho dne. 🙁 Rozloučila jsem se s paní hejtmankou a po cestě do Karlových Varů mě pan řidič vysadil na místě, kde jsem měla následující program. Naštěstí to bylo po cestě. 🙂

Pokud si myslíte, že toto je poslední blog, tak to se mýlíte. Ještě vás čeká jeden, v kterém shrnu celou stáž! 🙂 Sice jsem čtvrtek s pátkem shrnula dohromady, ale o poslední jedenáctý blog vás nemohu ochudit! 🙂

Kačka Šmídová stínuje hejtmanku Karlovarského kraje Janu Vildumetzovou

KDYŽ VARY NEJSOU JEN LÁZNĚ XI.

Neděle 18. června 2017

Nejdříve najdete upoutávku na stáž, a tak si říkáte, že ten životopis a motivační dopis napíšete, a když to nevyjde, tak nevadí. Potom přijde email s tím, že jste ve finále a jako v mém případě se máte dostavit do Karlových Varů. Zase si říkáte, že když tak budete mít hezký výlet do Varů. Usadíte se a začíná pohovor. Všichni se v odpovídání střídají a vy dojdete k tomu, že nemáte šanci, a poté přijde paní hejtmanka a řekne vaše jméno! No, tak to všechno začalo, ale to už jste si mohli přečíst v mém prvním blogu. Možná zažíváte malé déjà vu. 😀

Před nástupem na stáž jsem byla nervózní: na jednu stranu jsem se moc těšila, na druhou tu byly také malé obavy. Ty však odešly hned první den, když jsem poznala všechny ty moc milé členy úřadu, kteří byli ke mně neobyčejně vstřícní. No a pak všechno jde jako na běžícím páse. Program je nabitý a vy se zastavíte až na konci, kdy vám dojde, že to všechno končí. Během této obohacující cesty získáte tolik nových zkušeností a znalostí, poznáte tolik nových lidí a míst. Pokud se tedy rozhodujete, zda ten životopis a motivační dopis poslat nebo ne, určitě to udělejte! Jak řekl Seneca „Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká.“ A proto neváhejte! 🙂

Nakonec bych moc ráda poděkovala nejdříve paní europoslankyni Martině Dlabajové, bez níž by tento projekt vůbec nevznikl. Dále paní Janě Tkadlecové z kanceláře paní europoslankyně, která mi pomáhala se vším tím zařizováním před stáží samotnou. A do třetice paní Barboře Janečkové, která trpělivě dávala mé blogy na internet.

Dík patří také všem z Krajského úřadu Karlovarského kraje. Hlavně paní Janě Pavlíkové a paní Gabriele Dostálové, které mi poskytovaly své fotky na blog. Dále paní Lydii Stráské a paní Simoně Morkesové za to, jak moc milé ke mně byly a hned první den mě moc hezky uvítaly. Další poděkování patří panu řidiči Robertu Raichmanovi, který mě a paní hejtmanku tak bezchybně vozil na všechny akce a po cestách si se mnou moc přátelsky povídal. 🙂 Dále bych chtěla poděkovat panu Matouškovi, za to, že se mi věnoval, když jsem se nějakého programu paní hejtmanky nemohla účastnit, i za to, jak trpělivě odpovídal na všechny mé otázky.

Úplně nakonec bych chtěla moc poděkovat paní hejtmance, nejdříve za to, že si mě vůbec vybrala, protože jinak, bych tyto skvělé dva týdny vůbec nemohla v jejím stínu strávit. 🙂 A dále za to, že si mě takto vpustila do života, všechno mi vysvětlovala a pomohla mi většinu záležitostí pochopit lépe, než se mi to povedlo z teorie ve škole. 🙂

Během té doby jsem poznala, jak pracovitá a nesobecká osoba paní hejtmanka je. Snaží se co nejvíce pomáhat svým občanům a zlepšovat jejich život. Bije se za ně na různých frontách, a to nejen za občany Karlovarského kraje, ale jako předsedkyně Asociace krajů také všech ostatních krajů. Zjistila jsem, jak nelehká práce hejtmana je. Je to práce, v které je člověk zapřáhnut od pondělí do neděle a pracovní doba zde neexistuje. Stejně tak jsem mohla nahlédnout do toho, že mnohokrát kraj by rád pomohl, ale není to v jeho pravomocích, a proto neviňte hned kraj, často to není jeho chyba! 🙂

Velmi paní hejtmanku obdivuji, jak toto vše zvládá, a přesto je plná energie. Věřím, že za jejího mandátu se Karlovarský kraj dostane do předních míst mezi kraji! 🙂

Ve čtvrtek vznikly také poslední fotky stínování v Karlovarském kraji. Doufám, že se vám budou líbit tak jako mně. 🙂

I přes nabitý program mě dva týdny stáže moc bavily a jsem moc ráda, že jsem se jich mohla zúčastnit. 🙂

Katka Šmídová stínovala hejtmanku Karlovarského kraje Janu Vildumetzovou