Ministerstvo dopravy ČR

Ministr dopravy Dan Ťok

Proč výstavba dopravních staveb trvá tak dlouho? Jak se dá ovlivnit úmrtnost na silnicích? Jak to bude do budoucna s vysokorychlostní železnicí? Na tyto, ale i spoustu dalších všetečných dotazů dostávají odpověď Petra a Martin, kteří se na dva týdny stali stíny ministra dopravy Dana Ťoka. Díky účasti na nespočtu schůzek a jednání zjistili, jak podobné události probíhají, na co je důležité dát důraz a co je naopak zbytečné říkat. Během stínování měli příležitost setkat se s jihokorejským velvyslancem či dánským ministrem, a dokonce se proletěli vládním letadlem! Spolu s panem ministrem totiž zavítali do Lucemburska na jednání Rady EU a také do Štrasburku na jednání s europoslanci o tzv. silničním balíčku. Jejich program byl nabitý i v Česku – otevírání silnice I. třídy v Červenohorském sedle, Setkání lídrů českého stavebnictví 2017, jednání vlády, návštěva poslanecké sněmovny a mnoho dalšího. Čtěte jejich blog a prožijte tohle jedinečné dobrodružství s nimi! 👇🏼

_______________________________________________________

SVIŠTI NA DOPRAVNÍM HŘIŠTI I.

Pondělí 5. června 2017

Po nervozitou probdělé noci vstávám do skorojasného rána. Promnutí ospalých očí, ledabylé sčísnutí vlasů na stranu, čištění zubů. V rychlosti se obleču. Kterou kravatu? Žádnou, nedopnu límeček košile. Naházím do tašky nejdůležitější věci a s banánem v ruce vyrážím. Se spolustínem Petrou máme sraz na recepci a spolu jdeme na ministerstvo dopravy. Je první den naší stáže, první den stínování ministra dopravy Dana Ťoka.

V osm nás vyzvedne paní náměstkyně Lenka Voplatková a už to jde ráz na ráz: představování s množstvím lidí, odborníky na toto či tamto, řediteli všech možných sekcí ministerstva, poradci; jména a tváře, které si snad nikdy nezapamatuju. Následuje plodná diskuse s paní Voplatkovou a posléze taky s panem Igorem Snopkem, poradcem pana ministra. Ptáme se snad na všechno ohledně dopravy – proč výstavba dopravních staveb trvá tak dlouho, jak se dá ovlivnit úmrtnost na silnicích nebo jak je to s vysokorychlostní železnicí do budoucna. Na všechny všetečné otázky se nám dostává více než dostačujících odpovědí. S Petrou se to snažíme nějak pochopit, i když nemáme ani jeden o dopravě moc ponětí.

Následuje PR porada s výše uvedenými, s ředitelem odboru komunikace panem Jakubem Stadlerem a s panem Davidem Rožánkem, politickým poradcem pana ministra. Dozvídáme se například, jak nejlépe prezentovat úspěchy ministerstva nebo jaké téma bude dominovat příštímu rozhovoru s panem ministrem (nechte se překvapit!).

Hned nato se jedeme podívat do Strakovy akademie na jednání vlády. Do jednacího sálu nás sice nepustí, ale i bez toho na člověka dýchá místní genius loci, umocněn malbami českých malířů visících na zdech. Na chvilku se zastavil i pan ministr, který nám přišel sdělit svou radost ze schváleného návrhu (Změna Návrhu revize Dohody ….– moc tomu nerozumím, ale ve volném čase se na to pana ministra zeptám a budu vás informovat, nebojte). Pak nám byl ukázána i místnost pro novináře – ČT měla zrovna přímý přenos, tak snad nepůjdu v pozadí slyšet, jak žvaním – a jeli jsme zpět.

Po krátké přestávce na oběd jsme se účastnili jednání ministerstva s tzv. „podřízenkami“ – podřízenými organizacemi, tj. Ředitelstvím silnic a dálnic, Správami železničních dopravních cest a Státní plavební správou – o prioritních dopravních stavbách. OPD II, SP, SFDI, PPP, ÚOHS a další známé i neznámé zkratky lítaly vzduchem. Tohle jednání považuji za celý den za nejpřínosnější, ukázalo mi, jak probíhají podobné schůzky, na co je důležité dát důraz a co je naopak zbytečné říkat.

Po celý den o nás bylo královsky postaráno, cítil jsem se bez nadsázky jako vážený host. Co si ze stáže finálně vezmu do života, ještě nevím, ale zatím mi to přijde, jako bychom nanečisto zjišťovali překážky a nejvýhodnější cesty naší budoucí (nejen) profesní dráhy. Skoro jako na dopravním hřišti.

První den stáže u ministra dopravy Dana Ťoka zaznamenal Martin Ermis, který ho společně s Petrou Byrtusovou stínuje

SVIŠTI NA DOPRAVNÍM HŘIŠTI II.

Úterý 6. června 2017

Konečně jsem si lehla do postele a odpočívám, takže se s vámi mohu podělit o dnešní zážitky. Ráno jsme se s Martinem potkali na recepci a vyrazili za dalším skvělým dnem. Martin opět přišel s banánem. Asi to bude ranní tradice 😀 Došli jsme na ministerstvo a čekali jsme na pana ministra, než mu skončí schůzka s panem Babišem a panem Brabcem. Jako každý den o nás bylo krásně postaráno. Jakmile panu ministrovi schůzka skončila, doslova jsme vyběhli z kanceláře a běželi na seminář, který se konal na Akademii věd ČR a probírala se zde situace okolo sesuvů půdy, zejména teda na D8. (Fakt krásná budova, ale nestihla jsem fotit :-D). Ale ještě než jsme tam dojeli, tak pan ministr tak spěchal, abychom nepřijeli pozdě, že se rozhodl, že pojedeme na majáčky. Fakt jsme si připadali jako VIP. Ještě když vidíte, že na vás každý kouká.

Po třech zajímavých přednáškách nastala obědová pauza, ale ne pro pana ministra, ten se stihl zúčastnit ještě tiskové konference. Po ní jsme se vydali do poslanecké sněmovny. Pan ministr tam měl schůzku, které jsme se nemohli zúčastnit, takže jsme „prolezli“ celou poslaneckou sněmovnu. Fakt velký barák :D. Bludiště je proti tomu nic. Po prohlídce jsme se vydali zpátky na ministerstvo. Tady nás čekala prohlídka celým ministerstvem. Nakoukli jsme do suterénu, kde byl protiatomový kryt a stará kancelář prezidenta Husáka. Potom jsme vylezli na půdu a prošli se na střeše ministerstva. Dost krásný výhled na celou Prahu.

Hned jak jsme přišli zpátky do kanceláře, už začínaly dvě schůzky. (Někdo říkal, že máme dělat paparazzi a psát o tom, co pan ministr jí a podobně, tak splním přání :D). S Martinem jsme si všimli, že pan ministr pije kávu, pravděpodobně s medem, ještě jsem o tom neslyšela a nějak jsem se zapomněla pana ministra zeptat, co to v té kávě má. Tak uvidíme, zjistíme do příště! 😀

Po konci schůzek jsme se vydali zpátky do poslanecké sněmovny, kde probíhalo hlasování a pan ministr přednesl zákon o lodní dopravě, který byl ve třetím čtení. Doufám, že jsem to nějak špatně nenazvala, jestli ano, omlouvám se 😀 Ale hlavní bylo, že nás do galerie nechtěli skoro pustit, protože jsme měli modrou visačku, ale když chcete do galerie, tak musí být oranžová, a pak oranžovou vyměnit zase za modrou. No prostě zábava 😀 Ale úspěšně jsme se tam dostali a nafotili selfíčka.

Následně jsme se přesunuli za panem ministrem, který dělal další rozhovor. Samozřejmě jsme se znovu fotili, protože fotek není nikdy dost! A pro nás byl konec, konečně jsme se mohli jít domů najíst. Pan ministr se pravděpodobně vrátil zpátky do práce, ale snad už je taky doma. 😀 Každopádně to má velmi náročné nejen on, ale i celý jeho tým. Po dvou dnech jsem pochopila, že na osobní život jim asi moc času nezbyde. Pokud se chystáte do podobných funkcí, raději zapomeňte na 8 hodinovou pracovní směnu 😀

Petra Byrtusová stínuje ministra dopravy Dana Ťoka

SVIŠTI NA DOPRAVNÍM HŘIŠTI III.

Část I. – V zemi rodu Lucemburků pohledem Martina

středa 7. června 2017

Třetí den začal opět ve svižném tempu. Nejprve jsme jen rychle s panem ministrem zahájili konferenci na MD. Hned nato následovala schůzka s jihokorejským velvyslancem ve slavnostním sále, nazvaném „sluníčko“ (podle koberce s takovým motivem). Celé jednání se neslo ve značně uvolněném duchu. Překvapilo mě, že téměř polovinu projednávaného času se pánové Ťok a Moon bavili o neformálnostech – o mě s Petrou, o česko-korejských vztazích, o dálnicích – a až pak pan ministr přešel k avizovanému tématu: v ČR se chystá výstavba vysokorychlostní železnice a on připomněl, že firmy z Jižní Korey, které už mají s těmito stavbami zkušenost, se mohou zapojit do veřejné soutěže. Taková drobná připomínka může zlepšit vzájemné vztahy a je dobré nezapomínat i na takové maličkosti.

Poté jsme zasedli k probírání rozpočtu na další roky s panem náměstkem Čočkem. Aniž bych chtěl p. ministra bezmezně chválit, musím uznat, že na mě zapůsobila jedna věc. V úterý jsme byli na konferenci AV ČR ohledně sesuvům půdy a jedním z příspěvků bylo upozornění na vedení dálnice D49 sesuvným územím. Myslel jsem, že přítomnost pana ministra byla pouhou formalitkou, ukázalo se ale, že si minimálně tuto věc zapamatoval: „Poslouchejte, Tomáši, jak jsem byl včera na té Akademii věd, tak tam jeden pán upozornil na to, že ta čtyřicet devítka u Frýdku-Místku prochází sesuvným územím. Tam se musí použít ta jejich nová metodika, nemíním tady nikomu nechat dáreček.“

Následovala schůzka s ředitelem Výzkumného ústavu železničního, který testuje drážní novinky a následně k nim vydává potřebné licence. Bylo třeba popostrčit jednání mezi VUŽ a soukromou firmou, která má problémy se získáním licence. Když se vzájemná diskuze mezi veřejnou institucí a soukromou sférou zastaví na mrtvém bodě, je třeba mediovat vyjednávání. Pan ministr byl zrovna v této situaci vhodným prostředníkem.

Dalším bodem programu byla schůzka ministerstva; tedy všichni náměstci, vedoucí některých odborů a Dan Ťok. Probíralo se směřování ministerstva v blízké budoucnosti, momentální problémy a jejich možné řešení. Všiml jsem si, že kromě kritiky pan ministr taky vyzvednul úspěchy, pochválil např. práci na schváleném zákonu.

Ve tři hodiny jsme byli odvezeni spolu s ředitelem odboru zahraničních vztahů a EU Michalem Fridrichem a s paní Leonou Adamčíkovou ze stejného odboru na Letiště Václava Havla, kde na nás čekalo letadlo. Máme super fotky, ale nesmíme je z bezpečnostních důvodů sdílet, takže máte smůlu. V pěti lidech a s posádkou jsme se vznesli nad mraky a během hodiny jsme přistáli v Lucemburku, kde na nás čekali stálí zástupci ČR při EU, pánové Čechura a Diatka.

Spolu jsme se vydali na jednání ministrů dopravy Německa, Rakouska, Holandska, Lucemburska, Belgie a Česka ohledně německého mýtného. Jednání bylo vedeno velmi diplomaticky. I když si některé strany značně odporovaly, vše bylo řečeno ve vší slušnosti a se vzájemným respektem. Česká delegace se pak odebrala na večeři do města a po ní na hotel. Procházka po nočním Lucemburku byla sladkou třešničkou po náročném dni.

Kdybyste měli jakýkoliv dotaz na stáž, neváhejte mě kontaktovat na facebooku nebo přes tým Pročbyne? 🙂

Martin Ermis stínuje spolu s Petrou Byrtusovou ministra dopravy Dana Ťoka

SVIŠTI NA DOPRAVNÍM HŘIŠTI IV.

**Část II. – Ještě jednou totéž pohledem Petry

středa 7. června 2017**

Třetí den. Ráno jsme se dopravili na ministerstvo a čekala nás schůzka pana ministra Ťoka s korejským velvyslancem, což byl pro mě neuvěřitelný zážitek, jelikož potkat někoho takového není jen tak. Dokonce mě překvapilo, že jsem jim docela rozuměla, takže tak hloupá asi nebudu. 😀

Po tomto skvělém zážitku jsme se přesunuli na větší schůzi, o které se raději moc zmiňovat nebudu, abych něco nepokazila, ale každopádně byla velmi zajímavá. Poté jsme se s Martinem vydali na letiště.. Čekalo na nás malé, ale nádherné letadlo! Jakmile jsme vzlétli, tak jsem se trošku bála, jelikož to s námi házelo. Ale uklidňovala jsem se a říkala jsem si: Peťano, co to zase děláš? 😀. Ale zvládla jsem to, a jakmile jsme byli ve vzduchu, už se letělo v klidu a letuška mě vzala za pány piloty, kteří seděli asi tři kroky ode mě. Byl to zajímavý pohled vidět jejich kokpit a vidět, jak letíte úplně rovně. Pro mě nejzajímavější bylo, že letěli na autopilota, doteď nechápu, jak je tohle možné? 😀

Pan ministr s kolegy o něčem diskutoval, ale mě spíš zajímal výhled z okna. Kdy se dostanete do vzduchu s vládním letadlem, že? 😀 Jestli to, pane ministře, čtete, tak já se nebojím, jen jsem pořád fascinována a nemám prostě slov. Jakmile jsme přistáli, přesunuli jsme se do nejkrásnějšího hotelu v Lucemburku, ale jen jsme si tam nechali věci a hned jsme jeli na setkání evropských ministrů dopravy.

Po schůzce jsme jeli zpátky do hotelu, kde se někteří převlékli, a vyrazili jsme do velkoměsta. Ale zas tak velké mi nepřišlo. Zašli jsme na večeři, která byla naprosto báječná a skvěle jsme s panem ministrem bavili a po večeři následovala ještě krátká procházka Lucemburkem.

Konečně jsem se vrátila na svůj pokoj, který jsem do posledního kousku prozkoumala. Dokonce tam hřálo i prkýnko!! 😀 Ráno jsem zašla s panem ministrem a panem Fridrichem na snídani, kde jsem si dala palačinky s javorovým sirupem. Konečně jsem zkusila, jak to chutná! Nikdy by mě nenapadlo, co všechno mi tato stáž může přinést, a jsem velmi vděčná za tuto možnost. Děkuji všem, co mi umožnili prožít tyto dny. Sice je teprve čtvrtý den, ale už jsem toho zažila tolik, že si to ani nezasloužím. Jo a pan ministr pije kávu s medem, všechno víme!

Petra Byrtusová a Martin Ermis stínují ministra dopravy Dana Ťoka

SVIŠTI NA DOPRAVNÍM HŘIŠTI V.

Čtvrtek 8. června 2017

Druhý den v Lucembursku

Po krásné noci v krásném pokoji jsme se vydali na Radu Evropské unie. Pan ministr zde projednával takzvaný „silniční balíček“. Avšak ještě před začátkem se konala taková malá schůzka našich zástupců a pana ministra, aby si shrnuli vše, o co v ten den půjde. Po schůzce jsme mohli nahlédnout do místnosti, kde se celá rada odehrává. Zjistila jsem, že každý ministr má jen tři minuty na svůj projev. (To vám ve škole beztak neřekli.) Ale hodně ministrů tuto podmínku nedodržuje, takže se samozřejmě jednání zpozdilo.

S Martinem jsme seděli v náslechové místnosti a pečlivě naslouchali všemu, co se zde odehrávalo. Ale taky jsme si udělala přestávku a prošla si celou budovu, přece jenom už to třeba nikdy neuvidím. Zjistili jsme, kdo předsedá Radě a jiné důležité informace, které se možná ve škole dozvíte, ale většinou nedáváte pozor, takže to zapomenete. Ale v praxi to je jiné. Ještě před tím, než se pan ministr vrátil na jednání, proběhla neformální a velmi příjemná schůzka s dánským ministrem. Po konci jednání jsme se přesunuli na letiště, kde na nás čekalo letadlo a vrátili jsme se zpátky do Česka. Opět mě nepřestal fascinovat svět z výšky, je to prostě nádhera.

Pátek 9. června 2017

V pátek ráno jsme byli na značkách už v 7 ráno. Jeli jsme totiž do Červenohorského sedla, kde se otevírala silnice I. třídy. Po cestě jsme si trošku schrupli, protože na takové vstávání nejsme zvyklí, teda aspoň já moc ne. Jsem spíše noční sova než ranní ptáče. Vstávat před 8 je pro mě za trest. 🙂 Ale tyto dva týdny jsou výjimka, tady se mě drží pořád euforie, takže se mi vstává lépe. Po čtyřhodinové cestě jsme dojeli na místo. Všimli jsme si, že je cesta zabezpečená i proti sesuvům půdy, takže jsme mohli vidět i v praxi to, co jsme zažili při jednáních. Jakmile jsme byli všichni na místě, slavnostně proběhly úvodní proslovy a poděkování a přestřihla se páska. Pan ministr byl tak hodný, že mi svůj kousek pásky daroval, takže mám další památku do sbírky. Zjistili jsme, jak funguje financování silnic a že existuje i fond, který s financováním podobných akcí pomáhá. Následovalo občerstvení a různé diskuze ve skupinkách. Dokonce i my s Martinem jsme měli velmi zajímavou a veselou diskuzi.

Dokonce se potom objevil i pan Babiš, takže mám další selfie na památku na tuto stáž. Po skončení akce jsme se vydali domů. Martin vystoupil kousek od místa konání akce, ale jsem jela s panem ministrem až do Prahy, kterou si chci o víkendu pořádně prohlédnout a užít. S panem ministrem jsem vedla velmi zajímavou konverzaci snad o všem, co vás napadne, ale nejsem bulvár, tak si nechám něco pro sebe. Zjišťovala jsem i podrobnosti týkající se například pokut. Řeknu vám, je prostě nejlepší se zeptat přímo někoho odpovědného (jako pana ministra, když budete mít štěstí), protože často se všechno tak překroutí, že se nedozvíte ani polovinu pravdy. Ještě vám prozradím, že pan ministr má rád rock a klasiku a taky Horkýže Slíže jako já. 😀

V Praze jsem vysedla u Vyšehradu a mohla začít konečně procházet památky. Musím říct, že ten týden rychle utekl, ale zažili jsme toho tolik, že mi to přijde jako tři týdny zážitků. Děkuji všem, kteří se o nás tak krásně starají. A to krásně je ještě slabé slovo.

Petra Byrtusová stínuje ministra dopravy Dana Ťoka

SVIŠTI NA DOPRAVNÍM HŘIŠTI VI.

**Město dvou zemí

úterý 13. června 2017

Začal nový týden a s ním druhá polovina naší neopakovatelné stáže. Prvním zážitkem bylo Setkání lídrů českého stavebnictví 2017, velkolepá akce na Pražském hradě. Účastníky byli vedle šéfů největších českých stavebních firem také například starostka Třince (to měla Peťa radost, protože kdysi u ní měla praxi), ministr životního prostředí Richard Brabec, ministryně místního rozvoje Karla Šlechtová, pan předseda vlády Bohuslav Sobotka, pan poslanec a šéf Hnutí ANO Andrej Babiš a samozřejmě náš pan ministr Dan Ťok. Po úvodních prezentacích se plynule přešlo k diskuzím, kde se nejvíce debatovalo (přirozeně) o novele stavebního zákona, která má urychlit přípravný proces staveb. Nyní je to totiž tak, že od prvotního úmyslu postavit například dálnici po první kopnutí do země uplyne mnoho vody v řekách, novorozeňata se stanou puberťáky, z mládenců ve středním věku kmeti a ze slečinek úctyhodné dámy. Každopádně diskuze nabrala velmi vysokých otáček – i když pan Stadler, který se pohybuje v branži již léta, tvrdil, že o nic nešlo – a dialogy mezi paní ministryní, která zákon prosazuje, a stavaři byly na ostří nože. Tak to holt v demokratických společnostech bývá. Lidé se ne vždy dívají na věc ze stejného úhlu, ne vždy se pochopí, a ne vždy berou v potaz všechny informace.

Po setkání se stavebními firmami jsme se konečně odebrali na další zahraniční cestu, po které jsme s Petrou bažili od chvíle, kdy jsme o ní ouškem zavadili. Jede se do Štrasburku! Do města, o nějž se v historii několikrát přetahovali Němci s Francouzi, jsme kvůli nedokonalým spojům letěli přes Amsterdam dohromady asi 7 hodin. Náčelníkem výpravy byl tradičně pan ministr, jako zástupci náčelníka nás doprovázeli pan Fridrich, se kterým jsme se znali už z Lucemburku, pan náměstek dopravní sekce Němec a pan ředitel Odboru silniční dopravy Baran. Já s Petrou jsme byli dvě těžká, ale aspoň atmosféru odlehčující zavazadla. Přiletěli jsme až pozdě večer, takže jsme se jen spěšně ubytovali a šli jsme si projít město. Kdo ve Štrasburku ještě nebyl, tak ten nemá právo říkat, že je něco nádherné. Místní katedrála ze sebe sálá tolik energie, že si řeknete, jako by opravdu měla duši (a to jsem antiezo-cynicko-skeptický pragmatik). Poté nás pan ministr pozval na jedno pivko před spaním a my večer zakončili procházkou na hotel.

Ráno jsme po snídani šli na snídani (vysvětlení níže) s europoslanci. Bohužel taxikář neuměl ani slovo anglicky (nebo možná nechtěl umět? Znáte Francouze), takže nás s Petrou, panem Baranem a panem Němcem odvezl ke špatnému vchodu. Než jsme parlament celý obešli a našli tu správnou místnost, tak už jsme ani nestihl některé poslance, kteří museli odejít. Nebylo na místě moc vyrušovat jednání bezostyšným nabíráním dobrot na talíř, takže jsme nakonec byli rádi, že jsme se najedli už na hotelu. Projednával se nám již známý silniční balíček. Jsem strašně rád, že se toto téma s námi vleče už od začátku, máme totiž šanci ho vidět z několika pohledů. Europoslanci se běžně profilují na jednotlivá témata EU, takže není divu, že se většina neorientovala tak, jak např. ministři dopravy na Radě EU nebo odboráři z ČESMADU v minulých dnech. Všestrannosti debaty také přispělo to, že jsou poslanci zaprvé každý jinak ideologicky ukotveni, což v praxi znamená, že jsou z jiných frakcí (paralela k politickým stranám), zadruhé sedí každý v jiném výboru řešící jiné záležitosti. Díky tomu zaznělo pár dobrých připomínek, i když celá akce byla spíš koncipována jako předání informací od pana ministra poslancům.

Pak nás paní Martina Dlabajová, patronka tohoto projektu, vzala se podívat přímo na plenární zasedání. Překvapilo nás, že jednalo jen asi 20 europoslanců. Bylo nám vysvětleno, že ostatní jednají zvlášť na mnoha jiných schůzkách a tohle je jen výbor vyjadřující se k danému tématu. Tito lidé pak svým frakcím přednesou, k čemu se usnesli, předají materiály a poslanci už hlasují podle svého uvážení. Hned nato jsme jeli zpět na letiště a absolvovali jsme stejnou cestu domů, tentokrát ještě se zpožděním letadla, abychom si zahraničí užili o něco déle (i když teda jen na letištích, ale to se taky počítá).

Kdybyste měli jakékoliv dotazy, tak se opět nebojte zeptat třeba na mém facebooku nebo přes tento projekt

Martin Ermis a Petra Byrtusová stínují ministra dopravy Dana Ťoka

SVIŠTI NA DOPRAVNÍM HŘIŠTI VII.

Středa 14. června 2017

Po návratu ze Štrasburku nás čekal další zajímavý den. Ve středu ráno jsme se dopravili na Ministerstvo dopravy ČR, kde nás čekala prohlídka tiskového oddělení. Všichni víme, jak je to důležitý odbor. Sešli jsme s panem Stadlerem a jeho kolegy, kteří nám ukázali celé tiskové oddělení a velmi se nám věnovali. Následovala debata o sociálních médiích, o zákoně č. 106. Zjišťovali jsme, jak tiskové oddělení komunikuje s občany a pomáhá jim s poskytováním informací. Dokonce jsme se dostali i ke konspiračním webům.

Odpoledne jsme jeli do obce Kocbeře, kde se odehrálo setkání ministra Dana Ťoka a generálního ředitele ŘSD Jana Kroupy občany obce týkající se dálnice. Upřímně jsem byla ráda, že jsem se této debaty zúčastnila, protože jsem zažila vyostřené jednání. Zazněly opravdu zajímavé dotazy a návrhy.

Po schůzi jsme jeli zpátky do Prahy a opět jsme se s panem ministrem skvěle bavili. Kromě toho, že je to znalec oboru, ta má i skvělý smysl pro humor. 😀 A skoro celou cestu jsme se smáli. Když jsem se večer dostala domů, byla jsem tak unavená, že jsem si pustila seriál a blog dopisuji až teď ráno. Snad mi bude odpuštěno. 😀

Petra Byrtusová a Martin Ermis stínují ministra dopravy Dana Ťoka