Městský úřad Valašského Meziříčí

Starosta Valašského Meziříčí Robert Stržínek

Starostu Valašského Meziříčí Roberta Stržínka pronásledoval po dobu dvou týdnů jeho věrný „stín“ Kvido. Už když během prvního dne, kdy zažil Kvido přes 10 náročných jednání, pochopil, že tahle stáž bude opravdová jízda. Měl pravdu. Ale stálo to za to! Byl u řešení řady ožahavých témat jako je výstavba městského obchvatu a městské sportovní haly, či oprava krytého bazénu. Když zrovna nestál po boku pana starosty, nahlížel pod ruce úředníkům na městském úřadě, kteří mu ochotně vysvětlovali, jak funguje jejich agenda a čím se na úřadě zabývají. Kromě toho, že byl Kvido u toho, když Valašské Meziříčí představilo své nové logo a vymýšlel zdravici pro posluchače rádia Haná, se mu během stáže dokonce poštěstilo setkat se se známým malířem Petrem Poláškem a ikonou českého grafického designu Alešem Najbrtem. O celém Kvidově dobrodružství si přečtěte v jeho blogu 👇🏼

_______________________________________________________

Dějství prvé

Hlavní hrdina se zborcen potem převrací v posteli, nad ní z amplionu promlouvá chór

CHÓR: Chcete vědět, jaké to je? Chcete to znát? Usedněte do horkého starostova křesla a zažijte jeho starosti. Napište nám motivační dopis!

HRDINA: Inu, proč ne. Psát mě učili už na základní škole a motivaci mám také (to horké křeslo přece!).

CHÓR: Chcete vědět, jaké to je? Chcete to znát? Usedněte do horkého starosto… Pošlete nám minutovou videovizitku!!

HRDINA: No dobře, dobře. Plán na víkend – nauč se s kamerou, vymysli obsah, najdi vhodný prostor, vyber kostým, nauč se obsah… Natoč to! Ne, s tímhletím mi bude muset někdo pomoct. Pondělí večer – odesláno!

CHÓR: Chcete vědět jaké to je? Chcete t… Přijeďte na pohovor!

HRDINA: No počkat, počkat. Cože? Na pohovor? Tohle není dobré, to není dobré. Co tam budu říkat?

CHÓR: Chcete vědět jak… A do horkého křesla usedne… Kvido Lotrek! Gratulujeme!

HRDINA: Cože? Jak se to stalo?

CHÓR: Prosím, zde, posaďte se.

HRDINA: Už žádné dopisy, videovizitky, ani pohovory?

CHÓR: Už žádné starosti.

HRDINA: Ale co to děláte? Nechte mě.

CHÓR: Uvolněte se, jen připojíme pár drátků a už budete mít klid.

HRDINA: Ááá!

Pondělí 28. listopadu 2016

A tak se to stalo. Probouzím se ze svého snu a ten se stává realitou. Ale žádné elektrické křeslo na mě nečeká. Jen zasněžené pondělní ráno a můj první den v úřadu. Mám mandát pouze na dva týdny, a proto není čas ztrácet čas. Neb komu se nelení… ale však to znáte. Ještě rychlá studená sprcha na probuzení – teplá voda mi na pokoji neteče – čaj do ruky a úsměv na tvář. Jde se! Jsem zde první, to je dobré znamení. Již zanedlouho přichází pan starosta, přivítá mě a usedáme za jeho stůl, do horkého křesla. Máme deset minut na „pokec,“ než se připraví kafe, rychle proletíme hlášení městské policie z víkendové služby a už jsou tady.

Pan místostarosta s paní místostarostkou, hned po nich pan tajemník a vedoucí finančního odboru pan Studeník. Ten dnes hraje prim, neboť půjde o rozpočet. Půl hodiny na probrání toho, co nás čeká, ještě zbude čas na debatu ohledně výstavby pump track u Bečvy pod nadjezdem, kousek za náměstím. (Taky jsem nevěděl, co to je pump track, ale souvisí to s cyklostezkou ). Náš celodenní program začíná, přichází paní Rachůnková ze zaměstnaneckého a organizačního výboru, která otevírá maraton dnešních schůzek a „první čtení“ rozpočtu obce na rok 2017 začíná. Hned po ní pan Plšek z IT oddělení. Následuje oddělení rozvoje města, odbor územního plánování, životního prostředí a zakončuje Jan Camfrla – ředitel městské policie. Vždy, když se v televizi mluvilo o tom, že se jedná o státním rozpočtu, představoval jsem si Andreje Babiše s plným prasátkem, jak rozdává balíky peněz na všechny strany a záviděl jsem mu tento post. Už mu nezávidím. Každý přichází s nějakými požadavky, každý má nápady na to, jak nejlépe by zrovna on využil poskytnuté peníze, a úkolem pana starosty je to seškrtat.

Nechci to zlehčovat, ale připomíná mi rodiče, co musí umravňovat své hýřivé děti. Přiznám se, za chvíli mi z toho jde hlava kolem a toužebně vyhlížím oběd. Naštěstí je tady. Kdo by řekl, že od příchodu paní Rachůnkové uběhly skoro tři hodiny. Cesty na oběd využíváme, abychom se ještě podívali na místo plánované pump track (ani tady jsem ještě pořád nevěděl, co to je). U oběda v masně, kde bývá krásné (jídelna Krásno – výborná jelita!), jsem se dozvěděl, že pump track je zvlněná cyklostezka s překážkami, po které se s trochou cviku dá jezdit bez toho, abychom se museli opírat do pedálů. Perpetum mobile?

S plnými břichy se vracíme zpět do kanceláře, neboť na nás čekají další schůzky – naše první čtení pokračuje. Než se do kanceláře nahrnou lidi, pan starosta podepisuje nějaké papíry. Každou jeho volnou chvíli si někdo nárokuje. Pro mě jako právníka je představa, že podepisuju něco, co stíhám jen zběžně proletět, hrůzostrašná. Pan starosta se v tomhle musí stoprocentně spolehnout na svůj sekretariát. Přichází pan Chajdrna z odboru komunálních služeb a pokračujeme. Věděl jsem, že dnes budeme operovat s velkými čísly, ale přesto jsem těmi miliony, co kolem mě lítají, šokován. Člověk by neřekl, na kolik mohou vyjít jenom takové platy zaměstnanců. Nakonec jsme absolvovali jedenáct schůzek a zběžně nám „proteklo rukama“ půl miliardy korun. Tolik v příštím roce plánuje město utratit. A tolik oveček budu muset napočítat, abych dneska usnul, protože mi to nedá spát. Půl miliardy korun? Ale spát budu muset.

Zítra nás čeká výživný den, dvě valné hromady a deseticentimetrová hromada papírů – program zítřejší rady obce. Zděsil jsem se, že bych to měl přes noc nastudovat, a tak se raději s panem starostou loučím a jdu počítat ovečky. Dnešní den končí. Dobrou noc.

Jedna ovečka, druhá o…

Kvido Lotrek, stín starosty Valašského Meziříčí

STAROSTÉS – ANTICKÉ DRAMA Z VALAŠSKÝCH ATÉN II.

Úterý 29. listopadu 2016

Dějství druhé – městská rada

Dnešní den začal o něco tepleji než včera. Nemám teď na mysli to, že sníh venku již roztál, jak už to většinou u prvních sněhů bývá, ale přišel jsem na to, že vodu ve sprše stačí nechat odtéct, aby tekla v požadované teplotě.

Na městský úřad jsem dorazil přesně na okamžik přesně. Ve chvíli, kdy si svlékám kabát, vychází pan starosta ze dveří své kanceláře a my míříme do zasedací místnosti. Rada města čítá sedm členů. Jejich počet je lichý, aby při hlasování nedocházelo k remíze. Nicméně někdy k ní dojít může, neboť z účasti na schůzi rady obce je možné se omluvit. Dnes máme téměř devadesátiprocentní účast – šest ze sedmi radních sedí přede mnou a mi dochází, že ve škole by se nás dneska takové procento asi nesešlo. Přítomná je i zapisovatelka a pan tajemník.

Začíná valná hromada jedné ze tří společností, jichž je město výhradním společníkem – Městské lesy a zeleň s. r. o. Ještě před zahájením nám pan starosta oznamuje zprávu, která již koluje médii, a před chvíli jsem si ji znovu poslechl v rádiu. Včera v odpoledních hodinách se udál mord. To je vražda, napsala. Po výstupu pana Netoličky, jednatele společnosti Městské lesy a zeleň s. r. o., uvádí pan tajemník Daniela Šuláka z rozvoje města. Osobně se činnosti pana tajemníka Matochy velice obdivuji, neboť má za úkol, aby vše rychle „odsýpalo“ a nenastaly žádné prostoje. A o tom, že žádné prostoje nepotřebujeme, vypovídá už jen to, kolik toho dnes máme na pořadu jednání. Na programu dnešní schůze máme přes třicet bodů a k nim třicet dalších podbodů (a to se množství dalších věcí k projednání schovalo pod položku různé, jak mi po chvíli došlo). O rychlý chod projednávání se také stará předkladatel prvních šesti bodů, vedoucí kanceláře starosty – pan Libor Kolář. V rekordním čase pořešíme s panem Šulákem farmářské trhy, ne/ochotu trhovců prodávat až do odpoledních hodin a jede se dál. Není čas ztrácet… ale však to znáte. Na pořadu je další valná hromada (pokud jsem to správně pochopil) a otázka proběhnuvší soutěže o veřejnou zakázku na opravu krytého bazénu.

Do oběda jsme stihli projednat projekt Městské policie, která rozdá padesáti vytipovaným seniorům telefony s SOS tlačítkem, svěření určitých kompetencí místostarostům a množství dalších témat. Nejvíce mě zaujala promluva doktorky Lucie Rapantové z právního oddělení města o pravidlech vyhlašování veřejných zakázek, příspěvek Martina Horáka, ve kterém jsme posuzovali lokality pro umístění již včera zmiňované pumptrackové tratě a BMX areálu a vystoupení advokáta Víta Lukáše z advokátní kanceláře Brož, Sokol a Novák v souvislosti s dlouholetým a spletitým soudním sporem, který město vede se společností Skanska ohledně výstavby krytého bazénu. Ano, toho bazénu, který je třeba opravit.

Diskuze k projednávaným tématům je vždy věcná a časově úsporná. Až na krátké zdržení u projednávání o možnostech umístění pumptrackové tratě jedeme na pátý rychlostní stupeň (někteří jedinci s novou převodovkou přeřadili na šest. O těch, co jedou na automat, už ani nemluvím). Bodů pana Studeníka z finančního odboru o přijetí finančních darů bylo nejvíc. Rozhodnuto o nich však bylo v nejkratším čase. Hlasování o nich mi občas připomínalo mé představy o prvomájovém mávání, které jsem žel bohu nikdy nezažil. Kolem páté hodiny zakončujeme příjemným bodem – udílení cen města a po devíti hodinách schůzování končíme. Jsme naprosto vyšťaveni. Někteří zamíří zregenerovat na jógu a jiní, jako třeba já a přiznám se, že o nikom dalším nevím, k učebnici správního práva, ze kterého mě zítra čeká test.

Pan starosta mi ještě věnuje půlhodinu, abychom probrali události dnešního dne. Pro mě osobně jsou tyto chvíle jedny z nejpřínosnějších, protože mám možnost zeptat se na všechny dotazy, které mě v průběhu dne napadnou, a ujasnit si některé probírané záležitosti, které mi třeba nejsou úplně jasné, nebo se dozvědět další informace o chodu města. Po této půlhodince ponechávám pana starostu jeho korespondenci. A já? Správa čeká. Doktorka Pospíšilová by ze mě měla radost.

Pro dnes se s Vámi loučí starostův stín,

Kvido Lotrek

P. S.: Báře z týmu PročByNe jsem slíbil nějaké fotky, a protože já na své sliby ze zásady nezapomínám, přikládám pár snímků mne před městským úřadem, které jsem dnes vytvořil. Jednu v obleku, koneckonců jsem budoucí právník, že jo. Jednu s kladivem. A jednu uměleckou, černobílou.

STAROSTÉS – ANTICKÉ DRAMA Z VALAŠSKÝCH ATÉN III.

Dějství třetí

Středa je den úřední. Přesto se dnešek nesl ve znamení klidu a pohody. Ostatně, každý správný programový ví, že třetí den je odpočinkový. Pouze při stvoření světa se odpočívá až v den sedmý. Aspoň jsem to tak slyšel. Proto taky dnešní příspěvek bude kratší a spíše o obrázcích (po úspěchu včerejších fotografií jsem se rozhodl jich pár přidat, muhehe). S panem starostou jsem absolvoval v podstatě pouze jednu půlhodinovou schůzku ohledně papírnictví pana Trčálka.

Když jsem se vrátil ze školy s úspěšně složeným testem ze státní památkové péče, pan starosta ještě vyřizoval své emaily. Chvíli na to ovšem již přišel pan Trčálek, provozovatel papírnictví s více jak třicetiletou tradicí, který se rozhodl se svou živností ve Valmezu skončit a vypověděl městu nájemní smlouvu. A protože se jedná o solidního, dlouholetého nájemce, nebyl by to pan starosta, jak sám poznamenal, dobrý obchodník (a starostlivý starosta – dodávám já), kdyby se mu to nesnažil vymluvit. Přesvědčit pana Trčálka, aby Papírnictví Trčálek provozoval dál, se nám nepodařilo, neboť jeho přesvědčení skončit bylo opravdu skálopevné. Nakonec se nám ale přece jen podařilo najít schůdné řešení a papírnictví tak snad zachráněno jest. Ve výbavě každého politika asi musí figurovat schopnost být přesvědčivý. A to pan starosta umí být, jak se ukázalo zde, ale hlavně na další schůzce, při níž jsem dík své hlouposti nebyl přítomen. Ale o tom až o pár odstavců níže.

Do oné další schůzky, která byla domluvena až na třetí hodinu, nám totiž ještě zbýval nějaký čas, a tak jsem se jal studovat rozsudky ohledně včera již zmiňovaného soudního sporu. Jednalo se ovšem o dlouhé čtení plné výpočtu úroků z prodlení, bezdůvodného obohacení, započtení penále atd. atd. Nu, co budu povídat, za chvíli jsem ztratil pozornost a nevěděl jsem, co roupama dělat, jak se občas říká. Nažhavil jsem tedy svůj fotoaparát a vydal se na výlet. Objevil jsem průchod, který můžete vidět na fotografii. Povšimněte si, prosím, také erudovaného výrazu zachyceného subjektu.

Projdu tunelem a hele, objevím se v oddělení kanceláře starosty, o pár dveří dále vidím odbor životního prostředí a na konci chodby můj oblíbený odbor územního plánování a stavebního řádu. Tak nedá mi to, abych nezaklepal, když už jsem tady. Přesněji řečeno, klepal jsem na pana Horáka. Zde!

Nevím, jestli je to tím jménem samotným, anebo na matrice šetří jméno Horák pro opravdu výjimečné lidi, ale pro mě je to jméno osudové. Na gymnáziu mě učil literaturu Petr Horák, který je dodnes tak trochu mým vzorem. Založili jsme s ním na střední divadelní soubor, se kterým jsme objezdili nespočet přehlídek, věnovali jsme mu množství času a úsilí a můžu říct, že díky němu je právě divadlo mou celoživotní vášní. Tak jako na střední mě formoval Petr Horák, na výšce to byl vyučující teorie práva, právní teoretik a historik doktor Ondřej Horák. Jen díky němu mě nyní obor, který studuji, natolik fascinuje a jsem schopen se do něj ponořit, se vší vervou hledat za paragrafy principy, které mi v prvním ročníku vtloukl (i když to není to správné slovo, protože se jednalo o velmi nenásilnou formu vtloukání) do hlavy. A nyní inženýr Horák z odboru územního plánování. Náhoda? Nemyslím si…

Pan Horák mi ochotně vysvětlil, jak funguje jejich agenda, čím se na úřadě zabývají. Ukázal mi textovou část územního plánu Valašského Meziříčí i s vysvětlivkami toho, na co se určité typy území mohou a rozhodně nesmí využívat. Probrali jsme i památkovou péči, kterou nemá přímo v gesci odbor územního plánování, ale s územním plánováním úzce souvisí. Z ranního testování mi ještě něco zůstalo v hlavě, a tak jsem nemohl nevyužít příležitosti a trochu se „neblejsknout.“ Udělal jsem na něj dokonce takový dojem, že byl ochoten mě vyfotit před obrovitánskou mapou územního plánu.

Bohužel jsem se vrátil do kanceláře pana starosty pět minut po příchodu lidí, se kterými jsme se měli sejít ohledně výstavby sportovní haly a bylo mi tak hloupé vyrušovat je při jednání (i když jsem byl ujišťován, že to hloupé není, posléze i samotným panem starostou), že jsem zůstal sedět před kanceláří a nebyl jsem svědkem toho, jak pan starosta během čtyřiceti minut přesvědčil člověka, který byl stoprocentně rozhodnutý, že do projektu nepůjde, aby do něj šel. Byl jsem alespoň místo toho svědkem úředního spěchu. Ten ovšem nebyl způsoben tím, že by středa byla úředním dnem, kdepak. Příští čtvrtek se koná schůze městského zastupitelstva. Informace o jeho jednání musí být vyvěšena nejpozději sedm dní před konáním schůze, tedy dnes. Nu, a protože radu obce jsme měli včera, zbýval nám dnes jediný den na to, aby se všechny změny zahrnuly do programu a rozeslaly se pozvánky.

Než jsme se s panem starostou rozloučili, zadal mi ještě domácí úkol, abych také přičichl k jednomu z politikových denních chlebů – komunikaci s médii. Mám vymyslet návrhy dvou pozdravů o třech až čtyřech větách pro posluchače rádia Haná, které se zítra nahrají. Takže nazdar bazar! Jdu na to, vymyslím to a spát. Zítra nás čeká nabitý program, který by nebylo záhodno prospat.

**

Loučí se Váš stín, starostův Kvido Lotrek**

STAROSTÉS – ANTICKÉ DRAMA Z VALAŠSKÝCH ATÉN IV.

Dějství čtvrté

Na městský úřad jsem dnes přišel o pět minut později vinou špatně seřízených hodin. Pana Gábu, jednatele městské společnosti CZT, jsem ovšem stihl. Krátce po něm přišel pan Hub – ředitel Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje pro území vsetínského okresu. Já v mezidobí ještě dodělával zdravici do rádia, kterou mi včera pan starosta dal za úkol, a která se dnes bude telefonicky nahrávat. Projednali a upravili jsme s panem starostou výsledek mé práce a už jsme měli za dveřmi opoziční zastupitele.

Kdybych měl nějak pojmenovat dnešní den, nazval bych jej *Jednání s opozicí*, neboť schůzky se zastupiteli ostatních stran nám zabraly v průměru tak osmdesát procent dnešní činnosti. Mám pocit, že vše co děláme, vše co se na úřadě jen mihne, směřuje ke čtvrtečnímu zastupitelstvu. Trošku mi to připomíná mou práci na organizaci Dnů NATO. Více jak dva měsíce práce (a někteří zaměstnanci na tom pracují celý rok) směřovaly k jednomu víkendu. A čtvrtek se nezadržitelně blíží. Až na to, že na přípravu nám nezbývá rok, ani dva měsíce, nýbrž týden. Protože zastupitelstvo je velké těleso, skoro čtyřikrát větší než Rada města. A protože se zde potkává množství protichůdných názorů, je lepší si některé důležité a problematické věci předjednat. Je to krok, který není nutný, ale bezesporu užitečný. S třemi zástupci strany PROVALMEZ a panem Navrátilem z TOP 09 jsme projednali chystanou sportovní halu, návrh společnosti Skanska na uzavření dohody o narovnání a některé další záležitosti ohledně společnosti CZT.

Pan starosta ochotně odpovídal na všechny dotazy a s neuvěřitelnou přesvědčivostí byl schopen argumentovat ve prospěch jeho navrhovaných řešení. Byl ovšem přístupný i k dalším rozumným nápadům, a tak po schůzce s komunisty o pár hodiny později, se rozesílaly pozvánky na čtvrteční jednání zastupitelstva také všem sportovním oddílům, aby se mohly vyjádřit k bodu plánované výstavby sportovní haly. Cílem dnešních schůzek nebylo, jak sám pan starosta několikrát poznamenal, vymámit z opozičních zastupitelů jak budou hlasovat. Cílem bylo, informovat je o všech aspektech některých projednávaných bodů, aby si mohli již dopředu udělat obrázek a případně se rozhodnout, jak budou hlasovat. Probírat vše na zastupitelstvu, odpovídat na všechny případné otázky až ve čtvrtek by znamenalo, že bych se nejspíš o víkendu nedostal domů a seděli bychom tam ještě v pondělí, kdy už bych musel do školy.

Zjevná je taky snaha pana starosty, aby dosáhl jakéhosi konsensu v zastupitelstvu a věci procházely s velkou podporou všech zastupitelů a nebyly protlačovány těsnými třinácti hlasy, kterými disponuje vládnoucí koalice, na úkor rozdílně smýšlejících občanů. Samotného mě překvapilo, jak detailně má probíraná témata pan starosta nastudovaná a jak pohotově dokáže odpovídat na otázky a zejména ustát i námitky, které mi osobně ve chvíli, kdy byly vzneseny, přišly věcné, trefné a mnohdy zásadní. Bylo zřejmé, že pan starosta věnoval všem možnostem a alternativám množství času a k řešení, které navrhuje, došel až po pečlivém zvážení všech faktorů. Při projednávání sportovní haly byl dokonce schopen ukázat zastupitelům fotky různých jiných, již postavených, sportovních hal, které navštívil, aby objevil všechna úskalí a možnosti, které taková sportovní hala může mít. Tyto pak byl schopen opozici srozumitelně a jednoduše vysvětlit. Na závěr dal všem prostor pro to, aby s ním vyřešili, co je trápí, a tak jsme se dostali k snad na všech schůzkách probíranému, dle mého názoru neřešitelnému, konfliktu mezi běžkaři a sjezdaři. Trochu to teď zjednodušuji, ale v zásadě jde o to, že když se neprohrne lesní cesta, sjezdaři se dostanou k hrachovskému vleku jen s velkými obtížemi. Když se prohrne, běžkařům se zničí trasa a nedostanou se tam oni. Správné řešení? V krajině snů. Jde v podstatě o to, na jakou stranu se přikloníte a to je otázka na pana starostu, respektive na Radu města. Ať už se rozhodne jakkoli, vždy to bude špatně. Nemám rád tahleta dilemata. Debata o vleku se nám protáhla natolik, že jsme nestihli slavnostní otevření oranžového přechodu, a tak jsme vyrazili rovnou na oběd. Když jsme přecházeli náměstí, rostlo již před námi kluziště s umělým povrchem, který neroztaje v plusových teplotách, a dá se na něm tak bruslit třeba i v létě. Po nášupu segedínského guláše s pěti, jsme se chopili již nachystaných piškotů a vydali se na stanici Městské policie. Přišel čas na program, na který se těším už od rána.

K Městské policii Valašského Meziříčí dnes nastoupili do služby dva noví členové – dvouletý vlčák Konan a více jak dvouletá fena pitbula – Mia. Když pan starosta přišel s tím, že se Městské policii zřídí služební psi, neboť ke strážníkovi pes prostě patří, přišel pan Camfrla, ředitel Městské policie Valašského Meziříčí, s geniálním nápadem. Oslovil dva již sloužící strážníky, o kterých věděl, že mají doma dva psy potenciálně vhodné pro výcvik, zda by do toho šli. Nemuseli by se tak vychovávat psi noví, nemusely by se pro ně zřizovat kotce, nechávat je přes noc na stanici samotné atd. atd. A oslovení strážníci do toho šli. Situace byla o to těžší, že pejsci už nebyli štěněčího věku, ve kterém se služební psi běžně začínají cvičit. Vše se nicméně podařilo, po osmi měsících intenzivního výcviku složili zkoušky, jak strážníci, tak Konan s Miou, a tak se stalo, že jsem se s nimi dnes mohl vyfotit.

Na stanici jsem se seznámil s velice milou tiskovou mluvčí Valašského Meziříčí, paní Votrubovou, která mi řekla, že na zastupitelstvo zvala dokonce i Českou televizi. Že bych se nakonec proslavil v televizi? Než jsme se vydali zpět na úřad, představil mi jeden člen Městské policie služební pistoli ČZ 75 DUTY, byl jsem svědkem instalace nového kamerového systému a zavádění SOS systému, o kterém již tady byla několikrát řeč.

Dnešním dnem se řítím závratnou rychlostí, každou chvíli se něco děje a já to sotva stíhám vstřebávat. Někdy mám pocit, že pan starosta všechno, co chce za čtyři roky zvládnout, soustředil do těch mých dvou týdnů, abych toho mohl být svědkem. Na další schůzi s opozičními zastupiteli mi došlo, jak složité je někdy předpovídat kroky veřejnosti a být na ně připraven. Jak člověk musí počítat s tím, za co všechno bude kritizován a jaký postup vůči takové kritice zvolí. Protože kritice se vyhnout nedá, ať už kráčí jakýmkoli směrem. Šílené. Schůzka se bodrými sociálními demokraty se nám protáhla až do pozdních večerních hodin, a tak jsem se na pokoj dostal před devátou. Jídlo jsem již měl všechno snědené, ale kručení v břiše mě nepříjemně dávalo najevo, že bez večeře mě usnout nenechá.

Sednu do auta, ale to ani neškytne. Zkusím zkontrolovat knoflík na ovládání světel a dojde mi, že jsem je nechal dva dny svítit. Tímto bych chtěl poděkovat lidu Valašského Meziříčí za to, jak jsou ochotní, obětaví a laskaví. Konkrétně majiteli restaurace Fontána, který nechal dojet své auto na parkoviště před penzion a snažil se se mnou přes startovací kabely nastartovat, a panu Prokešovi z Kulturního zařízení Valašské Meziříčí, který jel nadvakrát domů pro nabíječku a nechal mi baterku nabít u sebe v kanceláři. Bez obětavosti těchto lidí bych na druhý den neměl šanci dojet do školy a nejspíš bych musel některé předměty opakovat v příštím roce. Patří jim můj neskonalý vděk.

Kvido Lotrek, stín starosty Valašského Meziříčí Roberta Stržínka

STAROSTÉS – ANTICKÉ DRAMA Z VALAŠSKÝCH ATÉN V.

Dějství páté

Když jsem se vrátil ze školy, bylo již po obědě, a přes noc vyrostlo na náměstí kluziště, množství stánků, přechodné pódium a celé náměstí ožilo bujarým společenským životem. S panem starostou jsem se stejně jako ve středu moc nepotkal, a tak ani není moc z toho, co bych napsal. Když jsem dorazil na městský úřad, měl už po většině schůzek a na tu jedinou, kterou bych možná tak tak stihl, jsem se také nedostal. Od paní Valové, asistentky pana starosty, jsem dostal program jednání čtvrtečního zastupitelstva se všemi podklady, a tak jsem se pustil do jejich studování. Je to opět asi deseti centimetrová hromada materiálů a myslím, že přes víkend budu mít rozhodně co dělat.

Přibližně o půl páté jsme se sešli s čerty, anděly a Mikulášem u bran Městského úřadu. Už za chvíli jsme rozdávali dětem sladkosti a rozsvěceli vánoční strom na náměstí.

Kolem sedmé jsem se s trdelníkem v ruce rozloučil s panem starostou, s paní místostarostkou a uháněl jsem domů. První týden mého stínování je za mnou, čeká mě víkend a v pondělí o půl osmé nastupuji na druhou etapu závodu. A už se nemůžu dočkat. Mezitím se s Vámi loučím. Zdar!

Kvido Lotrek, stín starosty Valašského Meziříčí Roberta Stržínka

STAROSTÉS – ANTICKÉ DRAMA Z VALAŠSKÝCH ATÉN VI.

Dějství šesté

Pondělí 5. prosince 2016

Dnešní pondělí začalo jako každé pondělí – poradou s místostarosty o půl osmé. Po probrání všech záležitostí a pracovního programu každého z nich se k nám po asi půl hodině přidal vedoucí kanceláře pana starosty, pan tajemník a vedoucí finančního odboru pan Studeník.

S tiskovou mluvčí paní Votrubovou jsme probrali zítřejší vystoupení krasobruslařky Kláry Vobořilové a vystoupení hokejového klubu Bobři z Valašského Meziříčí na kluzišti na náměstí. Zprávou dne vyhlašuji obsazení postu trenéra HC Bobři trojnásobným mistrem světa a vlastníkem zlaté olympijské medaile z Nagana – Romanem Čechmánkem. Protože jsme měli dost času, vpadl jsem paní Votrubové do závěsu s tím, že mi ukáže, jak taková funkce tiskové mluvčí vypadá v praxi. Věnovali jsme půl hodinku s paní místostarostkou debatě zejména o novém logu města a tiskové zprávě, která se mu věnuje. Na programu byla také tisková konference, na které logo vypustíme do světa.

V kanceláři paní Votrubové jsem se dozvěděl, že po většinu pracovní doby běhá s foťákem po akcích města, aby o nich mohla referovat na facebookových a webových stránkách, takže na tvorbu tiskových zpráv jí zbývají hodiny noční. Upravili jsme společně pár zpráv, nechali je projít jednotlivými vedoucími odborů a vydali se společně na oběd do restaurace Snoza. Vynechal jsem dnes Masnu, ale krásně mi při obědě bylo tak jako tak. Paní Votrubová mi dělala velice příjemnou společnost, a i když už jsme měli zaplaceno, nechtělo se mi vstávat od stolu. Nakonec jsme se ovšem vydali zpět na radnici a já zasedl za svou deseticentimetrovou hromadu materiálů na čtvrteční zastupitelstvo. Samotného mě překvapilo, jak rychle jsem se tím prokousal po tom, co mi došlo, jakou to má strukturu a kde najdu jednotlivé informace, které mě zajímají.

Po několika třech dalších schůzkách jsme se přiblížili sedmnácté hodině a nadešel čas kontrolního výboru. Patnáct minut před tím jsme s panem Kolářem věnovali přípravě. Prošli jsme si projednávané body, možné reakce a případně odpovědi na ně. Kontrolní výbor většinou bývá bojištěm „palby opozičních zastupitelů do pana starosty.“ Ten dnešní byl ovšem výjimkou. Pan starosta dodal všechny požadované informace, kontrolní výbor mu je souhlasně odkýval a po půl hodině jsme neměli co dělat. Rozumní lidé se na rozumných věcech umí domluvit. Pan starosta se vydal na taneční kolonu své sedmnáctileté dcery a já? Vánoční punč mě dobře naladí na učivo z předmětu Kurzu právnických dovedností. Není-liž pravda?

Loučí se starostův stín Kvido Lotrek

STAROSTÉS – ANTICKÉ DRAMA Z VALAŠSKÝCH ATÉN VII.

Dějství sedmé

Den začal s milým a vždy usměvavým jednatelem CZT, panem Gábou. Měl jsem možnost poznat i dr. Ivánka z právního oddělení, který má pár dní do důchodu a působil na mě dojmem klidného, spokojeného člověka.

Poté jsme se vydali na Zašovskou ulici, do druhé budovy městského úřadu. Obří budovu s osmi patry plnými městských úředníků. Nejvíc mě překvapilo, že celá budova vypadá, jako by byla vytepaná z plechu, a design oken jako by převzali z vesmírných lodí šedesátkových scifi seriálů.

Ve třetím patře jsme se sešli s panem Chajdrnou z odboru komunálních služeb, s panem Veselým a panem Místeckým z obcí Jarcová a Poličná, koordinátorem dopravních staveb panem Cábem a architektem Střičkou ze společnosti HBH projekt, která projektuje silniční obchvat kolem Valašského Meziříčí. Obchvat je ožehavé téma, o kterém se mluví již třicet let, je potřeba jako sůl, ale až v posledních pár letech se s ním opravdu hnulo. Čeká nás nejsložitější, nejnáročnější fáze projektování. Když ovšem vše dobře dopadne, za sedm let bychom po obchvatu mohli jezdit. Celé jednání probíhalo na profesionální úrovni, ovšem se spoustou mi neznámých stavebnětechnických termínů, a tak jsem byl rád, že kolem jedenácté hodiny jsme dořešili všechny záležitosti ohledně cyklostezek a turistických chodníků a vydali so do ráje jménem Krásno na řízek s bramborovým salátem.

Protože na konci měsíce si všichni zaměstnanci úřadu měnili sim karty ve svých mobilních telefonech, zeptal jsem se pana starosty, proč to na konci každého měsíce dělají a zda to není otravné. Bylo mi vysvětleno, že na konci každého měsíce se nic takového neděje, ale že město vysoutěžilo nového poskytovatele telekomunikačních služeb a od prosince 350 telefonních čísel všech zaměstnanců města a městských příspěvkových organizací přešlo k jinému operátorovi. Pan starosta mi poslal tabulky se srovnáním všech nabídek, včetně podmínek dosavadního tarifu, a došlo mi, že město jen změnou operátora ušetřilo přes dva miliony korun. S takovými penězi už bych si uměl poradit. A ani pro rozpočet města to nejsou halíře na chodníku.

Odpoledne nás navštívili lidé z regionální televize. Já i pan starosta jsme jim poskytli rozhovor ohledně projektu Pročbyne. Posléze jsme se vydali s redaktorkou i slečnou kameramankou na náměstí, kde se mělo uskutečnit vystoupení brněnských krasobruslařek Kláry Vobořilové a Kateřiny Prokešové. Po nádherném vystoupení obou reprezentantek z mistrovství světa v chorvatském Zagrebu následoval ukázkový trénink mladých hokejistů z HC Bobři Valašské Meziříčí.

Na závěr dne jsme zamířili do malé zasedací místnosti na jednání finančního výboru. Po projednání chystaného rozpočtu města a některých dalších finančních záležitostí města jsme se, respektive já jsem se, neboť pan starosta spěchal domů oslavit narozeniny své ženy, vydal do Bulharského klubu. Otázku toho, co se dělo dál, strategicky vynechám.

Užijte si fotky, za které tímto vřele děkuji tiskové mluvčí, paní inženýrce Renatě Votrubové.

Kvido Lotrek, stín starosty Valašského Meziříčí Roberta Stržínka

STAROSTÉS – ANTICKÉ DRAMA Z VALAŠSKÝCH ATÉN VIII.

Dějství osmé

Dnes jsme připravovali proslov pana starosty při příležitosti vyhlášení Literární soutěže Městské knihovny na téma Knihovna snů. Marek Černoch ve svých šestnácti letech napsal propracovaný příběh o své programovací knihovně snů. Jeho kvalitu nejsem schopen posoudit, protože jsem tomu prostě nerozuměl. Většina slov, původem z programovacího světa, pro mne byla naprosto neznámá, a tak jsem se trochu ztrácel a nevěděl jsem, co si o tom myslet. Očividně ovšem měl Marek svůj příběh do detailu promyšlený, protože pan starosta, který se v programování trochu vyzná, byl jeho příběhem tak nadšen, že se rozhodl k němu napsat krátké vyjádření. A přesto, že nakonec na samotném vyhlášení nebude, neboť musí odpoledne jet na schůzi krajských radních do Zlína představit fungování města v uplynulých dvou letech, s nadšeným úsměvem na rtech klepe do klávesnice proslov, který pak někdo, nejspíš paní místostarostka, na samotném vyhlášení přečte.

Chvíli na to se setkáváme se třemi zástupci firmy respect – makléřské společnosti, která se stará o pojištění města a všech organizací napojených na město. Představují nám na vizitkách své nové logo, což je příhodné, neboť i Valmez má zítra na tiskové konferenci vypustit své nové logo do světa. Respect jsou takoví profesionálové, že si naplánovali změnu loga ve stejnou chvíli, jako jejich klient. No radost pohledět!

Po jejich odchodu si ještě procházíme prezentaci na odpolední schůzi Rady kraje ve Zlíně s názvem „Co se povedlo za 2 roky ve Valašském Meziříčí.“ A povedlo se toho hodně. Například realizovat radarový systém ve městě, vytvořit nové webové stránky města, registr faktur a smluv na těchto stránkách, úspěšný tendr na poskytovatele telekomunikačních služeb, o kterém jsem psal včera, a mnoho dalšího. Někdy mám pocit, že pan starosta nechodí spát a místo toho přemýšlí nad tím, co by se ještě dalo udělat, aby město mohlo fungovat lépe. Podezřívám ho z workoholismu, ale pšt!

Po obědě nás navštívil Petr Polášek, známý malíř, autor například slavného portrétu Karla Gotta. Přinesl s sebou „aktualizovaný“ historický obraz Panny Marie Zašovské, který si u něj město objednalo a ode dneška jej má pan starosta v kanceláři. Nejspíš do doby, než se někdy v jarních dnech oteplí a obraz zaujme své právoplatné místo. Já samozřejmě nemohl nevyužít (ach ty zápory! Jak krásná umí čeština být) příležitosti a neudělat si s mistrem fotografii. Strávili jsme tak příjemnou část odpoledne s panem Poláškem, panem Zajícem, městským referentem na kulturu a památky, a paní Šnajdrovou, vedoucí odboru školství, kultury a sportu.

No a po krátké návštěvě výstavy Prvního Moravského patchworkového klubu jsme se vydali opět různými směry – pan starosta na prezentaci do Zlína, já na testy do školy do Olomouce.

Zkouškám zdar!

Kvido Lotrek, stín starosty Valašského Meziříčí Roberta Stržínka

STAROSTÉS – ANTICKÉ DRAMA Z VALAŠSKÝCH ATÉN IX.

Dějství deváté

Den Z. Den Zastupitelstva. Ráno se probouzím s touto myšlenkou v hlavě. Pln očekávání a obav. Trochu jako když se probudíte k ránu 24. prosince a v rozespalosti vám dojde, že je to konečně tady. 18. zasedání zastupitelstva města Valašské Meziříčí začíná v devět hodin. Hodinu před tím jsme uspořádali koaliční poradu se zastupiteli ANO a KDU – ČSL.

Zastupitelstvo – stoprocentní účast. Je devět hodin, všech 25 zastupitelů se dostavilo, můžeme začít. První bod – mimosoudní vyrovnání se společností SKANSKA. Co mě udivilo, je, jak se dá na první pohled bezchybný úvodní proslov pomaloučku drolit záplavou různých, často i nesmyslných námitek. Lidé, od kterých by člověk na základě jednání, která v průběhu týdne proběhla, čekal stoprocentní podporu, vystupují s argumenty proti návrhu, a já se nestačím divit. Proběhla vůbec nějaká jednání? Od paní Skácalové přichází návrh na tajnou poradu předsedů politických klubů a my máme alespoň pět minut na „záchodovou pauzu.“ Po hodině a půl stále nemáme výsledek, před námi je ještě dalších 24 bodů a tisková konference ohledně nového loga. Obědvá se dneska vůbec? Musím říct, že nakonec se více jak hodinu a půl dlouhá diskuze vyplatila. Téma bylo probráno zleva doprava, shora i zdola a výsledek? 21 pro, 4 proti. Úspěch? Nemyslím si. MEGA úspěch! Proč se rovnou nezvedneme a nejdeme oslavovat? Protože je tady druhý bod. Nová marketingová značka Valašského Meziříčí.

Já viděl prezentaci nového loga již minulý týden, kdy nám ji na radě města představil předseda marketingové komise, pan Motýl. Nyní ovšem za pult usedá samotná ikona českého grafického designu – Aleš Najbrt a mě se očekáváním rozechvívají ruce. Jestli to takhle půjde dál, dnešní den bude nejnabitější a nejúžasnější den mého života. Pan Najbrt nejprve představí svou společnost a stručně prolétne prací, kterou má za sebou. Když mluví o tom, jak se ujalo logo Ostravy, a jak si jej lidé lepí na vlastní auta, div se mi nezaleskne slza v oku (a teď fakt nepřeháním, sám jsem z Ostravy a vše, o čem mluvil, jsem zažíval na vlastní kůži). Nejvíc mě pobavilo, když nám ukázal, jak se dvě jejich loga spojila v jedno na obrázku, kde logo Prahy někdo, nejspíš nějaký Baníkovec, přestříkal třemi vykřičníky. Poté následovala prezentace loga Valašského Meziříčí. Video k němu můžete zhlédnout, na samotných stránkách studia Najbrt.

http://www.najbrt.cz/detail/valmez

A já mám jednu společnou fotku s Alešem Najbrtem.

Poté přišlo na řadu hlasování. A výsledek? 25 pro, 0 proti. Tentokrát už se ale oslavám nevyhneme. Jdu nachystat šampáňo na tiskovou konferenci. Na zasedání zastupitelstva ještě proběhne pětiminutová debata o udílení cen města, které se uskuteční v druhé polovině ledna. Než dodebatují, stihnu rychlou fotografii s panem Najbrtem a Martinem Váchou – autorem vítězného návrhu nového loga. Zastupitelé mají hodinovou pauzu na oběd a místostarostové se starostou místo toho zamíří na tiskovou konferenci. Tak jsem měl pravdu. Dneska se neobědvá. Na tiskovce opět proběhne prezentace nového loga, vyjádření místostarostů, starosty, poděkování. Novináři s tiskovou zprávou v reprezentativních deskách pokládají doplňující otázky. Po přípitku zjišťuji, že hodina je pryč a je třeba se vrátit do velké zasedací místnosti na zastupitelstvo. Fúúú, to je ale tempo. Hodím do sebe jednohubku, ale kručící žaludek mi dává najevo, že s tím se rozhodně nespokojí, a tak se s tiskovou mluvčí vytratíme na rychlý oběd do Snozy. Vracím se zpátky a stihnu tak akorát projednávání žádostí o změnu územního plánu, prezentované panem Horákem.

Tento odstavec bych rád věnoval popisu toho, jak probíhá na zastupitelstvu debata a samotné hlasování. Na obojí totiž mají zajímavý systém. Kdokoli se chce přihlásit ke slovu, musí tak učinit skrze zařízení, které můžete vidět na fotografii vpravo a dostane se tak do pořadníku za všechny diskutující, kteří se přihlásili před ním. Může se ovšem přihlásit s „pouze“ technickou připomínkou, která všechny přeskočí a člověk s technickou je na řadě hned po aktuálně diskutujícím. Nechcete-li se tedy zdržovat něčím tak předpotopním jako je čekání v řadě, prostě se přihlásíte na technickou poznámku. Na stěně pak visí, kdo, za jakou politickou stranu, v jaké věci a jak dlouho mluví, abychom posléze mohli objektivně vyhodnotit soutěž o nejdéle mluvícího diskutéra. Hlasování pak probíhá opět skrze krabičku vpravo. Na stěně se v reálném čase objeví, kdo a jak hlasoval, či nehlasoval, společně se součtem hlasů pro, hlasů proti, zdržujících se a nehlasujících.

Zastupitelstvo se ovšem může rozhodnout, že bude hlasovat tajně. Tajného hlasování jsem dnes bohužel neměl příležitost býti svědkem. Ihned poté, co se odhlasují jednotlivě projednávané body, vyvěsí pan Plšek z oddělení vnitřního informačního systému zvukový záznam ze zasedání zastupitelstva na webových stránkách města, aby si to mohl kdokoli poslechnout. Já tak poslouchám znovu to, co mi uniklo, aby mi zase něco mohlo uniknout a já si to musel zase poslechnout, zatímco mi uniká něco dalšího.

Následuje rozprava o změně účelu čerpání dotace Dětského folklórního souboru OVEČKY. Polemika na téma, zda to OVEČKY nedělají účelově, je zakončena úspěšným hlasováním a už přichází manažer hokejového klubu Bobři, Petr Dvořák, aby nás seznámil s fungováním a hospodařením klubu. Bobři dostali pochvalu za to, že hospodaří s tím, co mají a nežádají tak jako v minulých letech o víc. Tiché sarkastické hlasy, které se dříve dožadovaly zprávy o hospodaření basketbalového týmu, namítají, že za půl roku zase přijdou. Prezentace pana architekta Trefila o možných variantách nové sportovní haly vyvolala bouřlivou diskuzi, ale protože se stejně jako v případě Bobrů jednalo pouze o informativní prezentaci bez jakéhokoli usnesení, jede se dál. Následuje množství bodů, které mne nezaujaly tolik jako agresivní, až téměř nenávistné reakce nespokojených občanů na nové logo, kterých se na facebookových stránkách města vyrojilo víc než hub po dešti. Stejně jako v případě ostravských vykřičníků jsou reakce různé a bouřlivé. A stejně jako v případě ostravských vykřičníků s ním lidé hned začali pracovat. Lidská tvořivost je geniální. Koneckonců posuďte sami.

Kolem čtvrté hodiny jsme se dostali k poslednímu bodu zařazenému do kolonky různé, a to sice ke starému známému dilematu o slepici a vejci, které mezi sebou řeší běžkaři a sjezdaři. A dosud rozumná, profesionální debata se pomalu začala rozpadat. Nakonec jsme se dočkali protinávrhu, který se odhlasoval a zastupitelstvo tak zvrátilo rozhodnutí rady města. V tomto případě dali přednost běžkařům a jednalo se o dnes jediný bod, který se neprohlasoval. Respektive prohlasovala se opačná varianta.

Zatímco pan starosta se ještě s panem Urbánkem ze sociální demokracie odebral na hodnotící debatu do kanceláře, já jsem pomohl Gabriele a Gabriele – asistentkám pana starosty – uklidit. Kolem sedmé vyrážíme na závěrečný večírek. Viva la Valmez!

Kvido Lotrek, stín starosty Valašského Meziříčí Roberta Stržínka

STAROSTÉS – ANTICKÉ DRAMA Z VALAŠSKÝCH ATÉN X.

Dějství desáté

Den P. Den Poslední. V osm hodin přichází do kanceláře pan Studeník z odboru finančního. Druhé čtení rozpočtu začíná. A bude se škrtat. O tři procenta je třeba jít dolů. Přichází paní místostarostka a jí v závěsu už první vedoucí odboru – paní Šnajdrová ze školství, kultury a sportu. Škrtat, škrtat, škrtat. A zase škrtat. Na závěr schůzky zadá pan starosta paní Šnajdrové úkol – nechat udělat dvě vlajky s novým logem. A protože je třeba zadat rozměry, jali jsme se s pravítkem v ruce měřit vlajku Evropské unie, která stojí v kanceláři. A výsledek? 150 centimetrů. Když už jsme u vlajek, necháme vyrobit taky pár nových igelitek, samolepek…

Přichází paní Rachůnková, po ní pan Chajdrna z odboru komunálních služeb. Škrtat, škrtat, škrtat… Moje stáž končí úplně stejně, jako před dvěma týdny začala. Kvido přichází, projednáváme rozpočet, Kvido odchází, projednáváme rozpočet. Kruh se uzavírá a opět se roztáčí. U pana Chajdrny jsme přišli na to, že spousta věcí v rozpočtu ještě chybí, takže poté, co jsme úspěšně seškrtali tři procenta, nám tam zase tři procenta vyskočila, a jsme na nule. „Tak a teď ještě ta tři procenta dolů,“ řekl pan Chajdrna po půl hodině projednávání a kolečko se roztočilo nanovo. S paní Schattke z odboru majetkové správy jsme dohnali časový skluz a jedeme dál.

Po obědě za námi přišli pánové z ČEZu ohledně výstavby rychlodobíjecích stanic pro elektromobily v okolí Valmezu. A mě ten koncept naprosto nadchnul. Hned se mi na jazyku vyskytla otázka, proč ještě někdo jezdí na benzín či naftu? Než jsem ji ovšem vyslovil, podíval jsem se na stránkách ČEZu na mapu dobíjecích stanic v ČR. Když mi došlo, že síť dobíjecích stanic v ČR zatím není nijak rozsáhlá a do některých míst v republice se tak člověk elektromobilem ani nemá šanci dostat, nechal jsem si svou otázku na jazyku rozpustit.

Rozpravě o elektromobilech byl přítomen i Dan Šulák z rozvoje města a horlivě přikyvoval. Poté, co se pánové z ČEZu odebrali pryč, pokračovali jsme s ním volně ve škrtání. Po řediteli Městské policie, panu Camfrlovi, jsme se vydali do historické zasedací síně na schůzku s bulharským klubem a Bulhary, kteří ve Valašském Meziříčí skládali certifikát z češtiny. Všichni zkoušky úspěšně složili, a tak ještě než se vydali domů jsme jim jejich certifikáty slavnostně předali. Rychle jsem se nechal vyfotit s Gabrielou a Gabrielou, které už chvátaly domů, a na třetí hodinu jsme vyrazili na schůzku odborů. A na mě už bylo, abych si našel vlak domů. Po hodině, během které jsme probírali benefity a jejich spravedlivé přerozdělování zaměstnanců městského úřadu, kteří vstoupili do odborů, přišel čas loučení.

O půl páté nasedám na vlak a mávám Valmezu. Ale neříkám sbohem, nýbrž – Tak zase příště! Neboť se sem rozhodně hodlám vrátit. Ostatně, když jsem si v hlavě prošel starostův program na příští týden, nejradši bych přijel hned v pondělí. Tak zdar!

Již naposled se s Vámi loučí

Kvido Lotrek, stín starosty Valašského Meziříčí