Kancelář veřejného ochránce práv

Ombudsmanka Anna Šabatová

Dva týdny stínování ochránkyně lidských práv Anny Šabatové. Sen jedné studentky, Sáry Wranové, který se stal skutečností. Stínování jí ukázalo nový pohled na právo. Během stáže se Sáře podařilo velmi důkladně seznámit s touto institucí. Mnohé ji překvapilo, něco zažila dokonce poprvé v životě. Zabývala se tématy, jako je rozdíl v odměňování mužů a žen, odpovědnost státu za škodu při správě daní či diskriminace a sexismus v reklamách. Celá stáž byla velmi inspirativní, posuďte sami! 👇🏼

______________________________________________________

Pondělí 18. března 2019

Ahoj!

Jmenuji se Sára Wranová, dostala jsem příležitost stínovat na dva týdny ochránkyni lidských práv paní Šabatovou a mám za sebou první den. Jak probíhal?

Už finálové kolo před týdnem se neslo ve velmi přátelském duchu, takže jsem se nemohla dočkat pondělí! V osm hodin ráno jsem tak trochu nervózně vcházela vstupními dveřmi do budovy, nervozita ale velmi rychle zmizela příchodem do kanceláře.

Jak už samotný název instituce naznačuje, celá funguje na jednom člověku – paní ombudsmance. Za všechno tady zodpovídá ona. Jestli si ale myslíte, že stačí číst vše, co z kanceláře vychází, jste na omylu. Celá budova čítá několik oddělení a sekretariát (kde jsem dostala svůj stůl i já). Tam se ale na konzultaci dostanou jen ty nejdůležitější případy.

A jelikož dveře pracovny paní ombudsmanky bývají většinu času otevřené, vidím od svého stolu všechno, co se děje. Ne že by to bylo potřeba – jsem u většiny porad, schůzek, nebo třeba jen konzultací, včera například s paní senátorkou (a také bývalou zástupkyní ombudsmana) Jitkou Seitlovou. Protože se ale každých patnáct minut řeší něco jiného, první den jsem se spokojila s tím, že jsem alespoň pochopila, o čem se mluví. Další dny to bude určitě lepší.

V celé kanceláři je velmi přátelská atmosféra, což mi první den dost pomohlo. Pondělí tak bylo plné nových podnětů, nesčetně nových lidí (příliš mnoho na to, abych si alespoň u poloviny pamatovala jména – ale já se polepším!) a tří velmi zasloužených káv. A já už se moc těším na další den!

Sára Wranová stínuje ombudsmanku Annu Šabatovou

JAK JSEM HÁJILA LIDSKÁ PRÁVA II.

Úterý 19. března 2019

Dnešek byl pro mě mnohem uvolněnější, začínám si zvykat na pravidelný chod kanceláře a úspěšně pokračuji v učení dalších jmen lidí kolem.

Na rozdíl od jiných stáží, které jsem sledovala, zatím nikam nejezdíme (ale už v pátek pojedeme do Prahy!), protože když už se koná nějaká zajímavá konference, stačí tady přejít jen z jedné do druhé místnosti, protože ji většinou pořádá právě kancelář. A proto taky zatím mé fotky a zprávy nejsou moc Instagram friendly a vůbec social media friendly. Největší zajímavosti tady totiž létají vzduchem jen ústně, popřípadě písemně. A ve stejnou chvíli, kdy zábava začala pro mě, tak pro vás skončila – a to pondělním podepsáním mé mlčenlivosti (samozřejmě trochu vtipkuju, informovat vás budu dál!).

Mám taky první skvělou zprávu – dostala jsem tady svůj první úkol! Z nadcházejícího kongresu Právní prostor přišla prosba o rozhovor s paní ombudsmankou a hádejte, komu přidělili to s paní Šabatovou sepsat? V rámci této zkušenosti mám další své poprvé – nikdy bych neřekla, že právě u veřejné ochránkyně práv to bude poprvé v životě, co (kvůli zjišťování kontextu) poprvé v životě dočtu článek na Parlamentních listech. Myslím, že mám zážitek na celý život.

Odpoledne nás pak čekal kulatý stůl Vzdělávání k toleranci (ohledně hate speech), kterého se účastnili jak zástupci neziskovek, tak MŠMT, jiné organizace, ředitelé a učitelé. A já na místě dostala i své místo s cedulkou – tak já jsem pro dnešek zase spokojená.

Sára Wranová stínuje ombudsmanku Annu Šabatovou v Kanceláři veřejného ochránce práv v Brně

JAK JSEM HÁJILA LIDSKÁ PRÁVA III.

Čtvrtek 21. března 2019

Opět se po dvou dnech hlásím z Kanceláře veřejného ochránce práv. Všimla jsem si, že úplně první sdílená fotka z mé stáže doprovázela slib, že vám ji vysvětlím! Jsem na ní s paní Šabatovou a párem dětí před vchodem do kanceláře ombudsmanky. Byly jsme vyfoceny v prvních hodinách mé stáže, kdy během našeho hovoru za okny do zahrady začaly pobíhat děti (pro zvídavce: ano, všechny mají podepsané GDPR!).

Mě to překvapilo (zahrada není volně přístupná), a paní Šabatová vyskočila ze židle, otevřela dveře a šla za nimi. No a to bych nebyla pravý stín, abych nešla za ní – nutno říci, že jsem nebyla jediná pohotová, jinak bychom samozřejmě neměli fotku (díky, Davide). Následně jsem zjistila, že děti jsou z Dětské skupiny – takové lokální školky přímo pod touto institucí, která pomáhá zaměstnancům slaďovat rodinný a pracovní život, třeba po návratu z rodičovské dovolené. To se mi zdálo fakt super, hlavně proto, že to zdaleka není jediný prostředek, jak se starají o své zaměstnance (ale o tom třeba zase jindy).

Dneska do kanceláře dorazila výroční zpráva za rok 2018, ještě krásně voňavá z tisku. A to mimo jiné znamená, že příští týden v pátek bude tiskovka, což znamená, že na ní budu taky – to bude takový zlatý hřeb na konec.

Poslední dva dny byly naplněny hlavně přípravami na jednání v pátek a příštím týdnu – a to se teda máte na co těšit! A pokud ne vy, tak já se teda těším.

Sára Warnová stínuje ombudsmanku Annu Šabatovou

JAK JSEM HÁJILA LIDSKÁ PRÁVA IV.

Neděle 24. března 2019

Když si shrnuji poslední týden, mám strašnou radost, že jsem ho mohla prožít, a už teď mi je líto, že už jsem v půlce.

Dokonce si pomalu zvykám, že mám všude své místo u stolu. Sice ne vždycky s jmenovkou, jako na posledním kulatem stole, ale říkám si, že když ji nemají ani ostatní, tak jim to prominu – i když teda očividně nečtou můj blog. A díky tomu, že sedím kolem stolu jako ostatní regulérní účastníci, občas si lidé myslí, že jsem odborník na problematiku.

Když se totiž zrovna neschovávám za kytku na konci stolu, kde všechna jednání probíhají (to při těch důvěrnějších rozhovorech, na kterých je jen úzký okruh lidí a já se cítím poctěna a zároveň trochu blbě, že tam jsem), tak se snažím vypadat seriózně a hlavně být ticho — to mi tady jde ze všeho nejlíp.

V pátek jsme jeli do Prahy a řešily se hlavně pracovněprávní věci. Jako jednu za všechny bych vypíchla Gender Pay Gap, teď rozdíl v odměňování mužů a žen – důležité téma, o kterém už teď běží společenská debata, takže ji ombudsman nemůže vynechat.

(Jen tak pro zajímavost, Kancelář si nechala vypočítat ten svůj a dospěli k číslu 1,6 %— v porovnání s ČR, kde je to 11 %. Takže zatímco něco doporučuje, sama jde příkladem.) Doporučuju si něco o GPG vyhledat. Já jdu zatím dohnat spánkový deficit a ozvu se zase příští týden!

Sára Wranová stínuje ombudsmanku Annu Šabatovou

JAK JSEM HÁJILA LIDSKÁ PRÁVA V.

Pondělí 25. března 2019

Ahoj! Tak je tady nový týden a já pokračuju dále!

Na začátek bych chtěla dovysvětlit svůj vtip se „schováváním se za kytku“. Snažím se tím co nejlépe vystihnout úskalí svého prvního týdne u ochránkyně. Je tady hodně jednání a u některých se stalo, že u nich nebyli ani právníci ze sekretariátu (ti nejbližší ombudsmance – a to je už je co říct), a že se mluvilo o věcech, které jsem se ani necítila být příslušná poslouchat. Jak už jsem řekla minule, cítila jsem se být vždycky těmito příležitostmi poctěna, ale člověk se prostě cítí trochu blbě, protože stínovat někoho občas znamená sice být tam a napjatě poslouchat, ale zároveň být ticho a trochu dělat, že tam nejste (nebo na sebe minimálně neupozorňovat).

Nový týden začal příjemným setkáním s paní europoslankyní Martinou Dlabajovou, která projekt PročByNe? založila. Umožnila tak za čtyři roky asi 70 mladým lidem absolvovat motivační stáž a stínovat třeba člověka, ke kterému vzhlíží. S paní europoslankyní a paní ochránkyní jsme se bavili o jejich společných agendách, blížících se volbách do Evropského parlamentu a narazili jsme také na reformu autorského práva (hlasování o článku 11 a 13). Po dopoledním posezení odjela paní Dlabajová do Štrasburku a každý se vrátil ke své práci – přípravě na některá jednání v následujících týdnech. A tak mám radost, když mi to po týdnu fakt jde.

Mnoho lidí se mě v této době ptá na otázky ohledně působnosti ombudsmana, jestli mám pocit, že něčemu opravdu pomáhá a co tady vlastně dělají. Rozhodla jsem se dnešní příspěvek zasvětit bližšímu pohledu na instituci jako takovou. Třeba tak i lépe pochopíte, proč jsem se na stínovaní přihlásila já.

Veřejný ochránce práv je nezávislá a nestranná instituce. Ochránce (v současné době paní Šabatová) i jeho zástupce (aktuálně pan Křeček) jsou voleni na 6 let Poslaneckou sněmovou Parlamentu ČR. Instituce ombudsmana byla vytvořena nejdříve jako ochránce osob před jednáním úřadů (dodržování zákonnosti a dobré správy) podle norského modelu. Toto je základní agenda kanceláře a z právního oddělení do ní spadají 4 ze 7 odborů. Tady vám ochránce může nejvíce pomoci: po tom, co jste vyčerpali všechny své prostředky, může zahájit komunikaci s úřadem, požadovat sjednání nápravy (ombudsman ale není soud – nemůže tedy nic nařizovat) a popř. se obrátit na nadřízený orgán. Celková úspěšnost podnětů tady sahá k 90 %.

Mě samotnou tady nejvíce zajímají dvě agendy: ochrana práv osob omezených na svobodě a ochrana rovnosti.

Pod dohled nad zařízeními pro osoby omezené na svobodě spadají např. o vězení, psychiatrické léčebny, dětské domovy nebo třeba o domovy pro seniory. Tady se mu ale neřekne jinak než „det“ jako detence. Dohled vykonává kancelář prostřednictvím systematických prohlídek, neřeší tedy podněty, po kterých vydává zprávy a popř. doporučení.

Antidiskriminačnímu odboru se tady říká „dis“ a s ohledem na jeho právníky je nejmladším odborem. Tady už ombudsman z nějaké části zasahuje do soukromého sektoru, např. do pracovního práva. Tento odbor pomáhá diskriminovaným lidem věc vyšetřit a může vydat nějaké stanovisko, které osobě pomůže v dalším řízení, např. před soudem. Nutné je zde trefit se do určité oblasti života a do zákonných diskriminačních důvodů (věk, pohlaví, rasa, …).

Posledními dvěma agendami jsou dohled nad vyhošťováním a pomoc osobám s postižením. Ta je nejnovější a kvůli ní se taky v Brně u kanceláře staví ještě jedna budova. Věřte, nevěřte, agend už je tolik, že se všechny nevejdou ani do čtyřpatrové budovy.

Mimo to má ombudsman také zvláštní oprávnění. Může dát sněmovně (a dalším) legislativní doporučení, Ústavnímu soudu může navrhnout zrušení vyhlášky nebo nařízení, může podat žalobu ve veřejném zájmu a kárnou žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu.

Kdyby vás téma zajímalo více, na stránkách www.ochrance.cz se dozvíte mnohem více!

JAK JSEM HÁJILA LIDSKÁ PRÁVA VI.

Středa 27. března 2019

Dneska ráno jsem se probudila s pocitem, že si příští tři dny musím užít, protože to hrozně letí a pátek bude můj poslední den. Dnešek byl taky prvním dnem mého stínovaní, kdy jsem přišla do Kanceláře dříve, než paní ochránkyně. Většinou přicházím později a odcházím dřív než ona, a i tak večer usínám úplně vyčerpaná. Ještě jsem za tu dobu, co jsem tady, nepochopila, kde všechnu tu energii bere. Jelikož se jedná o veřejnou správu, je tady každý den podobný rytmus, na který jsem si už, myslím, zvykla. Když se zrovna nekoná nějaká konference nebo jednání s někým zvenčí, má každý den stejné schéma.

Ráno se začíná poštou a hrnkem čaje se sklenicí vody pro paní ombudsmanku. Vzájemně se sděluje, co přišlo – e-maily, pozvánky, dneska třeba nějaká knížka. Každému zaměstnanci přichází tzv. monitoring, co všechno se v posledním dnu o veřejném ochránci napsalo. Pak si jde většinou každý dělat svou práci a na programu jsou po celý den konzultace. Ty si domlouvá buď paní Šabatová sama, když chce s někým mluvit ona, nebo někdo jiný, když potřebuje radu od ní.

Vše funguje jako hodinky, celý program je přesně naplánován. Když končí jedna schůzka, hned začíná druhá. Právníci občas říkají, že mají paní ombudsmanku „objednanou“ na celou půlhodinku, takže se zeptají ještě na něco. Pokud ale odchází dřív a objeví se třeba desetiminutová pauza, studuje si paní ochránkyně podklady, které ke každé problematice, schůzce nebo jednání dostává, nebo vyplní mezeru schůzkou někým jiným. Z její kanceláře se často volá do jiných pater, protože v přízemí je sekretariát, zatímco ve vyšších patrech jsou právníci: „Chtěla jsi s Hankou mluvit? Tak teď má deset minut, pojď hned.“ Ten člověk se u nás většinou objeví do dvou minut, protože čas je tady vzácný. Do větších než desetiminutových mezer se taky snaží vejít asistentky ze sekretariátu, které studují spisy, potom je konzultují s ochránkyní a ta je buď podepíše, nebo nechá přepracovat. Každá z nich přináší každý den na stůl v pracovně plné ruce spisů.

Jak už jsem v jiném blogu zmínila, je tady super kolektiv a super lidi, což se nejvíce projevuje kolem poledne, kdy se jde na oběd (protože do té doby všichni pilně pracují!) a socializuje se (teda hlavně já). A pak taky po obědě, kdy si většinou jdeme udělat kávu a občas proběhne i nějaká společná debata (to je někdy nejlepší část dne!).

Dneska právě byl tento prostor plně využit sledováním živého vysílání z Poslanecké sněmovny, kde probíhalo druhé kolo volby zástupce ombudsmana. A tím tady celý barák žije už několik dní. Pokud si to chcete představit, přirovnala bych to k olympijským hrám, když soutěží Česko. Všichni sedí u obrazovek, povzbuzují a pak o tom horlivě debatují. Dneska bohužel teda nikdo zlato nevyhrál, ani jeden z kandidátů neměl dostatečný počet hlasů, takže celý proces je zase na začátku.

Ale to já už tady nebudu, na to je ještě dva měsíce čas.

Sára Wranová stínuje ombudsmanku Annu Šabatovou

JAK JSEM HÁJILA LIDSKÁ PRÁVA VII.

Pátek 29. dubna 2019

Tak mám za sebou celou stáž!

Ve čtvrtek jsme měli nabitý den, stihli jsme dvě konference – jednu přímo v Kanceláři (odpovědnost státu za škodu při správě daní), kde toto místo fungovalo jako taková neutrální půda pro řešení problematiky mezi více institucemi, druhou v Jihlavě (Správní řád v praxi krajských úřadů), která na mě, která jsem ještě neměla správní právo, byla ještě moc odborná. Tady jsem taky slyšela první příspěvek paní ombudsmanky.

Pátek byl dnem D. Když jsem ráno přišla, byli všichni už lehce nervózní – blížila se tiskovka, na kterou už se připravovalo vlastně od té doby, co jsem na stáž nastoupila. Na stole uprostřed místnosti, kde jsem seděla i já, se otevřely tři bonboniéry a s procházejícími lidmi obsah mizel tím rychleji, čím více se blížilo půl desáté.

O to více mě pak překvapilo, když jsme přišli do tiskové místnosti (jedné z nejmenších místností pro veřejnost), kde počet lidí sedících za stoly nepřekročil dvacítku. Vše pak šlo hladce – výroční zpráva byla představena, byly vypíchnuty body, které jsou pro ochránce nejdůležitější. Velkým tématem se stalo šetření u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, které nedávno po asi roce a půl skončilo a vyšlo to tak do období, kde se o ÚOHSu mluví ze všech stran. Pamatuji si, že jeden z prvních dokumentů, které jsem před dvěma týdny v pondělí dostala do ruky k nastudování, byl jeho dvacetistránkový právní rozbor a po čas mé stáže se o něm hodně mluvilo.

Můj program stáže uzavřelo setkání s Nesehnutí, kam mě pozval odbor diskriminace. Jde o dlouhodobější spolupráci a jednalo se o sexistické reklamě. V tomto ohledu vydá v blízké době veřejný ochránce práv šetření zahájené z vlastní iniciativy o právním posouzení těchto reklam. Musím říct, že s tímto tématem (z právního hlediska) jsem se setkala poprvé před pár měsíci a velmi mě překvapilo, že můžou krajské úřady tyto výtvory sankcionovat. Já jsem totiž z Ostravy, což je město, kde jsou takovéto reklamy na každém rohu, třeba už několik let, a přestože mě občas přijdou už přes čáru, vypadá to, jako by si nikdo nestěžoval. Při čtení podkladů na jednání jsem se ale skvěle bavila, v této oblasti kreativita lidí, kteří vytváří reklamy, dosahuje vesmírných hodnot.

Pak přišlo loučení, které pro mě bylo hodně těžké. Ty dva týdny jsem si opravdu užila naplno, otevřel se mi úplně nový svět. Byla jsem okouzlena prostředím, lidmi, tématy. Určitě mi stínování ukázalo nový pohled na právo, odhalilo mi na něj jiný pohled a naplnilo mě velkým množstvím motivace k dalšímu studiu.

A teď přichází ta nejdůležitější část mého blogu. Když jsem v pátek scházela po schodech ode dveří Kanceláře a mířila domů, cítila jsem smutek, že odcházím, ale zároveň velký vděk, že jsem zde mohla strávit neuvěřitelné dva týdny. Budu na ně ještě dlouho vzpomínat, a jak jsem lidem vevnitř slíbila, určitě jsem tam nebyla naposledy.

V první řadě bych tak chtěla poděkovat paní europoslankyni Dlabajové, která mi svým projektem dala možnost stínovat člověka, kterého jsem obdivovala a po stáži obdivuju ještě více.

Ze srdce také děkuji všem v Kanceláři, které jsem za ty dva krásné týdny mohla poznat, že mě provázeli, pomáhali mi, vysvětlovali (a vysvětlovali, a vysvětlovali…), obohatili mě v mnoha oblastech, a hlavně s nimi byla neskutečná sranda.

A speciální a ten největší dík patří paní ombudsmance, nejen za to, že jsem s ní mohla strávit tolik času, ale i za velmi osobní a přátelský přístup.

Bylo mi velkou ctí.

Sára Wranová stínovala ambudsmanku Annu Šabatovou v Kanceláři veřejného ochránce práv v Brně