Evropský účetní dvůr

Člen Evropského účetního dvora Alex Brenninkmeijer

Filip se díky projektu PročByNe? zúčastnil stáže, během které v Lucemburku stínoval člena Evropského účetního dvora Alexe Brenninkmeijera. Dozvěděl se, jak přesně fungují vztahy Evropského účetního dvora, Evropské komise a Evropského parlamentu. Díky příležitosti zabývat se různorodými tématy – od vědy, výzkumu a inovací až po problematiku nesprávného čerpání dotací – navíc Filip mohl nahlédnout do nespočtu poučných materiálů, ze kterých se dozvěděl více než za roky studií. Navštívil také Evropský parlament či Evropský soudní dvůr, potkal hodně zajímavých lidí a vyslechl řadu zajímavých příběhů. Tato stáž Filipovi přinesla mnohé, ať už se jedná o auditní nadhled, nová přátelství či nezávislost. O tom, jestli se mu na stáži podařilo splnit jeho hlavní cíl – naučit se na problémy nahlížet s čistou hlavou a z více úhlů – zjistíte v jeho blogu 👇🏼

_______________________________________________________

Čtvrtek 3. listopadu 2016

Když jsem poprvé na stránkách školy uviděl příležitost od projektu PročByNe?, první co mě napadlo, bylo, že to bude další „zbytečnost“, jako většina podobných věcí. Ale jak se ukázalo, žádná podobná věc asi neexistuje, a projekt PročByNe? je prostě unikátní.

Proces výběrového řízení byl celkem standartní, klíčovým bodem avšak bylo motivační video, jehož natočení mě stálo pouhých 98 pokusů (a myslím si, že ostatní finalisté na tom byli podobně). Nejde tak ani o video jako takové, které musí být v cizím jazyce, ale jedná se o každý detail, o každý tón hlasu, který by mohl v tu nesprávnou chvíli vyjádřit nesprávnou informaci.

Nakonec jsem se probojoval až do finále a padla na mě veškerá únava, a po 10 minutách na mě padla ještě větší únava z informace, že musím procestovat půlku republiky, abych se zúčastnil Grand-Finále. Když se pomalu naplnila krásná vila Tomáše Bati ve Zlíně finalisty, měli jsme chvilku se vzájemně poznat. Musím říct, že každá osoba, která seděla v tu chvíli u stolu, byla velice podobná mně, prostě úžasná „hihi“. Bohužel nebo možná i bohudík jsem byl ve finále jediný muž. Už tím, že jsem poznal celý tým a super nový lidi, který měli stejnou šanci na výhru jako já, to pro mě byla výhra a více jsem nepotřeboval. Ale věděl jsem, že když už jsme ve finále, musím ukázat, co ve mně je! Následovala porce osobních otázek mířená na každého jedince a poté další porce mířená na obecnou znalost Evropského účetního dvora, pana Alexe, kterého máme stínovat, i znalost toho, čím se vlastně zabývá. Nejdůležitější byly asi stejně osobní otázky, které dokázaly rozklíčovat, kdo z nás je nejlepší adept pro stáž do Evropského účetního dvora.

Před vyhlášením výsledků řekla paní europoslankyně Martina Dlabajová, která finálový výběr vedla, že už to, že se člověk dostal až do finále, byla výhra. To pro mě bylo jenom potvrzením toho, co jsem si celou dobu myslel. Než padlo jméno vítěze, měl jsem pocit, že čas je v tu chvíli strašně pomalý a že bych se stihl vrátit do Mladé Boleslavi a zase zpátky do Zlína. Když zaznělo mé jméno, byl v šoku „jak nikdy“, jelikož každá finalistka byla prostě úžasná, každá měla svoji verzi profesního snu a já to přál úplně každé z nich. Najednou stála Martina Dlabajová u mé židle a chtěla mi gratulovat, ale já jsem ještě nestihl vůbec přijmout tu myšlenku, že jsem to zrovna já, kdo tuto stáž vyhrál. V emocích jsem možná i trochu vstoupil do osobní zóny paní Dlabajové a zeptal jsem se, jestli ji můžu obejmout. I když svolila, jsem rád, že mě mé vychování donutilo se ve ztuhlosti zeptat, jinak by to mohlo vypadat velice divně.

Nejsem si ani jistý, jestli nyní po 14 dnech mi došlo, co se vlastně všechno stalo a co všechno to znamená, ale jedno vím jistě. Nebudu celému týmu PročByNe? v zahraničí udělat ostudu a z této stáže si odnesu co nejvíce zkušeností, a ještě to udělám s úsměvem.

Filip Sroka

Stážista v Evropském účetním dvoře v Lucemburku

AUDIENCE FILIPA II. NA ÚČETNÍM DVOŘE V LUCEMBURKU

Neděle 6. listopadu 2016

Než začalo stínování Alexe Brenningmaiera, měl jsem tu možnost na chvíli nahlédnout do centra Lucemburku. Samotné město není moc rozsáhlé, ale přesto je velice pestré. Na každém rohu nějaký speciální obchod nebo nějaká památka. Vzhledem k tomu, že jde o „malé“ město, tak památky jsou na každém kroku pomalu.

První den jsem šel s kamarádem, s kterým jsem pracoval ve společnosti PricewaterhouseCoopers, na oběd, aby mi mohl říci pár informací a také mě provést po městě. Byli jsme na obědě v německé restauraci, kde připravují a vaří jídlo před vámi a vy si řeknete, co přesně chcete a nechcete, a pokud už se nechcete koukat, můžete si vzít pager a oni vás pomocí něho zavolají, že je jídlo připravené. Největší věcí ale bylo, že jsme si sedli k živému stromu, kolem kterého je stůl, a mohli jsme si trhat všelijaké bylinky a podobné věci. Poté jsem šel do hotelu sbírat informace a síly k prvnímu startu.

Pondělí 7. listopadu 2016

Ráno jsem vstal a ještě skoro poslepu jsem dojel do Evropského účetního dvora. Můj první kontakt tady byl s člověkem, který pouští do areálu lidi a auta. V Čechách by se dal považovat za prostého hlídače parkoviště. Tady ovšem i tento muž věděl, kdo jsem. Velice milé překvapení, když se zeptáte člověka, který hlídá parkoviště, kudy se dostanu do budovy, že jdu na stáž. A on vám hned odpoví: „Jo, vy jste ten pán, který jde k panu Brenningmaierovi, right?“

Vyzvedla si mě Karin, vedoucí personálního oddělení, se kterou jsme šli vyřídit nutné formality. Pěkně si mě vyfotili na kartičku, myslím, že jsme chtěli prodiskutovat i smlouvu ohledně modelingu, ale kvůli tomu jsem tam samozřejmě nebyl. Poté jsem byl předán vedoucímu kanceláře Raphaelovi. Velice milý člověk, musím říct, nedokázal bych sil představit někoho lepšího (kromě ženy samozřejmě, “hihi“), kdo by mě mohl mít na starosti. Řekli jsme si pár základní věci, poznali jsme se a poté za mnou přišla celá kancelář. Po chvíli „trapného“ ticha jsme si trochu začali povídat a představili jsme se. Avšak mě utkvěla v hlavě hlavně jedna věc, nad kterou jsem přemýšlel. Kdy asi tak mají auditoři čas na fotbálek? Nevěřili byste, ale uprostřed účetního dvora je fotbalové hřiště, na které si můžete jít kdykoli zahrát (samozřejmě, je to proplacené :D).

První pracovní den byl spíše takový informativní, nepotkal jsem ani samotného Alexe, který byl v Holandsku. Dostal jsem do rukou pár dokumentů, které mi měly objasnit, čím se Alex zabývá a co má na starosti. Četl jsem to dost dlouho, a to ne, že bych musel, ale to bylo hlavně kvůli tomu, že jsem chtěl. Za celé 3 hodiny jsem dokázal pochopit, jak to doopravdy funguje, jaké je nastavení procesů a kde jsou problémy. Musím říct, že něco tak poučného jsem dlouho nečetl. Dozvěděl jsem se, jak to přesně funguje mezi Evropským účetním dvorem a Evropskou komisí, obeznámil jsem se s problematikou „kapitoly 3 a kapitoly 5“ a specifickým programy, které mám Alex na starosti. Snažil jsem se k té problematice nahlížet s čistou a otevřenou myslí, bohužel po tom všem, co jsem se dočetl a viděl, co určitě některé firmy dělají špatně (co se týče čerpání dotací a podobně), jsem si musel vzít jednu tu růžovou pilulku (né modrou) na bolest hlavy.

Následoval oběd s dalšími stážisty (foto bude později), kteří jsou součástí Evropského účetního dvora už pár měsíců ,a dokonce tam byli i tři zástupci z České a Slovenské republiky. Velice pěkně jsme si popovídali a sdíleli myšlenky, a samozřejmě mi všichni nabídli pomoc. Jídlo bylo výborné. Nechci tady srovnávat nejmenovanou společnost, která poskytuje podobný servis i v České republice. Ceny jsou samozřejmě na úrovní Lucemburska, ale porce jsou dvakrát, možná i třikrát větší než u nás, a to jídlo dá opravdu s chutí sníst.

První den byl velice náročný. Mohl jsem se s klidem vrátit domů, pěkně unaven a s pocitem, že zítra konečně uvidím Alexe a začne ta pořádná jízda, kvůli které tu jsem!

Filip Sroka, stážista v Evropském účetním dvoře v Lucemburku

AUDIENCE FILIPA III. NA ÚČETNÍM DVOŘE V LUCEMBURKU

Úterý 8. listopadu 2016

V celé radosti vbíhám v úterý ráno do kanceláře, abych konečně mohl osobně potkat Alexe Brenninkmeijera (omlouvám se za předchozí příjmení, které jsem si v hlavě vytvořil). Měli jsme půl hodinu čas před první velkou akcí, abychom se trochu poznali. Povídali jsme si o tom, co dělám a co studuji a také on mě vysvětlil, na čem pracuje a jakou problematikou se právě zabývá.

Alex má ženu, která pochází z České republiky, konkrétně z Jičína. Musím uznat, že je velice vtipný chlapík. Povídali jsme si o České republice a Alex podotknul, že se také pokoušel učit česky. Ale jednou se na něj manželka podívala a s takovým tím odmítavým obličejem odvětila: „Just don´t“. Úplně jsem si tu situaci dokázal představit, jelikož moje přítelkyně mi něco podobného také občas říká. Ale už nebylo času nazbyt, jelikož Alex má nabitý program a museli jsme spolu konečně do akce!

První velký meeting byl TOP SECRET! Ani si nejsem jistý, jestli můžu zmínit malinkaté detaily, ale budiž (kdybych už nenapsal další článek, tak víte, čím to bylo). Každopádně se probírala určitá informace ohledně „Single Resolution Board (SRB)“. SRB se snaží minimalizovat dopady na ekonomiku, například když je nějaká banka v úpadku. Meeting probíhal jak v nějakém filmu. U stolu seděli členové auditorského dvora, které jsem dokonce měl tu čest osobně poznat a potřást si s nimi rukou. Vedl to jeden určitý člověk a probíral agendu, která byla na tématu. Celý meeting se nesl v duchu, že ta určitá osoba informovala, o čem se bude mluvit, dala prostor dalšímu členovi a až další člen domluvil, zeptal se, jestli k tomu ještě někdo chce něco říci. Bylo to úplně úžasný, žádný hádky, žádné konflikty, prostě čistý profesionalismus.

Potom jsme šli zase na oběd se stážisty. I když jsem už o obědech mluvil, musím znovu podotknout, že ten steak byl úplně vynikající a tolik hranolek jsem nesnědl ve svém životě snad nikdy. Konečně jednou v životě dostanu za určitou cenu to, co si zasloužím (btw, hranolky jsou zdarma k jídlu). Touto společnou fotkou bych vám rád představil svoji stážistickou crew, která mi velice pomáhá a s jakýmkoli problémem se na ně můžu obrátit.

Následoval další TOP SECRET meeting, nebo spíše prezentace s představiteli společnosti PricewaterhouseCoopers (ve které mimochodem také pracuji), která představovala své technologie. Musím říct, že to bylo velice zajímavé. Sice tak 70% informací jsem už věděl, ale byly tam i nějaké novinky, na které se velice těším. Co se týče způsobu prezentace tří zástupců PricewaterhouseCoopers, tak jsem byl velice zklamán. Ačkoli pracuji v PwC a nedám na tuto společnost dopustit, výkon dvou ze tří prezentátorů byl více než prabídný, a musím říct, že v jednu chvíli jsem si říkal, jak je možné, že někoho takového pošlou prezentovat svůj produkt do Evropského účetního dvora. Ale ten třetí byl moc dobrý.

Středa 9. listopadu 2016

Středa byla klidnějšího rázu, jelikož Alex nebyl v kanceláři a my se připravovali na další den. Ve čtvrtek nás čeká „boj“ v Evropském parlamentu a jedeme tam společně s Alexem a Raphaelem. Hlavním naším úkolem je připravit Alexe na meeting. Alex má na starosti Kapitolu 5, která se zabývá vědou, výzkumem a inovacemi. Alex jde reprezentovat své závěry a členové Evropské komise se ho budou ptát na určitě otázky a informace, které vyplývají z dokumentů o společnostech, které získaly dotaci od EU na výzkum nebo inovaci. Bohužel vše neprobíhalo dobře a audit odhalil nemalé problémy. Mým hlavním úkolem je přijít problematice na kloub a zkusit se vcítit do člena komise, který bude chtít Alexe bombardovat otázkami. Jako člověk neposkvrněný politikou si mám připravit si otázky, na které by se Alexe mohli zeptat. Ač se to zdá jako lehká záležitost, je to strašně těžké se vtělit do člena komise (kterým zatím nejsem :-)), natož vytvořit otázky na takové téma, a ještě v cizím jazyce.

Ale s pomocí celého Alexova kabinetu (který vám na fotografii představuji) jsem zdárně úkol dokončil a vytvořil jsem pár otázek, na kterého by se ho mohli zeptat (ale spíše se ho na to chci hlavně zeptat já). Takže mi zítra držte palce, jelikož máme jenom dvě hodiny v autě na přípravu.

Filip Sroka, stážista v Evropském účetním dvoře v Lucemburku

PS : Nápad sedět uprostřed fotky jako Big Boss určitě nebyl můj!

AUDIENCE FILIPA IV. NA ÚČETNÍM DVOŘE V LUCEMBURKU

Čtvrtek 10. listopadu 2016

Zvoní mi budík, celý rozespalý sahám po mobilu, a najednou tam vidím krásný čas 5:00. To je pro mě čas ke vstávání nepřijatelný, ale v tu chvíli si uvědomím, že náš čeká cesta do Bruselu a že to bude něco nezapomenutelného. Dostavil jsem se tedy do kanceláře a čekali jsme, až budeme moci vyrazit. Přicházíme pomalu k autu a já stojím v šoku: dokázal jsem si představit, že Alexe vozí luxusní auto. Ale představte si luxus a poté svoji myšlenku vynásobte dvěma a máte Alexovo velice pěkné auto. Nikdo mi určitě neměl za zlé, že jsem v autě usnul. Takový ten pocit, že jedete po dálnici stojíte v koloně a z vedlejšího auta na vás koukají a vidí takového pěkného, vtipného, roztomilého, šarmantního, inteligentního (tohle měla být ta vtipná část a jestli se nesmějete, musím se polepšit) muže, který sedí vepředu takto nabušeného auta! Rád bych také popsal pár informací ohledně auta, popřípadě poskytnout nějakou tu fotku. Bohužel v těchto dobách musíme být velice opatrní, všichni nás sledují, člověk ani neví, jestli dokážu dopsat tento blog. Opatrnost především!

Každopádně, náš úkol byl úplně zcela jasný: připravit Alexe na meeting, který náš čeká v 10 hodin v Evropském parlamentu. Měl jsem připravené otázky, abych mohl participovat na daném úkolu, bohužel se na mé otázky nedostala řada, jelikož jsme měli jiné věci na práci a zabrali jsme se do jiného tématu. Měli jsme s Alexem výměnu názorů ohledně problémů se společnostmi, které při čerpání dotací nepostupují podle pravidel EU. Oba jsme na to měli podobný názor. Dal jsem si za hlavní úkol při svém pobytu v Evropském účetním dvoře, abych se naučil na problémy nahlížet s čistou hlavou a hlavně nezávisle. Alex mi pokaždé přináší ten nezávislý náhled, který mi prostě zatím chybí.

Takže mi vysvětlil, že některé společnosti třeba nemají jinou možnost, jak se k dotacím dostat, a že i když porušení pravidel někdy vypadá hrozně, tak to nemusí být taková chyba. Samozřejmě uznal, že u některých společností se jedná čistě o podvod. Je příjemné poznat zblízka jiný způsob přemýšlení. Mám na mysli zejména věkový rozdíl a moudra, která Alex říká. Je vidět, že jsem ještě uvnitř sebe trochu dítě a nedokážu se vůči těmto věcem oprostit od předsudků a nahlížet na ně bez emocí.

Evropský parlament je velice rozsáhlý komplex. První jsme museli přejít přes ochranku a takové ty detektory, jako když nastupujete do letadla. První problém přišel, když Filip Sroka – osobní strážce, bodyguard, myslitel a hlavně vizážista Alexe Brenninkmeijera si začal fotit detektory. Přišel ke mně nějaký důstojník a vlídným hlasem mě požádal, ať mu ty fotky ukážu a poté je smažu, jelikož je povoleno fotit jenom uvnitř. Asi nechtějí, aby jejich ochrana byla monitorována a aby někdo zjistil, její slabiny. (Je možné, že mě mezitím někdo sleduje při přesunu do sálu, ale to se nedozvíme!)

Než jsme vešli do parlamentního sálu, potřásli jsme si rukou asi s 20 lidmi, kteří jsou součástí komise, nebo parlamentu, nebo jsou to známí Alexe. Nepamatuju si jméno ani jednoho z těchto lidí, jelikož jsem přemýšlel nad tím, jestli si dneska tu ruku budu mýt, nebo si nechám vyrobit její odlitek. Vešli jsme do sálu a fakt mi trvalo asi 10 minut se pořádně rozkoukat, zatímco Alex vcházel na podium. Pořád tady vykládám o filmu, ale ne každý si uvědomuje, že vlastně ten film se stává nyní skutečností. President představuje Alexe, vysvětluje, kdo to vlastně je a čím se téma bude zabývat. Alex prezentoval problematiku se společnostmi, které nesplnily požadavky při čerpání budgetu z EU a tím porušily pravidla. Situace zase probíhala velice plynule a příjemně. Alex 15 minut prezentoval a poté předsedající vyhlásil jméno dalšího řečníka a dal mu prostor. Ani jazykové bariéry nebyly žádným problém. Prostě vezmu sluchátka do ruky, našteluju si frekvenci 92,8 FM a hned mi to nějaká příjemná slečna, nebo určitě také příjemný mladík vysvětlí v českém nebo anglickém jazyce. Jazyků bylo k dispozici tento den jenom 22, bohužel

Výsledek celého procesu je zatím neznámý, každopádně jedno je jisté. Alex sklidil potlesk a to se většinou v Evropském parlamentu nevidí, jelikož to tam běží jako na páse, střídají se tam lidi jeden za druhým. V debatě zaznělo něco ve smyslu „nové spolupráce“ mezi Evropským účetním dvorem a komisí. Takže myslím, že Alex byl velice spokojený a já byl také spokojený, jelikož jsem mohl toho být součástí. Nemluvě o svých pocitech, když jsem vešel do krásné místnosti plné vysoce postavených lidí, kteří na mě koukali podobně, jako když ráno zjistili, že volby vyhrál TRUMP.

V Bruselu jsme potkali také hodně vojáků a vojenská auta, která mají chránit evropské instituce a samozřejmě všechny obyvatele Bruselu. Bohužel tito vojáci byli rozmístěni jen u těch nejlepších lokací, tedy u evropských institucí. S několika jsem si dokonce i pokecal, pomáhali si mezi sebou ruským jazykem a nakonec jsme se porozuměli.

V poslední etapě tohoto krásného dne jsme jeli zpátky vlakem do Lucemburku, jelikož Alex pokračoval v cestě do Amsterdamu a my jsme se museli rozdělit, abychom zmátli nepřítele. (Pokud naše sledování pokračuje od incidentu s focením v Evropském parlamentu.) Cesta byla sice trochu dlouhá a ke vší smůle vlak docela často stál, ale zase jsme si s Raphaelem mohl dát jedno belgické pivo a pár oříšků a povídat si o sobě. Cesta trvala skoro pět hodin, takže jsem měl možnost Raphaela poznat až do detailů, ale nakonec jsme znovu zabrousili zpátky k práci a probírali jsme, co nás bude čekat v pondělí.

Pátek 11. listopadu 2016

Pátek byl velice pohodový den, jelikož jsem se mohl trošku déle prospat a dát se trochu do klidu. Celý páteční den se táhl v náladě „casual“. Nejedná se čistě jenom o oblečení (ani netuším, jestli casual pátek mají), ale obecně k přístupu k práci, docházce, oblečení, i celé Lucembursko bylo průjezdnější a klidnější. Dnešním úkolem pro mě bylo se připravit na meeting s českým zástupcem Evropského účetního dvora, ale bohužel, nakonec Jan Gregor musel opustit kabinet dříve, takže naše schůzka byla přesunuta na příští týden. Pan Gregor se zabývá hlavně Kapitolou 3, týkající se výkonností auditu. Díky odložené schůzce jsem mohl jít domů a užít si volný den a hlavně nabrat energii na příští pracovní týden.

PS: Možná jste si všimli, že jsem ještě našeho „vůdce“ nepředstavil, ale snažím se vás držet v napětí! Ale v pondělí už konečně poznáte osobu (a možná ne jednu), díky které je všechno toto možné. Více takovýchto lidí je na světě potřeba.

Filip Sroka, stážista v Evropském účetním dvoře

AUDIENCE FILIPA V. NA ÚČETNÍM DVOŘE V LUCEMBURKU

Neděle 13. listopadu 2016

Ve svém víkendovém speciálu bych vás rád seznámil s maličkostmi, které mě zaujaly v dlouhém a vyčerpávajícím prvním týdnu stáže v Evropském účetním dvoře v Lucemburku. Vzhledem k tomu, že většina blogů se točila kolem práce, tak jsem vás také chtěl informovat o jiných věcech než pracovních.

Prvním zážitkem, který byl celkem zajímavý, byla fontána s nějakou sochou, ke které nemodlili lidé, ale holubi. Nebyl jsem schopen při jízdě autobusem rozpoznat, jestli se holubi doopravdy modlí, nebo jenom spí nebo v horším případě jsou mrtví, ale bylo velice zajímavé pozorovat, jak stovky holubů jsou kolem této fontány. A přitom žádný holub nebyl na fontáně, prostě jenom okolo! (bohužel foto není k dispozici)

Další lahůdkou Lucemburku jsou autobusy. Myslím, že můžu s klidem říci, že většina lidí zná jenom normální autobus, také můžu říci, že většina z nás také někdy jela takzvanou harmonikou, což jsou 2 autobusy spojené v jedno. Ale kdo z nás může doopravdy říci, že jel třemi autobusy spojenými v jeden? No, nebudu vás napínat, jsem to já!

Lucembursko je samozřejmě také jeden velký architektonický skvost (doufám, že to slovo znamená to, co si myslím). Všude jsou budovy velkých firem a památky, které jsou svojí krásou unikátní. Časové možnosti mi zatím nedovolily se volně pohybovat po ulicích Lucemburku, ale pár krásných fotek jsem pořídil. Jedná se o budovy Koncilu, budovu nevím čeho, ale je velice pěkná, budovu letiště, které je opravdu malé, oproti jiným letištím, a také jedné krásné památky, o které vám nic říct nemůžu, jelikož bych vás připravil o zdlouhavé hledání na internetu a ten pocit, že konečně víte, co je to za budovu!

Samozřejmě tu často mluvím o jídle, tak jsem Vám vyfotil pár těch řízků a jídel, které si tu pro sebe syslím. Fakt je takový, že ty porce jsou prostě extrémní, nabídka je více než rozmanitá a předpokládám, že i to co jsem nafotil, není zdaleka všechno (alespoň v naší kantýně).

Také jsem Vás informoval o čtvrtečním výletě do Bruselu a chtěl jsem Vám ukázat místo, na kterém jsem seděl a jak to asi přesně vypadá. Můžete si všimnout sluchátek, díky kterým si můžete nechat přeložit vystoupení řečníků až do 26 jazyků, a je tam zařízení, na kterém můžete hlasovat (strčíte ruku dovnitř, aby to nikdo neviděl, a zmáčknete zelenou, žlutou nebo červenou barvu.

I když mi v Bruselu zakázali fotit jejich zabezpečení, což je samozřejmě velice ale velice pochopitelné. Dovolil jsem si (tedy spíše jsem si nedovolil, prostě jsem to vyfotil) vyfotit jedno z detekčních zařízení, přes které se kontrolují návštěvníci při vstupu do administrativních budov. Nebudeme specifikovat lokaci, místo, čas, uhlopříčky. Už tak to tu mám s vládou velice nakloněné a bůh ví, jestli zrovna nečtou tento blog a drží mě pod kontrolou!

Víkend se blíží ke konci a pondělí pomalu, ale jistě přichází. Pro mě to ale znamená jediné. Zapojit se zpátky do procesu, nahodit svůj oslňující úsměv a udržet si dobrou náladu.

Filip Sroka, stážista v Evropském účetním dvoře v Lucemburku

AUDIENCE FILIPA VI. NA ÚČETNÍM DVOŘE V LUCEMBURKU

Pondělí 14. listopadu 2016

Vrcholem mé stáže bylo pondělí, na které jsem se těšil, ale zároveň jsem se ho také obával, jelikož to neměl být jen tak ledajaký den. Ráno začalo trochu hekticky, vzhledem k tomu, že pan velký Auditor, bodyguard a vizážista a poradce pro krizové situace Filip Sroka si ani tak důležitý den nemá zapotřebí nastavovat budík. Dorazil jsem do své kanceláře, kde mě každý den čeká jenom samý úsměv a pohoda. Ani jsem si nestihl svléknout kabát, a už jsem byl povolán do akce. Český člen Evropského účetního dvora si na mě udělal trochu času a měl jsem tu možnost (místo pátku, který se nekonal) si s ním promluvit

Jan Gregor je velice sympatický a příjemný člověk, který byl ke mně velmi otevřený a nápomocný. Je členem účetního dvora jenom půl roku, takže jeho zkušenosti jsou poměrně čerstvé. Pan Gregor se zabývá již zmíněnou kapitolou 3, která se týká výkonností auditu (performance), a dříve působil 20 let ve finančním sektoru na vysokých pozicích. Z každého setkání takovým člověkem si vždy odnesu něco cenného, co mi zůstane v srdci, je to taková „zlatá cihlička“. Povídali jsme si o škole, o názorech na tituly získané v soukromých institucích apod. Moje mamka bude určitě potěšena, až zjistí, že budu pokračovat ve studiu (moje srdce ale říká, bóóóže další škola) a nebudu ho ukončovat (tím mám na mysli pokračování Mgr/Ing a dále).

Jsem strašně vytížený člověk, a uprostřed povídání zjistil, že „Madam Discharge“ přijíždí dneska dříve, aby pořádně zkontrolovala, jestli odvádím kvalitní práci (ale spíše, jestli jsem ještě nezkolaboval). Kolem 11 hodiny dorazila paní patronka tohoto projektu Martina Dlabajová, jedna ze skvělých duší, které jsem poznal, a měli jsme hodinku pro sebe. Je vždycky osvěžující povídat si s chytrými lidmi, protože vám pokaždé vnesou do diskuse jiný náhled na věc, což je na tom úžasné. Ale nešlo jenom o problematiku účetního dvora, která se nyní řeší, ale povídali jsme si i o médiích, střetu zájmů, ale samozřejmě také o mé maličkosti (nebo spíše veličkosti) a jak se mi daří a jak to tady zvládám. Čas utíká a utíká a my se chystáme na Oběd!

Vyrazili jsme do španělské restaurace, blízko Evropského účetního dvora, a bylo to prostě úúúúžo. Konverzace, kterou jsme vedli, byla velice příjemná, neformální a uvolněná. Tématy, která jsme probírali, byly politika a audit, ale z velmi filozofického hlediska. Snažili jsme se na to nahlížet z lidské stránky. Měl jsem trochu strach, že tento oběd bude velice formální a že otázky se budou hrnout mým směrem a že po mě půjdou! Ale nakonec to bylo velice příjemné, otevřené, uvolněné a občas i vtipné. Třeba když vám žena u stolu řekne, že si hranolky nedá, a nakonec to skončí tím, že polovinu vašich hranolek nakonec sní. Nemohl jsem paní Dlabajovou od svého zvláštně vypadajícího jídla udržet.

Odpoledne nás čekalo jednání mezi zástupci dvou institucí. Na jedné straně členové Evropského účetního dvora (na jehož straně je Alex) a na druhé straně Výbor pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu CONT (na jehož straně je paní Dlabajová). Tento meeting se koná jenom jednou ročně (což z mého hlediska je velice málo) a mohli jsme vidět příjemně vedenou výměnu názorů na danou problematiku. Byl jsem ale poprvé svědkem toho, že občas někdo někomu skočil do řeči bez vyzvání, natož aby si paní zapnula mikrofon, aby nám mohli přeložit tu Francouzštinu. Ne že bych ji nerozuměl, jelikož Bonjour žumapel no problema. Nakonec se konala cca hodinová recepce, kde si můžete dát nějaký ten šálek kávy, nebo panáka piva, ale ty jednohubky byly fakt nádherné a hlavně ty mini-burgery vypadaly awesome.

Úterý 15. listopadu 2016

V úterý jsem si po náročném pondělku udělal trochu klidnější den. Ráno jsem sice přišel do práce včas, ale byl jsem velice unavený . Hned nás čekala beseda o finančních nástrojích se zástupci různých evropských institucí. Tato beseda trvala celý den a moje mozková kapacita byla očividně vyčerpána. Navíc v hotelu o patro výš nade mnou klape nějaká žena podpatky ještě ve tři hodiny ráno a občas vydává i jiné zvuky, připomínající houkající sanitku. Nic proti ženskému pohlaví, ale já si potřebuju odpočinout!

Filip Sroka, stážista v Evropském účetním dvoře

AUDIENCE FILIPA VII. NA ÚČETNÍM DVOŘE V LUCEMBURKU

Středa 16. listopadu 2016

Pokračování mé stáže je velice klidné a příjemné. Jelikož už to není tak stresové, většina velkých meetingů už proběhla a já se můžu soustředit na své okolí a na své nové kamarády, které jsem poznal. Jsem rád za tuto změnu, jelikož nejen auditní práce a všechna setkání velkých šéfíků, ale také kontakt s ostatními lidmi kolem mi velice pomáhá.

Ráno nás čekal meeting o nejdůležitějších informacích za uplynulou dobu. Bylo velice příjemné vidět kompletně plný sál, určitě takových 50 zaměstnanců ještě stálo. I v tak velké instituci jako je Evropský účetní dvůr (EÚD), se konají informativní meetingy zaměstnanců. Ještě než meeting začal, dostala se ke mně informace, že jsou 4 místa u stolu, kde můžete sedět se členy EÚD. Říkal jsem si, že se nikdo neodhodlá a že bych to třeba mohl zkusit já, sednout si vedle takto významných osobností a zamávat třeba i na kameru, která by na mě určitě jednou zabrala obraz. Jsem strašně modelingový typ a hlavně jsem fotogenický, takže by se možná i pár jedinců do mě mohlo zamilovat :-), ale to nebyl můj plán! Nenápadně jsem se podíval na Emmu (která je se mnou v kanceláři) a vzhledem k tomu, že Emma mě už trochu zná, hned pochopila, co mám na mysli a nenápadně kroutila hlavou „ne-ne Filipe, ani to nezkoušej“, tak jsem sklonil hlavu jako zraněný pejsek a litoval toho, že jsem vůbec na někoho koukal.

Poté jsem šel se svou crew „The Justice League“ do budovy, které nese název „Court of Justice“, což je něco jako budova spravedlnosti. Stejně jako je Evropský účetní dvůr, tak je Evropský soudní dvůr. Který je mimochodem velice krásný a má také krásnou budovu (těch budov je trochu víc). Každopádně už jak název napovídá a mě to určitě nenapadlo, mají tam velice příjemnou ostrahu, a to bych nebyl já, abych neměl nějaký problém s ochrankou. Od první chvíle, když jsem si splnil svůj sen – naučit se střílet ze zbraně, jsem si odnesl na památku slepý náboj a mám ho v peněžence pro štěstí. Teď ale co? Nemůžu přece jen tak vejít do budovy spravedlnosti s nábojem, to určitě zjistí a bude z toho problém. Tak jsme tam nenápadně se skupinkou řešili, co budeme dělat. Určitě není nápadné, když skupina čtyř mladíků stojí před detekčním zařízením a povídá si a kouká všude okolo, vůbec to není podezřelé chování.

Já jsem samozřejmě byl toho názoru, že bych měl ochranku informovat o dané situaci, ale tím bych vytvořil problém, zbytek byl pro to nechat náboj v peněžence a počkat, co se stane. Vuala, stále jsem schopný psát tento blog. Byl jsem teda zpocený, ale nikdo nic nezjistil, nikdo nic neviděl, a já mohl nadále pokračovat ve své cestě. Každopádně náboj určitě museli v té peněžence vidět, takže předpokládám, že mě zase někdo sledoval, ale naštěstí jsem žádný poplach nespustil a všechno dopadlo v pořádku. Prostě jsem si v klidu pochodoval po chodbách s nábojem v peněžence.

Po obědě jsme měli meeting, na kterém se připravovala velice nápaditá akce. Setkali jsme se auditory (nyní skutečnými) Evropského účetního dvora a měli jsme připravit besedu, která se bude konat v Bruselu. Ve zkratce šlo o to, že Evropský účetní dvůr se snaží vytvořit auditorům lepší náhled na práci a proto chce připravit expertní besedu s odborníky z různých oblastí a přizvat k výměně názorů i auditory. Smyslem jsou nové myšlenky a názory, nový pohled na problematiku. Což z podle mého názoru velice pěkný záměr, jak komunikaci mezi auditory zefektivnit a rozšířit o náhled expertů

Čtvrtek 17. listopadu 2016

Čtvrtek je zvláštním dnem, jelikož v celém komplexu se koná takzvaný Tréninkový den. Máte tu možnost účastnit se různých akcí a tréninkových cvičení, většina z nich je samozřejmě zaměřena na audit nebo na management. Filipos už má bohužel plnou hlavu informacích a potřebuje si odpočinout od auditních záležitostí, tak si zvolil úplně odlišnou oblast: „Stress Management“.

Ale nesmíme zapomenout na svátek 17. listopadu. I v Evropském účetním dvoře se konala recepce, kde jsme mohli si dát oběd, šampaňské, dokonce i české pivo a dalších 100 druhů pití a jídel na počest těmto oslavám. Také jsem se mohl osobně potkat s předsedou a dalšími členy EÚD v takovém neformálním prostředí. Potkal jsem hodně zajímavých lidí a vyslechl hodně zajímavých příběhů.

Filip Sroka, stážista v Evropském účetním dvoře v Lucemburku

AUDIENCE FILIPA VIII. NA ÚČETNÍM DVOŘE V LUCEMBURKU

Pátek 18. listopadu 2016

Je pátek 18.11. a já s radostí a úsměvem píšu…začněme znova.

Je pátek 18.11. a já ve smutku a v slzách píšu…ne, to taky není ono.

Je pátek 18.11. a je můj poslední den stáže, kdy mohu být součástí této příležitosti. Ale já jsem tuto příležitost poslední den vzal za úplně opačný konec. Řekl jsem si, že tento pátek bude spíše uvolněný, upovídaný a v příjemné náladě. Poslední dny jsou vždy velice náročné, jelikož všichni se snaží tvářit, že neodjíždíte, ale nakonec to stejně dopadne tak, že skončíte v hromadném objetí a smutku, případně i v tsunami pláče, které zahaluje vaše oči, přitom to beztak byla nějaká malá muška, co vám vlítla do oka.

Hlavním cílem dnešního dne bylo udržet si ve zdraví svůj nadhled nad odjezdem a příjemnou náladu, což je v této situaci velice těžké. Všichni tu byli strašně milí a vřelí a hlavně otevření. S většinou kolegů jsem se pokusil ještě setkat, zjistit od nich nějaké užitečné informace a názory. A zbytek dne jsem věnoval loučení, rozdávání lásky a přesvědčování „že se určitě ještě někdy uvidíme“, což je taková nenápadná lež nad tou pózou, kterou držíte.

Evropský účetní dvůr mi přinesl mnohé, ať už se jedná auditní nadhled nebo o nezávislost a otevřenou mysl. Také pár zajímavých poznatků, jak správně „neprezentovat“ a pohled na Alexe, jak správně prezentovat. Věřím, že kdyby vám Alex měl vyprávět o té nejnudnější věci, dokáže to zformulovat tak, že to vlastně tak nudné nebude. Také jsem si mohl trochu užít toho „luxusního“ života, mám na mysli všechny ty obědy, večeře, oslavy až po drahé šampaňské nebo také krevetky či kaviár. Dá se říct, že jsem tu našel od každého něco. Přátelství, zkušenosti, kulturu. A hlavně už vím, jaké to je, stát každý den v zácpě, když cesta do práce má trvat 20 minut a místo toho trvá 60 minut.

Měl jsem po boku skvělé stážistky Emmu a Lysette. Obě provádějí průzkum v Evropském účetním dvoře a Emma dokonce přispívá celou kapitolou do určitých knížek. Prostě obecně myšlení těchto mladých lidí je tu strašně odlišné, což je velice příjemné vědět, jelikož většina mého okolí má na mysli jenom obcházení pravidel a jak nejlehčeji daný úkol udělat (nyní mluvím o škole). Ale i toto setkání s jinou mentalitou lidí bylo součástí mé zkušenosti.

Také jsem velice rád, že existují lidé jako je Alex a jako je paní Dlabajová a celý její team PročByNe?, který do své práce dává srdíčko a pracuje na plné obrátky, aby si lidé jako já mohli splnit svůj sen nebo se dostat někam, kam jiní nemají prozatím přístup.

Děkuji celému teamu za všechno, co pro mě udělal, ale hlavně, co dělá i pro ostatní. Všechno proběhlo většinou bez problémů, pobyt byl velice příjemný, a i když se našel nějaký malinkatý problém, hned se mi někdo ozval s radou a pomocí.

Audience proslulého – bodyguarda, vizážisty, poradce pro krizové situace a nyní nově čestného člena jednotky rychlého nasazení Alexe Brenninkmeijera – Filipa Sroky je u konce.

PS: Omlouvám se, že tento papír A4 je tak mokrý, jelikož některé věci nejdou psát bez emocí. Stejně tak jako provádění auditu! (alespoň u mě)

Filip Sroka, stážista v Evropském účetním dvoře