Magistrát města Brna

Brněnský primátor Petr Vokřál

Mnohem lépe pochopit fungování celého města Brna díky pozorování chodu kanceláře primátora města, potažmo celého magistrátu? PročByNe?! Brňačku Fanny její dvoutýdenní stínování brněnského primátora Petra Vokřála naprosto pohltilo. Zúčastnila se jednání Rady města Brna, setkala se se zástupci Divadla Bolka Polívky nebo s potomky tří významných brněnských rodin a řadou významných brněnských osobností. Byla na schůzkách o územním plánování či o tématu hazardu ve městě. Po několika tiskových konferencích, rozhovorech, seminářích, schůzkách s velvyslanci různých zemí, univerzit či se zástupci Klubu seniorů, zjistila, že rozmanitost primátorovy práce je neskutečná. Její blog o stáži je plný superlativů a ukazuje, že v Brně není žádná nuda. Přesvědčte se sami 👇🏼

_______________________________________________________

JAK JSEM OKŘÁLA U VOKŘÁLA I.

Žádná nuda v Brně

Úterý 16. května 2017

Znáte ten pocit, kdy se na něco tak moc těšíte, že to na vás prostě každý pozná? Tak přesně ten teď zažívám. Je po prvním dni stínování, a já se prostě nemůžu dočkat zítřka. Fakt. Jak to celé začalo?

Jednoho krásného odpoledne jsem narazila na zajímavou nabídku. Stínovat primátora Brna? Výzva. Ale štěstí se má zkoušet, no ne? Do deadlinu zbývalo 6 hodin, tak jsem napsala ten nejneohrabanější, ale asi i nejúpřímnější motivační dopis ve svém životě, a zároveň s CV odeslala. Štěstí mi přálo, a já se tak dnes ocitla v 7:30 v kanceláři pana primátora Vokřála. Den začal zhurta: zasedání zastupitelstva města Brna, přes sto bodů ke schválení a magistrát praskající ve švech.

Když mi pan primátor oznámil, že se ve 20ti minutové pauze zasedání jde na tiskovou konferenci k akci Meeting Brno, začalo mi docházet, že vytíženost hlavy Brna je o dost větší, než jsem si myslela. Každá minuta je drahá, a tak i po cestě z magistrátu na Starou radnici se stihne vyřídit pár záležitostí.

Po tiskovce zpátky na zastupitelstvo a jedem dál! Pro, proti, zdržel se a tak pořád dokola, sem tam tlesknutí nebo povzdech, ale vše v celkové pohodě, protože i na zastupitelstvu si pan primátor zachovává smysl pro humor, a nejen za to klobouk dolů!

Polední pauza je nejen obědová, ale taky mediální. Mikrofony, kamery, foťáky a všetečné otázky novinářů zkrátí primátorovu pauzu z hodiny na dvacet minut, a ano, i po cestě na oběd se dá vyřídit spousta věcí. Až si zase jednou budu myslet, jak toho mám moc, vzpomenu si na pana Vokřála, protože to je prostě něco!

Ani během oběda nemá primátor klid. Protože sedíme na terase, vrací pozdravy kolemjdoucích a sem tam i odpoví na nějaký ten dotaz. Nejvíc ho ale ruší dotazy moje, a že jich je. Já vím, že těch superlativů už dneska bylo hodně, ale ruku na srdce, trpělivost pana Vokřála je snad nekončící.

Druhá půlka zasedání se nese v podstatně odlehčenějším duchu, odpovídá tomu koneckonců i (ne)přítomnost části zastupitelstva.

Po skončení mám možnost se seznámit s jedinou ženou v brněnské radě, paní Rusňákovou. Vracíme se do kanceláře pana primátora, následuje jeden krátký rozhovor a jedna delší schůze, na které se řeší něco evidentně závažného, ale já nejsem sto rozklíčovat co. No nic, musím se pana primátora zítra poptat!

Jo, a kdybyste si mysleli, že tím primátorův den končí, tak ne. Ten má totiž ještě jednu důležitou schůzi. V 19 hodin v Praze.

Fanny Ceballosová stín primátora města Brna Petra Vokřála

P.S.: Nekončící díky panu Holíkovi (vedoucí kanceláře primátora), který mi dnes pomáhal se vším možným i nemožným!

JAK JSEM OKŘÁLA U VOKŘÁLA II.

Den druhý, o nic míň nabitý než ten první! 🙂 Středa 17. května 2017

Tak jo, kancelář pana primátora je to nejenergičtější a nejpozitivnější pracovní místo, který jsem kdy viděla (ach, zase ty superlativy, ale nemůžu jinak). Ondřej, Michal a Zuzka (titulem ani funkcí se je ani nepokoušejte oslovovat) tvoří spolu s panem primátorem tým, který je prostě radost pozorovat. Zvyknout si na smích neustále se rozléhající kancelářemi mi chvíli trvalo, ale pan primátor mi během oběda prozradil, že jinak by to ani nechtěl. V tom fofru a stresu, který má, je neustálé vtipkování nutným rozptýlením. Tak třeba jeden z rána. Vcházím do kanceláře pana Ondry, a zatímco on kreslí na tabuli jakousi tabulku, celý tým se směje. V zápětí mi dojde, že se zapisují čárky za sprostá slova. Navazuje polemika o Michalově užitém termínu « doprčic » a já cítím, jak se mi z minuty na minutu zvedla nálada z nuly na sto, a okamžitě zapomínám na těch dvacet minut v ranní zácpě, problém na benzínce a politou košili.

Je teprve druhý den stáže, a já už vím, že pokud budu mít někdy možnost pracovat v podobně naladěném týmu, splním si tím část svého kariérního snu.

Program pana Vokřála byl dnes jednotvárný formou, ale vůbec ne obsahem. Ráno účast na zahájení IT konference, většinu dne potom zaplnily schůzky v primátorském salónku. Rozmanitost primárotovy práce je neskutečná. Během hodiny a půl se zde vystřídali velvyslanec Ruské federace, zástupci Klubu seniorů a jeden vrcholový sportovec.

Po obědě ještě přijetí kazašského velvyslance, plánování primátorova programu a podepisování všeho, co bylo potřeba. A že toho bylo.

Ke konci dne jsem ještě měla možnost jet s panem Vokřálem na otevření kanceláře pana senátora Duška v Židenicích. Pan senátor je velkej sympaťák, vyprávěl o svých začátcích v senátu i o své dlouholeté práci na brněnské hvězdárně a plánech do budoucna. Bylo vidět, jak ho všechno to, co dělá, baví, a s jakou energií se do projektů pouští.

Potkávat takhle inspirativní lidi je prostě pecka. DÍKY za to!!!

Fanny Ceballosová stínuje brněnského primátora Petra Vokřála

JAK JSEM OKŘÁLA U VOKŘÁLA III.

Čtvrtek 18. května

Téma hazardu by ve městě Brně určitě patřilo mezi Top 10. Spousta lidí si jej spojuje hlavně s náměstkem Hollanem a hnutím Žít Brno, které se regulací hazardu zabývá už od roku 2007. Za tu dobu se hodně změnilo, ale práce v téhle oblasti je pořád hodně. I proto se dnes ráno sešel pan primátor a pan náměstek s městskou policií a celní správou. Probírali možnosti další spolupráce a hodnotili efektivitu té současné.

Za mě teda určitě zatím nejzajímavější schůzka! Velvyslanci jsou fajn, ale dozvědět se o reálných postupech v tak ošemetné oblasti jako je hazard a vidět, kam za těch několik let Brno postoupilo, je neuvěřitelný!

Následovala schůze představenstva BVV a oběd, na kterém jsem se seznámila s dvěma velmi sympatickými dámami – p. Ivičičovou a p. Dumbrovskou. Obě mi přály hodně zdaru, za což jim moc děkuji.

Po návratu do kanceláře ještě jedna menší schůzka a pár z mých nekončících dotazů :). Upřímně řečeno, nikdy bych si nemyslela, že budu mít odvahu ptát se na všechno to, co mi prolítne hlavou. Člověk často pochybuje o sobě a svých otázkách, jestli to není moc hloupý nebo moc vlezlý, jestli je ten správný čas, až nakonec neřekne nic. Pan primátor má ale dar přimět druhého věřit si, nebát se a jít do toho. Je otevřený všemu a všem, jeho odpovědi jsou ale zároveň velmi upřímný. Právě tyhle krátký debaty jsou mi zatím největším přínosem. Uvidíme, co přijde dál, už se zase těším na zítra!:)

Fanny Ceballosová stínuje primátora Brna Petra Vokřála

P.S. Protože mě ten hazard fakt bavil, vyprosila jsem si od pana Vokřála k nahlédnutí průzkum z minulého měsíce. Stáž je pro dnešek u konce, sebevzdělávání ne:)

JAK JSEM OKŘÁLA U VOKŘÁLA IV.

Neděle 21. května 2017

Pátek a sobota byly tak vytížené dny, že se k psaní blogu dostávám až dnes, v neděli.

Pátek ráno patřil schůzce o územním plánu, pro mě jako pro Brňáka jezdícího autem klíčové téma (zvlášť když ráno sedím v autě a nadávám na magistrát, že to ještě nespravili:). Tématem týdne je v Brně bezpochyby festival Meeting Brno. Více než 50 akcí se bude následující týden věnovat konci druhé světové války, včetně otázky poválečného násilí. V rámci tohoto festivalu přijeli i zástupci Seligerovy obce, které pan primátor dopoledne přivítal.

Po obědě s dream teamem přijal pan primátor chargé d’affaires ze Spojených států, a tak poprvé za celý týden bylo v salónku víc žen než mužů 🙂

Zbytek dne byl zasvěcen právě festivalu: nejprve přijetí primátora města Schwäbisch Gmünd Richarda Arnolda, v 17 hodin oficiální zahájení festivalu. Cestou z radnice nás pan primátor pozval na zmrzku (děkujeme:) a ještě se stihl věnovat několika občanům.

Na zahájení jsem měla možnost potkat spoustu významných brněnských osobností, mimo jiné Kateřinu Tučkovou, na jejíž knížky doma nedáme dopustit, nebo Matěje Hollana, kterého potkávám už od začátku týdne, ale odvahu požádat ho o selfíčko jsem našla až teď 🙂

Po zahájení rychle na radnici na setkání s potomky tří významných brněnských rodin: Löw-Beer, Tugendhat a Stiassni. Přes sto jich dorazilo do Brna, aby se zúčastnili festivalu, někteří až z daleka. Prohodila jsem pár slov s rodinkou z Kanady, neskutečně sympatičtí a taky vděční, že se na historii jejich rodiny nezapomíná.

Večer jsme s panem primátorem vyrazili na slavnostní zahájení festivalu, na které navazoval koncert brněnské filharmonie. Bylo to skvělý, já jsem si večer neskutečně užila. Navíc jsem teda měla možnost poprvé sedět hned v první řadě, nicméně jsem hned vzápětí zjistila, že zvuk z těchto míst není nic moc, takže není až tak úplně co závidět 🙂

Co se týče soboty, tak nejtěžší bylo to ranní vstávání po páteční akci, ale protože jsem věděla, co a jak se bude dít, nemohla jsem zmeškat ani minutu! Před osmou na radnici, a vyráželo se na jednu z hlavních akcí Meetingu Brno – Pouť smíření. Pro nezasvěcené: jedná se o akci konanou už několik let jako připomínka násilného vyvedení německy hovořícího obyvatelstva z Brna po 2. světové válce. Jde se proti směru (jakožto návrat do města a gesto smíření) tehdejšího pochodu, tedy od hromadného hrobu obětí v Pohořelicích přes Rajhrad až do Brna na Mendlovo náměstí, kde bylo tehdejší sběrné místo.

Celá akce byla dost emotivní. Když si člověk představí všechny ty ženy a děti, které to musely absolvovat s tím, že všechno, co znají, nechávají za sebou, běhá mu mráz po zádech.

S panem primátorem jsme došli pouze do Rajhradu, kde jsme chvíli poseděli u piva a chleba se sádlem, a protože času bylo málo, spěchali jsme na radnici na přijetí zástupců Tasmánské univerzity.

Večer jsme se připojili k pochodu až u jeho konce. Na závěr na Mendlově naměstí pan primátor spolu s dalšími řekl pár slov, lidé tleskali, smáli se, byli vděční, ale hlavně, byli spolu. Židé, Němci, Brňané, mladí i staří. Ne nadarmo je motem letošního ročníku Jednota v rozmanitosti.

Za fotky děkuji paní Schmerkové.

Fanny Ceballosová stínuje brněnského primátora Petra Vokřála

JAK JSEM OKŘÁLA U VOKŘÁLA V.

Pondělí 22. května 2017

Je začátek týdne a po divokém víkendu se vše se pomalu vrací do zaběhnutých kolejí. Dnes si mě vzal pod křídla Ondra, vedoucí kanceláře primátora. Dopoledne měl dvě schůzky, jednu s marketingem a druhou s ředitelem dopravního podniku a zástupci Divadla Bolka Polívky. Podle toho, co jsem stihla za týden stáže vypozorovat, tak Ondra, jakožto pravá ruka pana primátora, řeší projekty na primární bázi, s panem primátorem potom diskutuje stanovisko za město Brno a s tím potom vyjednává. Schůzky pana primátora mají potom mnohem formálnější charakter a důležité jsou pro něj už samotné výstupy z předešlých jednání (ale možná, že až si toOndra přečte, tak zjistím, že je to všechno úplně jinak :D)

Jsem vděčná, že můžu pozorovat kancelář celkově a vlastně i magistrát jako takový, ne výlučně pana primátora. Mnohem líp se mi tak daří pochopit fungování celého města Brna, od těch nejvýše postavených až po úředníky všeho druhu. Každý článek magistrátu má svá specifika, každý je něčím zajímavý a důležitý. Čím víc člověk celý ten systém pozoruje, tím víc si uvědomuje, jak složitý celý proces je.

V mezičase pak došlo i na lelkování, a jako správná ženská jsem radila Michalovi, co a jak 🙂

Odpoledne mě paní Černohorská (vedoucí tiskového oddělení) provedla po svém království, a já byla zase v sedmém nebi, protože všechno nové a nepoznané mě ba. 🙂 Kdo by to byl řekl, že se jednou podívám na místo, kde se připravují veškeré tiskové zprávy, prohlášení, ale i třeba zdravice pro pana primátora. Bomba! Paní Černohorská mě zasvětila i do denního chodu kanceláře, za což moc děkuju!

Na zítra mám od Michala slíbenou prohlídku dalších oddělení, tak už se nemůžu dočkat!

Fanny Ceballosová stínuje brněnského primátora Petra Vokřála

JAK JSEM OKŘÁLA U VOKŘÁLA VI.

Úterý 24. května 2017

Úterky na magistrátě patří Radě města Brna, a ani dnes tomu nebylo jinak. Všichni radní si sednou a za zavřenými dveřmi rozhodují o předložených bodech. Dnes těch bodů bylo kolem stovky, a tak se jednalo skoro 5 hodin.

Vtípky pana primátora (jako třeba když přál ředitelům pohřební služby hodně spokojených zákazníků) střídala někdy lehce napjatá atmosféra, jak už to při jakémkoliv vyjednávání bývá. Je neskutečné, kolik témat a podnětů musí mít radní nastudováno. Jasně, ne každý řeší vždy všechno úplně dopodrobna, ale z mého pohledu byla debata vždycky věcná, a to je něco, s čím máme podle mého názoru v České politice často problém. Radní taky často mluví jazykem, který běžný občan není schopen rozklíčovat, ale to k tomu prostě patří.

Mě samozřejmě nejvíc zaujaly ty body, který se mě nějakým způsobem dotýkají, ale všechna témata jsou nějakým způsobem zajímavá. Měla jsem to štěstí sedět vedle paní Černohorské z tiskového oddělení a zjistit třeba i to, které z bodů jsou novinářsky zajímavé a které ne.

Po zasedání rady následuje tradičně briefing, novináři pak mají možnost ptát se. O pana primátora byla jako tradičně rvačka 🙂

Odpoledne přijal pan primátor ještě zástupce Masarykovy univerzity a jednoho občana. Poprvé jsem taky měla možnost být u rozhovoru, který pan primátor poskytl do jednoho ekonomického magazínu.

Na stínování je super, že vidíte všechno najednou z jiného úhlu. Už nevidíte jenom toho politika z televize, ale máte možnost od samotného mediálního obrazu trochu poodstoupit. Najednou vám tak nějak dojde, že to fakt není jenom ten jeden rozhovor, co se večer odvysílá, ale ty desítky dalších rozhovorů, telefonátů, schůzek, porad a zasedání, o kterých už ale ví málokdo. Troufám si říct, že to neplatí jenom u politiků. Často máme pocit, že věcem rozumíme, že je to vlastně všechno úplně jasný. Stínování je pro mě zatím o tom si uvědomit, že všechno je relativní, a náš úsudek snad úplně nejvíc.

Fanny Ceballosová stínuje brněnského primátora Petra Vokřála

JAK JSEM OKŘÁLA U VOKŘÁLA VII.

Středa 24. května 2017

Někdy se prostě vzbudíte a víte, že vás čeká dobrej den. Často tyhle pocity nemívají opodstatnění, u mě to ale dnes ráno bylo jinak. Věděla jsem totiž, že mě čeká setkání s pro mě výjimečným člověkem. Zajímá vás s kým? Tak vteřinku vydržte 🙂 Ještě než totiž přišlo na Setkání (ano, pro mě s velkým S) proběhla na magistrátě schůzka bezpečnostních složek. Vzhledem k aktuální situaci ve světě a k událostem posledních dnů a měsíců je otázka bezpečnosti v Brně důležitá. Jasně, riziko je značně menší než v ostatních evropských metropolích, ale i tak to není něco, co by se mělo podceňovat.

Je málo schůzek, na kterých pan primátor položí víc dotazů, než na kolik odpoví. Troufám si ale říct, že tohle byla jedna z nich. Fungování bezpečnostních složek, jejich pravidla a postupy jsou dost komplikované a řešení svízelných situací o to složitější. Brňáci, buďme rádi, že máme primátora, kterej se ptá. Podle mého názoru totiž není snad nic horšího, než když se kdokoli, nejen politik, tváří jakože ví, ale přitom sám ví, že neví.

Prozradím vám na pana primátora ještě jedno: je velkým milovníkem hudby. Alespoň jednou za den ho tak vidím při vybírání cédéčka, a že jich v kanceláři má! 🙂

Oběd byl tou klíčovou událostí dneška. Spolu s panem primátorem a Ondrou jsme totiž poobědvali s paní poslankyní Dlabajovou!!! A ano, to je ta, díky které se mi tohle všechno děje. To je ta, která založila projekt pomáhající mladým plnit si své sny. To je ta, která dělá věci naplno a s neskutečným odhodláním.

Kde začal můj obdiv pro tuto ženu? Dávno před tímhle skvělým projektem 🙂 Před několika lety jsem měla štěstí na velmi aktivního zeměpisáře, který umožnil pár studentům na škole podívat se na pár dní do Bruselu. Jeden den byl věnovaný právě Evropskému parlamentu, v rámci kterého jsme se zúčastnili přednášky paní Dlabajové. Povídala nám o své práci, ale třeba i o tom, jak vlastně funguje celý její tým.

Upřímně, nikdy dřív jsem neviděla někoho povídat o tom, co dělá, s takovým nadšením. Je zvláštní, jak může pár desítek minut ve vašem životě změnit vlastně úplně všechno. Dodnes si pamatuju slib, který jsem tenkrát dala sama sobě. Mít jednou svou práci tak neskutečně ráda jako ta dáma přede mnou. Ať už budu právníkem, zahradníkem nebo pekařem, ať to, co dělám, dělám na maximum. Bez výmluv, bez móresů, s láskou, s respektem. Tak se paní Dlabajová stala v mým životě někým, v kom nevidím ani politické ani osobní úspěchy, ale kdo mi jednou jedinou přednáškou dal odpověď na hromadu otázek, tenkrát nevyřčených.

Na projekt PročByNe? jsem narazila náhodou. Vím, zní to teď jako zvlášzní náhoda, ale je to tak. O samotném projektu jsem se dozvěděla pár hodin před uzávěrkou a od zaslané přihlášky jsem si nic moc neslibovala. Osud tomu tak ale chtěl, že jsem energii paní poslankyně zažila dnes, po letech, znovu. A tak jsem si znovu připomněla, o čem to celé je – mít to rád. To. co dělám, tam kde jsem.

Já to ráda mám, co vy? 🙂

JAK JSEM OKŘÁLA U VOKŘÁLA VIII.

Pátek 26. května 2017

Během celé stáže se mi často vrací myšlenka, že ty nejlepší věci v životě přicházejí tak nějak od nikud, neplánovaně a když je nejmíň čekáme. Sám pan primátor kolikrát vtipkoval, že je vlastně takový Forrest Gump svýho vlastního života :).

Podobně to má i Lucka Myslíková, šestnáctiletá Brňačka. Ze dne na den se její život dostal do úplně jiné roviny když se fotka, na které stojí tváří v tvář jednomu z představitelů extrémní pravice, stala virální. Tahle fotka obletěla svět, a Lucka se tak stala bezesporu nejsdílenější brněnskou skautkou.

Ji i další členy skautského oddílu přijal tento čtvrtek pan primátor. Mluvili o plánech do budoucna i o okolnostech, při kterých samotná fotka vznikla.

Protože byl tenhle den stáže můj poslední (ale o tom až později), zařídil mi Ondra (děkuji nastotisíckrát!) exkurzi na brněnském Turistickém informačním centru (TIC). Ujala se mě nesmírně ochotná dáma, která mě provedla po všech památkách a infocentrech v Brně spravovaných TICem.

Po prohlídce a objasnění všeho, co tahle instituce dělá a nedělá, mě přijala paní Formánková. Protože já sama mám ke kultuře obecně blízko, začíná se klubat mezi mnou a TICem jistá forma spolupráce :). Uvidíme, co příjde!

Obědy s panem primátorem a s Ondrou mi budou děsně chybět! Byl to pro mě vždycky čas, kdy jsem mohla vyzvídat vše, co mě zajímalo, a že toho bylo a pořád je hodně. Tentokrát došlo na studentská léta pana primátora i Ondry, a že teda měli oba o čem vyprávět 🙂

Po cestě na radnici jsem se ještě vyfotila s panem náměstkem Kacerem, který má v merku oblast Smart city. Z fotky jde podle mě jasně vidět, jak sympatickej a milej člověk to je.

Odpoledne se mě ujal Michal, se kterým jsem měla možnost si naposled projít snad úplně každou chodbičku radnice. Nádherné sály radnice získávají ještě úplně jiný rozměr, když jsou prázdný. Navíc jsme dostali spolu s Michalem ještě fantastický výklad od pána, který pracuje na radnici už řadu let.

Nahlédla jsem i do samotných kanceláří jednotlivých náměstků, za zmínku určitě stojí specifická výzdoba dveří náměstka Hollana, kterou dostal jako dárek od kolegů 🙂

Neodpustila jsem si ještě fotku u řečnického pultu, u kterého jsem měla takový zvláštní pocit, že toho mám prostě ještě strašně moc co říct. Celá ta atmosféra mě zkrátka úplně pohltila a kdo někdy opouštěl něco s pocitem neskutečné vděčnosti, ale zároveň i upřímným smutkem, tak chápe, jak těžce sentimentální celá prohlídka byla. Vím, po čtrnácti dnech možná pro někoho nepochopitelné, ale zkuste si na dva týdny splnit sen, uvidíte sami.

Fanny Ceballosová stínuje primátora města Brna Petra Vokřála