Společnost Nestlé, Praha

Jakub a Iveta strávili dva týdny na nejsladší stáži vůbec, na stáži snů snad každého z nás. V Nestlé! Díky projektu PročByNe měli šanci vidět, jak se vyrábí světoznámé cukrovinky. Společně se detailně seznámili nejen s výrobou lentilek a gumových medvídků, kdy mnohdy dokonce přiložili ruce k dílu, ale i s hodnotami společnosti Nestlé. Jejich stáž nebyla „jen“ o výrobě cukrovinek. Dozvěděli se, jak se tvoří marketing lentilek a gumových medvídků, a dokonce vyrazili s obchodními zástupci společnosti i do terénu, aby viděli, jak se lentilky a medvídci dostanou až na regály obchodů. Jakub říká, že stáže odhází bohatší. O spoustu zážitků, cenných zkušeností a kontaktů. Iveta, studentka potravinářského oboru, si užívala příležitost propojit znalosti s praxí, vidět vše na vlastní oči a rozšířit si povědomí o této oblasti potravinářství. 👇🏼

______________________________________________________

CESTA PANA MEDVÍDKA K NEJSLADŠÍ STÁŽI SVĚTA

Poprvé jsem se projektu PročByNe? slyšel od své známé. Seděli jsme v kavárně a rozplývala se nad svou stáží v Elle a taky o tom, že v rámci projektu poletí do Bruselu. Řekl jsem si, že to dokážu taky. A hle! Stáž v Nestlé. Marketing, obchod… to mě zajímá! A tak jsem se rozhodl, že do toho skočím.

„Musíš poslat životopis a motivační dopis, deadline je za 4 dny,“ řekla. No a tady nastal první problém. Odjakživa pracuji pouze na vlastních projektech. Proto dosud nebylo nutné mít životopis a umět psát motivační dopis. Ale šlápl jsem do toho! Sepsal jsem svoje hlavní přednosti, kvality a 10+1 důvodů, proč vzít Zajíčka. Stíhám to! Dvě hodiny před deadlinem klikám na tlačítko „Odeslat“. To vše u sklenice svojí oblíbené whisky. Jdu spát.

O pár dní později mi zazvoní nový email. „Gratulujeme, postupujete.“ Sen! Jedeme dál. Musím natočit videovizitku. Načešu vlnu, připravím scénář, poprosím spolubydlícího a jdeme najít prostory. V neděli. V 7 hodin večer. Opět pár hodin před deadlinem. Znovu se projevuje to, že jsem si ještě nenašel čas na Ludwigovu knihu Konec prokrastinace. Nevadí, určitě se k tomu dostanu. Nakonec jsme natočili v budově naší super fakulty. Přijdu domů, instaluju cracknutý software pro editaci videa (děkuji thepiratebay), upravím video a odesílám. Nový rekord! Odesláno hodinu před deadlinem.

A znovu to vyšlo! Mám se dostavit do Prahy do Nestlé na osobní pohovor. Za 3 dny. Paráda! Ruším plány, rezervuju si žlutý autobus a doháním věci, které jsem měl dělat v pátek. Jinak to nešlo, Nestlé se vyhouplo nahoru v mém seznamu priorit. V pátek ráno nasedám do autobusu, využiju palubního wifi připojení a čtu si palubní časopis Žlutý. Snídám, jím hromady sušeného masa (nejlepší věc na Student agency, díky). Kolem desáté dorazím do Prahy, jdu zase něco sníst. Beru taxíka zdarma (byl jsem Liftago panic) a z Václaváku vyrážím do Nestlé Česko!

Jsem dojat. Budova je jako z čokolády. A co je nejlepší? VEVNITŘ JE VODOPÁD! FAKT! V jednu hodinu nás zavolá paní Tkadlecová a jde se na věc. Společně s dalšími čtyřmi přeživšími z padesátky zájemců jsme si společně sedli do kroužku. Postupně jsme se představovali a odpovídali jsme na různé otázky. Schválně, jaká by byla tvá schopnost, kdybys byl/a superhrdina?!

Po půlhodinovém pohovoru se „hodnotící komise“ vzdálila. Po pár minutách se vrací a nese s sebou verdikt. Nevyhrává jeden, ale hned dva! Jakub „pan Medvídek“ Zajíček a Iveta „slečna Lentilka“ Urbanová. Jsme šťastní a jdeme natočit krátké video K TOMU SUPER VODOPÁDU!!! A hurá domů.

Těšte se na další reporty ze stáže, která vám vystřelí glykémii do nevídaných výšin.

Jakub „pan Medvídek“ Zajíček

SLEČNA LENTILKA A PAN MEDVÍDEK V PRAZE

Druhý týden v Nestlé je už skoro za námi. A co se vlastně událo? Minulý týden jsme byli v Olomouci a Holešově a viděli jsme, jak se světoznámé cukrovinky vyrábí. Tím pádem už zbývalo pouze zjistit, jak se tyto dobroty dostanou ke konečnému spotřebiteli. Prostě do nákupního košíku.

Je 9 hodin ráno, pondělí. S Ivetou vcházíme do budovy s Nestlé. Jdeme zjistit, jak se tvoří digitální strategie Lentilek. Seznamujeme se se slečnou Andreou a pouštíme se do práce. Představuje nám ten nejbarevnější Instagram, Facebook a web a pak nás doprovodí na kariérní poradenství. Je to program, díky kterému se budoucí stážisti a zaměstnanci seznamuji s hodnotami Nestlé a jednotlivými odděleními. A vlastně i mezi sebou. Společně pijeme kafé (Nespresso, jak jinak) a vyměňujeme vizitky. Po obědě začínáme s Ivetou vypracovávat oficiální brief (zadání ze strany Nestlé digitální agentuře) pro digitální komunikaci Lentilek na rok 2016. Všechno je samozřejmě hrozně tajné, takže k tomu nemůžeme prozradit víc.

Druhý den se nesl ve velmi podobném duchu. Brief jsme dokončili a představili jej Andrei. Prý jsme odvedli výbornou práci a pravděpodobně se něco z našich nápadů promítne do komunikace. Odpoledne vyrážím do Pardubic a slečna Lentilka do Žižkova. Jdeme se ptát zákazníků v supermarketech, jak vnímají uspořádání cukrovinek v uličce. Většině to bylo jedno. Hlavně, když našli svou Studentskou pečeť.

Je středa a my vyrážíme se slečnou Aliou na moderní trh (řetězce jako je Tesco, Albert, atp.) a kontrolujeme, zda souhlasí nasmlouvané podmínky. Jsou JOJO výrobky v úrovni očí? Na jaké pokladně nejvíc dochází banány v čokoládě a proč? Odpovědi na tyto, ale i další otázky jsme měli za úkol zjistit. A podařilo se. Nakonec jsme si připomněli, jaké to bylo skládat modely z ábíčka. Jen trochu ve větším.

Čtvrtek byl velmi podobný jako středa a s obchoďákem Martinem vyrážíme také do řetězců. Nicméně do těch menších jako jsou Eso, Coop, atp. Zjišťujeme, jak se liší přístup malých krámků a znovu a znovu se nám potvrzuje, že „money talks“.

Zítra nás čeká rozloučení se stáží plné barev, cukru a Umpalumpů. Ale taky s Prahou. Teď už jen přenastavit mozek z uspěchaného města na trochu volnější přístup lidí na Moravě. A za dva týdny odlet do Bruselu navštívit europarlament. Protože PročByNe?

Jakub Zajíček alias pan Medvídek

OHLÉDNUTÍ ZA NEJSLADŠÍ STÁŽÍ SVĚTA

Už to jsou dva týdny, co jsem naposled opustil tu krásnou čokoládovou budovu na periferii Prahy. Nestlé mi bude chybět. Ale ze stáže odcházím bohatší o spoustu cenných zkušeností, kontaktů a zážitků. Nejen těch pracovních. S psaním tohoto „ohlédnutí“ jsem si schválně dal dva týdny čas. Potřeboval jsem si uspořádat a ujasnit to, čeho jsem měl možnost se účastnit.

Nebudu se rozepisovat, k jakým aktivitám jsem přičichnul nebo jaké sladkosti jsem ochutnal. O tom jsem psal v předchozích blozích. Spíš se s vámi chci podělit o to, jaké pocity jsem u toho prožíval. Přiznám se – místy to byl tobogán emocí. Jak pozitivních, tak bohužel někdy i těch negativních. Ale to nevadí, vždyť právě ty nás posouvají nejdále.

Zde jsou 3 pocity, které jsem zažíval nejčastěji:

Překvapení

Představte si, jak vejdete do budovy, kde má vše svůj smysl a význam. A podepisuje se to všude. Na tváři paní recepční, na výrazu slečny z PR oddělení anebo na úsměvu paní kuchařky, která mi na talíř dává knedlíky a svíčkovou. A podepisuje se to pozitivně. V Nestlé jsem se jednoduše cítil, jako kdybych tam už dlouho patřil. Bylo to, jako vejít do jiného světa. Z té věčně zamračené Prahy do místa, kolem kterého byla neviditelná bublina pozitivní energie. Čekal jsem, že tam bude příjemné prostředí. Mé očekávání však bylo překonáno.

Odhodlání. Všude

Přestože jsem spíše podnikatelského zaměření a rád si dělám věci po svém, tak jsem do toho šel naplno a tentokrát poslouchal, co mám dělat. A nejen já. I Lentilka a vlastně úplně všichni okolo mě sdíleli podobné nadšení do práce. Dostal jsem příležitost, jakou by si přála obrovská spousta lidí, ale jen mě a slečně Lentilce se to povedlo. Přiznávám – někdy nebylo jednoduché udržet pozornost. Hold mě některé aktivity nezajímaly, ale každá z nich mě obohatila aspoň o něco. Je důležité si najít ve všem aspoň malý kousek něčeho užitečného.

Zmatení

Bohužel ne vždy se vše daří podle plánu. V průběhu stáže jsme s Ivetou zažili několik chvil, kdy jsme nevěděli, kudy kam. Ale to nevadí – i to patří k reálnému obrazu pracovního poměru. Jakkoliv se může tento odstavec zdát negativní, tak tomu tak není. Ve výsledku jsem za chvíle, kdy jsem nevěděl, kam se vydat, kdy a kde být nebo co dělat, vlastně vděčný. Nebýt těchto momentů, tak se třeba nezeptám jedné slečny, kudy na zastávku. A třeba bych kvůli přílišné organizaci nakonec v ten den večeřel sám. Budu se opakovat, ale opravdu je důležité si najít ve všem aspoň malý kousek něčeho užitečného. Anebo klidně i větší.

Mockrát děkuji, že jsem mohl prožít tuto skvělou stáž. Děkuji obzvlášť projektu PročByNe? a realizačnímu týmu, bez kterého by nebylo možné nic z toho, co jsem psal, zažít.

Stáž skončila 16. listopadu. V ten den se z pana Medvídka opět stal pan Zajíček.

Přeji všem spoustu úspěchů. Myslete na to, že vše, co v životě prožijete, se do vás vepíše. Tak ať to stojí za to!

Ahoj!

Jakub Zajíček