Ministerstvo spravedlnosti ČR

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán

Student práv Lami získal možnost během dvoutýdenní stáže poznat celý kolos jménem Ministerstvo spravedlnosti ČR. Během stínování pana ministra Pelikána si vytvořil obrázek o tom, jak takové ministerstvo funguje. Podle jeho vlastních slov je až nepředstavitelné, co všechno musí proběhnout, než se vydá zákon. „Ty procesy předtím! To dění za oponou! Ano, jsem překvapen!“ dodává Lami. Ten se poprvé v životě účastnil televizního natáčení, když doprovázel pana ministra na rozhovor v DVTV či ČT, potkal mnoho senátorů a ministrů, byl na jednání s Britskou obchodní komorou v ČR či na jednání Nejvyššího státního zastupitelství, kde byli přítomni kromě pana ministra Pelikána také ministři spravedlnosti Polska, Bavorska a Saska. O tom, co všechno si během stáže vyzkoušel, si přečtěte v jeho blogu.👇🏼

______________________________________________________

Díky Facebooku stínem ministra spravedlnosti. Jsem v šoku!

Zažili jste někdy ten pocit, kdy se prostě na všechno a na všechny jen usmíváte? Ono to prostě nejde zastavit.. I kdyby si přede mě stoupnul největší nepřítel, tak mu popřeju pěkný den a usmívám se. Něco takového jsem zažil ve čtvrtek. Celý den to sice nebylo, ale zhruba od 16:00 už to prostě nešlo zastavit.

Takový obyčejný den brněnského studenta. Ráno nasedne do žlutého autobusu směrem do Prahy, dorazí na Ministerstvo spravedlnosti ČR, prošmejdí kancelář pana ministra, setká se s dalšími velice motivovanými lidmi, dozví se, že má před sebou životní příležitost, a pak se už jen usmívá.

Šel jsem ten den po Praze s přítelkyní ruku v ruce, kouká na mě a povídá mi: „To je úžasný, jakou máš radost… Takovou radost jsi snad ještě nikdy neměl, ne? Měl jsi vůbec takovou radost, když jsme se my dva poznali?“ Raději jsem to ponechal bez komentáře a usmíval jsem se dál.

Chci Vám tím prostě říci, že jsem měl nesmírnou radost! A kdo by také neměl?

Když si uvědomím, že jsem náhodně na Facebooku rozklikl odkaz, kde na mě vybafnulo něco ve stylu: „Chceš svou kariéru začít pěkně zvysoka? PROČ BY NE?“ V tu chvíli by mě ani nenapadlo, že by mi právě toto kliknutí mohlo změnit život. A ono možná změní. Jen do toho budu muset dát úplně všechno a nezklamat lidi, kteří do mě vložili tolik důvěry.

Finálový den boje o stínování ministra spravedlnosti byl pro mě velmi inspirativní! Měl jsem možnost si vyslechnout různé názory mladých motivovaných lidí a především se setkat s týmem PročByNe? v čele s Martinou Dlabajovou. Tým, který dává mladým lidem naději! Tento projekt mě inspiruje natolik, že jsem si na seznam svých životní cílů připsal položku „motivovat mladé lidi“. Proto slibuji, že budu naplno makat na svém životním příběhu, aby jednou mohl třeba motivovat alespoň jednoho člověka. První krokem je tato stáž!

Ahojte!

Váš Lami

PS: Doufám, že už bude v provozu nová kantýna, která se právě na ministerstvu buduje.

PPS: Sledujte blog, brzy bude další příspěvek

Lam Tuan Hoang studuje Právo a právní vědy na Masarykově univerzitě v Brně. Vyhrál dvoutýdenní stínování ministra spravedlnosti Roberta Pelikána.

JAK JSEM SE UČIL S PELIKÁNEM LÉTAT II.

Fyzická a psychická příprava na stáž snů

Už za týden mě čeká stáž u ministra spravedlnosti. Jak se na to mám vůbec připravit? A co od toho přesně očekávat? Neznal jsem na to odpověď a ani teď ji neznám. Proto jsem to vzal po svém.

KROK 1:

Tak co je třeba jako první? Ano, už vím! Budu se přeci po dobu dvou týdnů objevovat po boku pana ministra. Nemůžu mu dělat ostudu, tudíž jsem si byl udělat radost. Pořídil si nový oblek, novou košili, nové boty. A běžel s oblekem do krejčovství, aby mi ho upravili. „Ano, zkrátíme Vám ty rukávy a nohavice. Ale bude to hotové až tak ke konci měsíce. Rukávy jsou časově náročné a máme moc práce.“ „Jste se zbláznili? Potřebuji ho nejpozději za 14 dní, jinak mi je k ničemu!“ Mrkal jsem na paní asi 5 minut a můj termín bude dodržen. YES! První úkol splněn!

KROK 2:

Dalším krokem mé přípravy bylo setkání s mým mentorem Karlem Jandáskem. Už před setkáním jsem si poznačil jednu věc, kterou bych měl rozhodně změnit. Svoji nedochvilnost. S Karlem jsme se sešli v pondělí. Náš dohodnutý čas byl 16:30. Nicméně to bych nebyl já, kdybych mu odpoledne nenapsal, zda můžeme schůzku posunout o půl hodiny. Samozřejmě jsem nepřišel ani v 17:00, ale až v 17:15 (a to jsem mu cestou napsal změnu místa srazu, jinak bych měl ještě větší zpoždění). Jo, můj mentor to se mnou nemá jednoduché.

Neskutečné se stalo skutečným a s mentorem Karlem usedáme ke stolu, na který přistála dvě vychlazená piva. Plánem bylo dát si společně kávu, nicméně po hektickém dni nás obou jsme se shodli, že je třeba to spláchnout chutným pivem. Pak to už byly jen příjemné chvíle, kdy jsme skoro 2 hodiny plkali o životě. Karel mi povyprávěl o své stáži u pana ministra Babiše, doporučil mi, na co se zaměřit a na co si dát pozor. Jako největší radu večera, dle které se hodlám při své stáži řídit, beru: „Nepromarni tam ani minutu. Užij si to tam. Buď aktivní, vyzkoušej si všechno. Dva týdny utečou strašně rychle, ale ty se toho naučíš strašně moc.“

KROK 3:

Posledním krokem bylo poznat tým, který tohle celé umožnil. Jel jsem tedy do Zlína poznat tým PročByNe? Procházím chodbami Baťovy vily, ve které sídlí kancelář paní europoslankyně, a slyším linoucí se ženský smích. Byl to vícehlasý smích. Skoro se dá říci sborový smích. Říkám si: „Ajajaj…. Babinec! Jestli tohle přežiju, ustát ministerstvo spravedlnosti bude hračka!“

Vyklubal se z toho velice příjemný a zábavný den! Opravdu plný smíchu. Není se čemu divit, když tématem dne byla česká miss a světový mír, pes vlastnící instagramový účet a využívající Skype ke komunikaci nebo přednáška o tom, jak si barevně vést svůj diář. Ano, byl jsem obohacen!

Nicméně tento den nebyl pouze o zábavě, ale také o práci. Příjemnou povinností bylo prezentování projektu PročByNe? studentům na Veletrhu pracovních příležitostí iKariéra UTB 2016, kam jsme se společně vydali. Rozdávat letáky, zvát na přednášku, lákat další zájemce o stáže. Den utekl jako voda.

Děkuji dámám z PročByNe? za rady a doporučení.

Jsem připraven!

Lami Hoang, student práv z Brna

budoucí stín ministra spravedlnosti Roberta Pelikána

JAK JSEM SE UČIL S PELIKÁNEM LÉTAT III.

Day 1: Už se nemohu dočkat dalšího dne!

Konečně začala moje stáž na ministerstvu spravedlnosti. Posledních pár dní jsem byl plný očekávání, jaké to bude. Přijel jsem do Prahy o jeden den dříve, abych se stihl aklimatizovat (smích). Prostě jsem přijel dřív, abych nemusel v pondělí brzy vstávat. Navíc jsem si v neděli v klidu koupil měsíční jízdenku. S označením šalinkarta jsem tu moc nepochodil.

Je pondělí 18.4. a já netrpělivě stepuji před budovou ministerstva. Čekám až budu vpuštěn dovnitř a oficiálně předán do rukou ministerského týmu. Jelikož byl v tu dobu pan ministr na Úřadě vlády, převzala si mě tisková mluvčí ministerstva Tereza Schejbalová, které mě zavedla do legislativního odboru. Celé předání proběhlo v usměvavé atmosféře, nikdo neplakal. Moje ministerská mise může začít!

Převážnou část prvního dne jsem strávil tedy na odboru legislativy. Celý tým byl velice přátelský. Byla mi představena jejich práce. Dozvěděl jsem se mnoho zajímavostí, včetně toho, jak zhruba se tvoří určitá novela či zákon. Tolik strávených hodin, tolik přečtených materiálů, tolik schůzek a tolik rukou, pod kterými to musí projít! Hned jsem si obrazově zaznamenal stůl, na kterém se právě tvoří novela zákona o obchodních korporacích. Dokonce i já jsem dostal svůj stůl! Sice ten jsem měl jen na první den, ale budu na něj pěkně vzpomínat. Především na něm nebyl takový nepořádek, jak na tom předchozím (tímto zdravím Daniela na legislativní odbor!) Dokonce jsem se snažil pomoci a několik hodin jsem si „odpracoval“. Snad jsem alespoň trochu pomohl nebo při nejmenším rozveselil den kolegům z kanceláře.

Nicméně od rána jsem čekal na to, až se pan ministr vrátí ze schůze. Ne, že by se mi na odboru legislativy nelíbilo, ale pan ministr je pan ministr. Dostal jsem zprávu, že jdu konečně za Pelikánem (se učit létat)! Další přijetí s úsměvem. „Tady to bude super“, říkám si.

Stihli jsme prohodit jen pár slov, jelikož ihned usedáme ke stolu v pracovně pana ministra, kde se koná interní porada s jeho nejbližšími spolupracovníky. Po chvíli je porada předčasně ukončena, jelikož za dveřmi kanceláře stepují odboráři. Této schůzky jsem se po boku pana ministra Pelikána a pana náměstka Fraňka také účastnil. Celou poradu a schůzku jsem jen potichu seděl a s nadšením bedlivě pozoroval. Při poradě mě hlavně zaujal styl vedení porady. Při schůzce s odboráři zase, jak pánové s poklidem vysvětlovali, že dané požadavky odborářů jsou tak trochu liché.

Po této schůzi mi pan ministr ukázal, jaké spisy se mu právě kupí na stole a jak je hodlá vyřešit. Sem a tam někdo přišel do kanceláře s určitým dotazem a pan ministr se vždy zamyslel maximálně na 3 sekundy a ihned reagoval. Tak se dělají rozhodnutí. Navíc mě osobně velice potěšilo, že se pan ministr přede mnou nedržel vůbec zpátky a jednal úplně stejně, jako kdybych tam nebyl (nebo byl již dlouhodobou součástí jeho týmu).

Dnes byl spíše takový poznávací den. S panem ministrem jsem strávil zhruba hodinku a půl a bylo to strašně málo. Já chci víc! A dle programu nás toho zítra hodně čeká. Takže nevím, jak vy…. ale já se strašně moc těším!!!

Děkuji všem za podporu.

Další dny se pokusím pořídit více fotek nebo dokonce i nějaké video.

ČAUTE

Váš Lami

JAK JSEM SE UČIL S PELIKÁNEM LÉTAT IV.

Day 2: Je to fičák!

Každé úterý ráno se koná porada, kde se s panem ministrem schází páni náměstci, aby si rozebrali práci ministerstva a jednotlivých úseků. Začátek porady byl naplánovaný na 9:00, tudíž již před devátou hodinou stepují před kanceláří pana ministra všichni účastníci. Tedy kromě samotného pana ministra. Někdo dokonce prohodil žertík, že když tu není pan ministr, tak by mohl poradu vést „stínový ministr“ (jakože já!!!) Samozřejmě mi bylo jasné, že je to jen žert. Ale stejně se mi z té představy orosilo čelo. Přece jen není jednoduché dělat rozhodnutí, která mohou ovlivnit životy všech občanů v celé republice. Naštěstí hned vstoupí pan ministr. Konec srandy. Jde se pracovat!

Při poradě trvající zhruba hodinku a půl se probrala různá aktuální témata, snad průřez všemi odbory ministerstva. Např. témata jako zaměstnávání vězňů, nedostatek pracovníků na ministerstvu a mnoho dalších TOP SECRET témat. Občas atmosféra houstnula, když se panu ministrovi nelíbilo nedostatečné nebo pomalé plnění zadaných úkolů. Nicméně to jako správný boss přece musí, jinak by to ministerstvo nemělo žádné výsledky. Takže mu to nikdo nemůže mít za zlé, ba naopak.

Porada skončila, takže jsem rychle běžel pro svoji vlastní ministerskou kartičku, abychom mohl trajdat po chodbách ministerstva. Vážné jsem běžel, abych se stihl vrátit, jelikož s panem ministrem odjíždíme do Poslanecké sněmovny, kde se konala schůze poslaneckého klubu. Dostal jsem možnost si projít Poslaneckou sněmovnu, naštěstí jsem měl doprovod, jinak bych se v tom labyrintu ztratil. Také jsem se účastnil schůzky na ministerstvu dopravy, kde to mají opravdu pěkné.

Rychle se vracíme na ministerstvo, jelikož již tam na nás čeká Daniela Drtinová se svým týmem. Přijela DVTV. Po zhlédnutí tolika DVTV rozhovorů jsem konečně měl možnost vidět zblízka, jak se takový rozhovor točí. Pecka!

Od rána velice nabitý program, tudíž oběd stíháme až v odpoledních hodinách. Ale že by člověk měl hlad? Vůbec! V takovým kolotoči se na jídlo vážně nemyslí. Pan ministr se po dalších schůzkách na ministerstvu vrací do Poslanecké sněmovně, nicméně tam bych mu byl úplně k ničemu, tak jsem se vydal na tiskový odbor. Nahlédl jsem do e-mailové komunikace, tudíž jsem měl hned přehled o všech aktuálních věcech, co se na ministerstvu děje a co zajímá média a veřejnost. Pokusil jsem se i pomoci s přípravou podkladů pro media. Další skvělá zkušenost!

A to je asi tak všechno. Nuda co? Ani náhodou! Byl to fičák! A já se těším na další a další dny!

ČAUTE

Váš Lami

JAK JSEM SE UČIL S PELIKÁNEM LÉTAT V.

Day 3: Pelikán odletěl!

Můj v pořadí třetí ministerský den začal v Senátu PČR, kde se konala 22. schůze Senátu v 10. funkčním období. Pan ministr tam měl za úkol ve dvou prvních bodech programu prezentovat návrhy zákonů. Nebudu je všechny vyjmenovávat, protože byste čtení tohoto blogu asi rovnou vzdali.

Jelikož začátek schůze byl naplánovaný na 9. hodinu ranní, musel jsem se sám dopravit přímo do Senátu. Nikdy jsem tam nebyl, takže jsem měl obavy z mého orientačního smyslu. Zdárně jsem to našel a nepřišel pozdě! Zázrak! Ocitl jsem se na recepci, kde na mě divně kouká ochranka a dámy za pultem. Všichni vypadali tak vážně, tak jsem si říkal, že raději počkám až si mě tu někdo z týmu pana ministra vyzvedne. Asi se jim nelíbilo, že tam jen tak postávám, tak se mě paní ptala, co bych si přál. Nezbylo mi nic jiného než prostě odpovědět. Říkám: „No chtěl bych dovnitř a jsem součástí týmu pana ministra Pelikána.“ „Pro jaké ministerstvo pracujete?“ „No, spravedlnost!“ Poté jsem byl vyzván, abych předložil občanský a služební průkaz. V tu chvíli jsem si pomyslel, že tady jsem asi skončil a opravdu budu muset počkat na doprovod. Říkal jsem si totiž, kde bych já tak asi vzal nějaký služební průkaz. Nakonec mě napadlo, že by mohla možná stačit jen ta magická kartička, kterou jsem si včera vyzvedl. BINGO! Stačila. „Tak a můžete jít!“ Jako v tu chvíli jsem chtěl jít, jen jsem opravdu absolutně nevěděl, jakým směrem se vydat. Po pár minutách dorazila i Veronika z ministerského týmu, takže jsem se necítil ztracen.

Senátoři a senátorky se pomalu scházeli. Jednalo se o takový řízený chaos. Nicméně všichni pomalu usedají na svá místa a začíná se. Viděl jsem tedy Senát, průběh takové schůze a slyšel legendární vtipný zvuk, upozorňující začátek hlasování (jo byla sranda, když zazněl tento signál a někteří senátoři se rozbíhali ke svým lavicím). Pozdravil jsem se s některými senátory, ministry a třeba paní ministryně Valachová za mnou přišla a představila se mi, aniž by tušila, kdo vůbec jsem (což bylo od ní velice milé).

Naštěstí náš pan ministr hovořil pouze na začátku programu, tudíž jsme tam nemuseli být až do konce (dle záznamu skončila až ve 20:01). Hned jak skončil, tak byl ještě v Senátu odchycen na krátký rozhovor. Nicméně se jednalo opravdu jen o krátký rozhovor, jelikož nasedáme do auta a vydáváme se směr ministerstvo. Tam si přivezla Česká televize své reflektory a pan ministr točí další rozhovor. Tentokrát se jednalo o „Týden v politice“ České televize.

Pak nás čekalo s panem ministrem jen interní jednání ohledně některých návrzích zákonů a pan ministr rychle sedá do auta, aby odjel na letiště. Pelikán odlétá na dva dny do Bulharska na Konferenci ministrů spravedlnosti, naštěstí nám ještě zbyl druhý pelikán na zdi. Nicméně nevím, jak bych ho mohl stínovat.

Odpoledne jsem měl volné, tak jsem se vydal zkoumat Odbor exekučního dohledu. Bylo mi vysvětlen proces a struktura práce tohoto odboru, který se zabývá kontrolou exekutorských úřadů a stížnostmi na činnost exekutorů. Poznal jsem tím další zajímavou oblast. Také jsem dnes měl možnost nahlédnout do závěrečného účtu kapitoly za rok 2015. Jedná se opravdu o čísla, o kterých normální smrtelník nemá ani páru. Jelikož je tedy pan ministr na dva dny mimo republiku, mám nachystaný náhradní program. I tak to bude super! Těším se.

Váš Lami

JAK JSEM SE UČIL S PELIKÁNEM LÉTAT VI.

Day 4: Rumuni a vietnamština

Ahoj, hlásí se Vám sirotek Lami. Pan ministr je stále v Bulharsku, takže jsem tu v Praze osiřel. Můj návrh, že bych to tu vedl místo pana ministra asi neprošel, takže jsem absolvoval několik jednání společně s legislativním týmem, abych poznal, jak od základu vzniká návrh zákona (především spolupráce mezi resorty a institucemi). V souvislosti s tím jsem se byl dnes podívat i na Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Obsah těchto jednání si musím nechat pro sebe, ale věřte mi, byl to opět moc zajímavý den.

Takovým highlightem dnešního dne bylo polední přivítání rumunské delegace. Po boku pana náměstka Jägera jsme jednali s delegací Výboru pro právní záležitosti, disciplínu a imunitu Poslanecké sněmovny Parlamentu Rumunska. Já tedy nejednal, pan náměstek jednal. Byla to moje první zkušenost s mezinárodní delegací, takže jsem jen mlčky nervózně seděl a poslouchal.

Dnes moc nezacházím do detailů, tudíž to vypadá jako nudný den, nicméně já se rozhodně nenudil. A abyste se nenudili ani vy, tak dál budu pokračovat ve vietnamštině (přeji pěkné čtení).

*Hôm nay Tuấn Lâm muốn dành chút thời gian để cảm ơn tất cả mọi người đã quan tâm, động viên Lâm trong những ngày qua. Và nhân cơ hội này Lâm cũng muốn chia sẻ thêm cho mọi người được biết và hiểu hơn công việc về mà Lâm đã và đang làm trong 2 tuần này.

*Như mọi người đã biết thì Lâm được chọn là người đi theo và làm việc cùng Bộ trưởng Bộ Tư pháp 2 tuần. Chắc nhiều người cũng thắc mắc là Lâm vào đấy sẽ làm gì? Đi theo Bộ trưởng hay là ngồi giải quyết những giấy tờ được giao phù hợp với khả năng của mình. Cũng đúng, nhưng ngoài ra thì Lâm còn được tham gia những cuộc họp cùng các Bộ khác, ví dụ như là Bộ GTVT, Bộ Công nghiệp và Bộ Thương mại mà như ở Việt Nam thì được sát nhập với nhau gọi là Bộ Công Thương. Rồi cùng tranh luận cũng như nêu ra những ý kiến về luật sửa đổi mà sẽ được đưa tới người dân trong thời gian tới… Mọi thứ đối với Lâm thật là mới mẻ nhưng cũng đầy hấp dẫn.

Hôm nay là ngày đầu tiên Lâm chia sẻ với mọi người bằng tiếng Việt. Không biết có gì sai sót mong mọi người bỏ qua và hẹn gặp lại sau vài hôm nhé, biết đâu Lâm sẽ bật mí cho mọi người vài điều hay ho nào đấy.*

Bye Bye

Hoàng Tuấn Lâm

JAK JSEM SE UČIL S PELIKÁNEM LÉTAT VII.

Day 5 – Kávička na Hradě

Tak a já se vracím k češtině. Snad ta vietnamština nebyla šok a hodili jste si to do překladače. Právě sedím ve vlaku směrem domů, jelikož moje ministerská mise tento týden končí pátým dnem. O víkendu má pan ministr pouze účast v Partii na TV Prima. Takže si hodlám doma odpočinout a v pondělí se vrátím v plné síle!

Zakončení tohoto týdne bylo velmi stylové. Hned od rána jsem se vydal do kanceláře Terezy Krupové, vedoucí ústavněprávního oddělení, která mě zasvětila do agendy svého oddělení. Toto oddělení se především zabývá milostmi a amnestiemi. Probrali jsme tuto tématiku snad ze všech úhlů. Nastal čas a sbíháme do dvora, kde na nás čeká auto s přepravkami plné spisů. Jedeme na Hrad a vezeme tam milosti a amnestie! Před vjezdem do areálu je naše auto důkladně kontrolované, přestože je to auto z ministerstva spravedlnosti. Ale to je správně, všechny vozy by měly být důkladně zkontrolovány. Bezpečnost nade vše! Kontrolu jsme zvládli, nic nebezpečného jsme nevezli. Náročnější misí bylo se autem prodrat mezi davy turistů fotící si katedrálu svatého Víta. I to se panu řidiči podařilo, takže se nacházíme pod prezidentským balkónem.

Předáváme spisy Kanceláři pana prezidenta. Při kávičce na Hradě rozebíráme právě problematiku milostí a amnestií. Především některých nesrovnalostí, které bylo třeba vyjasnit. Jsem vděčný za ultra rychlou prohlídku některých prostor Hradu, je to tam opravdu nádherné. Vracíme se na ministerstvo.

Po rychlém obědu dorážím na ředitelství Probační a mediační služby za paní ředitelkou Matouškovou. Ta mě seznámila s prací PMS a lehce jsme podebatovali o možných změnách systému. Jednalo se o příjemné posezení. Také mi paní ředitelka nabídla možnost navštívit brněnské středisko, až budu mít čas po státnících.

Jelikož je návrat pana ministra naplánován až na večer, tak jsem se rozhodl tento týden rozloučit s Prahou již v tuto chvíli. Těch prvních pět dní uteklo jako voda a já doufám, že ten další týden bude plynout trochu pomaleji, abych to stihl více vstřebat. Klidně bych bral stáž delší! V pondělí mě čeká výjezd mimo Prahu, takže to bude velice zajímavé a bude rozhodně více fotek.

Přeji pěkný víkend!

Lam Hoang

JAK JSEM SE UČIL S PELIKÁNEM LÉTAT VIII.

Day 6 – Moje „high level“ němčina

Včera jsem načal svůj druhý týden stínování pana ministra Pelikána. Konečně jsme měli výjezd mimo Prahu! Jeli jsme do areálu zotavovny Přední Labská nacházející se v krásné přírodě Krkonošského národního parku mezi Vrchlabím a Špindlerovým Mlýnem. Konalo se zde jednání Nejvyššího státního zastupitelství za účasti ministrů spravedlnosti České republiky, Polska, Bavorska a Saska. Bylo to pravidelné setkání, které se koná každý rok. Účastní se toho různí ministři těchto zemí, státní zástupci a třeba i policejní špičky.

Už dlouho jsem nemusel vstávat v 6 hodin ráno, ale zázrakem se mi to podařilo. Po pomalejším startu jsem se dopravil na místo určení, kde mě vyzvedlo ministerské auto. Dorazili jsme na místo někdy před polednem a šli se ubytovat. Dostal jsem vlastní pokoj, přestože jsem ještě nevěděl, zda zůstanu přes noc nebo ne. Pan ministr s týmem zůstali do dnešního oběda. Nachýlil se čas oběda a já nacházím svoji cedulku se jménem mezi dvěma Němci. Snažil jsem se obnovit své němčinářské znalosti, ale v závalu nervozity to moc nešlo. Přece jen pro mě, jako nezkušeného studenta, obědvat se státníky jiných zemí, to není jen tak. Oběd jsem ustál. Pokonverzovali jsme v angličtině, občas jsem prohodil nějaké to německé slovíčko a pánové se na můj účet bavili. Po chvíli konverzaci jsem teprve zjistil, že se jedná o policejní německé špičky. Byli tedy celkem zvědaví, kdo to mezi nimi sedí. Asi jsem je zaujal svým příběhem, tak se mě ptají, zda jsou na mě rodiče pyšní? Samozřejmě, že jsem jim sebevědomě odpověděl: „Hádám, že ano.“ Oběd byl vynikající. Především bramboračka, na kterou ještě teď myslím.

Po obědě začal první blok jednání. Jednalo se především o tématech, která se týkají pohraničí. Například výroba a distribuce drog (především Cannabis a metamfetamin). Dalšími tématy pak byly zbraně, pyrotechnika a nelegální migrace. Pan ministr Pelikán se nejvíce zapojil při debatě o pyrotechnice. Diskutující došli k závěru, že němečtí občané kupují v pohraničí ČR ohňostroje ve velkém množství a vyrábí z nich nebezpečné výbušné předměty. Jedná se především o ohňostroje dovážené z Asie. Ostatní země mají prodej zábavní pyrotechniky omezen na několik dní v roce o určitých svátcích. Pan ministr tedy navrhl, aby ČR také uvažovala o takové úpravě.

Po prvním bloku jednání následovala půlhodinová přestávka na cigaretku a na občerstvení. Chlebíčky, koláčky… Prostě jsme se neměli špatně. V průběhu druhého bloku jsem se rozhodl jet zpět do Prahy, abych stihl dnešní program v Praze, který by pro mě měl být přínosnější. Obětoval jsem tedy společnou večeři a následně nějaké to neformální popíjení s významnými osobnostmi. Ale tak prý jsou oběti potřeba a třeba se někdy příště naskytne opět taková příležitost.

Pokusil jsem se poprvé natočit nějaké video, které najdete na facebooku PročByNe?

Váš Lami

JAK JSEM SE UČIL S PELIKÁNEM LÉTAT IX.

*Day 7 – Produktivní odpoledne na ministerstvu

Jelikož byl pan ministr stále v Krkonoších, kde se účastnil posledního bloku jednání, tak můj sedmý den začal jednáním se soudci občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu. Účastnili se i pan předseda a pan místopředseda NS. Měl jsem tedy možnost se účastnit tohoto jednání po boku pana náměstka Fraňka. Jednalo se o připomínkách k určitým návrhům zákona. Z mého pohledu studenta práv bylo velice zajímavé sledovat argumentační obraty pánů soudců.

Bohužel po obědě můj naplánovaný program neplánovaně odpadl, tudíž v rámci improvizace jsem strávil odpoledne s tiskovým oddělením. Měl jsem možnost nahlédnout pod pokličku tvorby nového portálu justice. Také jsem se dověděl, jak ministerstvo pracuje se sociálními sítěmi, jak píše a vydává tiskové zprávy nebo jak sleduje média, zda se v nich neobjevuje něco týkajícího se resortu. Konečně se mi tedy naskytla možnost potkat celé tiskové oddělení, tak jsme strávili velice produktivní odpoledne. Dozvěděl jsem se interní drby a tak dále. Však si to dovedete představit. Ne, dělám si legraci. Nikoho jsme samozřejmě nepomlouvali. Nicméně dále nic prozrazovat nebudu, jelikož můj blog tiskové oddělení čte… Takže by se mohlo stát, že už mě příště k sobě nepozvou na posezeníčko.

Mezitím se pan ministr vrátil z dvoudenního jednání. Stihli jsme si spolu krátce zrekapitulovat naší účast na mezinárodním jednání ve Špindlerově Mlýně a lehce si rozebrali včera zmíněná témata. Poté se pan ministr odebral do své kanceláře, aby se pustil do záplavy spisů, které tam pro něj byly nachystané. Pan ministr byl totiž v kanceláři naposledy minulou středu, takže je to skoro týden. Dále se pan ministr zúčastnil takových těch jednání, kterých se může účastnit člověk pouze s určitým stupněm bezpečnostní prověrky. Takže to šlo bohužel mimo mě.

Nicméně jsem alespoň odchytl pana ministra při takové neformální chvilce a zachytil jsem Vám ho na video, jak jste si přáli. Třeba příště bude ta jóga Škoda, že poslední dobou už asi ani není čas na to cvičení.

Váš Lami

JAK JSEM SE UČIL S PELIKÁNEM LÉTAT X.

Day 8 – Zájezd důchodců

Celé včerejší dopoledne se pro náš ministerský tým odehrávalo v duchu schůze Senátu. Náš pan ministr měl na této schůzi za cíl prosadit dvě novely zákonů. Jednalo se o zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a o trestní řád. Především jednání o prvním z výše zmíněných zákonů se protahovalo a nakonec trvalo mnohem déle než jsme očekávali. Po chvíli sledování debaty jsem to vzdal a vydal se do „backstage“, kde se nachází bufet a právě televize, kde se schůze přenášela. Stínoval jsem tedy pana ministra přes obrazovku.

Byly dvě věci, které byly takovým highlightem včerejšího dopoledne. Za prvé to byl příjezd zájezdu důchodců, kteří se nahrnuli na galerii pro veřejnost. Ano, vydrželi neuvěřitelných 10 minut! Udělali si pár fotek, vstali a šli o dům dál. Nicméně se jim asi nemůžeme divit. Téma trestní odpovědnosti právnických osob je asi opravdu nezajímá. Dalším highlightem byla věc, která je tradiční pro každou schůzi. I minulý týden jsem ji zažil, ale prostě to pobaví vždycky. Hovořím o atletických výkonech senátorů. Vždy když se rozezněla fanfára ohlašující začátek hlasování, senátoři předváděli atletické výkony jako na ostravské Zlaté tretře. Vždy nastal hromadný úprk k jejich stolům, aby mohli odhlasovat. A kdybyste viděli ty seskoky ze schodů, navíc všichni v obleku a polobotkách. No prostě zážitek.

Po skončení svých povinností pan ministr poskytl novinářům rozhovor a hned pak odjel na Úřad vlády. Využil jsem chvilky volného času a byl jsem se podívat do Valdštejnské zahrady, která je nádherná. Turisti byli především unešení z volně pochodujících pávů. Samozřejmě jsem také neodolal a toho páva si také vyfotil.

Jel jsem zpět na ministerstvo, kde jsem se vydal za vedoucí oddělení vnější legislativy, Mgr. Přenosilovou. Seznámila mě s prací svého oddělení, ale především mi povyprávěla své profesní a životní zkušenosti. Jelikož je to dáma, která zažila několik různých ministerstev a ministrů a na legislativě již pracuje zhruba dvacet let, bylo co vyprávět. Musím říct, že jsem byl překvapen, jaké kvantum zajímavých informací jsem se od ní dověděl. A já doufám, že potěšení bylo vzájemné.

Pan ministr se vrátil z Úřadu vlády, tak jsme účastnili takové interní porady, která se týkala novely dalšího zákona. A já Vám bohužel neřeknu jakého.

Začínám si uvědomovat, že se mi moje stáž chýlí ke konci. A musím přiznat, že mi začíná být smutno. Ale tak co… pojďme si společně užít ty poslední dva dny!

Mějte se a smějte se.

Váš Lami

JAK JSEM SE UČIL S PELIKÁNEM LÉTAT XI.

Day 9 – Kaviárové tousty

Jak jsem včera hovořil o senátorech a Zlaté tretře, tak jsem si dnes také zahrál na atleta. Cestou do Poslanecké sněmovny jsem skákal z jedné šaliny do druhé (tedy z jedné tramvaje do druhé). Také jsem zjistil, že Poslanecká sněmovna má opravdu hodně vchodů a není jednoduché trefit ten správný, kde právě máte sraz. Metodou pokus-omyl jsem našel správnou recepci a dorazil jsem dříve než pan ministr, což je vždycky základem úspěchu.

Konečně jsem se mohl účastnit jednání ve sněmovně. Jednalo se o schůzi Finančního podvýboru Ústavně právního výboru, kde se probíral také závěrečný účet ministerstva. Jelikož nás v místnosti bylo více lidí z ministerstva než poslanců, tato schůze byla opravdu krátká. Jelikož nebyl dostatek poslanců, tak stejně neproběhlo žádné hlasování a museli jsme počkat do schůze Ústavně právního výboru. Znamenalo to pro nás více jak hodinu volna. Ideální na to sednout si do poslanecké restaurace a posnídat. Pan ministr neměl klid ani při snídani, jelikož rozdával rozhovory po telefonu. Takže mezitím, co jsme my jedli, pan ministr chodil sem a tam s telefonem u ucha. Vydali jsme se pak na schůzi Ústavně právního výboru, kde byl závěrečný účet schválen.

Vrátili jsme se na ministerstvo, kde proběhla další porada ohledně novely jednoho zákona. Takové porady probíhají velice často. Funguje to většinou tak, že daný legislativní tým pracuje na návrhu zákona nebo novely zákona a pak jej představují při poradě panu ministrovi, se kterým projednávají jednotlivé body a postupy.

Odpoledne začala moje oblíbená porada vedení, která se koná jednou týdně. Člověk se doví nejaktuálnější témata z celého ministerstva. Aktuálních témat je asi dost, jelikož porada trvala opravdu hodně a pan ministr ji nakonec musel předčasně ukončit, jelikož potvrdil svoji účast v panelové diskuzi na Britském velvyslanectví. Byl jsem opravdu rád, že mě pan ministr vzal s sebou a mohl jsem se akce pořádané Britskou obchodní komorou v ČR zúčastnit. Hlavními řečníky byl pan soudce Nejvyššího správního soudu Zdeněk Kühn a náš pan ministr. Omlouvám se, že jsem z prostor velvyslanectví nepořídil žádnou fotografií, jelikož při sledování diskuze nebyl čas fotit. A také se to při dané atmosféře celé události ani moc nehodilo. Nicméně musím konstatovat, že to tam mají opravdu pěkné.

Váš Lami

JAK JSEM SE UČIL S PELIKÁNEM LÉTAT XII.

The Final Day – Konec první kapitoly

Uteklo to jako voda. V pátek jsem nastoupil ke svému poslednímu dni na ministerstvu. Celý den se pro mě točil kolem jedné jediné události. Měl jsem tu čest být přítomen prvního zasedání pracovní skupiny, jejímž cílem je vytvoření věcného záměru civilního řádu soudního. Pro mě jako studenta práv bylo obrovskou zkušeností se účastnit takového zasedání, kdy uznávaní odborníci vyjadřují své názory a pohledy na procesní právo. Sedět u jednoho stolu např. s paní profesorkou Alenou Winterovou nebo s vyučujícími z naší brněnské fakulty JUDr. Petrem Lavickým a JUDr. Evou Dobrovolnou. Přestože toto zasedání trvalo od rána do pozdního odpoledne, všichni jsme odcházeli s úsměvem.

Shodou okolností měla řada mých kolegů z ministerstva dovolenou, takže po konci tohoto zasedání jsem měl možnost rozloučit se jen s panem ministrem. Zhodnotili jsme si vzájemně naše dva společné týdny a popřáli si štěstí do osobního a profesního života. Pan ministr se mě ptal, zda vidím svojí budoucnost ve státní správě. A upřímně jsem mu odpověděl, že mě tato stáž možná lehce nalomila, nicméně stále bych chtěl začít v soukromé sféře. Třeba po letech zkušeností s aplikováním práva budu mít nutkání jít něco změnit při jeho tvorbě.

V pondělí 2. května 2016 se uskutečnilo setkání projektu PročByNe? přímo na ministerstvu, tudíž jsem nakonec dostal příležitost se rozloučit. Setkání s panem ministrem se účastnila i patronka celého projektu, europoslankyně Martina Dlabajová, a zbylí finalisté, kteří se mnou soupeřili o tyto dva týdny stínování. Vrátili jsme se vlastně na místo činu, kde jsme o stáž mezi sebou soupeřili. Jsem moc rád, že jsem Vás všechny zase potkal a těším se na další setkání. Doufám, že si i ostatní finalisté užili čas strávený s panem ministrem, který nám věnoval celou hodinu. A on jen tak někomu hodinu svého času nevěnuje. Vážíme si toho!

V průběhu stáže jsem byl překvapen počtem lidí, kteří četli a čtou můj blog. Dostával jsem takový každodenní feedback od různých lidí a já bych Vám zde chtěl shrnout své dojmy ze stáže.

Během dvou týdnů jsem měl možnost poznat celý kolos jménem Ministerstvo spravedlnosti ČR. Z venku to možná vypadá jako instituce, v jejímž čele je ministr, který si občas usmyslí, že se změní nebo vydá nový zákon. Nebylo samozřejmě možné, abych za dva týdny navštívil všechna oddělení ministerstva a pochopil jejich práci a postupy. Nicméně už si dokážu vytvořit obrázek o tom, jak takové ministerstvo funguje. A kolik lidí a systematických procesů je třeba, než „kus papíru“ dorazí na stůl až k panu ministrovi.

Ministerstvo má velice širokou agendu, nicméně pro mě jako pro studenta práv byla nejzajímavější legislativa. Mám za sebou praxi v advokacii a na soudě, takže teď jsem měl možnost na právo pohlížet i z třetího pohledu. Je až nepředstavitelné, co všechno musí proběhnout, než se vydá zákon. Občané většinou sledují až finální rozhodování, jestli návrh projde přes Senát a Poslaneckou sněmovnu. Ale ty procesy předtím! To dění za oponou! Ano, jsem překvapen!

Hlavní náplní mojí mise bylo stínovat ministra spravedlnosti. Jak říkají někteří pracovníci ministerstva: „Ty jsi s panem ministrem strávil víc času, než celé naše oddělení za celou dobu.“ Musím přiznat, že jsem na ministerstvo šel s tím, že některé názory pana ministra mě v minulosti nepřesvědčily. I teď, když teď ministerstvo opouštím, jsou stále některá rozhodnutí, se kterými se neztotožňuji. Ale měl jsem příležitost pana ministra více poznat a hlavně ten styl jeho práce, a jsem za tuto příležitost vděčný. Některá média ho označují za „střelce“. A on tím střelcem opravdu je. Je to ministr, který se nebojí přijít s něčím novým. Co považuje za správné, se snaží prosadit. Je pravda, že je občas tvrdohlavý. Na druhou stranu si vyslechne názor svých podřízených, který v hlavě rychle zanalyzuje (a občas i změní názor). Co nejvíce oceňuji na panu ministrovi je skutečnost, že opravdu hodně čte. Prochází materiály a spisy. Dokážu si představit, že někteří ministři většinu dokumentů na stole ani nepřečtou a automaticky podepíší (proč to číst, když to přece prošlo několika stupni jejich podřízených). Ministr Pelikán má velice široký záběr a přehled téměř o všem, co se na ministerstvu děje. Při jednáních dokáže na vše ihned reagovat, a přitom se za ten jeden den protočí tolik různých témat z různých oblastí. Nicméně sám mi přiznal, že to není jen tak. Stojí za tím občas probdělé noci nad studováním materiálů, které mu jeho podřízení předkládají.

Když to shrnu, tak je to ministr, který bojuje za svojí pravdu. Je to ministr, kterému není všechno úplně jedno. Je to aktivní ministr. Dá se říci, že je to dobrý ministr.

Kromě pana ministra jsem na všech těch jednáních a akcích potkal mnoho významných lidí. Dostal jsem se na místa, kam se normální smrtelník nepodívá. Podal si ruku s významnými osobnostmi a navíc jsem některým z nich mohl povyprávět svůj zatím krátký příběh a také o projektu PročByNe? Nicméně mě potěšilo hlavně to, že se našli lidé, které ten můj příběh opravdu zajímal a projevili zájem i o mou budoucí cestu. Proto jsem dostal možnost se jim třeba v budoucnu ozvat a informovat je, jak můj příběh pokračuje. Případně oni budou součástí mé budoucnosti. Závěrem tedy mohu konstatovat, že i díky této stáži jsem si potvrdil, že se o svojí budoucnost nemusím bát. Prostě do toho musím jít tvrdě a nebát se pádů.

Mrzí mě, že jsem nedodal více fotek a videí. Nicméně ne vždy to jde. Člověk se dostane do takových celkem vážných situací, kde prostě není nejvhodnější vytáhnout telefon a začít všechny kolem sebe točit. Navíc jsem se účastnil „tajných“ jednání a akcí, tudíž by se ani nedalo šířit do světa. To bylo mé hlavní dilema při psaní blogu, že jsem nevěděl, co mohu a co nemohu zveřejnit.

Děkuji lidem na ministerstvu, že se o mě ty dva týdny pěkně starali. Děkuji panu ministrovi, že mě ty dva týdny vedle sebe snesl. Děkuji celému týmu projektu PročByNe?, že mi umožnili splnit si svůj profesní sen. Děkuji celé své rodině a přátelům za podporu. A děkuji Vám všem, že jste sledovali tento začátek mého životního příběhu. Neslyšeli jste o mně naposled!

Váš Tuan Lam Hoang