Ministerstvo životního prostředí ČR

Náměstek ministra životního prostředí Vladislav Smrž

Jan strávil dva týdny na Ministerstvu životního prostředí ČR, kde stínoval náměstka ministra životního prostředí, pana Vladislava Smrže. Vystoupil ze své komfortní zóny a nahlédl do jiného světa, než se kterým se student běžně setkává. Strávil spoustu času se zajímavými lidmi, účastnil se řady schůzek a jednání, např. s ministry či nestátními neziskovými organizacemi. Příležitost vyjet s panem náměstkem do Rakouska na bilaterální jednání v rámci česko-rakouské spolupráce ve Vídni byla pro Jana nezapomenutelná. Byla to jízda! Během ní měl Jan možnost nahlédnou pod pokličku celé řady témat – od kůrovce, přes dotační programy, až po rozšiřování jaderné elektrárny Dukovany. A udělal si vlastní obrázek o fungování státní správy a samotného resortu životního prostředí. No, posuďte sami… 👇🏼

______________________________________________________

Pondělí 19. září 2016

První den stáže je za mnou. Mé pocity? Nedokážu popsat. Ale pojďme pěkně popořádku.

Je něco málo před půl devátou a přede mnou se začíná rýsovat budova Ministerstva životního prostředí ČR. Na vteřinu přesně přichází společně s Aničkou, což jen pro informaci je ta mrcha, kvůli které nastupuji pouze jako stín náměstka a ne jako stín ministra životního prostředí, ale moc jí to přeju. No nic. Posledních pár proplakaných nocí hážu za hlavu a vyrážíme vstříc paní europoslankyni Dlabajové, která opět srší entusiasmem a možná až děsivou touhou po selfie. Nahodíme úsměv, cvak a fotka je na světě. No nejsme krásní?!

Pak už ovšem věci naberou rychlý spád a my se procházíme se svými dvoutýdenními adoptivními rodiči. Pro mě to budou zejména pan náměstek Smrž a pan Holík. Jen co jsme doladili veškeré administrativní kroky, tak již putuji s panem Smržem na schůzku s neziskovými nestátními organizacemi. Následují další dvě interní porady. Po přívalu všemožných zkratek musím popravdě přiznat, že když už konečně pochopím, o co na jaké schůzce jde, tak už běžíme na další. Toto letí.

Čas oběda je tu. Konečně. Společně s asistentkou pana ministra a její kolegyní z tiskového putujeme do jídelny. Pan náměstek Smrž ani neměl čas se pořádně najíst a už zase létá po „baráku“ (ministerstvu). To já si najdu čas na fotečku a kafíčko. No řekněte, kdo by se nevyfotil, kdyby mu to takhle slušelo?

Nejlépe vše vystihuje foto pod tímto textem. Jako poslušný pejsek stopuju vražedné tempo pana náměstka Smrže. A jako poslušný pes jsem věrný a snažím se mu být stále po ruce. . Jen doufám, že po mě nebude chtít, abych vrtěl ocáskem.

Je to trošku jiný svět, než s kterým se student běžně setkává. Svět plný manažerských a politických rozhodnutí, ve kterých už nejde o žádné malé peníze. Už teď jsem si ovšem jist, že to bude skvělá zkušenost a vyplatí se za to vystoupit ze své „comfort zone“.

Ze vší té euforie jsem si byl udělat radost indickou kuchyní, která skončila ovšem i na mé oblíbené košili. R.I.P KOŠILE.

P. S. Zatím jsou všichni moc milí a sympatičtí. Doufám, že to není jen kvůli tomu, že vědí o psaní blogu.

Mějte se hezky!

Honzis

Jan Kolařík stínuje náměstka ministra životního prostředí V. Smrže a další důležité lidi z okolí pana ministra

Z DENÍKU STÍNU Č. 2 PODRUHÉ

Úterý 20. září 2016

Je 5:30 ráno, probudil mě zpěv ptáků hrajících si pod okny. Během chvilky se oblékám a vyrážím na svůj každodenní ranní běh po krásném prostředí okolo Edenu. Následuje snídaně ve formě domácích lívanců, na něž jsem si těsto zadělal den předem během světového poháru.

Realita? V 6:30 budík zazvonil poprvé, po třech odloženích je 6:45 a já se s očima jako asiat (snad se Lami neurazí) vleču do koupelny. Sprcha, snídaně, zuby a už si to frčím k Ministerstvo životního prostředí ČR, odkud vyjíždíme elektromobilem na jednání s ministrem dopravy panem Ťokem, ohledně problematiky EIA. Pro mě osobně zatím nejzajímavější schůzka a nahlédnutí do meziresortních problémů. Asi bych na téměř hodinové schůzce uvítal více věcnosti, ale to už asi k jednáním na této úrovni patří.

Poté jsme se přesunuli zpět na MŽP, ke schůzi sekce pana náměstka Smrže. Mezitím si stihl i přečíst můj blog viz. foto, který ohodnotil slovem „dobrý“. Těžko říct, zda to je pozitivní či negativní, ovšem vysvětluju si to tak, že do té doby už všechny možné superlativy na mou osobu vyčerpal a tak zbylo jen „dobrý.“

Od 14:00 jsme se zúčastnili s panem náměstkem Smržem konference k oslavě 25. výročí Národních parků Podyjí a Šumava pořádané MŽP, jejíž součástí byla i vernisáž fotografií právě národních parků. Více o této akci asi napsala Anička. Já byl přítomen pouze 10 minut. Poté si mě vyzvedli kolegyně z tiskového a já putoval pomoci vybalit a namontovat fotografie určené na vernisáž na stojany. Snad to nevyznělo negativně. Právě naopak, konečně jsem se necítil užitečný jako pitná voda v Brně a rád jsem pomohl. Foto pod textem se nese v takovém předvolebním klišé „Ano, jsem sice hezky oblečen, ale nebojím se položit ruku k dílu.“ Zní to hrozně co? Něco na styl videí Tomia Okamury.

P. S. Zatím jsou stále všichni moc milí. Už ovšem víme proč. Cituji slova pana náměstka Smrže „Víte co? My se ty dva týdny dokážeme přetvařovat.“

Jan Kolařík

stínuje náměstka ministra životního prostředí Vladislava Smrže

Z DENÍKU STÍNU Č. 2 POTŘETÍ

Pátek 23. září 2016

V hlavě se mi mihla myšlenka, že bych mohl začít psát hezky, kultivovaně a srozumitelně jako Anička. Ovšem tato myšlenka vzala za své stejně rychle jako hustota mých vlasů, a tak vás vítám ve svém třetím „punkovém“ blogu.

Za prvé chci poděkovat Aničce, která na sebe vzala zodpovědnost a napsala středeční blog za nás oba, a tím vás ušetřila od mé gramatiky žáka prvního stupně, kterou mi matka neustále vytýká. Mami, promiň, ale dělám, co můžu. Nestyď se už za svého syna.

Společně s panem náměstkem Smržem a kolegy z ministerstva životního prostředí jsme ve čtvrtek po obědě odcestovali na bilaterální schůzku v rámci CZ/AT spolupráce do Vídně. Po příjezdu do Vídně a ubytování následoval sraz před hotelem, na který jsem přišel pozdě, jelikož jsem se ztratil na cestě z pokoje k recepci. Ujišťuji vás, že orientační smysl mám, ale když dostanete pokoj na druhé straně hotelu, ke kterému vede cesta širokou sítí uliček a schodišť, tak je to opravdu složité. Poté už nás čekal přesun na prohlídku nedaleké vinice. Po výstupu nahoru na svahu se před námi odkrylo nádherné panorama. No, posuďte sami.

Samozřejmě jsem si nemohl nechat ujít tuto příležitost a nakrmil jsem fotečkou svůj instagram. Takže lajkovat šup, šup!

Slunce pomalu zapadá, ochutnávka za námi a celá naše delegace pomalým krokem míří dolů po svahu. Nedá mi to a stále otrhávám trsy vína, které bylo opravdu výborné. Přesouváme se k sídlu majitele vinice, kde je pro nás připraven salónek se spoustou výborného jídla a pití. Toto neformální posezení na mě působilo velice pozitivně. Vládla přátelská atmosféra, při níž se probírala aktuální témata životního prostředí – a nejen ta. Z rakouské strany to vnímám jako dobrý záměr, jak členy české delegace unavit, aby další den byli svolní ohledně tématu rozšiřování Dukovan.

Tento záměr jim však u mých kolegů z ministerstva životního prostředí rozhodně nevyšel. Bohužel u mě byla situace jiná. Nedostatek spánku a pozření všeho, co si jen dokážete představit, mělo na mne velký vliv. Před zasedáním je to taková zlá, nepěkná věc. Po půl deváté ráno naše delegace vyrazila směrem k budově rakouského ministerstva životního prostředí, která byla zhruba 10 minut pěšky od hotelu. Ranní procházka přišla vhod a zhruba kolem déváté již zasedáme ke stolům a jednání mohou začít.

Na začátek si musíme odbýt uvodní slova a představování všech zúčastněných. Při tomto procesu se ovšem dostávám do krize v tzv. “ekorežimu”. To je taková ta situace, kdy jste myšlenkama úplně mimo, a kdyby se vás někdo zeptal na poslední větu, nejste schopni říci vůbec nic. Moje přítelkyně by vám o tom mohla vyprávět. Nicméně první kafe krizi rychle zažene a debaty mohou začít.

Dopolední program patřil nejprve ovzduší, dotačním programům jako např. Zelená úsporám a elektromobilita. Musím ocenit prezentace kolegů Vaška Laxy ze Státního fondu životního prostředí ČR a Aleny Kacerovské z oddělení ovzduší, které byly skvěle odpřednesené, stručné a věcné. Jako další na programu byl oběd v krásné restauraci u řeky. V tu chvíli jsem si vzpomněl na Aničku, protože na rozdíl od ní já si knihu od pana Špačka prohlédl. Avšak i tak jsem byl poněkud na pochybách, když jsem uviděl množství a druhy příborů.

Po obědě už byl na programu jen kůrovec a rozšiřování jaderné elektrárny Dukovany. Téma kůrovce je odbyto velice rychle a tak můžeme přejít k poslednímu, ale o to ožehavějšímu tématu. No nic, pojďme kousnout do toho kyselého jablíčka. Ovšem tak jako po celou dobu, i nyní je jednání přátelské a z obou stran je snaha o nalezení společného řešení. Škoda, byl jsem připravený prodat hodiny tvrdé práce strávené v posilovně a hájit svou vlast hrubou silou. Nevadí, třeba příště. Závěrečná slova dávají tušit, že se blížíme ke konci, poděkujeme naši rakouským kolegům za skvělou organizaci, za super program a frčíme zpátky do ČR.

Jsem opravdu opravdu moc rád, že jsem mohl být součástí této delegace a poznat další zajímavé lidi, kteří jsou skuteční experti ve svém oboru. Můj obdiv a poděkování patří zvláště kolegům z ministerstva životního prostředí, jak vše s grácií zvládli. Měl bych toho k napsání minimálně ještě jednou tolik, ale už teď bude zázrak, pokud se někdo dostane až sem. 😀

Zároveň bych se chtěl pochválit, jelikož to za mě nikdo jiný neudělá. Funkci stínu plním opravdu zodpovědně a v žádném případě ze stínu pana náměstka nevystupuji. Znamená to, že mluvení omezuji na minimum a v případě krajní nouze se pouze usměji a řeknu: “nevím”. Takový Ota Rákosník z filmu Vesničko má středisková.

Pokud si čteš tento řádek, tak jsi došel na konec tohoto blogu a máš můj velký obdiv!

P.S. Pan náměstek už je pro mě Vláďa a ještě k tomu jsme se stali přáteli na facebooku, takže teď nás již pojí velmi silné pouto.

Dělejte co vás baví, užívejte čas s nejbližšími a mějte se rádi!

Přeji hezký víkend.

Honzis

Jan Kolařík stínuje Vladislava Smrže, náměstka ministra životního prostředí

Z DENÍKU STÍNU Č. 2 POČTVRTÉ

Pondělí 26. září 2016

Pokud jsem se v minulém blogu snažil své zážitky a dojmy co nejvíce zkrátit, aby to nevydalo na celou knihu, tak po dnešku mám problém naprosto opačný. Dnešní den jsem měl strávit po boku pana náměstka Dolejského ze sekce ochrany přírody a krajiny, s kterým jsme měli mít jednání na Ministerstvu zemědělství ČR. Bohužel zasáhla vyšší moc a pan náměstek onemocněl. Musím se vám přiznat, že když jsem pana Dolejského poprvé potkal, chtěl jsem se zakousnout do stromu a dělat suchou větev. Působil velice přísným a odměřeným dojmem. Ovšem kolegové mi tento mylný předsudek vyvrátili a já se tak těšil na nahlédnutí do další sekce Ministerstva životního prostředí ČR. Nevadí, přeji panu náměstkovi, ať se brzy uzdraví a kdoví, třeba se ještě v rámci mé stáže potkáme.

Pro dnešek jsem se tak musel spokojit opět se svým nejoblíbenějším náměstkem panem Smržem. Radši jsem se ho ani neptal, jak moc rád mě opět vidí ve své kanceláři. Zkontroloval jsem poštu a mezitím mi s panem Holíkem vymysleli program na odboru zvláštní územní ochrany přírody a krajiny. Jelikož dnes jsem měl více času, než obvykle, zbyl mi čas na „resty“ z minulého týdne. První na seznamu jsem měl omluvu paní Říhové, která mi zařídila obědy přímo na ministerstvu, avšak já ke své hanbě přiznávám, jsem ani nepoděkoval. Ale protože velice dobře rozumím něžné ženské duši, zkusil jsem vše urovnat omluvou ve formě zákusku, který, světe div se, vykouzlil usměv na tváři. Poté přišlo na řadu vyúčtování za ony obědy u paní Kostohryzové, na jejíž jméno jsem se nasytil. Ptala se mě, jak mi vlastně obědy chutnaly. Pro sebe si říkám: „no bodejť by nechutnaly, když byly zadarmo.“ V tu chvíli ovšem tasím svou naditou peněženku a splácím veškeré dluhy. Tímto oběma ještě jednou děkuji.

Polední pauza za námi a já mířím na další domluvenou schůzku s panem Kepkou. Bavili jsme se na téma elektromobility a o Národním akčním plánu čisté mobility. Za tuto schůzku bych chtěl panu Kepkovi moc poděkovat. Jednalo se o můj zatím nejdelší rozhovor na odborné téma v rámci ministerstva. Věřte nebo ne, celých pět minut!

Z dneška nemám žádné fotografie, což vás určitě moc mrzí. Jako malou náplast posílám obrázek.

Kdo ani trošku nenaklonil hlavu, tak má u mě pivo.

Hezký týden!

Honzis

Jan Kolařík stínuje náměstky ministra životního prostředí

Z DENÍKU STÍNU Č. 2 POPÁTÉ

Čtvrtek 29. září 2016

Po pár dnech odmlky způsobených státním svátkem a Aniččině ochotě psát blog i za mě se opět pokusím přiblížit své působení na Ministerstvu životního prostředí ČR. Po úporném vstávání okolo páté hodiny ranní nastupuji na autobus směr Praha. V hlavě již spřádám plány, jak cestou doženu spánkový deficit a pěkně si schrupnu. Avšak pán sedící přede mnou byl proti. Po prvních pár kilometrech již nemohu dýchat nosem a hlavou mi běží věta: „Táto, ty ses zul?“ Vzduch již nasávám jen pusou a možná i díky všudypřítomnému odéru pomaloučku usínám. Bohužel pán byl rychlejší a předvádí celému autobusu, jak dělá motorová pila. První pohled na Prahu vnímám jako vysvobození. Má radost je nepopsatelná.

Kolem půl deváté dorážím na ministerstvo. Zkušeně mířím k panu náměstku Křížovi do Sekce fondů EU, finančních a dobrovolných nástrojů, takzvané „třístovky“. V tomto slangu se den ode dne zlepšuji, což se ovšem nedá říci o mé fyzičce. Zadýchal jsem se jen při cestě do 3. patra, a to jsem jel výtahem. Ihned při vstupu do kanceláře se mě ujímá pan tajemník Ifrah a seznámí mě s dnešním programem. „Rutinní den“, praví. Přesouváme se do zasedačky na poradu sekce. Zde se řešily chystané dotační programy, dobrovolné nástroje ochrany životního prostředí, strukturální fondy. Hned na to navazovala schůzka se zástupci Státního fondu životního prostředí ohledně výzev k poskytnutí podpory na domovní čistírny odpadních vod a problematika sanace vrtů.

Dvanáctá hodina odbila a s ní příslib nejoblíbenější části dne. Obědu! Vše na talíři vybílím jako savo a spěchám na další jednání v zasedačce, v které jsme dnes strávili celý den. Následují debaty k programu nová zelená úsporám a budovám veřejného sektoru. Předzvěstí únavy a nedostatku čerstvého vzduchu byla chvíle, když mě pan náměstek Kříž před posledním jednáním představil jako pana Pokorného, aby následně jeden z přísedících dodal, že u pana ministra Brabce se taky setkal se stážistkou Kateřinou (samozřejmě Aničkou). No, co.

Pomalu se blíží čtvrtá hodina a můj odchod se blíží. Mlčky balím věci, potichoučku se zvedám, abych nerušil diskuzi. Než stihnu cokoliv říci, pan Kříž mě utíná a praví: „Už toho máte dost, co? Ani se vám nedivím.“ Ostatní se přidávají. To není ten tichý odchod, na který jsem se celou dobu připravoval.

Tento den hodnotím po obsahové a odborné stránce k těm dosud nejlepším. Jednání měla spád a celý den uběhl jako nic. Dokonce jsem se v některých tématech celkem orientoval. No kdo by to byl řekl, ještě před týdnem. Děkuji panu náměstku Křížovi za azyl.

Všem přeji hezký pracovní pátek. Já mám zítra volno. Možná kdybyste se lépe učili, jak vám radili rodiče, mohli jste mít taky takový „dream job.“ Krásný víkend.

Honzis

Jan Kolařík stínuje náměstka ministra životního prostředí

Z DENÍKU STÍNU Č. 2 POŠESTÉ

Čtvrtek 6. října 2016

Tak a je to tady. Nikdo z vás se toho nechtěl dočkat a určitě budu muset přečíst spoustu slzami zalitých zpráv, ale toto je opravdu můj poslední blog. Stejně jako vás, i mě to moc mrzí.

V úterý jsme byli s Aničkou svědky porady vedení celého ministerstva, kde byli přítomni náměstci jednotlivých sekcí, pan ministr Brabec, paní Roubíčková z tiskového a pan Holík, který se stará o přípravu podkladů a zápisů z porady. Náměstci jednotlivých sekcí informovali ministra o průběhu svých agend. Vše probíhalo klidně a žádné téma nezabralo více času. Ovšem prý se jednalo o jednu z nejklidnějších porad. Asi díky nám stážistům. Před samotnou poradou ještě ministerstvu „zpříjemnili den“ aktivisté z Hnutí duha, kteří byli za přítomnosti kamer a fotografů velkolepě předat z rukou herců Vojtěcha Dyka a Kryštofa Hádka petici týkající se NP Šumava.

Středa byla ve znamení loučení. Před tímto procesem jsme strávili čas s panem státním tajemníkem Landou a pod jeho vedením jsme byli součástí porady sekce 200. Řešili se personální otázky, IT, správa budov a veřejných zakázek. Musím říct, že to byla nejveselejší porada, kterou jsem na tomto ministerstvu měl možnost zažít. Tím samozřejmě nechápejte, že nám pan státní tajemník Landa jen vykládal vtipy. Po obědě jsme ještě prohodili pár slov a vrhli se na loučení. Po oběhnutí všech sekcí, s kterými jsme přišli do styku, následovalo samotné loučení s našimi adoptivními otci panem ministrem Brabcem a panem náměstkem Smržem. Střihli jsme si série fotek a popovídali si o pozitivech a negativech naší stáže. Popravdě negativa jsme s Aničkou žádné nenašli, takže jsme jen chválili. Zde je důkaz, že jsme pracovali opravdu usilovně.

Byli to tři super týdny a já rozhodně nelituji, že jsem se do projektu PročByNe? přihlásil. Strávil jsem spoustu času se zajímavými a inteligentními lidmi, kteří pro nás odvádí skvělou práci a ve svém nejlepším přesvědčení. I proto je mi trošku líto chování některých nevládních neziskových organizací, které chápou ministerstvo spíše jako nepřítele, než jako spojence za účelem stejného zájmu, a to udržení a zlepšování stavu té naší krásné české krajiny. Měl jsem možnost si udělat vlastní obrázek o fungování státní správy a samotného resortu životního prostředí. V očích veřejnosti se setkávám spíše s negativními poznámkami k fungování státní správy. Je to leckdy nevděčná a nezáviděníhodná práce. Věřte, že to nejsou jen lidé, co si v devět ráno sednou do svých „zaprděných“ křesílek a s úderem čtvrté hodiny opouští spokojeně své kanceláře. Takový pan náměstek Smrž je pro mě stále takový superhrdina. Není možný, co vše dokáže zvládat. Můj obdiv má i pan ministr Brabec, který i ze své pozice má opravdu široký rozhled a znalosti. Chtěl bych tu vypsat všechny, se kterými jsme měli možnost potkat, a věřím, že i vzájemně obohatit, ale to by vyšlo na tři další blogy.

Děkuji všem z resortu životního prostředí, pokračujte ve skvělé práci, kterou odvádíte a nenechte se srazit drobnými neúspěchy. Mockrát vám všem děkuji a doufám, že jsme s Aničkou nebyli přítěží. Speciální poděkování patří panu náměstku Smržovi, u kterého jsem měl možnost strávit nejvíce času a poznat ho i po lidské stránce. Nesmím zapomenout na všechny, kteří stojí za tímto projektem a bez kterých bychom to s Aničkou těžko zvládali. Dík patří patronce a matce projektu europoslankyni Martině Dlabajové, naší korektorce Báře Janečkové za každodenní nesnesitelnou touhu po našich blozích, Janě Tkadlecové za pomoc při organizaci a samozřejmě rádci Lamimu. Nakonec bych rád poděkoval a poslal pozdravy své rodině zvláště do Beranovce a Jihlávky. Své nádherné a skvělé přítelkyni, kamarádům z ČundrBandy, kolegům z Bosch Diesel, kteří mě posouvají dál a život mě s nimi opravdu baví a užívám si ho.

Všem přeji mnoho úspěchů a hlavně pevné zdraví, bez kterého to nejde. Užívejte života, buďte pozitivní a mějte se prostě fajn.

Honzis

Jan Kolařík stínoval Vladislava Smrže, náměstka ministra životního prostředí